Plný text
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2003, čj. Na 285/2003-4)
Věc: G. T. v H. proti Evě T. o vlastnictví k nemovitosti.Na Nejvyšší správní soud se žalobce obrátil s podáním označeným jako "žádost o prošetření". Z podání je zřejmé, že pisatel tvrdí své vlastnické právo k nemovitosti, jejímž "knihovním vlastníkem" je E. T.
Nejvyšší správní soud návrh odmítl.
Z odůvodnění:
Pisatel popírá vlastnické právo knihovního vlastníka Evy T. k pozemkům a tvrdí, že jejich vlastníkem je z titulu dědického práva on sám.
Rozhodnutí o věci nenáleží do pravomoci soudů ve správním soudnictví ani do věcné příslušnosti Nejvyššího správního soudu a tento nedostatek je neodstranitelný.
Podle § 4 s. ř. s. rozhodují soudy ve správním soudnictví o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy správním orgánem, o ochraně proti nečinnosti správního orgánu, o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, o kompetenčních žalobách a dále ve věcech volebních a ve věcech politických stran a politických hnutí.
Žalobcova právní věc je zřetelně soukromoprávní (občanskoprávní) a správní soudy o ní rozhodovat nemohou.
Protože tu tedy chybí pravomoc i věcná příslušnost správních soudů a tento nedostatek nelze odstranit, Nejvyšší správní soud návrh odmítl (§ 46 odst. 2 s. ř. s.)
(aza)
Právní věta
Spor mezi "naturálním vlastníkem" a "knihovním vlastníkem" nemovitosti o vlastnictví k této nemovitosti je sporem, o kterém náleží jednat soudu v občanském soudním řízení. Dojde-li takový návrh správnímu soudu, je na místě jej odmítnout podle § 46 odst. 2 s. ř. s.