Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení3× citováno

Ústavní stížnost Pl. ÚS 2/2014: Odmítnuto (usnesení ze dne 19. 8. 2014).

Spisová značka

Vol 142/2013

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 27. 11. 2013Senát: Volební senátZpravodaj: KÜHN ZdeněkECLI:CZ:NSS:2013:Vol.142.2013.72
Další údaje
Předmět řízení: Volby - neplatnost voleb a hlasování

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

Pokračování Vol 142/2013 - 82

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Josefa Baxy, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Barbary Pořízkové, Jana Passera a D. Z. ve věci navrhovatelky: Č. pirátská strana, Dalimilova 6, Praha 3, zastoupené A. Z., bytem [adresa] : 1) Státní volební komise, se sídlem [adresa] 2) P. A., Luční 953/16, Ivančice, 3) V. A., Luční 953/16, Ivančice, 4) I. A., K Rybníčkům 125, Trutnov, 5) F. A., Pejevové 3418/2, Praha 4 – Modřany, 6) M. A., Ke Stírce 1844/35, Praha 8 – Kobylisy, 7) Augustin K. A. S., Luční 260, Choceňské Předměstí, Vysoké Mýto, 8) P. A., Reynkova 2503, H. Brod, 9) H. A. Jírovcová, Nad Potokem 175, Most – Vtelno, 10) A. B., F. Z. 876, Průhonice, 11) M. B., Nad drahou 589, Mnichovice, 12) M. B., Jihlavská 1170, H. Brod, 13) M. B., V Koutě 189, Tupesy, 14) J. B., B. N. 348, Dačice I, 15) Z. B. Rujbrová, Dvorská 94, Blansko, 16) J. B., Osvobození 1695, Pelhřimov, 17) P. B., Vodárenská 1808, Náchod, 18) M. B., Vlastislavova 605/20, Praha 4 – Nusle, 19) P. B., Dolní Bezděkov 21, Bratronice, 20) O. B., Rybníček 5, Strání, 21) M. B., L. K. 803, Kladno, 22) M. B., Holovousy 37, 23) S. B., Štefánikova 1106/16, Slaný, 24) Z. B., Opatovická 22, Č. Budějovice, 25) A. B., Michalovice 101, Mladá Boleslav, 26) J. B., Příkrá 187, Náchod, 27) P. B., Jaselská 19, Brno, 28) R. B., Mladé Buky 103, 29) J. B., Stará Kysibelská 597/29, Karlovy Vary, 30) R. B., Dlouhá 176/11, Litoměřice, 31) M. B., ul. [adresa] Olomouc – Neředín, 32) M. Č., Vodňanského 2352, Hostivice, 33) J. Č., Lužická 1403/25, Praha 2 – Vinohrady, 34) A. Č., ul. Gen. Píky 224/1, Olomouc – Neředín, 35) K. Č., Hamry nad Sázavou 128, 36) P. Č., A. D. 612, Kolín, 37) R. Č., Větrná 8/1073, Ostrava – Poruba, 38) I. D., W. 742, Votice, 39) J. D., Bubenečská 355/39, Praha 6 – Bubeneč, 40) R. D., Družstevní 741, Zdice, 41) J. F., Slovácká 4520/6, Prostějov, 42) J. F., Nouzov 287, Semily, 43) P. F., Jugoslávská 684/130, Brno, 44) R. F., Ruská 3279/18, Prostějov, 45) K. F., Hrádek 207, 46) M. F., Na stráži 1517/6, Praha 8 – Libeň, 47) V. F., Labská 2, Č. Budějovice, 48) J. F., Waldhauserova 949, H. Brod, 49) J. F., Máchovo nám. 811/4, Děčín, 50) I. G., Na Baště Sv. Jiří 259/9, Praha 6 – Hradčany, 51) P. G., Suchá Loz 2, 52) M. G., Zlámalova 9, Mikulov, 53) S. G., J. P. 1092, Mladá Boleslav II, 54) J. H., Konzumní 16/383, H. – Šumbark, 55) M. H., Lípová 17/717, H. – Město, 56) J. H., Šmilovského 1461, Mladá Boleslav II, 57) M. H., Botanická 605/19, Brno, 58) P. H., Nad Rybníkem 902/12, Lány, Svitavy, 59) O. H., Arnultovice 22, Jindřichov, 60) L. H., Svatojánská 676/7, Hradec Králové, 61) D. H., Sezimova 402/11, Praha 4 – Nusle, 62) J. H., Velké Hamry 605, 63) J. H., Lékařská 291/6, Praha 5 – Motol, 64) R. H., Balbínova 233/3, Ústí nad Labem, 65) J. H., Březůvky 164, Březůvky, 66) P. H., Habrová 431/3, Prostějov – Čechovice, 67) V. H., Jirkov 15, Železný Brod, 68) L. H., Šumice 13, 69) G. H., Jedličkova 79, Ústí nad Labem, 70) S. H., Třebízského 1419, Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, 71) J. C., E. B. 3916/21, Prostějov, 72) B. C., Absolonova 30, Brno, 73) M. C., Zadní cesta 3, Plzeň 2 – Slovany, 74) J. C., Na Šancích 1177, Chrudim IV, 75) I. J., Za Beránkem 763/II, Klatovy, 76) V. J., Žíteč 127, Chlum u Třeboně, 77) M. J., Klášterní 184, Valtice, 78) J. J., Pražského povstání 1801, B., 79) V. J., Krajíčkova 334/5, Třebíč – Borovina, 80) J. J., Štefánikova 290, Litomyšlské Předměstí, Vysoké Mýto, 81) M. J., Rokytnice č. 26, 82) D. K., Nová Ves v Horách 225, 83) Z. K., Hoření 2423/3, Ústí nad Labem, 84) M. K., Zářečí 978, Bechyně, 85) V. K., Čenkovská 1132/75, Třešť, 86) S. K., Mladých 178, Pardubice II – Polabiny, 87) D. K., Svěchyňova 607, Chrudim II, 88) J. K., U Nádraží 67, Záboří nad Labem, 89) J. K., Nerudova 1383/21, Šlapanice, 90) V. K., Bílovecká 64/933, Opava – Kylešovice, 91) M. K., Luční 1054, Pardubice III – Bílé Předměstí, 92) M. K., Nad Zámečkem 551/25, Praha 5 – Košíře, 93) K. K., Na Stráni 11/1848, Nový Jičín, 94) V. K., Boršice 707, Boršice, 95) D. K., Šlikova 404/18, Praha 6 – Břevnov, 96) P. K., Záviše Kalandry 1419, Vsetín, 97) J. K., Jordánská 758, Praha 9 – Kyje, 98) R. K., Kaplanova 5, Brno, 99) J. K., Mirotická 771/4, Praha 4 – Libuš, 100) P. K., Zákostelní 59, Hrotovice, 101) V. K., Hájecká 218, Chýně, 102) J. K., Zdravotnická 5318, Chomutov, 103) R. K., Spojovací 1592/1, Č. Budějovice, 104) M. K., V Domcích 2722, Louny, 105) P. K., Záblatská 41/22, Ostrava – Heřmanice, 106) H. L., Pod Horkou 203, Č., 107) M. L., Demlova 3597/17, Jihlava, 108) F. L., Staropramenná 722/26, Praha 5 – Smíchov, 109) J. L., Plzeňská 401/7, Plzeň 5 – Křimice, 110) J. L., Zahradní 10/1282, Ostrava – Moravská Ostrava, 111) S. M., Pertoltice pod Ralskem 38, 112) S. M., Běloveská 1773, Náchod, 113) K. M., Javorník 78, Svitavy, 114) R. M., Varšavská 2745/12, Tábor, 115) J. M., P. 12a, Brno, 116) J. M., Dráchov 100, Soběslav, 117) J. N., Kozlovská 2165/33, Přerov I – Město, 118) M. N., Vysocká 1221/4, Žďár nad Sázavou, 119) A. N., Daskabát 1037, Třeboň, 120) N. N., Tyršova 698/7, Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, 121) J. N., Javorová 2081, Sokolov, 122) M. N., Kolumbova 1247/9, Olomouc – Hodolany, 123) I. N., Na Vyhlídce 2117, Frýdek-Místek, 124) P. N., J. L. 686, Frýdek-Místek, 125) T. O., Trhanovské náměstí 1015/14, Praha 10 – Hostivař, 126) L. O., Výšovice č. 166, 127) Z. O., U Hřbitova 657, Trutnov 4, 128) M. O., Rolnická 7/1263, Opava – Kateřinky, 129) J. P., B. N. 3656/4, Jablonec nad Nisou – Mšeno nad Nisou, 130) H. P., Hornická 29/578, Bolatice, 131) G. P., Na rovnosti 2274/12, Praha 3 – Žižkov, 132) M. P., Slížany 98, Morkovice – Slížany, 133) M. P., Kaprová 2539, Nymburk, 134) J. P., U Rotundy 965, Valtice, 135) S. P., V Jámě 1769/3, Děčín IV – Podmokly, 136) I. P., Za Pohořelcem 6, Praha 6, 137) L. P., Průmyslová 1631/4, Jablonec nad Nisou, 138) P. P., Harrachov 400, Harrachov, 139) P. P., Malé náměstí 206, Střední Předměstí, Trutnov, 140) T. J. Podivínský, Trojmezí 1209, Šestajovice, 141) I. P., Lidická 983/13, Kyjov, 142) S. P., V Mezihoří 1229/1, Praha 8 – Libeň, 143) J. P., U Hájovny 1059E/20, Plzeň 3, 144) K. P., Nová 28, Č. Budějovice, 145) R. P., Úzká 426, Lázně Kynžvart, 146) A. P., Bulharská 48, Brno, 147) K. R., Sosnova 252/11, Brno, 148) A. R., Tarnavova 6/3015, Ostrava – Zábřeh, 149) A. S., Kopánky 1155, Uherské Hradiště, 150) J. S., Seifertova 908, Bohumín – Nový Bohumín, 151) M. S., Malá Strana 58, Dolní Lhota, 152) M. S., Seidlova 471/11, Praha 4 – Kamýk, 153) B. S., F. V. 672/2A, Lom, 154) K. S., Sýkořice 83, 155) J. S., Podhumenská 44, Pardubice IV – Staročernsko, 156) R. S., Klicperova 34, Brno, 157) V. S., 17. listopadu 400, Pardubice I – Zelené Předměstí, 158) B. S., Slovanská 1304, Slavkov u Brna, 159) Z. S., Americká 90, Cheb, 160) Z. S., Horní 3A/421, Opava – Malé Hoštice, 161) M. S., Lhota 283, Zlín, 162) M. S., Schnirchova 15/1447, Praha 7, 163) Š. S., Jednořadá 451/4, Praha 6 – Bubeneč, 164) B. S., Na Švihance 1549/8, Praha 2 – Vinohrady, 165) M. Š., Podvinný mlýn 2282/14, Praha 9 – Libeň, 166) J. Š., Hrotovická 292, Hoštka, 167) K. Š., Bezděkov 139, 168) L. Š., U Vrtu 3/149, Karviná – Mizerov, 169) P. Š., Všeruby 323, 170) J. Š., P. J. 332, Hradec Králové, 171) J. T., Rybnická 60, Brno, 172) L. T., Kamnářská 4, Blansko, 173) K. T., K Hůrkám 477, Chýnov, 174) J. U., Školní 371, Ratíškovice, 175) M. U., A. Chittussiho 941/2, Čáslav-Nové Město, 176) D. V., Dub 15, Starý Jičín, 177) F. V., Kozinova 26, Č. Budějovice, 178) J. V., E. K. 14, Plzeň 1, 179) H. V., Plavecká 400/12, Praha 2 – Nové Město, 180) R. V., E. K. 20/9, Olomouc – Hodolany, 181) L. V., Dolní Moravice 24, Dolní Moravice, 182) P. V., Smetanova 1533, Vsetín, 183) J. V., Sídliště Lučina 374, Chodová Planá, 184) R. V., Vrchlického 791/22, Kroměříž, 185) J. V., U stromovky 673, Rožmitál pod Třemšínem, 186) M. V., Polní 81, Braškov, 187) V. V., Na Vinici 1142, Stříbro, 188) J. V., 28. října 884, Starý Plzenec, 189) V. V., J. W. 393, Most, 190) R. V., Oblá 25, Brno, 191) M. W., J. O. 6, Karlovy Vary, 192) J. Z., Studenec 162, 193) J. Z., B. Kafky 17, Č. Budějovice, 194) L. Z., Svojsíkova 9/1589, Ostrava – Poruba, 195) J. Z., Zborovská 392, Nové Město nad Metují, 196) K. Z., Na Veselou 863, Beroun – Závodí, 197) J. Z., Uničovská 2142/93, Šternberk, 198) V. Z., Domašín 48, Vlašim, 199) J. Z., Nový Volfířov 47, Nová Bystřice, 200) J. Z., Osiková 137/33, Brno – Jundrov, a 201) M. Ž., 17. listopadu 6, Plzeň 3, ve věci návrhu na neplatnost volby všech kandidátů zvolených do Poslanecké sněmovny Parlamentu Č. republiky ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu Č. republiky, které proběhly 25. a 26. října 2013,

t a k t o :

I. Návrh s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.
Shrnutí argumentů navrhovatelky

[1] Č. pirátská strana (dále též „navrhovatelka“) je politickou stranou, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována ve všech volebních krajích pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu Č. republiky, konané ve dnech 25. 10. 2013 a 26. 10. 2013. Navrhovatelka získala ve volbách celkem 132.417 platných hlasů, tedy 2,66 % všech platných hlasů.

[2] Č. pirátská strana podala včasný návrh na vyslovení neplatnosti volby všech kandidátů zvolených ve volbách do Poslanecké sněmovny.

[3] Svůj návrh zakládá na protiústavnosti tzv. uzavírací klauzule, která porušuje princip poměrnosti voleb, a na protiústavní struktuře volebních krajů, které dále poměrnost voleb zpochybňují. V neposlední řadě pak upozorňuje na podle ní protiprávní postup Č. televize, která Č. pirátské straně neumožnila účast na předvolebních diskusích, byť strany s menší nebo stejnou podporou se diskusí účastnily (navrhovatelka jmenovitě uvádí Stranu práv občanů Z. a Stranu zelených).

[4] Navrhovatelka shrnuje, že současné nastavení volebního systému v kombinaci s nedostatkem mediální pozornosti vylučuje zapojení minoritních názorů do výkonu zákonodárné moci. To také vede k současnému defektnímu systému, ve kterém vlády mechanicky prosazují rozhodnutí nevycházející ani z vůle většiny, natož z konsensu, ale „buldozerují“ legislativní proces aktuální většinou. Nejen, že Č. pirátská strana nemá v Poslanecké sněmovně úměrné zastoupení, ale podle pravidel, které určily ostatní politické strany, nemá zastoupení vůbec žádné. Nejen, že v poměrném systému při 200 poslancích nezíská Č. pirátská strana s 2,66 % zasloužených 5 poslanců. Názor jejích voličů v Parlamentu nebude zastupovat ani jeden jediný poslanec. Namísto poměrně určených zástupců voličů navrhovatelky sedí v Poslanecké sněmovně poslanci ČSSD, KSČM, ANO a dalších upřednostňovaných stran. Změna oproti minulému systému Národní fronty spočívá pouze v tom, že status etablované strany se dá vyvážit penězi a vlastnictvím médií. Kumulace výše popsaných defektů volebního systému způsobuje to, že volby do Poslanecké Sněmovny, které se de iure konají podle zásady poměrného zastoupení, se de facto přibližují většinovému modelu.

[5] Ze všech těchto důvodů Č. pirátská strana navrhuje, aby soud nejprve řízení přerušil a předložil Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy návrh na zrušení ustanovení § 49 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu Č. republiky (vyřazovací klauzule) a § 26 věta druhá téhož zákona (vymezení volebních krajů) pro rozpor s čl. 5, čl. 6, čl. 9 odst. 1, čl. 16 odst. 1 ve spojení s čl. 18 odst. 1 Ústavy a čl. 21 odst. 1 Listiny. Dále se domáhá toho, aby soud prohlásil volbu všech kandidátů zvolených ve volbách do Poslanecké sněmovny ve dnech 25. a 26. října 2013 za neplatnou.

[6] Odpůrci se k návrhu nevyjádřili.

II.
Právní názor Nejvyššího správního soudu

[7] Soud předně uvádí, že dle § 90 odst. 1 s. ř. s. se za podmínek stanovených zvláštními zákony může mj. politická strana návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta.

[8] Zvláštním zákonem je zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu Č. republiky (dále jen „volební zákon“). Ten v § 87 odst. 1 stanoví, že podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta se může domáhat ochrany u soudu každá politická strana, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby do Poslanecké sněmovny zaregistrována.

[9] Jak již soud uvedl, navrhovatelka je politická strana, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována ve všech volebních krajích pro volby do Poslanecké sněmovny. Z tohoto důvodu se navrhovatelka může domáhat vyslovení neplatnosti volby všech kandidátů zvolených ve všech volebních krajích.

[10] Pro přezkum voleb používá soud třístupňový algoritmus: v prvém kroku zjišťuje, zda došlo k porušení volebního zákona, v druhém kroku analyzuje, zda toto porušení mělo vztah k celkovým výsledkům voleb v napadeném obvodu. V závěrečném třetím kroku soud posuzuje, zda je dána zásadní intenzita této zjištěné nezákonnosti, která musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat, že pokud by k takovému jednání nedošlo, nebyl by kandidát zřejmě vůbec zvolen (více viz usnesení ze dne 2. 7. 2004, čj. Vol 6/2004 - 12, č. 354/2004 Sb. NSS). Tři popsané kroky tohoto algoritmu musí být splněny současně.

[11] Soud nejprve posoudil ústavnost tzv. uzavírací volební klauzule (II.A.), poté zvážil ústavnost struktury volebních krajů (II.B.). Na třetím místě pak přezkoumal, zda Č. televize jednala v souvislosti s předvolebním vysíláním protiprávně (II.C.).

[12] Soud v částech II.A. a II.B. zvažoval ústavnost volebního zákona. V této souvislosti připomíná, že podle čl. 95 odst. 2 Ústavy soud musí dojít „k závěru“, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem. Je tak patrno, že pro postup podle tohoto ustanovení nepostačují vnitřní pochyby soudu o souladu aplikovaných zákonných ustanovení s ústavním pořádkem. Tyto pochyby musí dosáhnout intenzity vnitřního přesvědčení soudu o protiústavnosti zákonných ustanovení (shodně usnesení NSS ze dne 29. 6. 2006, čj. Vol 50/2006-53, č. 945/2006 Sb. NSS).

II.A.
K ústavnosti uzavírací volební klauzule a příspěvku na volební náklady

[13] Prvním argumentem pro vyslovení neplatnosti volby všech kandidátů je navrhovatelkou tvrzená protiústavnost uzavírací volební klauzule. Svůj návrh zakládá především na tom, že při rozdělení mandátů v Poslanecké sněmovně Parlamentu Č. republiky Státní volební komisí dne 30. 10. 2013 došlo k extrémní disproporcionalitě. Některé strany, které dohromady zastupují vůli cca 620 tisíc voličů (více než 12 % občanů s volebním právem), nemají v dolní komoře Parlamentu ani jednoho jediného zástupce. To je způsobeno podle navrhovatelky zejména protiústavní uzavírací klauzulí 5 % hlasů. Ta odporuje zásadám poměrného zastoupení, neboť kvůli ní jsou mandáty do Poslanecké sněmovny sice rozdělovány dle nějakého poměru, tento poměr ale nereflektuje hlasy všech voličů, nýbrž jen části z nich. Při volbách konaných 25. a 26. 11. 2013 prý způsobila klauzule „propadnutí“ 12,58 % hlasů, v Poslanecké sněmovně je tedy zastoupeno pouhých 87,42 % voličů. Navrhovatelka odkazuje na komparativní zkušenosti a na to, že ve Finsku a Nizozemsku žádná uzavírací klauzule neexistuje. V Dánsku, kde existuje parlament srovnatelné velikosti, je uzavírací klauzule 2 %. Navrhovatelka dále polemizuje s nálezem Ústavního soudu č. 88/1997 Sb., který protiústavnost uzavírací klauzule neshledal. V současnosti uzavírací volební klauzule deklarovanou integrační funkci fakticky neplní. Č. má nestabilní vlády, příčiny nestabilit jsou ale úplně jiné, než nedostatečná integrační funkce systému (např. příčinou pádu poslední vlády byla obecně známá skutečnost, že milenka premiéra, která dostávala abnormální odměny, úkolovala vojenské zpravodajství, aby sledovalo premiérovu manželku). Jediným efektem uzavírací klauzule je vyřazení názorů menšin ze zastoupení v Poslanecké sněmovně, což je v rozporu s čl. 6 Ústavy.

[14] Soud k tomuto uvádí následující.

[15] Podle § 49 odst. 1 volebního zákona na podkladě zápisu o výsledku voleb v krajích Č. statistický úřad zjistí, kolik platných hlasů celkem bylo odevzdáno pro každou politickou stranu, každé politické hnutí a každou koalici a dále které politické strany nebo politická hnutí získaly méně než 5 procent, které koalice, složené ze 2 politických stran, popřípadě politických hnutí získaly méně než 10 procent, které koalice, složené ze 3 politických stran, popřípadě politických hnutí získaly méně než 15 procent, které koalice, složené z nejméně 4 a více politických stran, popřípadě politických hnutí získaly méně než 20 procent z celkového počtu platných hlasů. Podle § 49 odst. 2 téhož zákona se při dalším zjišťování volebních výsledků a přidělování mandátů již k těmto politickým stranám, politickým hnutím a koalicím a hlasům pro ně odevzdaným nepřihlíží. Právě ústavnost § 49 odst. 2 navrhovatelka zpochybňuje.

[16] Ústavní soud otázku ústavnosti tohoto ustanovení řešil již v roce 1997. Na nález sp. zn. Pl. ÚS 25/96 se ostatně navrhovatelka odvolává a dílem s ním i polemizuje. V jednomyslně přijatém nálezu, v němž byla mj. posuzována ústavnost uzavírací klauzule, Ústavní soud reagoval na ústavní stížnost politické strany Demokratická unie, která v důsledku uzavírací klauzule nezískala žádný mandát, ačkoliv obdržela 169.796 platných hlasů, což zakládalo z hlediska poměrného zastoupení nárok na 5 mandátů. Situace Demokratické unie v roce 1996 tedy byla zcela srovnatelná se situací Č. pirátské strany v roce 2013. Ústavní soud si v roce 1997 všiml, že při volbách roku 1996 v průměru stačilo stranám zastoupeným v Poslanecké sněmovně k získání jednoho mandátu 30.296 hlasů: „Jde o skutečnou disproporci, která není sama o sobě spravedlivá a která odporuje exaktní rovnosti volebního práva.“ Ústavní soud zdůraznil, že omezení rovnosti při rozdělování mandátů „vyplývá z praktické nemožnosti přesnou proporci adekvátně vyjádřit např. proto, že technika volební reprezentace neumožňuje "adekvátní" štěpení mandátů.“

[17] Pro věc důležitější však byl jiný závažný důvod omezení rovnosti volebního práva. Podle Ústavního soudu cílem voleb „není pouze vyjádření politické vůle jednotlivých voličů a pořízení jen diferencovaného zrcadlového obrazu názorových proudů a politických postojů voličů. […] Konsekventním proporcionálním obrazem výsledků hlasování ve skladbě sněmovny mohla by vzniknout politická reprezentace, rozštěpená do většího počtu malých skupin s rozmanitými zájmy, což by tvorbu většiny značně ztížilo nebo úplně znemožnilo. V té fázi volebního procesu, v níž dochází k rozdělování mandátů, se střetá s principem diferenciace princip integrace, neboť z voleb má vzejít taková sněmovna, která svým složením umožňuje vznik politické většiny schopné jak vytvořit vládu, tak i vykonávat zákonodárnou činnost, jež jí dle Ústavy přísluší. Proto je z hlediska principu reprezentativní demokracie přípustné zabudovat do volebního mechanizmu samého určité integrační stimuly tam, kde pro to existují závažné důvody, zejména pak za předpokladu, že neomezenou proporcionální soustavou dojde k roztříštění hlasů mezi velký počet politických stran, k bezbřehému "přemnožení" politických stran a tím k ohrožení funkčnosti a akceschopnosti jakož i kontinuity parlamentního systému. […] Existenci omezovací klauzule je třeba v každém případě podmínit pouze závažnými důvody, přičemž stoupající hranice omezovací klauzule je odůvodnitelná zvláště intenzivní závažností. Je třeba vůbec poznamenat, že zvyšování hranice omezovací klauzule nemůže být neomezené, takže např. desetiprocentní klauzuli lze již považovat za takový zásah do proporcionálního systému, který ohrožuje jeho demokratickou substanci.“ [viz původní argumentace v nálezu ze dne 2. 4. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 25/96 (N 37/7 SbNU 251, č. 88/1997 Sb.); srov. též nález ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 42/2000 (N 16/21 SbNU 113, č. 64/2001 Sb.); nebo např. usnesení ÚS ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 59/03].

[18] Navrhovatelka argumentuje ústavními systémy, které uzavírací klauzuli buď nemají (Finsko, Nizozemsko), nebo ji mají menší než v Č. republice (dvouprocentní hranice v Dánsku). Soud se nicméně přiklání k historickým argumentům uvedeným v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 25/96, který zdůraznil převažující evropské trendy v posledních padesáti letech. Ústavní soud odkazuje na zkušenosti evropských parlamentů před druhou světovou válkou a po ní, které „přispěly ke hledání způsobů, jimiž lze omezit přílišnou roztříštěnost politického spektra v parlamentu. Nebyly to pouze zkušenosti Říšského sněmu Výmarské republiky anebo první Č. republiky, ale zejména též zkušenosti francouzské, které zvláště výrazně ve čtvrté republice (1946-1958) potvrdily, že přílišná diverzifikace ve skladbě sněmovny a neomezené poměrné zastoupení se mohou stát nástrojem politické destabilizace a prvkem destrukce ústavního státu. Teoretické přehodnocení principu poměrného zastoupení a změna politické praxe v současných státech reprezentativní demokracie odpovídá zcela převažujícímu názoru, že zavedení určitých, závažnými důvody podmíněných omezujících opatření do principu poměrného zastoupení, není v rozporu s charakteristikou volebního systému v ústavě či volebním zákonu jakožto poměrného zastoupení, jestliže a pokud tato opatření neomezují poměrné zastoupení podstatnou měrou. Demokratické státy zaváděly postupně systém poměrného zastoupení, opatřený pětiprocentní resp. tříprocentní klauzulí, aniž by tím považovaly princip poměrného zastoupení za znehodnocený.“

[19] Navrhovatelka dále upozorňuje na značný počet hlasů, které ve volbách tzv. propadly, respektive byly rozděleny mezi politické strany, které dosáhly hranice 5 %. V letošních volbách to bylo přes 12 %. V Poslanecké sněmovně tak má své zástupce méně než 88 % voličů. K tomu lze jen říci, že tento stav je přirozeným důsledkem volebního systému založeného na uzavírací klauzuli. Pro srovnání lze uvést, že v Poslanecké sněmovně vzešlé z voleb v roce 2010 pro parlamentní strany zastoupené v Poslanecké sněmovně hlasovalo jen cca 81 % voličů, zatímco téměř 19 % hlasů „propadlo“, v roce 2006 pro parlamentní strany hlasovalo 94 % voličů, zatímco 6 % hlasů „propadlo“, v roce 2002 pro parlamentní strany hlasovalo 87,5 % voličů, zatímco 12,5 % hlasů „propadlo“, v roce 1998 pro parlamentní strany hlasovalo téměř 89 % voličů, zatímco více než 11 % hlasů „propadlo“, stejně tak v roce 1996 pro parlamentní strany hlasovalo téměř 89 % voličů, zatímco více než 11 % hlasů „propadlo“.

[20] Lze tedy říci, že výsledky aplikace uzavírací klauzule jsou od roku 1996 v zásadě obdobné, celkový počet hlasů pro strany, které nedosáhly hranice 5 %, se pohybuje mezi 11 až 12 %. Výjimkou byly jen specifické volby v roce 2006, kdy jen za dvěma tehdy nejsilnějšími politickými stranami ODS a ČSSD šlo téměř 68 % hlasů (i proto byl počet propadlých hlasů jen 6 %) a naopak velmi fragmentované volby v roce 2010, kdy vícero stran těsně atakovalo hranici 5 % (počet propadlých hlasů byl tehdy téměř 19 %). Propad hlasů ve volbách v roce 2013 v důsledku aplikace § 49 odst. 2 volebního zákona se tak v podstatě vrací k standardním hodnotám z voleb 1996, 1998 a 2002.

[21] Zkušenosti od roku 1997, kdy Ústavní soud vydal nález sp. zn. Pl. ÚS 25/96, tak ukazují na setrvalé a poměrně stabilní tendence v aplikaci uzavírací klauzule. Současně ukazují, že trvá potřeba integračních stimulů, zejména proto, aby neomezenou proporcionální soustavou nedošlo k roztříštění hlasů mezi velký počet politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně, čímž by došlo, slovy Ústavního soudu, „k bezbřehému "přemnožení" politických stran a tím k ohrožení funkčnosti a akceschopnosti, jakož i kontinuity parlamentního systému“ (viz bod [17] shora).

[22] Soud jen podotýká, že ve volbách v roce 2013 se do Poslanecké sněmovny kvalifikovalo sedm politických stran a hnutí, ve volbách v roce 1996 šest stran, v roce 1998, 2006 a 2010 to bylo jen pět stran, v roce 2002 dokonce jen čtyři strany (včetně koalice KDU-ČSL a US-DEU). Nelze tedy souhlasit s navrhovatelkou, že by produktem uzavírací volební klauzule byla zásadním způsobem omezována pestrost stranictví v Poslanecké sněmovně. V roce 2013 se i přes existenci uzavírací klauzule dostalo do Poslanecké sněmovny nejvíce politických stran v historii samostatné Č. republiky; více stran a koalicí, a to osm, se do tehdejší Č. národní rady dostalo jen ve volbách v roce 1992.

[23] Naznačuje-li navrhovatelka, že český systém poměrného zastoupení porušuje rovnost voličů, činí některé voliče nezastoupené, což je v rozporu se základními zásadami demokratického právního státu, lze upozornit, že tu je stále ještě kvalitativní rozdíl ve srovnání se zastoupením voličů v systémech založených na většinovém principu voleb, v extrémním případě jednokolovém. I ten je doktrínou i ústavními soudy chápán bezpodmínečně jako demokratický, i když politické názory velké části voličů nejsou v parlamentu vůbec zastoupeny (srov. cit. nález sp. zn. Pl. ÚS 25/96).

[24] Z uvedeného vyplývá, že pětiprocentní uzavírací klauzule, tj. umělý práh pro vstup získání mandátů ve volbách do Poslanecké sněmovny, je ústavně přípustná. Brojí-li tedy navrhovatelka proti pětiprocentní uzavírací klauzuli, není její argumentace s ohledem na závěry Ústavního soudu v předešlých věcech důvodná.

[25] Soud tudíž neshledal ani jednu z těchto výtek jako důvod, proč by měl podle čl. 95 odst. 2 Ústavy předložit Ústavnímu soudu návrh na zrušení § 49 odst. 2 volebního zákona.

II.B.
K ústavnosti struktury volebních krajů

[26] Navrhovatelka dále poukazuje na to, že protiústavní je i samotná struktura volebních krajů. Byla-li by pouze zrušena volební klauzule, byl by Č. pirátské straně udělen 1 mandát, a to v Praze. Důvodem je, že Č. republika je při volbách rozdělena do 14 volebních obvodů odpovídajících vyšším územním samosprávným celkům neboli krajům. Přitom při přísně poměrném volebním systému by Č. pirátské straně připadlo 5 mandátů. Kromě existence pětiprocentní klauzule odporuje ústavnímu pořádku i samotné přepočítávání mandátů v rámci volebních obvodů. Není tomu tak z důvodu samotné existence volebních krajů, ale z důvodu naprosté nevyváženosti a účelové konstrukce malých krajů s vysokým přirozeným volebním prahem. Snaha o poměrné zastoupení a zrušení volební klauzule by byla sama o sobě ne příliš významná, kdyby byl systém volebních krajů zachován, a proto navrhuje také jeho zrušení. Ústavní soud v nálezu č. 88/1997 Sb. zmiňuje, že „zvyšování hranice omezovací klauzule nemůže být neomezené, takže např. desetiprocentní klauzuli lze již považovat za takový zásah do proporcionálního systému, který ohrožuje jeho demokratickou substanci“. Přitom ale v několika volebních krajích hranice pro získání mandátu přesahuje uvedených 10 %. Dochází tak k tomu, že hlas voliče v jednom kraji má jinou váhu než hlas voliče v jiném kraji. Bez nějaké kompenzace tohoto nepoměru dochází k naprosto neodůvodněnému porušování rovnosti volebního práva, které není vyváženo žádným legitimním cílem.

[27] Podle § 26 volebního zákona se volby do Poslanecké sněmovny konají podle zásady poměrného zastoupení ve volebních krajích na území Č. republiky. Volebními kraji jsou vyšší územní samosprávné celky vymezené zvláštním právním předpisem. Tímto zvláštním právním předpisem je ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona Č. národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava Č. republiky, ve znění ústavního zákona č. 176/2001 Sb. Ústavní zákon č. 347/1997 Sb. vytvořil celkem 14 vyšších územních samosprávných celků, a to Hlavní město Praha, Středočeský kraj, Jihočeský kraj, Plzeňský kraj, Karlovarský kraj, Ústecký kraj, Liberecký kraj, Královéhradecký kraj, Pardubický kraj, Kraj Vysočina, Jihomoravský kraj, Olomoucký kraj, Moravskoslezský kraj a Zlínský kraj. Těchto 14 vyšších územních samosprávných celků je tedy ve smyslu § 26 věta druhá volebního zákona volebními kraji.

[28] Právě ústavnost § 26 věty druhé volebního zákona Č. pirátská strana zpochybňuje.

[29] I ústavněprávní doktrína má obdobně jako Č. pirátská strana za to, že existence takto zvolených volebních obvodů přináší kromě svých předností tři zásadní nevýhody. Za prvé je to možnost manipulovat volební aritmetikou, neboť poměrnost poměrného volebního systému je striktně propojena s velikostí volebního obvodu; za druhé hrozí nerovnoměrné rozdělení mandátů mezi volební obvody (více či méně hlasů potřebných k zisku mandátu v různých obvodech); a konečně za třetí hrozí umělá a účelová manipulace s hranicemi volebních obvodů. Nejvýraznějším negativním důsledkem rozdělení Č. republiky do volebních krajů nestejné velikosti je, že přirozený práh k získání mandátu stoupá výrazně nad pětiprocentní uzavírací klauzuli. Například ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006 v Karlovarském volebním kraji došlo k zásadním disproporcionalitám přerozdělování mandátů. Jednotlivé volební strany potřebovaly k mandátu získat až nad 10 % hlasů. S ohledem na působení některých prvků volebního systému (např. systém volebního dělitele, rozdělující všechny mandáty v jediném skrutiniu bez jakékoliv celostátní kompenzace) pak v celostátní perspektivě dochází k disproporčnímu efektu a výraznému poškození malých stran. Pokud potřebovaly ODS a ČSSD ve volbách v roce 2006 na zisk jednoho mandátu přibližně 23.400 hlasů, KSČM 26.400 hlasů, KDU-ČSL necelých 30.000 hlasů, Strana zelených potřebovala hlasů až 56.000. Jde tedy o zjevný zásah do rovnosti volebního práva [srov. Antoš, M. Volební obvody v ČR: Ještě nešikovnost, nebo už malování mloka? In Volby – svátek demokracie, nebo pletich. Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2012. s. 96- 110].

[30] Přes uvedená negativa není soud přesvědčen o protiústavnosti současného nastavení volebních krajů. Argumentaci tvrdící protiústavnost se ostatně již judikatura v minulosti podrobně věnovala. Od této judikatury se soud nemá důvodu odchylovat ani v této věci. V následujících řádcích proto tuto judikaturu rekapituluje.

[31] Za klíčové je v tomto ohledu třeba považovat zejména usnesení NSS ze dne 29. 6. 2006, čj. Vol 50/2006-53, č. 945/2006 Sb. NSS. V tomto rozhodnutí soud odkázal na nález ze dne 24. 1. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 42/2000 (N 16/21 SbNU 113; 64/2001 Sb.), který i v návaznosti na shora cit. nález sp. zn. Pl. ÚS 25/96 uvedl, že i v rámci systému poměrného zastoupení vedle sebe existují prvky integrační a dezintegrační povahy, přičemž „proces diferenciace může plnit svou základní funkci hnací síly a tvůrčího elementu historického vývoje a pokroku jen tehdy, realizuje-li se na půdě kontinua mezi krajními tendencemi, jejichž funkční napětí vylučuje zaujímání extrémních pozic“.

[32] Zdejší soud v usnesení čj. Vol 50/2006-53 uvedl, že si je vědom toho, že v rámci systému poměrného zastoupení je myslitelná celá řada možností uspořádání volebního území, pohybujících se od varianty jediného území až k variantám rozdělení tohoto celku do většího počtu volebních krajů. Právě počet a velikost těchto krajů představuje jeden z nejdůležitějších prvků volebního systému, výrazně ovlivňujících jeho praktické fungování. Úkolem soudu přitom není hodnotit vhodnost či účelnost tohoto rozdělení, nýbrž - s ohledem na podstatu vznesených námitek - jeho ústavní konformitu.

[33] Č. pirátská strana vyjadřuje principiální nesouhlas s jakoukoliv variantou rozdělení volebního území. Otázka rozdělení či nerozdělení volebního území do více volebních krajů je nicméně otázkou zákonodárce. Ústava takovéto rozhodnutí nepředepisuje, ovšem ani nezakazuje. Samotné rozhodnutí zákonodárce o rozdělení volebního do více volebních krajů tedy nemůže být protiústavní, ledaže by bylo svévolné či by se tak stalo s cílem záměrně manipulovat hranicemi volebních obvodů za cílem lepšího zisku pro určitý politický subjekt či subjekty, tzv. gerrymandering (shodně usnesení čj. Vol 50/2006-53). Nic takového však navrhovatelka netvrdí.

[34] V usnesení čj. Vol 50/2006-53 již soud uvedl, že rozdělení volebního území na 14 volebních krajů není svévolné a nahodilé, nýbrž přesně odpovídá rozdělení na vyšší územní samosprávné celky, jež Ústava od počátku předvídala (čl. 99 Ústavy) a jež samy byly vytvořeny ústavním zákonem (čl. 100 odst. 3 Ústavy a v bodě [27] cit. ústavní zákon č. 347/1997 Sb.). Volební kraje v podobě vyšších územních samosprávných celků mají svoji nezpochybnitelnou legitimitu, neboť jsou jedním z projevů decentralizace státní moci. Toto rozdělení volebního území je proto nutno vidět i v kontextu povahy poslaneckého mandátu. Jedná se o mandát reprezentativní (čl. 26 Ústavy), zároveň je však jeho obsah spojen s volebním krajem, v rámci něhož poslanec kandidoval [proto také mají např. poslanci zákonný nárok na užívání jedné přiměřeně vybavené kanceláře ve svém volebním kraji, viz § 6 odst. 1 písm. f) zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu]. Ztotožnění volebních krajů s vyššími územními samosprávnými celky tak nepostrádá svoje opodstatnění a racionalitu a vytváří přirozenou legitimizační bázi pro následný výkon poslaneckého mandátu.

[35] Č. pirátská strana rovněž brojí proti nestejné velikosti jednotlivých volebních krajů. Tato argumentace je racionální a logická, nicméně svojí podstatou nepřímo směřuje i proti samotnému způsobu a vhodnosti rozčlenění Č. republiky na 14 značně nesourodých, nestejně velkých a ne vždy tradičně ukotvených celků. To je však věc stanovená formou ústavního zákona, a není proto dokonce ani v kompetenci Ústavního soudu ji jakkoliv zpochybnit [čl. 87 odst. 1 písm. a) a čl. 88 odst. 2 Ústavy].

[36] Jakkoliv Č. pirátská strana argumentuje některými zahraničními úpravami, ani komparativní metoda výkladu Ústavy nemůže vést k závěru o protiústavnosti české úpravy. Z výsledků zkoumání jednotlivých volebních systémů v zahraničí je totiž dostatečně zřejmé, že prakticky každá země si volí systém vlastní, odpovídající tamním konkrétním podmínkám a zájmům. Toho si ostatně všiml i Evropský soud pro lidská práva, který k obdobné argumentaci uvedl, že „velká pestrost situací upravených ve volebním zákonodárství početných členských států Rady Evropy ukazuje pestrost možných řešení. Při uplatňování článku 3 Protokolu č. 1 tak musí být každé volební zákonodárství posuzováno ve světle politického vývoje dotyčné země, takže řešení, jež by byla nepřijatelná v kontextu jednoho systému, mohou být ospravedlnitelná v kontextu jiného“ (rozsudek ze dne 30. 1. 2007, Yumak a Sadak proti Turecku, č. 10226/03, § 61).

[37] Č. pirátská strana si pro svou argumentaci vybrala zřejmě nejčistší podobu poměrného volebního systému, která existuje v Nizozemí, kde celá země tvoří jediný volební obvod o 150 mandátech. Proti tomu by šlo ale uvést řadu jiných příkladů, například Španělsko, rozdělené na 52 volebních obvodů, v nichž se přiděluje od 2 do 34 mandátů. Podobně je tomu kupříkladu v Polsku, Portugalsku, Řecku nebo Jihoafrické republice. Příklady uváděné navrhovatelkou jsou tedy spíše výjimkou z opačného mezinárodního trendu [blíže viz např. R. Chytilek - J. Šedo (eds.), Volební systémy. Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2004].

[38] Jak Č. pirátská strana připouští, její námitky jsou opodstatněné jen ve vztahu k některým volebním krajům. Celý problém je totiž založen tím, že ústavně zakotvené vyšší územní samosprávné celky mají velmi rozdílnou velikost, a tedy i počet obyvatel (voličů), a to v některých případech téměř pětinásobně. Sekundárním důsledkem tohoto ústavního vymezení je promítnutí zmíněné nerovnosti do rozdělování mandátů ve volbách do Poslanecké sněmovny. V konečném výsledku tak vzniká velmi nestejnorodý systém. U některých volebních krajů (typicky hl. m. Praha, Středočeský kraj, Moravskoslezský kraj, Jihomoravský kraj) nelze mít pochyby o jeho souladu se zásadami poměrného systému a zjevně tam nedochází ani k porušování rovnosti volebního práva. Naopak u nejmenších krajů (Karlovarský kraj, Liberecký kraj) se s ohledem na nízký počet přidělovaných mandátů nastavuje vysoký přirozený práh a práh umělý (daný zákonem stanovenou uzavírací klauzulí) se dostává zcela do pozadí. Za této situace je proto zjevné, že je věcí samotného zákonodárce, aby zvážil vhodnost stávajícího rozdělení volebních krajů. Tato otázka se značně komplikuje tím, že existující volební kraje, jakkoliv jsou nestejnorodé, jsou založeny na legitimní ústavní bázi, vzniklé samosprávným členěním unitárního státu (viz cit. usnesení čj. Vol 50/2006-53).

[39] Soud tedy shrnuje, že přetrvávají jeho pochyby o vhodnosti rozdělení volebních krajů ve volbách do Poslanecké sněmovny zejména z hlediska principu rovnosti volebního práva (srov. v doktríně kriticky např. Antoš, M. Jak poměrný musí být volební systém do Poslanecké sněmovny, aby obstál u Ústavního soudu?, Jurisprudence č. 6/2009, s. 25 násl.). Soud však nesdílí přesvědčení Č. pirátské strany o protiústavnosti napadených ustanovení volebního zákona. Protože k předložení návrhu Ústavnímu soudu na zrušení zákonných ustanovení je nutný závěr soudu o této protiústavnosti (tzn. musí být dána shora zmíněná intenzita vnitřního přesvědčení – srov. bod [12] shora), k němuž tento soud nedospěl, řízení o návrhu nepřerušil a věc nepředložil Ústavnímu soudu.

[40] Shora podaný názor opakovaně obstál i v testu ústavnosti, jakkoliv se tak stalo pouze formou usnesení Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 14. 5. 2008 sp. zn. II. ÚS 582/06 nebo usnesení ze dne 17. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 57/06, případně usnesení ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 76/06, ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. I. ÚS 537/06 a ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. III. ÚS 663/06). Lze jen připomenout, že Ústavní soud nezpochybnil ústavnost volebního zákona, třebaže počty hlasů potřebné pro zvolení jednoho poslance byly u jednotlivých politických stran několikanásobné (v bodě [29] shora soud zmínil, že zatímco ODS a ČSSD ve volbách v roce 2006 potřebovaly na zisk jednoho mandátu přibližně 23.400 hlasů, Strana zelených potřebovala hlasů 56.000). Ve volbách roku 2013 byly rozdíly mnohem méně dramatické: nejvíce hlasů na zisk jednoho mandátu potřeboval Úsvit (24.453), dále pak KDU-ČSL (24.069), ODS (24.011), TOP 09 (22.937) a KSČM (22.456). Volební aritmetika byla nejvstřícnější k hnutí ANO (19.729) a k ČSSD (20.337). Pokud Ústavní soud při přezkumu voleb do Poslanecké sněmovny z roku 2006 fakticky aproboval více než dvojnásobné rozdíly v počtu hlasů nutných ke vzniku jednoho mandátu, tím méně mohlo dojít k porušení ústavního pořádku v roce 2013.

II.C.
Výtka co do protiprávního postupu Č. televize

II.C.1. Argumenty Č. pirátské strany
[41] K tomu, že Č. pirátská strana nedosáhla na uzavírací klauzuli, prý přispělo též její vyřazení veřejnoprávní Č. televizí z nejdůležitějších vysílaných diskusí. Č. pirátská strana byla údajně systematicky vyřazovaná z podstatné části předvolebních diskusí a zpráv. V tom odkazuje na závěry zdejšího soudu, podle něhož míra zastoupení jednotlivých kandidujících subjektů v médiích významně ovlivňuje jejich vnímání veřejností (rozsudek ze dne 29. 6. 2006, čj. Vol 15/2006-20, č. 946/2006 Sb. NSS). Výsledkem neoprávněného vyřazování Č. pirátské strany bylo, že ostatní politické strany mohly prezentovat svůj volební program, zatímco ona byla z médií vyřazena, počínaje vyhlášením výsledků studentských voleb až po tzv. superdebatu. Její voliči pak mohly nabýt dojmu, že se nepočítá s tím, že by snad překročila pětiprocentní volební klauzuli (psychologický efekt). Zvlášť patrné to je např. na rozdílném přístupu k Straně práv občanů Z. (SPOZ) a Straně zelených na straně jedné a Č. pirátské straně na straně druhé. Strana zelených a SPOZ se diskusí Č. televize účastnit mohly, zatímco Č. pirátská strana se srovnatelnou nebo větší podporou voličů byla vyřazena.

[42] Vyřazení Č. pirátské strany bylo uskutečněno na základě průzkumů, jejichž data jí odmítla Č. televize poskytnout s odkazem, že se jedná o obchodní tajemství. Průzkumy však byly ve zjevném nepoměru ke skutečným výsledkům voleb, jak lze dokázat na příkladu SPOZ, která byla pozvána do superdebaty. Tato politická strana získala jen 1,51 % hlasů, což je podstatně méně než 2,66 % hlasů Č. pirátské strany. Č. pirátská strana je přitom stranou parlamentní, zastoupená v Senátu, a 14 dní před volbami dosahovala v Praze volebního potenciálu až 8 %; dle průzkumů společnosti STEM byla ve volebním modelu z 15. 10. 2013 na osmém až devátém místě (tj. před SPOZ i Stranou Zelených). Nepřiměřenou pozornost věnovanou SPOZ dokládá také zásadní nesouhlas redaktorů Č. televize, kteří si na tuto skutečnost stěžují u Rady Č. televize.

[43] Pokud Č. televize nebyla schopna získat hodnověrný průzkum veřejného mínění, podle něhož by přezkoumatelným způsobem vyřazovala politické strany z debaty, měla zkrátka zvolit takový způsob debaty, ve které budou zastoupeny všechny politické strany registrované do voleb. Č. pirátská strana vyjadřuje přesvědčení, že se musí jednoznačně a zásadně vyhranit proti způsobu, kterým Č. televize manipuluje prezentací soutěžících politických stran a volebními výsledky. Jinak se budou se její pochybení stále opakovat a v médiích budou prezentována podivná politická uskupení na úkor politických stran, které mají podporu voličů.

[44] Zejména v replice ze dne 26. 11. 2013 pak navrhovatelka argumentuje tím, že nevydání kompletní požadované informace je ze strany Č. televize protiprávní. Č. pirátská strana rovněž připojuje odvolání, které podala proti rozhodnutí Č. televize o poskytnutí informace. Upozorňuje, že kopie smluv, které jí Č. televize poskytla, byly masivně začerněny.

II.C.2. S. Č. televize
[45] Soud si podle § 74 odst. 1 věta poslední s. ř. s. vyžádal od Č. televize k argumentům navrhovatelky stanovisko a současně veškeré relevantní podklady, na jejichž základě Č. televize vybírala účastníky do předvolebních debat včetně tzv. superdebaty 24. 10. 2013.

[46] Č. televize ve svém stanovisku zdůraznila, že kromě zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílaní, a zákona č. 483/1991 Sb., o Č. televizi, se řídí také Kodexem Č. televize. Ten v čl. 6 odst. 2 upravuje vyváženost časového prostoru politických stran a hnutí při vysílání diskusních pořadů. Dále pak dne 17. 9. 2013 ředitel Č. televize vydal Pravidla předvolebního a volebního vysílání Č. televize v souvislosti s volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu. Dne 23. 9. 2013 vydal Procedurální a technické podmínky pro využití zákonem vyhrazeného bezplatně poskytnutého vysílajícího času pro kandidující politické strany, politická hnutí a koalice do Poslanecké sněmovny.

[47] Č. televize je přesvědčena, že všechny výše zmíněné předpisy a pravidla dodržela. Vysílací čas poskytla bezplatně a absolutně rovně všem kandidujícím politickým subjektům. Celkem 14 hodin bylo odvysíláno na třech programech (ČT1, ČT2 a ČT24) v celkem 72 blocích, které byly do vysílajícího času zařazeny takovým způsobem, aby jej mohl sledovat co největší a nejrozmanitější počet diváků. Č. pirátská strana byla zastoupena ve všech vysílacích blocích a jí vyhrazen vysílací čas byl absolutně stejný jako čas poskytnutý ostatním kandidujícím subjektům. Č. televize také doložila notářský zápis o výsledcích losování vysílacích časů bezplatně poskytovaných Č. televizí.

[48] Č. televize na ČT24 odvysílala Předvolební debaty, tedy čtrnáct politicko-publicistických pořadů z každého kraje. V nich debatovalo osm zástupců kandidujících subjektů, které měly v předvolebním průzkumu v příslušném kraji nejvyšší volební potenciál. Pouze v Praze, z důvodu rovnosti naměřeného volebního potenciálu, debatovalo politiků devět. Č. pirátská strana se kvalifikovala pouze do Pražské debaty.

[49] Pořad „Závěrečná předvolební debata s předsedy kandidujících subjektů“ (tzv. superdebata) byl odvysílán dne 24. 10. 2013. Počet účastníků takové velké debaty musí být z technických, výrobních a dramaturgických důvodů omezen. Proto na konci září po zjištění konečného počtu do voleb registrovaných politických stran, hnutí a koalic, po zohlednění váhy jednotlivých politických stran (odvozené od výsledků posledních voleb do Poslanecké sněmovny) a zvážení účasti jak zavedených stran (vládnoucích a opozičních), tak stran, které se v průzkumech volebního potenciálu v jednotlivých volebních krajích účastnily v první osmičce, vedení zpravodajství za účasti dramaturgů a dalších osob rozhodlo, že maximální počet účastníků závěrečné debaty by neměl (obdobně jak tomu bylo u debat v jednotlivých krajích) překročit osm účastníků. Pro ověření, zda užitím tohoto výběrového klíče nedojde k diskriminaci některé politické strany, byly srovnávány výsledky tzv. pátého trackingového výzkumu (ze dnů 7. 10. až 16. 10. 2013), ve kterých se Č. pirátská strana umístila až na desátém místě s preferencemi 2,5 %, tedy za Stranou Zelených a SPOZ. Pokud navrhovatelka argumentuje, že ve skutečných volbách obdržela více hlasů než SPOZ, a tedy se měla této debaty účastnit, Č. televize musí poukázat na fakt, že tyto skutečné výsledky v době přípravy, výroby a vysílání pořadu ještě nebyly a ani nemohly být známy. Č. televize však při určování účastníků superdebaty vzala v úvahu, že zde nezúčastněné politické strany, hnutí a koalice měly možnost seznámit veřejnost se svými programy a názory v předchozích politicko-publicistických pořadech Č. televize.

[50] Není pravda, že by Č. televize článek prezentující výsledky ankety o volebních preferencích středoškoláků starších patnáct let (tzv. studentské volby) cenzurovala nebo se záměrem navrhovatelku poškodit stáhla. Tento článek byl v rozporu s tehdejšími Pravidly předvolebního a volebního vysílání Č. televize, neboť neměl statisticky vypovídající hodnotu a relevanci; mohl být zavádějící. Č. televize nicméně namítá, že stažení publikace tohoto článku nemá s aktuálním přezkumem voleb žádnou přímou souvislost, neboť tzv. studentské volby proběhly před krajskými volbami v roku 2012. Proto by k zásahu neměl soud přihlížet. Stejně tak by soud neměl přihlížet k nesprávnému zobrazení grafiky 6. volební vlny dne 26. 10. 2013. Č. televize uvádí, že tato grafika byla zveřejněna až v 16:29 hodin, tedy po uzavření volebních místností. K námitce, že Č. televize v povolebním vysílání přeskočila výsledky Č. pirátské strany a Strany svobodných občanů a zobrazila skutečné volební výsledky SPOZ, Č. televize uvádí, že informace o SPOZ byla zařazena z toho důvodu, že ve srovnání s předvolebními průzkumy reálný volební výsledek SPOZ novinářsky zajímavou informací. Č. televize soudu navrhuje, aby k této námitce navrhovatelky nepřihlížel, neboť se netýká předvolebního vysílání.

[51] K tvrzení, že dne 11. 10. 2013 byla ve zpravodajství Č. televize zobrazena grafika pro tzv. 4. volební vlnu předvolebního trackingového výzkumu, z níž Č. pirátská strana zmizela, Č. televize uvádí, že šlo o chybu. Došlo k ní chybou grafika Č. televize. Jakmile Č. televize pochybení zjistila, okamžitě jej napravila.

II.C.3. Právní názor soudu
[52] Povinnostmi veřejnoprávních médií včetně Č. televize v průběhu volební kampaně se soud již opakovaně zabýval (srov. k dalšímu zejména usnesení NSS ze dne 29. 6. 2006, čj. Vol 15/2006-20, č. 946/2006 Sb. NSS, případně usnesení ze dne 4. 7. 2006, čj. Vol 65/2006 – 52 a také usnesení ze dne 22. 6. 2010, čj. Vol 15/ 2010 - 24). Předně je nutno zmínit požadavek vyváženosti, společný pro média veřejnoprávní i soukromoprávní (§ 31 odst. 2 a 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání). Ve vztahu k Č. televizi coby veřejnoprávnímu médiu je tato povinnost zopakována v § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 483/1991 Sb., o Č. televizi. Podle něj je jednou z povinností veřejné služby v oblasti televizního vysílání také „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“. Požadavek vyváženosti dále stíhá veřejnoprávní média ve zvláštní intenzitě právě v předvolební době, jak vyplývá ze zásady vyváženosti a rovného přístupu kandidujících subjektů v období volební kampaně do těchto médií (§ 16 odst. 1 volebního zákona).

[53] Dalším zdrojem povinností pro Č. televizi je její specifická úloha subjektu, kterému je svěřen zvláštní úkol v rámci předvolební kampaně politických stran, politických hnutí a koalic. Tento úkol je uveden v ustanovení § 16 odst. 4 volebního zákona: „Pro volby do Poslanecké sněmovny mají v době začínající 16 dnů a končící 48 hodin před zahájením voleb kandidující politické strany, politická hnutí a koalice, jejichž kandidátní listina byla zaregistrována, vyhrazeno v Č. rozhlase celkem 14 hodin a v Č. televizi celkem 14 hodin v rámci jejich vysílacích okruhů bezplatně poskytnutého vysílacího času, který se rozdělí kandidujícím politickým stranám, politickým hnutím a koalicím rovným dílem. Termíny vysílacích časů se určí losem. Odpovědnost za obsah těchto pořadů mají politické strany, politická hnutí a koalice.“

[54] Č. pirátská strana nezpochybňuje dodržení povinnosti podle § 16 odst. 4 volebního zákona. Zdůrazňuje svou diskriminaci v jiném vysílání Č. televize, zejména v předvolebních debatách. Požadavek absolutní rovnosti rozložení poskytnutého času mezi všechny kandidující subjekty obsažený v § 16 odst. 4 však nelze vztahovat na vysílání Č. televize nad rámec oněch 14 hodin poskytnutých pro sebeprezentaci politických stran, politických hnutí a jejich koalic. Č. televize totiž v rámci těchto 14 hodin na straně jedné a mimo něj na straně druhé vystupuje ve zcela odlišné pozici a musí se řídit ve svém rozhodování zcela odlišnými hledisky.

[55] Při poskytování oněch 14 hodin Č. televize realizuje veřejné subjektivní právo, které je přiznáno všem subjektům kandidujícím ve volbách. Při aplikaci § 16 odst. 4 volebního zákona tedy musí ke všem kandidujícím subjektům přistupovat z hlediska naprosté rovnosti. To plyne z rovnosti šancí všech kandidujících subjektů, která plyne na ústavní rovině zejména z článku 5 Ústavy a článku 22 Listiny základních práv a svobod. Odraz tohoto pojetí lze najít třebas i v tom, že číslo, pod kterým kandidující subjekt kandiduje, je určováno podle § 8 odst. 2 písm. c) volebního zákona losem, tedy jakousi spravedlností náhody. Z pohledu § 16 odst. 4 tedy musejí být všechny kandidující subjekty jistě vnímány jako rovnocenné, bez ohledu na jakákoliv kritéria určující jejich váhu v politickém či společenském životě (předchozí volební výsledky, dosavadní zastoupení v zastupitelských sborech, početnost členské základny apod.).

[56] Nad rámec těchto 14 hodin v obou veřejnoprávních masmédiích však již tento požadavek mechanické rovnosti mizí a na jeho místo nastupuje požadavek vyváženosti a objektivnosti (platný pro všechny provozovatele rozhlasového a televizního vysílání) a požadavek přiměřeně rovného přístupu (pro všechna veřejnoprávní a veřejnoprávními korporacemi provozovaná média). Zde již média nevystupují jako pouzí realizátoři zákonem striktně definovaného práva, ale v celé úplnosti svého mediálního působení. To jim zároveň již umožňuje přistupovat k jednotlivým kandidujícím subjektům nikoliv z pozice absolutní rovnosti typické pro orgány podílející se na přípravě a průběhu voleb, nýbrž z pozice odstupňované rovnosti (blíže k původu této koncepce a ke srovnání s právem SRN shora cit. usnesení čj. Vol 15/2006-20). Zásada rovnosti soutěžních šancí stran neznamená, že všechny tyto strany musí mít vymezen stejný vysílací čas pro volební agitaci.

[57] Z hlediska Č. televize lze z konceptu odstupňované rovnosti odvodit pro rozvržení času poskytnutého jednotlivým kandidujícím subjektům nad rámec 14 hodin přidělených na základě § 16 odst. 4 volebního zákona zejména dvě pravidla.

[58] Pravidlem prvním je, že každý kandidující subjekt musí mít nad rámec zákonem požadovaných 14 hodin alespoň určitou minimální šanci ke své prezentaci tak, aby byl naplněn požadavek plurality. Tomuto požadavku Č. televize vyhověla.

[59] Č. televize doložila své tvrzení kompletním přepisem vstupů a zpráv týkajících se Č. pirátské strany v její vysílání (monitoring zpráv zpracován společností NEWTON Media, a. s.). Kromě průběžného a aktuálního informování ve zpravodajských pořadech Č. televize připravila a odvysílala pořady, kde se zástupci všech kandidujících subjektů mohly vyjádřit k závažným společenským problémům a prezentovat svůj volební program. V pondělí 14. 10. 2013 v 18:30 hod. se Č. pirátská strana mohla prezentovat v bezmála půlhodinové relaci v rámci cyklu pořadů ČT 24 Interview Daniely Drtinové. Zde vystoupil předseda strany, I. B.. Předseda B. rovněž debatoval dne 2. 10 2013 na ČT 24 s J. H. (ČSSD) a Petrem Machem (Strana svobodných občanů) v Událostech, komentářích, kde se každý ze zúčastněných lídrů mohl vyjadřovat k řešení aktuálních sociálních, ekonomických a politických problémů v rozsahu pět až sedm minut. Zástupce ČSSD vystoupil v pořadu celkem devatenáctkrát, I. B. stejně jako zástupce S. jedenadvacetkrát. Trio zástupců různých politických stran debatovalo v pořadu Politické spektrum, kde moderátorka dohlížela na rovnoměrné rozdělení časového prostoru pro všechny účastníky diskuse. Zástupce Č. pirátské strany se dle vylosovaného data účastnil premiérové debaty dne 5. 10. 2013. Z monitoringu zpráv předloženého Č. televizí plyne, že Č. pirátská strana byla kromě jiného zmiňována též v hlavní zpravodajské relaci Č. televize Události, a to při prezentaci konečné podoby kandidátek 30. 9. 2013; ve volebních zajímavostech ze dne 3. 10. 2013 byla (v rámci Událostí) strana představena jako nejmladší, s nemladším průměrným věkem členů; dne 13. 10. 2013 v rámci pořadu Otázky Václava Moravce V. M. neopomněl zmínit, že mají „Piráti rovné dvě procenta“; V. M. se k volebním preferencím Č. pirátské strany vrátil ve stejném pořadu hned následující týden 20. 10. 2013 a poznamenal, že „před dvěma týdny měli méně než 2 %, teď rostou, 2,5“; ve Zprávách ČT24 ze dne 21. 10. 2013 (v 8 hodin) pak Č. televize rekapitulovala, že Pirátům preference stoupají, přičemž však také zmínila, že jejich volební zisk je zatím pod pětiprocentní hranicí; téhož dne, 21. 10. 2013, se v Událostech objevila informace, že „Piráti dál pokračují v oslovování voličů na plakátech a na internetu“, že by chtěli snížit dolní sazbu daně z přidané hodnoty a že Piráti neplánují po těchto volbách participovat na vytváření vlády atd. V první den voleb, tj. 25. 10. 2013, byl v Událostech odvysílán také vzkaz předsedy Č. pirátské strany: „Máme šanci letos namířit nad 5 a poslat naše první piráty do Poslanecké sněmovny.“

[60] Je tedy nepochybné, že Č. televize ve vztahu k navrhovatelce dodržela požadavek plurality informování o kandidujících subjektech nad rámec § 16 odst. 4 volebního zákona více než dostatečně.

[61] Pravidlem druhým, pro nynější volební stížnost určujícím, je povinnost Č. televize postupovat v souladu se zásadou odstupňované rovnosti při určování časové proporce celkového zastoupení jednotlivých kandidujících subjektů ve vysílání, zejména v pořadech zpravodajských či v publicistických debatách. Postup Č. televize by měl být úměrný politickému a společenskému významu jednotlivých kandidujících subjektů. Je proto v souladu se zásadou odstupňované rovnosti, pokud je například tradiční straně, která má členskou základnu v řádu tisíců členů, je významně zastoupena v některé z komor Parlamentu ČR a lze ji označit za zásadní stranu vládní či demokratické opozice, poskytnut ve zpravodajství či v publicistických debatách výrazně větší prostor než straně třebas nové, s nepočetnou členskou základnou, s mizivou nebo malou volební podporou, bez zastoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu. Stejně tak bude větší prostor logicky poskytnut subjektu sice novému, ovšem podle průzkumů s výraznou či dynamicky se vyvíjející volební podporou. Pro tuto kauzu lze z toho vyvodit, že odlišné postavení SPOZ ve srovnání s Č. pirátskou stranou bylo dáno jednak lepším umístěním SPOZ v předvolebních průzkumech, jednak tím, že v posledních volbách v roce 2010 atakovala SPOZ pětiprocentní uzavírací klauzuli.

[62] Zmiňovaný princip rovnosti je tedy nutno vnímat ve dvojím významu: jako rovnost kandidujících volebních stran a jako rovnost občanů. Přitom je patrno, že absolutizace náhledu na rovnost kandidujících stran, vedoucí až v mechanickém trvání na přidělování zcela stejného rozsahu vysílacího času i v pořadech, které si média připravují sama, ve svých důsledcích porušuje princip občanské rovnosti, založený na myšlence zájmu občanů na tom, aby byli informováni zejména o relevantních skutečnostech, majících dopad na většinu z nich. Právě proto soud považuje za nosný princip odstupňované rovnosti, který se snaží nalézt řešení mezi oběma zmíněnými póly.

[63] Č. televize se zjevně snažila dostát požadavku přiměřenosti při určování časové proporce zastoupení jednotlivých kandidujících subjektů ve vysílání vzhledem k jejich politickému a společenskému významu. Vyplývá to například z deklarace obsažené v Kodexu Č. televize, jehož článek 6 (který Č. televize zaslala soudu k jeho výzvě) deklaruje:
„6.1 Č. televize vytváří prostor pro pořady představující diskusní konfrontaci idejí, myšlenek a konceptů vztahujících se k důležitým otázkám veřejného zájmu. Dramaturgie diskusních pořadů musí brát na zřetel zkušenost, že téměř na každý problém mohou lidé nahlížet z různých úhlů a že vývoji společnosti je vlastní názorový střet. Č. televize dbá, aby hlavní názorové proudy sporu dostaly rovnoměrný prostor k vyjádření. Pokud to není možné zajistit, musí roli kvalifikovaného oponenta sehrát moderátor nebo jím pozvaný host, především uváděním protikladných v diskusi nezastoupených argumentů.

6.2 Naplňování čl. 6.1 předpokládá také vysílání diskusí politiků v rámci demokratické soutěže politických stran a hnutí. Časový prostor, který je dán jednotlivým politickým stranám a hnutím, musí být ve svém celku vyvážený. Vyváženost se posuzuje zejména podle váhy jednotlivých politických stran v demokratické společnosti odvozené především z výsledků voleb do hlavních orgánů zastupitelské demokracie. Zároveň je však třeba zajistit, aby poměr mezi diskusními vystoupeními činitelů vládních stran a stran opozičních byl v souhrnu poskytnutého prostoru přibližně vyrovnaný. Č. televize také vytváří podmínky pro přiměřenou účast mimoparlamentních politických stran a hnutí v těchto diskusích.

[…]

6.8 Č. televize věnuje v programu zvláštní pozornost období před volbami do hlavních orgánů zastupitelské demokracie včetně orgánů na úrovni obcí a měst. Podrobná pravidla a plán předvolebního vysílání uveřejní co možná nejdříve, jak je to vzhledem k oznámení termínu voleb a počtu kandidujících subjektů možné.“

[64] Soud dále přezkoumal, zda Č. televize vybrala účastníky debat na základě legitimního a racionálního přezkumu. Č. pirátská strana totiž namítá, že ji Č. televize systematicky a nepřezkoumatelně vyřazovala z podstatné části předvolebních diskusí a zpráv a zejména ze závěrečné předvolební debaty. Soud zdůrazňuje, že omezení počtu diskutujících stran a hnutí v klíčových a nejsledovanějších předvolebních debatách je v souladu se zásadou odstupňované rovnosti. Chráněn tu je zájem voličů na tom, aby před svým volebním rozhodnutím viděli srozumitelnou a atraktivní debatu klíčových politických aktérů, nezatíženou rozmělněním diskuse mezi desítky politických subjektů. Důležité je, aby úvahy Č. televize při výběru účastníků nejdůležitějších diskusí nebyly svévolné, diskriminující, ale byly naopak založeny na racionální úvaze a relevantních datech o podpoře jednotlivých politických stran a hnutí.

[65] Soud z podkladů zaslaných Č. televizí zjistil, že si Č. televize nechala u agentur STEM/MARK, a. s. a Median, s. r. o. zpracovat sérii čtrnácti krajských průzkumů volebního potenciálu, tj. kolik procent hlasů by strana mohla v době konání průzkumu hypoteticky dostat, pokud by se k ní přiklonili všichni lidé, kteří její volbu reálně zvažují a nevylučují účast u voleb. Volební potenciál sloužil jako klíč k výběru účastníků v čtrnácti krajských debatách, kterými mělo být osm nejsilnějších kandidujících subjektů v každém kraji (srov. též čl. III. odst. 3 Pravidel předvolebního a volebního vysílání Č. televize ze dne 17. 9. 2013). Jak již bylo uvedeno shora, navrhovatelka se kvalifikovala jen do debaty v Praze, SPOZ naproti tomu do deseti debat, Strana zelených do šesti. Přílohy ke smlouvám obsahovaly metodologii a detaily průzkumů, které se u obou agentur lišily jen v detailech, a které Č. televize již dříve ve vztahu k navrhovatelce označila jako obchodní tajemství.

[66] Dále si Č. televize nechala u společnosti TNS AISA, s. r. o. zpracovat celostátní kontinuální výzkum v šesti vlnách, jehož výstupem byl volební model aktuálního (v týdenních intervalech po registraci kandidátních listin) rozložení sil politických uskupení. Smlouva se společností TNS AISA je taktéž obsahově shodná s ostatními předloženými smlouvami, výzkum provedený TNS AISA však vychází z poněkud odlišné metodologie, která je rovněž zčásti předmětem obchodního tajemství. Z obsahu všech tří smluv o dílo je zjevné, že použitý postup a metodologická stránka výzkumu byly standardní. Ve smlouvách ani v metodologii výzkumu není nic nestandardního, jak se snaží Č. pirátská strana naznačit. Soud jen pro pořádek zdůrazňuje, že v tomto typu řízení se nemůže vyjadřovat k zákonnosti postupu Č. televize, která části smluv obsahujících obchodní tajemství navrhovatelce nezpřístupnila. Klíčové pro toto soudní řízení je, že soud měl smlouvy v kompletním znění.

[67] Soud předložené smlouvy o dílo i na základě nich proběhlé předvolební průzkumy shledal jako korektní nástroje pro získávání statistických informací o stávající síle a volební podpoře, respektive volebním potenciálu jednotlivých politických subjektů před volbami do Poslanecké sněmovny. Pokud Č. televize na základě těchto průzkumů vybrala účastníky relevantních politických debat, včetně osmičky účastníků tzv. superdebaty, nelze jí vytknout protiprávní postup. Předložené smlouvy svědčí o transparentním přístupu Č. televize, nevyplývá z nich žádná svévole ani žádné jiné nezákonné nebo diskriminační postupy Č. televize.

[68] Soud souhlasí s Č. televizí, že Č. pirátská strana nesprávně argumentuje skutečným volebním výsledkem, z něhož vyvozuje, že měla být účastna debat, neboť její výsledek byl lepší než výsledek SPOZ, která se debat účastnila. Skutečný volební výsledek však předem nelze nikdy bezchybně stanovit. Volební podpora je dynamická, v čase se proměňuje. Samotná skutečnost, že volební výsledek byl odlišný od předvolebních průzkumů, ještě automaticky neznamená, že Č. televize postupovala nesprávně, pokud předvolební průzkumy vzala při vybírání účastníků debat v potaz. Odlišný volební výsledek ve srovnání s odhady a průzkumy lze vysvětlit dlouhodobými trendy (určitá dříve silná strana dlouhodobě ztrácí podporu, jiná strana naopak podporu dlouhodobě získává), ale také nutnými nepřesnostmi, s nimiž se každé odhady tohoto typu nutně potýkají. Ostatně účast v předvolební debatě nemusela nutně znamenat pro všechny její účastníky jen přínos, ale mohla se projevit též v odlivu některých voličů, odrazených vystoupením představitele strany nebo hnutí.

[69] Č. pirátská strana argumentuje, že nebyla-li Č. televize s to zajistit legitimní a racionální odhad volebních výsledků, měla do všech předvolebních krajských debat a zejména závěrečné superdebaty přibrat všechny celostátně kandidující politické subjekty, což by mohlo vést k rozdělení debaty do čtyř bloků po čtyřech hostech. S takovýmto závěrem nemůže soud souhlasit. Pro celkové vyznění předvolební debaty, které by se najednou účastnilo bezmála dvacet politických subjektů, by byla takovýto dramaturgie doslova „smrtící“. Předvolební debata by se zcela roztříštila, stala by se pro diváka naprosto nesrozumitelnou. Záměr Č. televize počet účastníků těchto debat omezit jen na strany a hnutí s největší aktuální volební podporou, se zřetelem na dlouhodobé trendy a rozložení voličské podpory v krajích, byl proto racionální a legitimní. Rozhodující byl transparentní postup Č. televize při výběru stran a hnutí do klíčových diskusí.

[70] Je tak sice možno navrhovatelce přisvědčit v názoru, že míra zastoupení jednotlivých kandidujících subjektů v médiích významně ovlivňuje jejich vnímání veřejností. Na straně druhé není tato stabilizace či konzervace rozložení voličské přízně absolutní. Poskytování většího prostoru v médiích významnějším subjektům je vyrovnáváno poskytnutím alespoň minimálního prostoru i subjektům dosud nevýznamným, a to i nad rámec zákonem stanovených 14 hodin v každém z těchto dvou médií. Výsledný přístup Č. televize k navrhovatelce v předvolební době je tak možno označit podle názoru soudu v obecné rovině za legitimní a spravedlivý. Dílčí pochybení technického rázu (chyba v grafice pro tzv. 4. volební vlnu předvolebního trackingového výzkumu, z níž navrhovatelka načas vypadla, srov. k tomu bod [51] shora) nemohou samy o sobě představovat protizákonnost.

[71] Soud se nezabýval argumentací navrhovatelky týkající se studentských voleb, neboť ty proběhly v souvislosti s krajskými volbami v roce 2012. Údajná pochybení Č. televize tak snad mohla ovlivnit výsledky krajských voleb, nikoliv však výsledek voleb do Poslanecké sněmovny v listopadu 2013. Stejně tak se nezabýval tvrzenými pochybeními Č. televize, ke kterým však mělo dojít až po skončení voleb, a proto nemohly mít na výsledky voleb žádný vliv (nesprávné zobrazení grafiky 6. volební vlny dne 26. 10. 2013, které bylo zveřejněna až v 16:29, tedy po uzavření volebních místností, a to, že Č. televize v povolebním vysílání přeskočila výsledky Č. pirátské strany a Strany svobodných občanů a zobrazila skutečné volební výsledky SPOZ, srov. více bod [50] shora).

III.
Shrnutí a náklady řízení
[72] Soud uzavírá, že v projednávané věci k žádnému porušení ústavního pořádku ani volebního zákona nedošlo. Vzhledem k tomu, že ani jedna z výtek tvrdících neplatnost volby kandidátů zvolených do Poslanecké sněmovny ve volbách konaných ve dnech 25. a 26. října 2013 není ve smyslu § 87 odst. 5 volebního zákona důvodná, návrh byl podle § 90 s. ř. s. zamítnut.

[73] Ve shodě s § 90 odst. 3 in fine s. ř. s. rozhodl soud bez nařízení jednání.

[74] O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 93 odst. 4 s. ř. s., podle něhož ve věcech volebních žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2013

JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací