Plný text
9 Azs 60/2026 - 52
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: S. S., zast. Mgr. Evelinou Hodanovou, advokátkou se sídlem [adresa] Praha 13, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2025, č. j. OAM 1476/ZA ZA15 ZA21 2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2026, č. j. 32 Az 4/2025 29,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. Uvedl, že pochází z Uzbekistánu, kde sloužil jako policista. Během služby odmítal plnit nezákonné rozkazy a nyní se obává pronásledování ze strany svých bývalých nadřízených. Žalovaný rozhodnutím z 8. 1. 2025 žádosti stěžovatele nevyhověl.
[2] Proti rozhodnutí se stěžovatel bránil žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji napadeným rozsudkem zamítl. Vyšel z toho, že stěžovatel neprokázal odůvodněný strach z pronásledování z některého azylově relevantního důvodu. Jeho potíže s bývalými nadřízenými souvisely s odmítáním nezákonných služebních příkazů, nikoli s politickými názory, příslušností k určité sociální skupině či jiným důvodem podle § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Stěžovatel odešel od policie již v roce 2021 a tvrzená fyzická napadení následovala s delším časovým odstupem. Nebylo prokázáno, že za nimi stáli jeho bývalí nadřízení. Krajský soud dále shledal, že stěžovatel může využít ochrany uzbeckých orgánů. Po oznámení jednoho z napadení policie věc prošetřila a vypátrala útočníka, další postup ale stěžovatel sám ukončil smírem. Nebylo zjištěno, že by uzbecké orgány nebyly schopny nebo ochotny stěžovateli poskytnout účinnou ochranu. Podmínky pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny, humanitárního azylu ani doplňkové ochrany krajský soud rovněž neshledal. Žalobci nehrozí trest smrti, mučení, nelidské či ponižující zacházení ani újma v důsledku ozbrojeného konfliktu. Nepatří ani mezi skupiny osob, vůči nimž uzbecké orgány při návratu uplatňují represe.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní
[3] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) c) a d) s. ř. s.
[4] Stěžovatel namítá, že krajský soud věc posoudil obecně a nedostatečně zohlednil jeho individuální situaci. Nevypořádal se s tvrzeným konfliktem s bývalými nadřízenými, jejich vlivem v bezpečnostních strukturách ani s následnými výhrůžkami a útoky. Nesprávně dovodil dostupnost účinné státní ochrany pouze z formální reakce policie a existence dalších právních prostředků. Krajský soud rovněž opomenul, že odmítnutí účasti na nezákonných praktikách mohlo být vnímáno jako politická neloajalita, a nezabýval se tím, zda bývalí příslušníci bezpečnostních složek mohou tvořit určitou sociální skupinu. Nedostatečně také posoudil hrozbu vykonstruovaného trestního stíhání, uvěznění a nelidského zacházení z hlediska doplňkové ochrany a evropských standardů zákazu navrácení. Existenci obav nevyvrací ani stěžovatelovo legální vycestování či přání vrátit se za rodinou.
[5] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry krajského soudu. Zdůraznil, že se neprokázala nefunkčnost ochrany poskytované státními orgány Uzbekistánu. Naopak stěžovatel se po napadení obrátil na policii, která věc řešila a přijal smír. Odmítl, že by bývalí policisté odmítající nelegální pokyny tvořili sociální skupinu ve smyslu azylového práva nebo že by stěžovatel čelil pronásledování pro připsaný politický názor. Stěžovatel nespadá do žádné z rizikových skupin identifikovaných judikaturou NSS a po návratu do vlasti mu nehrozí vážná újma. Navíc zemi původu opustil legálně a bez překážek.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] NSS se nejprve dle § 104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není li tomu tak, odmítne ji jako nepřijatelnou. Nepřijatelnost kasační soud podrobně vyložil v usnesení z 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se může jednat v typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou NSS; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[7] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[8] Napadený rozsudek krajského soudu vychází z právních závěrů, které mají základ v judikatuře NSS, žádná z otázek není nová. Soud uvedená východiska respektuje a nijak z nich nevybočuje. Stejně tak nelze konstatovat, že by se krajský soud dopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Kasační stížnost proto svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[9] Stěžovatel vznesl v kasační stížnosti čtyři okruhy námitek: 1) nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostačenou individualizaci, 2) nesprávné a pouze formální posouzení účinné ochrany v zemi původu včetně případného falešného obvinění, 3) příslušnost k určité sociální skupině a připsání politického názoru a 4) hodnocení legálního vycestování stěžovatele v jeho neprospěch.
[10] K problematice nepřezkoumatelnosti soudních i správních rozhodnutí se NSS již mnohokrát vyjádřil (např. rozsudky z 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 75, č. 133/2004 Sb. NSS, z 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 73, č. 787/2006 Sb. NSS, a z 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002 35, č. 359/2004 Sb. NSS). Má li být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být zřejmé, jaký skutkový stav vzal soud či správní orgán za rozhodný a jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování těchto skutečností. Uvedené musí nalézt svůj odraz v odůvodnění rozhodnutí. Nepřezkoumatelné je takové rozhodnutí, které nelze přezkoumat pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody. Nepřezkoumatelnost je třeba vykládat v souladu s jejím skutečným smyslem, neboť jde o jednu z nejzávažnějších vad řízení, kterou lze konstatovat pouze v případě, že skutečně nelze seznat, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku jeho rozhodnutí, resp. proč považoval vznesené námitky za nedůvodné (rozsudek NSS z 4. 3. 2022, č. j. 5 As 158/2021 36, bod 18). Ani absence přímé reakce na každý jednotlivý argument účastníka řízení nepředstavuje nezákonnost či nepřezkoumatelnost, pokud soud prezentuje odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní, a toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí (rozsudky NSS z 25. 2. 2015, č. j. 6 As 153/2014 108, bod 37, či z 4. 3. 2015, č. j. 8 Afs 71/2012 161, bod 12). Krajský soud v projednávané věci požadavky přezkoumatelnosti soudního rozhodnutí naplnil. Je patrné, z jakých skutkových okolností soud vycházel, jak je hodnotil a jak interpretoval a aplikoval zákonná ustanovení. Soud individuálně reagoval na stěžovatelův azylový příběh, konkrétně na stěžovatelovo napadaní i na to, že jde o bývalého policistu (viz zejména body 9, 14 a 24 rozsudku krajského soudu). Zabýval se rovněž posouzením sociálních skupin, které mohou být pronásledované (bod 14 rozsudku krajského soudu). K tomu je také třeba dodat, že stěžovatelova žaloba včetně jejího doplnění byla velmi strohá.
[11] Krajský soud v souladu s ustálenou judikaturou (srov. rozsudky NSS z 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 81, č. 1825/2009 Sb. NSS, nebo z 25. 4. 2019, č. j. 5 Azs 207/2017 36) zohlednil, že žalovaným shromážděné zprávy o zemi původu poskytovaly dostatečně aktuální, důvěryhodné, objektivní a přesné (adresné) informace o zemi původu v rozhodné otázce (ochrana státních orgánů před pronásledováním soukromoprávní podstaty). Zejména správně dovodil, že hrozba pronásledování či vážné újmy ze strany soukromých osob (všechny vznášené problémy jsou spjaté se soukromými osobami, ani v kasační stížnosti stěžovatel netvrdí, že by byl pronásledován ze strany státu) může být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany pouze pokud by bylo v řízení zjištěno, že státní orgány v zemi původu nejsou schopny nebo ochotny zajistit ochranu ve smyslu § 2 odst. 6 zákona o azylu (např. rozsudky NSS z 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 48, z 18. 12. 2003, č. j. 4 Azs 38/2003 36, či usnesení NSS z 10. 10. 2019, č. j. 5 Azs 7/2019 36, bod 14, z 27. 7. 2021, č. j. 8 Azs 87/2021 37, bod 11, nebo z 23. 2. 2023, č. j. 8 Azs 33/2022 86, bod 14). V řízení nebylo zjištěno, že by uzbecké státní orgány obecně nebyly schopny či ochotny zajistit ochranu před pronásledováním soukromými osobami či falešnými obviněními (ve vztahu k Uzbekistánu viz např. usnesení NSS z 3. 10. 2018, č. j. 6 Azs 291/2018 25, z 1. 9. 2020, č. j. 4 Azs 82/2020 50, z 26. 11. 2020, č. j. 1 Azs 182/2020 29, z 26. 9. 2024, č. j. 7 Azs 84/2024 22, nebo z 26. 2. 2026, č. j. 3 Azs 164/2025 25). Posouzení věci nebylo pouze formální a odpovídá standardu věcí mezinárodní ochrany.
[12] Vymezením určité sociální skupiny pro účely mezinárodní ochrany se již NSS zabýval. V rozsudku z 19. 5. 2004, č. j. 5 Azs 63/2004 60, č. 364/2004 Sb. NSS, uvedl, že určitá sociální skupina je skupina osob sdílející objektivně společnou charakteristiku nebo je alespoň takto společností vnímána. Tato charakteristika má často povahu vrozeného, nezměnitelného rysu nebo je jinak zásadní pro lidskou identitu, svědomí nebo výkon lidských práv dotyčných osob. Obšírně se problematice věnoval rozsudek z 29. 7. 2015, č. j. 4 Azs 114/2015 27 (který zmiňuje i bývalé příslušníky bezpečnostních složek, bod 35) či rozsudek z 29. 5. 2019, č. j. 6 Azs 335/2018 35, bod 45. Rovněž k připsání politického názoru, který nemusí žadatel ve skutečnosti mít, existuje bohatá judikatura. NSS již v rozsudku z 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008 67, č. 1713/2008 Sb. NSS, uvedl, že za předpokladu, že původci pronásledování žadateli o mezinárodní ochranu jeho politické přesvědčení připisují, není rozhodné, zda žadatel politické názory, pro které je pronásledován nebo pro které mu pronásledování hrozí, skutečně zastává. Tento názor NSS nadále ustáleně judikuje (např. rozsudky NSS z 31. 7. 2014, č. j. 5 Azs 20/2014 44, z 10. 12. 2021, č. j. 5 Azs 19/2020 45, č. 4304/2022 Sb. NSS, a z 26. 8. 2022, č. j. 5 Azs 153/2020 63, č. 4399/2022 Sb. NSS). V projednávané věci jsou navíc stěžovatelem tvrzené obtíže spojené s jeho osobním postojem k nezákonným příkazům v době výkonu služby, nikoliv s příslušností k sociální skupině či s jeho politickým názorem, ať už skutečným či pouze připsaným. V žalobě ostatně stěžovatel nic ohledně svého skutečného či domnělého politického názoru neuváděl.
[13] NSS souhlasí se stěžovatelem, že přání vrátit se do země původu mu nemůže být přičteno k tíži. Žadatel o azyl může mít zároveň obavu z pronásledování a touhu se vrátit do své vlasti. Stejně tak legální a bezproblémové vycestování v určité době nemusí znamenat, že i nyní mu v zemi původu nic nehrozí. Ani jeden z těchto závěrů ale krajský soud neučinil. Obě okolnosti zmiňoval pouze ve shrnutí skutkového stavu bez vlastního hodnocení (viz bod 9 rozsudku krajského soudu).
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou podle § 104a s. ř. s.
[15] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. října 2026
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu