9 Azs 123/2026

Plný text

9 Azs 123/2026 - 38
pokračování

[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. R. Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: A. A. M., zastoupený JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2026, č. j. OAM2332033/TP2025, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 8. 2026, č. j. 58 A 13/202642,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 8. 2026, č. j. 58 A 13/202642, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Ve věci jde o žádost cizince o vydání povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87h odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), která byla zamítnuta podle § 87k odst. 1 písm. a) tohoto zákona pro existenci důvodného nebezpečí, že by cizinec mohl ohrozit bezpečnost státu. Tento závěr měl základ ve skutkových zjištěních učiněných na základě utajované informace.

[2] Právě tímto způsobem rozhodl žalovaný (dále jen „stěžovatel“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím o žádosti žalobce. Dospěl totiž k závěru, že žalobce představuje bezpečnostní riziko, zejména s ohledem na utajované informace, dlouhodobé násilné chování vůči partnerce, užívání návykových látek, zájem o střelné zbraně a rodinné vazby na radikální islamistické hnutí. Přestože má žalobce v České republice rodinné vazby a zahájil léčbu závislosti na návykových látkách, stěžovatel považoval veřejný zájem na ochraně bezpečnosti státu za převažující nad jeho zájmem na zdejším rodinném životě.

[3] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) vyhověl žalobě žalobce proti rozhodnutí stěžovatele, napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že podklady správního spisu, včetně utajované informace, neposkytují dostatečnou skutkovou oporu pro závěr, že žalobce představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení bezpečnosti státu. Zjištěné rizikové faktory totiž ani ve svém souhrnu nedosahují intenzity odůvodňující uplatnění výhrady bezpečnosti státu. Utajované informaci současně vytkl nedostatečné doložení původu některých poznatků, avšak od zpravodajské služby si nevyžádal doplňující informace, neboť podle něj ani řádné doložení zdrojů již obsažených poznatků nemohlo odstranit nedostatečnost jejich rozsahu a obsahu. Závěr o nedostatečnosti podkladů tak učinil na základě stávajícího obsahu spisu, aniž se pokusil zjištěné informační deficity odstranit jeho doplněním. Přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života žalobce již neposuzoval.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce

[4] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), navrhl jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Přijatelnost kasační stížnosti spatřuje v tom, že napadený rozsudek je zatížen zásadním pochybením při posouzení podmínek, za nichž lze z utajovaných informací dovodit ohrožení bezpečnosti státu podle § 87k odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Krajskému soudu vytýká příliš restriktivní pojetí bezpečnostního rizika. Zdůrazňuje, že ochrana bezpečnosti státu má preventivní povahu, a proto nelze vyžadovat, aby se hrozba již konkrétně a bezprostředně projevovala navenek. Krajský soud měl rovněž pochybit tím, že jednotlivé poznatky o žalobci hodnotil převážně izolovaně, namísto posouzení jejich vzájemné souvislosti a kumulativního působení při utváření celkového rizikového profilu. Otázky, které přesahují vlastní zájmy stěžovatele, se týkají toho, jak mají správní soudy při přezkumu rozhodnutí založených na utajovaných informacích hodnotit souhrn bezpečnostně relevantních poznatků a jaké míry konkrétnosti a intenzity musí tyto poznatky dosahovat pro závěr o ohrožení bezpečnosti státu.

[5] Krajský soud dospěl k nesprávnému závěru, že skutková zjištění obsažená ve správním spise, včetně utajované informace, neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že žalobce představuje hrozbu pro bezpečnost státu ve smyslu § 87k odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. I když je pojem ohrožení bezpečnosti státu třeba vykládat restriktivně a musí jít o ohrožení skutečné, aktuální a dostatečně závažné, krajský soud tento požadavek vyložil tak, že fakticky vyžaduje již konkrétně projevené jednání směřující proti bezpečnosti státu. Stěžovatel namítá, že zákon o pobytu cizinců nevyžaduje, aby cizinec již bezpečnost státu skutečně poškodil. Takový výklad by byl v rozporu s do jisté míry preventivní povahou odkazovaného ustanovení, který má svůj předobraz v čl. 27 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků se pohybovat a pobývat na území členských států. Účelem právní úpravy není umožnit zásah až při realizaci předvídaného bezpečnostního rizika, nýbrž umožnit státu reagovat již v době, kdy relevantní a věrohodné poznatky poskytují dostatečný podklad pro závěr o jeho existenci.

[6] Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2023, č. j. 7 Azs 100/202321, stěžovatel dovozuje preventivní povahu posuzování bezpečnostního rizika a nutnost pracovat s určitou mírou pravděpodobnosti. Nelze vyčkávat, až cizinec uskuteční jednání představující závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Rozhodující proto není, zda se žalobce již dopustil jednání, které lze samo o sobě označit za zásah do bezpečnosti státu, nýbrž zda souhrn zjištěných skutečností poskytuje dostatečný podklad pro závěr, že jeho osobní chování představuje skutečné bezpečnostní riziko.

[7] Nesouhlas stěžovatele se týká i hodnocení obsahu utajované informace. Podle jeho názoru jsou v ní uvedené skutečnosti dostatečně přesné pro závěr, že žalobce svým chováním dlouhodobě představuje hrozbu pro bezpečnost České republiky a jejích obyvatel. Toto riziko spatřuje jak v jeho inklinaci k hnutím užívajícím násilí, tak v užívání omamných látek. Stěžovatel připomíná, že ten, kdo sympatizuje s hnutími, která pod rouškou víry nebo z jiných důvodů terorizují civilní obyvatelstvo či šíří rasovou nebo náboženskou nesnášenlivost, představuje za jakýchkoliv okolností hrozbu pro většinovou společnost. Poukazuje také na inklinaci k podpoře těchto hnutí u staršího bratra žalobce, jehož žádost o vydání pobytového oprávnění na území České republiky stěžovatel rovněž z důvodu ohrožení bezpečnosti státu zamítl. Jeho žalobu Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 3. 8. 2026, č. j. 49 A 21/202677.

[8] Stěžovatel nevycházel z jediné izolované okolnosti, ale z komplexního hodnocení poznatků obsažených v utajované informaci a jejich souvislostí s dalšími skutečnostmi zjištěnými ve správním řízení, zejména s vyjádřeními partnerky, fotografiemi žalobce v uniformě s automatickou zbraní při různých příležitostech a při jejím použití, zprávou OSPOD a rozhodnutími policie o vykázání. Krajský soud měl podle něj posoudit především to, zda vzájemná kombinace a souvislost těchto skutečností vytváří dostatečný podklad pro závěr o bezpečnostním ohrožení, namísto hodnocení jejich samostatné intenzity. Jejich význam krajský soud nepřípustně relativizoval. Podle stěžovatele je závažnost údajů obsažených v utajované informaci ve spojení se specifickou povahou činnosti jejího původce i přes obecnější identifikaci zdrojů dostatečným podkladem pro závěr o hrozbě, kterou žalobce představuje pro bezpečnost České republiky a jejích obyvatel.

[9] Žalobce se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry krajského soudu a kasační stížnost navrhl odmítnout pro nepřijatelnost, případně zamítnout. Má za to, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s., neboť neotevírá dosud neřešenou právní otázku ani nevyžaduje sjednocení rozhodovací praxe. Stěžovatel ve skutečnosti usiluje o omezení soudního přezkumu utajovaných informací, přestože právě s ohledem na omezenou možnost dotčené osoby se s jejich obsahem seznámit a účinně je zpochybnit je třeba k nim přistupovat s náležitou obezřetností.

[10] Ve věci samé žalobce zdůrazňuje, že utajovaná informace dostatečně nekonkretizuje poznatky svědčící o jeho vazbách na prostředí vyvíjející činnost proti zájmům České republiky ani způsob jejich získání. Pravděpodobnostní úsudky nejsou podloženy dostatečnými faktografickými údaji. Ze souhrnu získaných poznatků proto nelze s potřebnou mírou pravděpodobnosti dovodit, že představuje bezpečnostní riziko. Žalobce poukazuje i na své rodinné a osobní poměry v České republice, zejména na soužití s družkou a nezletilým dítětem a své pracovní zázemí. Namítá nepřiměřený zásah do svého soukromého a rodinného života a práva pečovat o dítě. Odkaz stěžovatele na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Azs 100/202321 nepovažuje s ohledem na odlišné skutkové a procesní okolnosti za přiléhavý.

[11] Dne 27. 10. 2026 žalobce doplnil vyjádření o svědeckou výpověď své družky z téhož dne, konanou na Krajském ředitelství policie hl. města Prahy. Avizoval předložení zprávy Městského úřadu Nový Bor, OSPOD, poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2026, sp. zn. III. ÚS 3045/25, a setrval na své dosavadní argumentaci a procesním návrhu.

III. Zákonné předpoklady věcného rozhodnutí o kasační stížnosti

[12] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští. Za stěžovatele jedná pověřená osoba s vysokoškolským právnickým vzděláním, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

[13] Stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí správního orgánu o zamítnutí žádosti o vydání oprávnění k pobytu. O takové žalobě je podle § 31 odst. 2 s. ř. s. oprávněn rozhodovat specializovaný samosoudce. Kasační stížnost ve věci, ve které v řízení před krajským (městským) soudem rozhodoval samosoudce a která „svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele“, je podle § 104a s. ř. s. nepřijatelná.

[14] Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu § 104a s. ř. s. je dán pouze za situace, že (1) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu, (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, (3) kasační stížnost vyžaduje učinit odklon od ustálené judikatury, nebo (4) byloli v napadeném rozhodnutí krajského (městského) soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele (srov. usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS). Tato v minulosti vymezená kritéria se uplatní i za platné zákonné úpravy (např. usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128, č. 4219/2021 Sb. NSS, odst. [11]).

[15] Zásadní pochybení krajského soudu při výkladu hmotného nebo procesního práva nebo nerespektování ustálené a jasné judikatury může odůvodňovat i přijatelnost kasační stížnosti správního orgánu. Není rozhodné, že by takovéto pochybení nezasahovalo do hmotněprávního postavení stěžovatele. Opačný přístup by neodpovídal zájmu na zajištění zákonného, spravedlivého a předvídatelného rozhodování soudů (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/200659, č. 1143/2007 Sb. NSS).

[16] Přijatelnost kasační stížnosti zakládá zásadní pochybení krajského soudu při posouzení samotné způsobilosti obsahu utajované informace odůvodnit závěr o ohrožení bezpečnosti. Toto pochybení mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozsudku.

IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[17] Nejvyšší správní soud přezkoumal rozsudek krajského soudu v mezích rozsahu kasační stížnosti a v ní uplatněných důvodů, jakož i důvodů, ke kterým přihlíží z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

[18] Kasační stížnost je důvodná.

[19] Stěžovatel namítá, že krajský soud (1) vyložil pojem ohrožení bezpečnosti státu příliš restriktivně a nezohlednil preventivní povahu výhrady bezpečnosti státu; (2) hodnotil jednotlivé bezpečnostně relevantní poznatky izolovaně, nikoli v jejich vzájemných souvislostech a kumulativním působení; a (3) dostatečně nezohlednil specifickou povahu činnosti zpravodajské služby a z ní plynoucí obecnější způsob identifikace zdrojů.

[20] Jdeli o první námitku, krajský soud výslovně připustil, že při posuzování možného ohrožení bezpečnosti státu je třeba pracovat s mírou pravděpodobnosti a nelze vyčkávat, až se předvídané riziko uskuteční, například spácháním teroristického činu. Nevyžadoval tedy, aby žalobce již bezpečnost státu konkrétním jednáním poškodil, nýbrž hodnotil, zda shromážděné poznatky poskytují dostatečný podklad pro závěr o existenci rizika pro bezpečnost státu. Krajský soud tím posuzoval význam a dosah zjištěného jednání. Současně připustil, že domácí násilí i kontakt s drogovým prostředím mohou přispívat k celkovému obrazu potenciálního bezpečnostního ohrožení.

[21] Stěžovatel tak směšuje nesouhlas s výsledkem hodnocení poznatků k osobě žalobce s výhradou proti právnímu východisku krajského soudu. Ani případná nesprávnost závěru, že tyto poznatky ve svém souhrnu nepostačují k závěru o ohrožení bezpečnosti státu, však sama o sobě neznamená, že krajský soud nesprávně pochopil preventivní povahu právní úpravy.

[22] Přisvědčit nelze ani druhé námitce týkající se způsobu identifikace zdrojů utajované informace. Krajský soud správně uvedl, že pouhé obecné označení zdroje a přiřazení určitého stupně jeho spolehlivosti nemusí umožňovat řádné ověření věrohodnosti informace. Nejvyšší správní soud připomíná svůj závěr, že účelem soudní kontroly je zajistit, aby utajované informace byly skutečné a věrohodné a poskytovaly dostatečně přesný a spolehlivý skutkový základ pro právní posouzení věci (rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2020, č. j. 2 Azs 259/201928, č. 4031/2020 Sb. NSS, odst. [22]). Ochrana zdrojů a metod zpravodajské činnosti je legitimním požadavkem, nemůže ale vést k tomu, že soud bez podkladů pro vlastní úsudek pouze převezme hodnocení spolehlivosti zdroje provedené původcem informace.

[23] Ani obava ze zvýšení rizika vyzrazení neopravňuje zpravodajskou službu odepřít soudu informace potřebné k ověření věrohodnosti již poskytnutého podkladu, neboť by mu tím znemožnila plnit jeho specifickou přezkumnou roli (rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2023, č. j. 1 Azs 87/202332, č. 4518/2023 Sb. NSS, odst. [22]). Při takovém postupu nejde o veřejné odhalení totožnosti zdrojů, nýbrž o poskytnutí údajů v odpovídajícím režimu utajení, které soudu umožní samostatně posoudit spolehlivost poznatků. Krajský soud proto nepochybil, pokud obecné označení zdrojů a hodnocení jejich spolehlivosti nepovažoval za dostačující.

[24] Nejvyšší správní soud nicméně přisvědčil námitce nesprávného hodnocení obsahu utajované informace (s níž se ve dnech 20. a 21. 10. 2026 seznámili všichni členové senátu) ve vzájemných souvislostech a ve spojení s ostatními podklady správního spisu. Neztotožňuje se se závěrem krajského soudu, že obsažené poznatky nejsou ani při náležitém doložení zdrojů svým rozsahem a obsahem způsobilé odůvodnit závěr o ohrožení bezpečnosti státu. Poznatky posuzované v souhrnu s ostatními podklady nelze takto vyloučit jako nedostatečné bez ověření jejich věrohodnosti a vzájemných souvislostí. Výsledek tohoto ověření může podstatně ovlivnit celkové hodnocení bezpečnostního rizika.

[25] Krajský soud pochybil tím, že význam popsaného násilného jednání a kontaktu s drogovým prostředím dostatečně nepromítl do hodnocení dalších poznatků o žalobcově vztahu ke zbraním a jeho případné osobní inklinaci k násilným islamistickým hnutím. Okolnost, že dosud doložené násilí směřovalo vůči družce žalobce, totiž sama o sobě neoslabuje jeho význam ve spojení s těmito dalšími poznatky. Jejich souhrn nelze hodnotit jako pouhé nahromadění okolností vypovídajících o problematickém způsobu života žalobce. Pro úsudek o riziku závažného násilného jednání přesahujícího soukromou sféru je podstatné propojení již projeveného násilného chování s údaji o jeho vztahu ke zbraním a násilným hnutím. Tento úsudek musí vycházet především z vlastního jednání a postojů žalobce. Jeho rodinné vazby však mohou být v souhrnu s dalšími poznatky relevantní, zejména dokreslujíli prostředí, v němž se jeho postoje a jednání utvářejí.

[26] Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani doplnění vyjádření žalobce ze dne 27. 10. 2026. Tvrzení o rodinném soužití a závislosti družky a dítěte na žalobci se týkají přiměřenosti zásahu do rodinného života, kterou krajský soud dosud neposuzoval. Obdobné platí pro případné doložení zprávy Městského úřadu Nový Bor, OSPOD. Vyjádření družky k fotografii a její motivaci žalobci ublížit je z hlediska výše uvedeného pochybení krajského soudu irelevantní. Jdeli o žalobcem odkazovaný nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3045/25, jeho závěry na nyní posuzovanou otázku nedopadají, neboť se týkají zohlednění zvláštní zranitelnosti žadatele o mezinárodní ochranu a ověření aktuálního nebezpečí při návratu do země původu v řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Ostatně žalobce ani neuvádí, který konkrétní závěr nálezu a z jakého důvodu by měl být pro posouzení kasační stížnosti stěžovatele relevantní.

[27] Jak již bylo uvedeno výše, krajský soud správně identifikoval nedostatečnost označení zdrojů a hodnocení jejich spolehlivosti. Tento nedostatek však lze odstranit (srov. již zmíněný rozsudek NSS č. j. 1 Azs 87/202332, nebo rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2024, č. j. 1 Azs 52/202454). Potřebujeli soud ověřit věrohodnost utajované informace, může a měl by si obstarat další podklady (rozsudek NSS ze dne 2. 11. 2023, č. j. 10 As 50/2023129, č. 4558/2024 Sb. NSS, odst. [72]). S ohledem na závěry Nejvyššího správního soudu týkající se hodnocení podkladů pro rozhodnutí se uvedený nedostatek stává pro věc zásadním a bude na krajském soudu, aby dal zpravodajské službě prostor k jeho odstranění, a to formou dožádání. Předmětem dožádání má být ověření věrohodnosti, přesnosti a spolehlivosti rozhodných poznatků, jejich vzájemného propojení a časové relevance. Za tím účelem si krajský soud vyžádá konkrétnější údaje o jejich původu, způsobu získání, časovém zařazení a případném vzájemném potvrzení, včetně konkrétních podkladů k poznatkům čerpaným z veřejně dostupných zdrojů. Účelem dožádání není nekriticky převzít hodnocení zpravodajské služby ani nahrazovat chybějící skutkové důvody správního rozhodnutí, nýbrž objasnit a ověřit podklad již použitý ve správním řízení, neboť samotná závažnost jeho obsahu nenahrazuje náležité doložení rozhodných poznatků.

[28] Závěr krajského soudu o nedostatečnosti podkladů pro uplatnění výhrady bezpečnosti státu je proto bez uvedeného doplnění předčasný, v důsledku čehož napadený rozsudek nemůže obstát.

V. Závěr a náklady řízení

[29] Ze všech těchto důvodů Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Vyžádá si od zpravodajské služby doplňující informace ve výše vymezeném rozsahu. Potvrdíli doplnění rozhodné poznatky i jejich vzájemné souvislosti v rozsahu, z něhož při svém hodnocení vyšel Nejvyšší správní soud, krajský soud bude vázán závěrem o jejich dostatečné obsahové závažnosti pro uplatnění výhrady bezpečnosti státu. V takovém případě posoudí také dosud nevypořádanou námitku nepřiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života žalobce. Neobstojíli však některé z rozhodných poznatků nebo jejich propojení, posoudí význam zbývajících podkladů podle výsledku doplnění. Poté o žalobě znovu rozhodne.

[30] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 věta první s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. října 2026

JUDr. R. Malík
předseda senátu