Nejvyšší správní soud

6 A 148/2002

Rozhodnutí, kterým byly zrušeny platební výměry vydané ve správním řízení poté, co již za stejné období byla daň vyměřena postupem dle § 46 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a kterým tak byl obnoven stav, kdy výše daňové povinnosti je totožná s tou, kterou žalobce uvedl sám v daňovém přiznání, nezkracuje žalobce na jeho subjektivních právech, neboť tímto rozhodnutím nebyla zakládána, měněna, rušena nebo závazně určena jeho práva nebo povinnosti (§ 65 s. ř. s.).

Nad 91/2003

Jestliže žalobce po podání žaloby v azylové věci změní místo svého pobytu tak, že toto místo spadá do soudního obvodu jiného než místně příslušného krajského soudu a nesouhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, je tato změna pobytu důvodem pro to, aby Nejvyšší správní soud věc z důvodu hospodárnosti přikázal krajskému soudu příslušnému podle místa nového pobytu (§ 9 odst. 2 s. ř. s.).

Na 710/2003

Napadá-li stěžovatel kasační stížností rozhodnutí soudů vydaná v občanském soudním řízení, je tato kasační stížnost nepřípustná a Nejvyšší správní soud ji odmítne podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (za použití § 120 s. ř. s.).

7 A 104/2002

I. Odůvodní-li správní orgán své rozhodnutí pouze tak, že práva a povinnosti vyplývající z posuzované dohody se týkají zahraničního obchodu s vojenským materiálem, není z toho zřejmé, pod jakou činnost definovanou v § 2 zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem dohoda spadá; takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné. II. Uvedení nesprávného identifikačního čísla v oznámení o zahájení správního řízení i v rozhodnutí správního orgánu I. stupně není porušením správního řádu.

6 A 546/2002

Politický vězeň uplatňující nárok na jednorázovou částku podle zákona č. 261/2001 Sb. má nárok na poskytnutí této částky také za dobu, v níž odpykával dřívější trest odnětí svobody, k němuž byl odsouzen podmíněně před tím, než byl odsouzen za rehabilitovaný trestný čin, bylo-li důvodem rozhodnutí o výkonu trestu podmíněně odloženého (§ 330 tr. řádu) právě jeho odsouzení za trestný čin podléhající rehabilitaci. Rozhodnutí o tom, že se podmíněně odložený trest vykoná, je v takovém případě rozhodnutím „obsahově navazujícím“ na odsouzení rehabilitované, a tedy rozhodnutím ex lege

2 A 525/2001

Pokud byl politickému vězni výkon trestu odnětí svobody soudem přerušen odměnou za dobrý pracovní výkon a vzorné chování, přičemž se doba přerušení výkonu trestu započítávala do doby výkonu trestu odnětí svobody, pak nutno dobu přerušení trestu započíst do doby věznění pro stanovení výše jednorázové peněžní částky podle § 5 odst. 3 a 4 zákona č. 261/2001 Sb.

5 Afs 4/2003

I. Skutečným sídlem [adresa] § 19c odst. 2 obč. zák. podnikatel povinen zapsat do obchodního rejstříku, je mimo jiné adresa místa, z něhož je právnická osoba svým statutárním orgánem řízena. Neuvede-li žalobce jinou adresu pro doručování, doručuje soud na tuto adresu. II. Ustanovení § 9 odst. 7 zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, umožňuje i ve správním soudnictví zaplatit soudní poplatek po vydání usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, pokud toto usnesení ještě nenabylo právní moci. Je-li poplatek takto zaplacen, zruší usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku soud, který je vydal.

6 A 60/2000

Rozhodnutí správního orgánu vydané na základě § 8 odst. 1 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, je rozhodnutím v soukromoprávní věci, neboť předmětem rozhodnutí je spor mezi uživatelem a poskytovatelem telekomunikační služby o plnění za poskytnuté služby, tj. spor o povinnosti uživatele platit za poskytnuté telefonní služby úhradu v rozsahu tehdy stanoveném Telefonním řádem a o oprávnění poskytovatele telefonních služeb jen v takto stanoveném rozsahu úhradu požadovat. Sama skutečnost, že řízení je regulováno správním řádem, nemá pro posouzení soukromoprávního či veřejnoprávního charakteru věci význam, neboť všechny orgány veřejné správy, jejichž rozhodnutí se projednávají podle části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2003, se v procesních otázkách řídí právními předpisy veřejného práva.

2 A 1107/2002

Zákon č. 261/2001 Sb. založil právní nárok několika různě vymezeným skupinám osob. Je třeba proto odlišovat „československého politického vězně“ ve smyslu § 1 odst. 1 bodu 1 písm. g) zákona č. 255/1946 Sb. a „politického vězně“ ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. Podobně i stejný právní pojem „účastník národního boje za osvobození“ je vymezen užším způsobem v zákoně č. 261/2001 Sb. (§ 1 odst. 1) a širším způsobem v zákoně č. 255/1946 Sb. (§ 1 odst. 1).

6 A 82/2000

Ačkoliv § 67 zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, stanovil, že dozor nad jeho dodržováním a dodržováním předpisů vydaných k jeho provedení vykonávají orgány policie, uvedený zákon nestanovil nic o tom, kdo vlastně tímto "orgánem" v rámci policie je. Nedostatek působnosti státního orgánu má za následek nicotnost vydaného aktu a tuto nicotnost soud vysloví z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda taková žalobní námitka byla uplatněna.

6 A 63/2002

Smyslem institutu obnovy řízení podle § 62 odst. 1 písm. c) správního řádu je nové projednání věci za situace, kdy účastník řízení až po uplynutí lhůty pro podání odvolání nebo až po proběhnuvším odvolacím řízení, případně poté, kdy nabylo právní moci správní rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné, zjistí, že procesní pochybení správního orgánu mohlo vést k vydání rozhodnutí v jeho neprospěch. Pokud účastník řízení namítal takové pochybení již v odvolání a odvolací orgán toto pochybení shledal nevýznamným pro meritorní

1 Azs 5/2003

I. Proti rozhodnutí správního soudu o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce soudem je kasační stížnost přípustná; nejde o rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení [§ 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.]. II. Při rozhodování o ustanovení zástupce soudem žalobci (§ 35 odst. 7 s. ř. s.) přihlíží soud při posuzování otázky, zda je zastoupení třeba pro ochranu práv, kromě majetkových poměrů také k dalším osobním poměrům účastníka řízení; je-li žalobcem cizinec, přihlédne soud také k jeho znalosti českého jazyka a orientaci v právním řádu České republiky.

Nad 97/2003

Samotná skutečnost, že žalobce – žadatel o azyl - v současné době pobývá v pobytovém středisku mimo obvod místně příslušného krajského soudu a ve věci požaduje nařídit jednání, není důvodem pro přikázání věci jinému krajskému soudu podle § 9 odst. 2 s. ř. s. Taková skutečnost totiž nemá vliv na rychlost nebo hospodárnost řízení a nelze v ní spatřovat ani jiný důležitý důvod.

4 Ads 13/2003

Neúplné a nepřesvědčivé posouzení rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí, je třeba považovat za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky k uvedenému dni a v jeho důsledku nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity ve smyslu § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jako základního předpokladu pro posouzení dalšího trvání nároku na dávku důchodového pojištění, jíž se stěžovatelka domáhá. Jde o jinou vadu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

5 Afs 13/2003

Počátek lhůty, v níž lze podat kasační stížnost (§ 40 a § 106 odst. 2 s. ř. s.), je dán dnem doručení písemného vyhotovení rozsudku krajského soudu. Následujícího dne začíná běžet dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti, která skončí dnem, jenž se svým označením shoduje se dnem doručení. Byl-li tedy rozsudek krajského soudu doručen v pracovní den v pátek, je posledním dnem, kdy lze kasační stížnost podat, opět pátek druhého týdne, je-li pracovním dnem.

A 8/2003

Podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve spojení s § 12 odst. 3 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, ve znění zákona č. 113/1997 Sb., může být celník propuštěn ze služebního poměru, jestliže porušil služební přísahu zvlášť závažným způsobem. Služební přísahou se celník zavazuje k čestnému, statečnému a ukázněnému chování. Pokud se celník svým jednáním výrazně odchýlí od požadovaného chování, a to nejen při plnění služebních povinností, ale i v rámci běžného života (zde: krádež v obchodě), dopustí se zvlášť závažného porušení služební přísahy.

2 A 1105/2002

Rozhodne-li správní orgán i přes přetrvávající nejasnosti o skutečnostech rozhodných pro přiznání nároku, způsobené tím, že navrhovatel nepředložil doklad osvědčující jím tvrzený nárok, poruší tím povinnost zjistit přesně a úplně skutečný stav věci (§ 3 odst. 4, § 32 odst. 1 a § 46 spr. ř.).

7 A 547/2002

Soud zruší rozhodnutí pro nesrozumitelnost odůvodnění zejména tehdy, jestliže odůvodnění nedává smysl, který by svědčil o skutkových a právních důvodech, které pohnuly správní orgán k vydání rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

6 A 141/2002

Pokud je poučení o možnosti podat odvolání formulačně nepřesné, avšak obsahuje vše, co požaduje zákon ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků P. Č. republiky, nelze z takového poučení dovozovat důsledky uvedené v § 132 odst. 4 tohoto zákona.

5 Ads 1/2003

Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí vydává na základě hlasování své stanovisko formou posudku, který je výsledkem kolektivního projednání podle zásad uvedených ve vyhlášce č. 182/1991 Sb. Takto formovaný postup posudkové komise nedovoluje, aby soud v rámci dokazování zjišťoval stanoviska jejích jednotlivých členů. Posudek není výsledkem správního řízení, jejž by bylo možno napadnout samostatným opravným prostředkem podle procesních předpisů správních.

5 Ads 33/2003

Na rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, které při rozhodování o dávce důchodového pojištění podmíněné zdravotním stavem občana plně vychází z posudku lékaře příslušné okresní správy sociálního zabezpečení, nelze nahlížet jako na takové, jež by nemělo oporu ve spisu ve smyslu požadavku § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

5 Azs 5/2003

Cizinka v řízení o azylu musí být o právu vyjádřit se k možnosti rozhodnout o věci samé bez jednání (§ 51 s. ř. s.) poučena v jazyce, jemuž rozumí.

5 A 121/2002

Důvodem k propuštění ze služebního poměru podle § 107 a § 152 odst. 2 písm. b) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, není, jestliže příslušník hasičského záchranného sboru po vyslovení nesouhlasu služebního funkcionáře s podnikatelskou činností pouze prodléval s oznámením o přerušení či ukončení živnosti.

1 A 629/2002

Správní orgán je při novém rozhodování po zrušení původního rozhodnutí vázán právním názorem, který byl vysloven jako důvod kasace (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Je proto povinen nové rozhodnutí řádně odůvodnit. Nestačí, uvede-li správní orgán důvody rozhodnutí až ve svém vyjádření k žalobě.

4 As 27/2003

I. V řízení o dodatečném povolení změny stavby, vedeném ve spojení s postupem podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, se správní orgán znovu pokusí dosáhnout dohody mezi účastníky ohledně jejich občanskoprávních a jiných námitek. Nedojde-li k dohodě, je na místě postup podle § 137 odst. 2 stavebního zákona. II. Žaloba ve správním soudnictví je přípustná pouze po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zákon [§ 68 písm. a) s. ř. s.]. Žalobu, která jim předchází, správní soud odmítne [§ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. To platí i tehdy, jestliže účastníku správního řízení příslušné rozhodnutí nebylo doručeno.

5 A 156/2002

Není-li v odůvodnění rozhodnutí o zániku nároku na příspěvek za službu vysvětlen vztah mezi § 116 odst. 4 a § 118 odst. 2 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, přičemž dikce těchto ustanovení nasvědčuje jejich vzájemnému rozporu, je to důvodem pro zrušení rozhodnutí správního orgánu podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné.

5 As 3/2003

Úkon celního orgánu, kterým se určuje celní prostor dle § 102 odst. 2 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona, nesměřuje proti individuálně určeným osobám, ale vymezuje se jím prostorová působnost závazného režimu celního prostoru vůči všem osobám, které do takto vymezeného prostoru vstoupí či vjedou. Jedná se o organizační úkon, jímž se vytvářejí podmínky pro výkon správní činnosti celního orgánu. Vztahy mezi vlastníkem či jiným oprávněným uživatelem těchto prostorů na straně jedné a celním orgánem na straně druhé jsou vztahy soukromoprávní a spory z nich plynoucí projedná a rozhodne soud v řízení podle části třetí občanského soudního řádu.

4 Azs 6/2003

I. Manželství s občanem České republiky pojmově vylučuje udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle § 13 zákona o azylu, neboť občanu České republiky nemůže být v České republice azyl udělen. Trvalý pobyt cizince, který uzavřel manželství s občanem České republiky, je upraven v § 65 odst. 1 písm. a) bod 1. zákona o pobytu cizinců. II. Manželství s občanem České republiky samo o sobě nepředstavuje případ hodný zvláštního zřetele, pro nějž by bylo možno udělit humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu.

5 A 37/2002

Oznámení skutečností nasvědčujících podjatosti kontrolního pracovníka podle § 10 odst. 3 zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, je nejen právem, ale zároveň i povinností kontrolované osoby. Nelze je interpretovat jako právo kontrolované osoby účelově sdělit pochybnosti o nepodjatosti kontrolního pracovníka teprve v rámci přezkumného řízení poté, co kontrolovaná osoba vyčká, zda rozhodnutí správního orgánu I. stupně pro ni bude představovat negativní zásah, či nikoliv.

7 A 123/2002

Vyjde-li silniční správní úřad při svém rozhodování podle § 31 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ze stanoviska Policie ČR, neporušuje § 3, § 32 odst. 1 ani § 47 spr. ř., neboť správní orgán je tímto stanoviskem vázán; nemůže do něho zasahovat, resp. nutit Policii ČR jeho obsah měnit.

7 A 178/2002

I. Územní rozhodnutí se nevyžaduje jenom pro stavební úpravy, při nichž se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby [§ 32 odst. 2 písm. a) a § 139b odst. 3 písm. c) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona]. Takovou stavební úpravou však není stavba protihlukové stěny u dálnice, neboť jí dochází ke změně výškového ohraničení stavby dálnice. II. Námitka omezení užívání reklamního zařízení v důsledku výstavby protihlukové stěny u dálnice nemůže nikterak ovlivnit realizaci této stavby, a proto není na místě přerušit stavební řízení podle § 137 odst. 2 stavebního zákona. III. Platná právní úprava neurčuje minimální počet účastníků řízení podmiňující možnost doručovat veřejnou vyhláškou. To, kdy je počet účastníků velký ve smyslu § 61 odst. 4 a § 64 odst. 1 a 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, je zcela ponecháno na volné úvaze stavebního úřadu.

5 A 56/2002

Byl-li žalobce propuštěn ze služebního poměru podle ustanovení § 106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, pro porušení služební přísahy nebo služební povinnosti zvlášť závažným způsobem a za totéž jednání je proti němu vedeno trestní stíhání, nelze dospět k názoru, že propuštěním ze služebního poměru byla porušena presumpce

7 A 504/2002

Byl-li žadatel o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. vzhledem ke svému věku (šestnáct let) namísto trestu odnětí svobody omezen na osobní svobodě institutem ochranné výchovy podle § 71 trestního zákona z roku 1950, který však splňoval veškeré aspekty pojmu "věznění", je třeba na takové omezení osobní svobody pohlížet jako na věznění a nárok podle § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. lze při splnění ostatních zákonných náležitostí žadateli přiznat.

2 A 1164/2002

Nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 1 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb. mohl vzniknout i osobě se statusem československého politického vězně, protože tohoto statusu podle § 2 odst. 1 bodu 5 zákona č. 255/1946 Sb. nabývaly nejen osoby vězněné a internované (jimž nárok na jednorázovou částku – odvíjející se od doby věznění nebo internace – vznikl již podle zákona č. 217/1994 Sb.), ale mohly jej nabýt a také nabývaly i osoby „jinak“ omezené na osobní svobodě, tedy i osoby z rasových nebo náboženských důvodů soustředěné do vojenských pracovních táborů nebo ukrývající se. U této skupiny osob, kterou § 1 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb. vymezil skutkovými znaky a nikoli právním statusem, proto není vyloučeno, aby nárok vznikl i tomu, kdo byl v rozhodné době účastníkem národního boje za osvobození jako československý politický vězeň.

2 A 1114/2002

Plynou-li v řízení před správním orgánem ze soustředěných důkazů (kopií listin) rozpory a neúplnosti, které brání potřebnému zjištění skutečného stavu věci, nebyly-li v řízení předloženy originální doklady a nebyl-li ani učiněn pokus o jejich zjištění a předložení, trpí takové řízení vadami, pro které je zpravidla třeba napadené rozhodnutí zrušit [§ 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.].

6 A 160/2002

Za „nenahraditelnou újmu“ ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. lze považovat hrozící výkon rozhodnutí o uložení pokuty fyzické osobě ve výši, která výrazně přesahuje prokázaný celoroční příjem její rodiny se dvěma nezletilými dětmi.

2 A 1503/2002

Umístění vojáka Wehrmachtu, zajatého při bojových operacích v době II. světové války, v zajateckém táboře v bývalém SSSR, nelze považovat za „odvlečení“ ve smyslu zákona č. 172/2002 Sb.

5 Ads 9/2003

Byl-li důchod žadatelce přiznán neoprávněně, tj. i přesto, že podmínky nároku na něj nesplňovala, může jí být podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, odňat, přestože po jeho přiznání nedošlo na straně žadatelky k žádné změně skutečností, které tu byly v době jeho přiznání a které v žádosti o něj uvedla.

2 Azs 3/2003

I. Není porušením práva žadatele o azyl na úplné vyjádření podle § 22 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, pokud byl pohovor na jeho žádost veden v ruském jazyce, jestliže důvody žádosti o azyl uvedené při pohovoru odpovídaly jeho vlastnímu vyjádření v mateřském arménském jazyce. II. Pokud žadatel o azyl v průběhu celého správního a soudního řízení neuvedl, že důvodem žádosti o azyl je skutečnost, že by v zemi původu mohl být pronásledován či vězněn z důvodu své homosexuality, nelze k této skutečnosti podle § 109 odst. 4 s. ř. s. přihlížet v řízení o kasační stížnosti. III. O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 107 s. ř. s. není nutné rozhodovat tam, kde Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti věcně rozhodne bez prodlení, tedy ihned poté, co je mu předložena, a po nezbytném poučení účastníků řízení, neboť za této situace nemohou skutečnosti tvrzené jako důvod pro přiznání odkladného účinku ani nastat.

7 A 52/2001

Sankci podle ustanovení § 37k zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, lze za porušení povinností uvedených v § 17a tohoto zákona uložit jen tehdy, jde-li o činnost v souvislosti s výkonem podnikání – kolektivního investování investičního fondu.

2 Afs 2/2003

I. Okolností, ke které je správce daně povinen přihlédnout jako k výhodě pro daňový subjekt ve smyslu § 46 odst. 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nemůže být výběr srovnatelného subjektu jako pomůcky pro stanovení daně. II. Je-li daň stanovena podle pomůcek (§ 31 odst. 5 a 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), nemůže se k prokázaným nákladům daňového subjektu přihlížet jako k okolnosti, z níž pro něj vyplývají výhody ve smyslu § 46 odst. 3 téhož zákona.

6 A 62/2002

Lihovarem ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 61/1997 Sb., o lihu, je provozovna vyrábějící líh, ve které se může zároveň provádět i úprava lihu. Vymezení provozovny zákonem o lihu je užší než její vymezení živnostenským zákonem. Proto jen taková provozovna ve smyslu živnostenského zákona, která současně naplňuje znaky lihovaru, stanovené zákonem o lihu, může být lihovarem.

6 A 42/2001

Rozhodnutí úřadu práce o vyřazení uchazečky o zaměstnání z evidence uchazečů o zaměstnání podle § 7 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, odůvodněné pouhým poukazem na to, že nedoložila potvrzení o pracovní neschopnosti za dobu pěti dnů, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí.

6 A 167/2002

Ve lhůtě čtyř měsíců stanovené v § 80a odst. 1 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, musí emitent registrovaného cenného papíru uveřejnit výroční zprávu způsobem předepsaným v § 77 odst. 1 téhož zákona. Výroční zpráva musí být publikována v Obchodním věstníku nejpozději 30. dubna; byla-li zveřejněna ve formě brožury bezplatně poskytované v sídle emitenta, musí ji emitent doručit ve stejné lhůtě organizátorovi veřejného trhu.

5 A 122/2002

I. Vstoupí-li společnost do likvidace, nezaniká funkce statutárních orgánů. Na likvidátora však přechází v mezích § 72 obchodního zákoníku jejich působnost jednat jménem společnosti, tj. vykonávat úkony směřující k likvidaci. Pouze pokud likvidátor svoji funkci nevykonává, dochází k "oživení" působnosti statutárních orgánů (§ 68 odst. 5 obch. zák.), nicméně jen v rozsahu omezeném na účel likvidace. II. Vykonává-li likvidátor svoji funkci, toliko on je oprávněn převzít rozhodnutí o pozastavení obchodování s registrovanými cennými papíry (§ 91 odst. 1 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech). Takové doručení likvidátorovi je v souladu s § 25 odst. 1 správního řádu.

1 Ads 18/2003

Právo podat kasační stížnost podle § 129 odst. 3 s. ř. s. se vztahuje pouze na případy, kdy bylo před účinností soudního řádu správního podáno odvolání směřující proti rozhodnutí krajského soudu o opravném prostředku, tedy na rozhodnutí soudu, jímž bylo napadené správní rozhodnutí buď potvrzeno, nebo rozhodnutí správního orgánu bylo zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení, popřípadě jímž bylo jiným zákonem stanoveným způsobem rozhodnuto o skončení přezkumného řízení. Rozhodnutí o ustanovení opatrovníka rozhodnutím ve shora uvedeném smyslu není.

5 Azs 1/2003

O povinnosti nahradit náklady řízení spočívající v odměně soudem ustanoveného zástupce z řad advokátů (§ 35 odst. 7 s. ř. s.) rozhodne Nejvyšší správní soud zpravidla v rozsudku, jímž rozhoduje o kasační stížnosti (§ 61 odst. 1 s. ř. s.), i když tohoto zástupce ustanovil v předcházejícím řízení soud prvního stupně.

5 A 565/2002

Odvlečením ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 172/2002 Sb., o odškodnění osob Odvlečených do SSSR nebo do táborů, které SSSR zřídil v jiných státech, se rozumí vynucené opuštění území, které podléhalo československé jurisdikci. Není tedy Odvlečením zabránění návratu z cizího státu na toto území.

4 Azs 5/2003

Žádost o azyl, jejímiž jedinými důvody jsou toliko potíže se soukromými osobami („mafií“) v domovském státě, spočívající ve vydírání žadatelky a ve výhružkách žadatelce a její dceři pro žadatelčiny podnikatelské aktivity, je podle § 12, § 13 odst. 1 a 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb., zřejmě bezdůvodná. Důvodem pro udělení azylu mohou být pouze tehdy, pokud by orgány domovského státu, u nichž by se žadatelka skutečně domáhala poskytnutí ochrany, nebyly schopny ochranu před takovým jednáním poskytnout. Na žadatele se v tomto případě nevztahuje ani překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona č. 325/1999 Sb., ve znění zákona č. 2/2002 Sb.

2 A 1153/2002

Nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 3 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, o němž nebylo rozhodnuto nebo k jehož výplatě nedošlo, přechází v případě úmrtí oprávněné osoby na její dědice (§ 7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb.). Tento Nárok není součástí dědictví, ale je samostatným právním nárokem. Z hlediska přechodu nároku je podstatné jen zjištění okruhu dědiců, kteří dědictví neodmítli, nikoliv jak proběhlo dědické řízení a zda a jakým způsobem došlo k vypořádání dědiců.