Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

Nao 162/2026

Téma · generováno AINámitka podjatosti soudců ve správním soudnictví

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 5. 11. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: DIENSTBIER FilipECLI:CZ:NSS:2026:Nao.162.2026.13
Další údaje
Předmět řízení: Zájmová a profesní samospráva

Shrnutí · generováno AI

Žalobce namítal podjatost soudců městského soudu v řízení proti České advokátní komoře. Nejvyšší správní soud neshledal, že by tvrzené okolnosti zakládaly pochybnosti o jejich nestrannosti, a rozhodl, že soudci nejsou z projednání věci vyloučeni.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Podle § 8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, musí být pro vyloučení soudce dány konkrétní okolnosti zakládající legitimní pochybnosti o jeho nepodjatosti. Postup soudců při rozhodování jiných věcí ani obecná, nedoložená tvrzení takový důvod nepředstavují. Dávné společné působení u soudu, převzetí senátu bývalým manželem soudkyně ani účast na její svatbě v okolnostech věci podjatost nezakládají.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Soudní řád správní výslovně stanovuje, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Míří-li žalobce svou argumentací na rozhodování městského soudu v jiných věcech, nemůže být se svou námitkou úspěšný.
    Zobrazit v textu
  • Krátké působení Mgr. Věry Jachurové a žalobce u stejného soudu před téměř třiceti lety ani „převzetí“ senátu po žalobci jejím (dnes již bývalým) manželem nepředstavují důvody, které by objektivně mohly vzbuzovat oprávněné pochybnosti o nepodjatosti jmenované soudkyně, která se ostatně ani sama subjektivně necítí být podjatá.
    Zobrazit v textu
  • Jak z vyjádření žalobce, tak vyjádření Mgr. Věry Jachurové, je zjevné, že mezi nimi nepanuje ani přátelský vztah, natož aby se jednalo o přátelský vztah takové intenzity, která by zakládala pochybnosti o nepodjatosti jmenované soudkyně.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

Nao 162/2026 - 14

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Štěpána Výborného v právní věci žalobce: JUDr. T. M., Ph.D., proti žalované: Česká advokátní komora, sídlem [adresa] Praha 1, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované, o námitce podjatosti žalobce proti soudcům Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 15 Ad 15/2026,

takto:

Soudci senátu 15 A Městského soudu v Praze Mgr. Martin Kříž, Mgr. Věra Jachurová a Mgr. Bc. Jan Schneeweis, nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Ad 15/2026.

Odůvodnění:

[1] Žalobce se u Městského soudu v Praze domáhá ochrany proti nečinnosti žalované. Dne 12. 10. 2026 obdržel Nejvyšší správní soud námitku podjatosti vůči všem soudcům Městského soudu v Praze „pro jejich vztah k věci a žalobci, neboť jsou zkorumpovaní jednak proto, že nezákonně privatizovali obecní byty, jednak úmyslně nezákonně rozhodují ve prospěch organizované zločinecké skupiny a jednak dle tvrzení (…) předsedy Městského soudu v Praze rozhodují, ač jsou zdravotně indisponováni.“ K výzvě městského soudu žalobce námitku podjatosti konkretizoval tak, že s Mgr. Jachurovou pracoval u Okresního soudu pro Prahu 2 a její manžel po žalobci u tohoto soudu „převzal“ senát 20 C. Dále uvedl, že nemalá část soudců městského soudu nezákonně privatizovala obecní byty a je navázaná na mafii. Mimo jiné městský soud nezákonně posoudil proti žalobci vydaný rozsudek Obvodním soudem pro Prahu 9. Oba rozsudky byly zrušeny Nejvyšším soudem, načež městský soud vydal zprošťující rozsudek. Dále žalobce doplnil, že v kárném řízení dřívějšího předsedy městského soudu žalobce poukazoval na nemožnost soudců městského soudu rozhodovat v pracovní neschopnosti. Vyžádal si od městského soudu související informace, ten mu je však odmítl poskytnout. Dále městský soud ve věci žalobcovy klientky úmyslně změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 a prodloužil zákaz přiblížení a vykázání ze společného obydlí se zapisovatelkou městského soudu a vystavil účastníky řízení vedených u městského soudu vážným bezpečnostním rizikům. Při odvolacím jednání u městského soudu byl ponižován permanentním obstoupením šesti příslušníků justiční stráže, přestože prošel bezpečnostním rámem. Podle žalobce je proto zjevné, že všichni členové senátu jsou pro poměr k oběma účastníkům řízení i k věci samé vyloučeni z rozhodování věci.

[2] Členové senátu 15 Ad městského soudu, kteří by podle rozvrhu práce měli o žalobcově žalobě rozhodovat, se vyjádřili tak, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by zakládaly pochybnosti o jejich nepodjatosti ve smyslu § 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Předseda senátu Mgr. Martin Kříž uvedl, že na Obvodním soudu pro Prahu 2 nikdy nepůsobil, o privatizaci nerozhodují soudci, tvrzení o zkorumpovanosti považuje za paušální a ničím nedoložená, v pracovní neschopnosti rozhodnutí jako soudce nevydává, na rozhodování v žalobcem zmiňovaných případech se nepodílel, o sporu žalobcovy klientky nic neví a není mu znám důvod, proč byl střežen příslušníky justiční stráže. Soudkyně Mgr. Věra Jachurová na prohlášení předsedy senátu navázala. Uvedla, že v době jejího nástupu na Obvodní soud pro Prahu 2 (v roce 1997) již žalobce funkci soudce nevykonával, či ji záhy ukončil. V roce 1999 byl přítomen na její svatbě, kam jej pozval její tehdejší partner, s žalobcem však není v žádném kontaktu a nebyla ani v minulosti. V pracovní neschopnosti též nevydává soudní rozhodnutí, na rozhodování v žalobcem zmiňovaných případech se nepodílela a nic neví o sporu žalobcovy klientky ani střežení justiční stráží. Soudce Mgr. Bc. Jan Schneeweis uvedl, že žalobce osobně nezná, na Obvodním soudu pro Prahu 2 nikdy nepůsobil, o privatizaci bytů nerozhodují soudci a tvrzení o zkorumpovanosti považuje za paušální a ničím nedoložená, v pracovní neschopnosti rozhodnutí jako soudce nevydává, o žalobcem zmiňovaných případech nic neví a nepodílel se na nich a nic neví o sporu žalobcovy klientky ani střežení justiční stráží.

[3] Žalobce u městského soudu nejdříve uplatnil námitku podjatosti všech soudců městského soudu. Městský soud žalobce usnesením ze dne 22. 9. 2026 mimo jiné vyzval ke specifikování důvodů, z nichž dovozuje podjatost senátu 15 A ve složení Mgr. Martin Kříž, Mgr. Věra Jachurová a Mgr. Bc. Jan Schneeweis, který má dle rozvrhu práce o žalobě rozhodnout. V reakci na uvedené usnesení žalobce doplnil svou námitku podjatosti. Žalobce z členů rozhodujícího senátu výslovně uvedl pouze soudkyni Mgr. Věru Jachurovou, na závěr svého doplnění však vyjádřil názor o podjatosti „všech členů senátu“. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře již dříve vyslovil, že pokud je „účastníkem vznesena námitka podjatosti všech soudců určitého soudu, a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena, je účelné se zabývat otázkou podjatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu, že u nich bude shledán důvod k vyloučení“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005-34), a pokud „účastník řízení či osoba zúčastněná na řízení vznese námitky podjatosti dle § 8 odst. 5 s. ř. s. vůči většímu počtu soudců, než kolik jich má ve věci rozhodovat, rozhodne Nejvyšší správní soud o námitce podjatosti zpravidla jen v rozsahu, který je nezbytný, aby byl dostatečný počet soudců, kteří jsou ve vztahu k věci nepodjatí a kteří mohou ve věci jednat a rozhodovat“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2025, č. j. Nao 26/2025-64, č. 4684/2025 Sb. NSS).

[4] Nejvyšší správní soud proto nyní posuzoval pouze nepodjatost soudců senátu 15 A městského soudu, který má o žalobcově žalobě rozhodnout ve složení Mgr. Martin Kříž, Mgr. Věra Jachurová a Mgr. Bc. Jan Schneeweis. Teprve byla-li by námitka podjatosti důvodná, Nejvyšší správní soud by se zabýval nepodjatostí dalších soudců městského soudu.

[5] Námitka podjatosti není důvodná.

[6] Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

[7] Záruka rozhodování věci nezávislým a nestranným soudcem patří mezi součásti práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům). Kategorii nestrannosti je však třeba vnímat i v rovině objektivní. Za objektivní nelze považovat to, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně existují okolnosti, které by mohly vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci nikoliv nezaujatý vztah, tedy okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě (obdobně srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04). Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci tedy má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94). Zároveň rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01).

[8] Soudní řád správní výslovně stanovuje, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Míří-li žalobce svou argumentací na rozhodování městského soudu v jiných věcech, nemůže být se svou námitkou úspěšný.

[9] Obecný poukaz na nemožnost soudců městského soudu rozhodovat v pracovní neschopnosti pochybnost o nepodjatosti v nynější věci též nevzbuzuje. Co se týče odvolacího jednání, při kterém měl být žalobce podroben kontrole šesti příslušníků justiční stráže, z ničeho neplyne, že by se událost týkala věci projednávané některým z rozhodujících soudců senátu 15 Ad městského soudu a zakládala pochybnost o jejich nepodjatosti.

[10] Konkrétní skutečnosti žalobce uvedl ve vztahu k Mgr. Věře Jachurové. Krátké působení Mgr. Věry Jachurové a žalobce u stejného soudu před téměř třiceti lety ani „převzetí“ senátu po žalobci jejím (dnes již bývalým) manželem nepředstavují důvody, které by objektivně mohly vzbuzovat oprávněné pochybnosti o nepodjatosti jmenované soudkyně, která se ostatně ani sama subjektivně necítí být podjatá. Obdobně je tomu u přítomnosti žalobce na její svatbě.

[11] U osobnosti soudce je totiž vždy třeba vycházet primárně z toho, že se jedná o profesionála, který dokáže oddělit svoje soukromé zájmy od rozhodovací činnosti, na které se podílí, a u něhož je vždy na prvním místě respektování profesní a osobní cti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2026, č. j. Nao 125/2025-97). Ani kolegiálně přátelské či přátelské vztahy nezakládají vždy objektivní pochybnost o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2018, č. j. Nao 55/2018-47). Teprve při určité intenzitě přátelského vztahu lze zvažovat jeho psychologický dopad z hlediska zachování přirozené schopnosti nezaujatého řešení případu. Jak z vyjádření žalobce, tak vyjádření Mgr. Věry Jachurové, je zjevné, že mezi nimi nepanuje ani přátelský vztah, natož aby se jednalo o přátelský vztah takové intenzity, která by zakládala pochybnosti o nepodjatosti jmenované soudkyně.

[12] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že soudci senátu 15 A městského soudu Mgr. Martin Kříž, Mgr. Věra Jachurová a Mgr. Bc. Jan Schneeweis, nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u městského soudu pod sp. zn. 15 Ad 15/2026.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2026

JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D.
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací