Nao 167/2026

Plný text

Nao 167/2026 - 56
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: J. B., zastoupen odborovou organizací Spravedlnost  odborové sdružení, se sídlem [adresa] a, Liberec, o námitce podjatosti vznesené žalobcem v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 58 A 9/2026,

takto:

Soudkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci Mgr. K. T., LL.M., není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 58 A 9/2026.

Odůvodnění:

[1] Žalobce brojil žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci (dále „krajský soud“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2026, č. j. SO/P/247/2026/Va/06 PŘODV02, jímž bylo změněno prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Cvikov, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti veřejnému pořádku podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, za což mu byla uložena pokuta a povinnost nahradit náklady řízení.

[2] V řízení o žalobě žalobce předložil plnou moc udělenou odborové organizaci Spravedlnost  odborové sdružení [dále „Spravedlnost“, srov. § 35 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“)]. Krajský soud (jednající shora uvedenou soudkyní) však posléze vyzval žalobce, aby odstranil nedostatek žaloby spočívající v tom, že bude buď činit žalobu osobně, anebo prostřednictvím přípustného zástupce. Protože žalobce tento nedostatek ve stanovené lhůtě neodstranil, krajský soud žalobu odmítl. K pozdější kasační stížnosti žalobce nicméně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 9. 2026, č. j. 22 As 103/2026  34, usnesení o odmítnutí žaloby zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, s tím, že krajský soud se má blíže zabývat tím, zda Spravedlnost představuje odborovou organizaci v materiálním smyslu (tj. zda skutečně vykonává odborovou činnost). V návaznosti na to krajský soud přípisem ze dne 7. 10. 2026 vyzval Spravedlnost, aby sdělila, jakou konkrétní činnost převážně vykonává a u kterého konkrétního zaměstnavatele působí.

[3] Jako reakce na tuto výzvu bylo krajskému soudu doručeno podání (sdělení ze dne 12. 10. 2026), v němž žalobce prostřednictvím Spravedlnosti konstatoval, že je připraven požadované skutečnosti doložit, ale pouze řádně obsazenému senátu. Shora uvedenou soudkyni nepovažoval za způsobilou posoudit dané skutečnosti. Uvedl, že její právní vědomí je takového druhu, že dokonce ani neví, že po založení plné moci je povinna komunikovat výhradně se zástupcem. Situaci, kdy soudkyně po založení plné moci odmítala vzít zastoupení žalobce na vědomí, považoval za exces, který přináší nemožnost, aby daná soudkyně dále vedla řízení a rozhodovala ve věci. Výzvu soudu ke sdělení faktické činnosti odborové organizace považoval žalobce za rozpornou s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž obecným soudům nepřísluší přezkoumávat činnost odborů. Krajský soud sdělení ze dne 12. 10. 2026 posoudil jako námitku podjatosti vůči shora uvedené soudkyni a předložil ji spolu se soudním spisem k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu.

[4] Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil, že kromě sdělení ze dne 12. 10. 2026 podal žalobce prostřednictvím Spravedlnosti návrh na vyloučení výše uvedené soudkyně také v přípise ze dne 15. 5. 2026 (v návaznosti na výzvu soudu, aby odstranil nedostatek žaloby spočívající v tom, že bude buď činit žalobu osobně, anebo prostřednictvím přípustného zástupce). V tomto přípise rovněž kritizoval postup soudkyně související se zastupováním účastníka řízení odborovou organizací. Soudkyně podle něj svým postupem popřela § 35 odst. 3 s. ř. s., který výslovně umožňuje, aby byl žalobce zastoupen odborovou organizací. V tomto ohledu vyslovil údiv nad tím, kdo v naší zemi může být pověřen výkonem funkce soudce a soudkyni vyčetl hluboké neznalosti zákona a chybějící základní schopnost mu porozumět. Nejvyšší správní soud tak z hlediska namítané podjatosti posuzoval jak žalobcovo podání ze dne 12. 10. 2026, tak i podání ze dne 15. 5. 2026.

[5] Soudkyně Mgr. K. T., LL.M., k námitce podjatosti uvedla, že se podjatá být necítí a nemá žádný poměr k žalobci nebo k předsedovi Spravedlnosti. Nijak se nepodílela ani na projednání věci před správními orgány. Rovněž zdůraznila, že důvodem k vyloučení soudce nemohou být okolnosti spočívající v postupu soudce v řízení nebo týkající se jeho rozhodování v jiných věcech.

[6] Nejvyšší správní soud posoudil námitku podjatosti vznesenou žalobcem a neshledal ji důvodnou.

[7] Z § 8 odst. 5 s. ř. s. vyplývá, že námitka podjatosti musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. Žalobce však ani v jednom ze svých podání zcela nespecifikoval konkrétní skutečnosti zakládající osobní poměr dotyčné soudkyně k věci nebo účastníkům řízení. Námitkou podjatosti žalobce prostřednictvím Spravedlnosti pouze reagoval na výzvy krajského soudu k odstranění nedostatků žaloby a ke sdělení faktické činnosti Spravedlnosti. Z tohoto pohledu se daná námitka zjevně váže na postup krajského soudu, resp. dotyčné soudkyně v projednávané věci.

[8] Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. (Podtržení přidáno Nejvyšším správním soudem).

[9] Při posouzení důvodnosti námitky Nejvyšší správní soud vyšel prvořadě z výše citovaného § 8 odst. 1 s. ř. s., dle kterého důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Žalobce však námitkou podjatosti reagoval právě na postup krajského soudu (resp. jmenované soudkyně) v nynější věci, z něhož pro něj vyplývalo plnění procesních povinností, které považoval za nezákonné. Takové důvody k vyloučení soudce z hlediska § 8 odst. 1 a odst. 5 s. ř. s. vést nemohou. Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli jen pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o neodbornosti nebo nesprávnosti vedení řízení a rozhodování. Zpochybňovat postup a rozhodování soudu lze případně opravnými prostředky (jsouli přípustné), nikoli však námitkou podjatosti (viz např. usnesení NSS ze dne 28. 4. 2026, č. j. Nao 30/2026185, ze dne 18. 6. 2003, č. j. Nao 25/200347, č. 283/2004 Sb. NSS, či ze dne 12. 5. 2015, č. j. Nao 82/201558, ze dne 29. 1. 2025, č. j. Nao 14/202544, ze dne 22. 8. 2024, č. j. Nao 107/2024127, nebo ze dne 11. 4. 2024, č. j. Nao 57/202483).

[10] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (např. usnesení NSS ze dne 8. 4. 2004, č. j. Nao 7/2004170, ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/200316, ze dne 18. 2. 2010, č. j. Nao 2/201091, ze dne 17. 6. 2015, č. j. Nao 135/201559, či ze dne 13. 12. 2018, č. j. Nao 164/201883). Shora rekapitulované důvody tohoto charakteru nebyly, neboť žalobce nepřinesl žádné relevantní pochybnosti ohledně osobního poměru soudkyně k věci či účastníkům řízení a případná pochybnost neplyne ani z vyjádření soudkyně k dané námitce či z obsahu soudního spisu. Nejsou tedy splněny důvody k uplatnění restriktivně pojaté výjimky z práva na zákonného soudce. Výše jmenovanou soudkyni proto Nejvyšší správní soud z projednávání a rozhodování ve věci nevyloučil.

[11] Nejvyšší správní soud závěrem doplňuje, že otázkou účinnosti (přípustnosti) zastoupení žalobce shora uvedenou odborovou organizací se s ohledem na povahu tohoto usnesení blíže nezabýval.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. října 2026

David Hipšr
předseda senátu