Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

Aprk 7/2026

Téma · generováno AIUrčení lhůty k rozhodnutí o invalidním důchodu

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 11. 11. 2026Senát: Senát pro určení lhůtyZpravodaj: MATYÁŠOVÁ LenkaECLI:CZ:NSS:2026:Aprk.7.2026.124
Další údaje
Předmět řízení: Důchodové pojištění - starobní důchod

Shrnutí · generováno AI

Žalobce požadoval, aby krajský soud rychle rozhodl jeho žalobu týkající se data vzniku invalidity a doplatku důchodu. NSS návrh zamítl, protože krajský soud ve věci prováděl potřebné úkony a dosavadní délka řízení, byť hraniční, ještě neodůvodňovala určení lhůty. NSS současně uvedl, že vytíženost soudu ani nečinnost žalované nemají jít k tíži účastníka.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Při posouzení návrhu podle § 174a odst. 8 zákona č. 6/2002 Sb. není samotná skutečnost, že soud po provedení nutných úkonů dosud nerozhodl v nepřednostní věci, bez dalšího průtahem. Rozhodující je, zda je řízení v rozhodovacím stavu udržováno nepřiměřeně dlouho; organizační vytíženost soudu ani nečinnost druhého účastníka nemohou délku řízení ospravedlnit. V okolnostech věci byla délka řízení hraniční, avšak nevyžadovala zásah NSS.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Lze připustit, že soud po dobu několika měsíců žádné úkony nečinil; avšak stav řízení, kdy soud vykonal veškeré úkony nutné k tomu, aby mohl rozhodnout v dané věci, která nemá přednostní režim, stále nerozhodl, není sám o sobě známkou průtahu v řízení.
    Zobrazit v textu
  • To samo o sobě není zapovězeno z hlediska požadavků spravedlivého procesu, které obecně nevynucují vydání rozhodnutí ihned, jak je to možné, ale pouze brání tomu, aby doba řízení nebyla nepřiměřeně dlouhá. Podstatné zde je, aby řízení nebylo v tomto stavu udržováno po nepřiměřenou dobu.
    Zobrazit v textu
  • Nejvyšší správní soud s přihlédnutím ke své konstantní judikatuře dospěl k závěru, že dobu, po kterou se navrhovateli nedostalo dosud rozhodnutí, lze z hlediska čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod považovat za hraniční, nicméně za výše popsaných okolností (krajský soud by měl dle svého vyjádření rozhodnout v únoru 2027) nevyžadující ingerenci ve smyslu § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

Aprk 7/2026 - 125

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Radana Malíka a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobce: M. R., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem [adresa] Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 3. 2025, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 41 Ad 9/2025,
t a k t o:
I. Návrh s e z a m í t á.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

[1] Žalobce podal u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 13. 4. 2025 žalobu proti shora označenému rozhodnutí žalované ve věci posouzení data vzniku invalidity.

[2] Krajský soud po obdržení žaloby zaslal žalobci informace o řízení, vyžádal spisový materiál a vyjádření od žalované a požádal o vypracování posudku PK MPSV; dále vyžádal od žalobce kopii rozhodnutí žalované, proti němuž žaloba směřuje, které žalobce k žalobě nepřiložil. Dne 19. 5. 2025 obdržel krajský soud vyjádření žalované spolu se správním spisem.

[3] Přípisem ze dne 1 8. 2025 MPSV krajskému soudu sdělilo, že nelze požadovaný posudek vydat, neboť ve smyslu § 16a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, vydání posudku brání závažný důvod; věc má být zařazena k jednání posudkové komise v říjnu 2025. Dle úředního záznamu založeném ve spise krajského soudu (č. l. 45) bylo sděleno, že vzhledem k obtížnosti zpracování posudku se předpokládá, že bude soudu doručen do konce listopadu 2025, nejpozději do 15. 12. 2025. Stejnopis posudku a protokol o jednání byly následně zaslány krajskému soudu dne 15. 12. 2025.

[4] Krajský soud zaslal žalobci dne 22. 1. 2026 vyjádření žalované k žalobě a současně mu poskytl vyhotovení posudku včetně protokolu o jednání k vyjádření. Dne 3. 2. 2026 se žalobce vyjádřil k posudku, dne 9. 2. 2026 zaslal krajský soud na vědomí žalované repliku žalobce k vyjádření žalované.

[5] Dne 21. 4. 2026 požádala žalovaná o zapůjčení dávkového spisu v souvislosti s žádostí žalobce o starobní důchod; dne 22. 4. 2026 jí byl dávkový spis zapůjčen se stanovením lhůty pro jeho vrácení do 30. 5. 2026. Tak se nestalo, proto krajský soud kontaktoval žalovanou dne 15. 6. 2026, přičemž ta sdělila, že o žádosti žalobce o starobní důchod nebylo dosud rozhodnuto a dávkový spis není možno vrátit (č. l. 101); dne 3. 8. 2026 byla opětovně kontaktována (č. l. 102), přičemž sdělila, že spis bude vrácen v průběhu srpna 2026, opět se tak nestalo, a na základě další urgence (č. l. 103) pracovnice žalované přislíbila, že dávkový spis bude vrácen do konce měsíce září; spis byl krajskému soudu vrácen dne 16. 9. 2026.

[6] Dne 12. 10. 2026 podal žalobce u krajského soudu návrh na určení lhůty, v něm uvádí, že se domáhá vyplacení dlužného doplatku invalidního důchodu za 5 let zpětně, přičemž celá věc se již projednává i před soudy od roku 2022. Uvádí, že ČSSZ dlouhodobě ignoruje pokyny soudu, aby se vyhnula povinnosti uznat žalobci invaliditu od roku 1991, posunula vznik invalidity účelově ke dni 7. 12. 2009. Žalobce požaduje, aby krajský soud uložil žalované povinnost vyplatit doplatek 5 let zpětně, včetně zákonných úroků z prodlení; dále požaduje, aby krajský soud nařídil žalované, aby zastavila nezákonné srážky za poštovní poukázky ve výši 94 Kč měsíčně, které mu protiprávně strhává od 1. 1. 2010, a vrátila mu strženou částku, neboť žalobce je jakožto osoba s přiznanou invaliditou před rokem 2010 podle zákona č. 306/2008 Sb., zcela osvobozen. Žalobce dále upozorňuje na svůj kritický zdravotní stav, je plně invalidní ve III. stupni, je držitelem průkazu ZTP a je osobou trvale závislou na pomoci druhé osoby, která je invalidní ve II. stupni. Požaduje, aby nadřízený (nesprávně uvedeno Vrchní soud – pozn. NSS), určil krajskému soudu krátkou lhůtu k vydání rozsudku. Má za to, že u invalidního důchodu je takto extrémní doba nečinnosti soudu nepřijatelná, je porušováno právo na spravedlivý proces, na projednání věci v přiměřené lhůtě. K návrhu žalobce doložil kopii předžalobní výzvy adresované žalované ze dne 29. 1. 2025, a další písemnosti adresované MPSV.

[7] Dne 26. 10. postoupil krajský soud návrh Nejvyššímu správnímu soudu spolu s vyjádřením rozhodujícího soudce Mgr. Ing. Martina Jakuba Bruse. Jmenovaný samosoudce uvedl, že věc žalobce není přednostní dle § 56 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; nemoha být rozhodnuta, neboť posudek PK MPSV obdržel soud až 22. 12. 2025; po jeho prostudování byl zaslán účastníkům řízení k případnému vyjádření; vyjádření žalobce obdržel soud dne 5. 2. 2026; v době od 22. 4. – 16. 9. 2026 neměl soud k dispozici dávkový spis, který zapůjčil žalované. Po vrácení dávkového spisu soudce rozhodoval lhůtované věci (zrušení trvalého pobytu, správní vyhoštění, prodloužení zajištění, návrh na zrušení OOP, volební věci (celkem 7 věcí) a dále dvě věci, které napadly dříve než věc žalobce. Dále soudce uvedl přehled jednotlivých věcí dílem lhůtovaných (OOP) či přednostních, které bude rozhodovat od listopadu až do února (celkem 8); v únoru předpokládá rozhodnout věc žalobce. Návrh, aby NSS určil krajskému soudu krátkou lhůtu, ve které má rozhodnout považuje za nedůvodný a navrhuje jeho zamítnutí.

[8] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu upravené v § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

[9] Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení postupu krajského soudu dospěl k závěru, že soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout. Lze připustit, že soud po dobu několika měsíců žádné úkony nečinil; avšak stav řízení, kdy soud vykonal veškeré úkony nutné k tomu, aby mohl rozhodnout v dané věci, která nemá přednostní režim, stále nerozhodl, není sám o sobě známkou průtahu v řízení.

[10] Podle § 56 odst. 1 s. ř. s. soud projednává a rozhoduje věci v pořadí, v jakém mu napadly; to neplatí, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Dle odst. 3 citovaného ustanovení soud přednostně projednává návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon; v případě žalobce se o takovou věc nejedná; žalobce v žalobě neuvedl ani žádné závažné důvody, které by svědčily k přednostnímu projednání jeho věci.

[11] Při zhodnocení hledisek uvedených v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že soud se nedopustil žádných průtahů ve vztahu k úkonům nutným k tomu, aby se řízení dostalo do stavu, kdy je možno vydat rozhodnutí. Soudní řád správní respektuje objektivní realitu v českém soudnictví, kdy rozhodující soudci či senáty mají v jednom okamžiku vícero běžících řízení, některá z nich již připravená k projednání a postupně v nich vydávají rozhodnutí, přičemž ostatní věci na rozhodnutí „čekají“. To samo o sobě není zapovězeno z hlediska požadavků spravedlivého procesu, které obecně nevynucují vydání rozhodnutí ihned, jak je to možné, ale pouze brání tomu, aby doba řízení nebyla nepřiměřeně dlouhá. Podstatné zde je, aby řízení nebylo v tomto stavu udržováno po nepřiměřenou dobu.

[12] Nejvyšší správní soud s přihlédnutím ke své konstantní judikatuře dospěl k závěru, že dobu, po kterou se navrhovateli nedostalo dosud rozhodnutí, lze z hlediska čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod považovat za hraniční, nicméně za výše popsaných okolností (krajský soud by měl dle svého vyjádření rozhodnout v únoru 2027) nevyžadující ingerenci ve smyslu § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích. Poukazuje přitom na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, č. 58/2011, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vztahujícího se k odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Nejvyšší soud zde v části VI. stanoviska zmínil, že jakékoli řízení vždy nějakou dobu trvá, a dále na vysokém stupni obecnosti uvedl, že za přiměřenou délku řízení Nejvyšší soud považuje ještě 24 měsíců (nikoli však již delší).

[13] Nejvyšší správní soud současně dodává, že jeho úkolem v řízení vedeném o návrhu dle § 174a zákona o soudech a soudcích zásadně není posuzovat a hodnotit zatíženost a výkonnost soudců soudu a jeho personální či materiální vybavení. K uvedenému tedy zásadně nemůže přihlížet při svých úvahách o oprávněnosti či neoprávněnosti návrhu, tedy o tom, zda délka soudního řízení v jednotlivých věcech je ještě přiměřená, resp. zda soud je či není bezdůvodně ve věci nečinný. Délku řízení nelze tudíž neustále ospravedlňovat bez dalšího odkazem na zákonná pravidla vyřizování věcí a počtem dosud nevyřízených předcházejících věcí, ale ani vytížeností soudu či jednotlivých soudců. Nejvyšší správní soud opakovaně uvádí, že ani odkazy na pořadí vyřizovaných věcí zásadně nepředstavují důvody, které by mohly být interpretovány jinak než jako organizační problémy, které však v tomto směru nemohou jít k tíži navrhovatele. V této souvislosti lze odkázat na konstantní judikaturu Ústavního soudu, který opakovaně ve svých rozhodnutích uvádí, že „průtahy v řízení nelze ospravedlnit obecně známou přetížeností soudů; je totiž věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“ (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, nález sp. zn. I. ÚS 663/01, nález sp. zn. III. ÚS 685/06, nález sp. zn. IV. ÚS 391/ 07 a další). Odkaz krajského soudu na nevyřízené věci příslušného senátu, které podle data nápadu předcházejí dni podání předmětné žaloby, proto nadále neobstojí.

[14] Nejvyšší správní soud uznává, že krajský soud nemohl bez správního spisu ve věci rozhodovat, nicméně je třeba poukázat současně na to, že soud má k dispozici účinné prostředky jak potřebné součinnosti ze strany žalované, která je opakovaně nečinná, dosáhnout (viz § 44 s. ř. s.). Opakovaná nečinnost jednoho z účastníků řízení nemůže jít k tíži druhého účastníka a nemůže vést k porušování práva na spravedlivý proces.

[15] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2026

JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací