Nejvyšší správní soud

7 A 523/2002

Splňuje-li oprávněná osoba současně podmínky podle § 1 odst. 1 a § 1 odst. 2 zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, ve znění zákona č. 261/2001 Sb., tedy jednak jako účastnice národního boje za osvobození konající vojenskou službu v československých zahraničních armádách a jednak jako vdova po účastníku národního boje za osvobození konajícího vojenskou službu v československých zahraničních armádách, pak má nárok na tu jednorázovou peněžní částku podle tohoto zákona, která je vyšší (§ 3 odst. 2 zákona č. 39/2000 Sb.).

7 Ads 19/2003

Předpokladem pro dokončení řízení u Nejvyššího správního soudu podle § 129 odst. 4 s. ř. s. je zjištění, zda dovolání podané před 31. 12. 2002 bylo včasné podle občanského soudního řádu, ve znění účinném v době jeho podání.

6 A 78/2002

Fiktivní rozhodnutí o odepření poskytnutí informace (§ 15 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím), jakož i fiktivní rozhodnutí o zamítnutí odvolání a potvrzení rozhodnutí o odepření poskytnutí informace (§ 16 odst. 3 téhož zákona), jsou ze své povahy nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

Konf 19/2003

Zakoupil-li uživatel telekomunikační služby od operátora mobilní sítě současně s uzavřením smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb také mobilní telefon za zvýhodněnou cenu a v důsledku porušení podmínek smlouvy mu vznikl závazek zaplatit operátorovi doplatek ceny mobilního telefonu, není spor o takové plnění sporem ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb [§ 95 bod 8. písm. d) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích)], o kterém by měl rozhodovat Český telekomunikační úřad, ale sporem z kupní smlouvy; rozhodování o těchto sporech je v pravomoci soudu (§ 7 odst. 1 o. s. ř.).

6 A 539/2002

Vznik nároku podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, je podmíněn zrušením rozhodnutí o věznění podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, a nikoliv též vydáním rozhodnutí o zproštění obžaloby. Zákon č. 119/1990 Sb. vyžaduje vydání rozhodnutí o zproštění obžaloby pouze pro účely přiznání odškodnění podle zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem; podmínit tím i Vznik nároku podle zákona č. 261/2001 Sb. by bylo nepřípustnou analogií.

6 A 535/2002

Česká správa sociálního zabezpečení je při rozhodování o nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 3 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. povinna vést navrhovatele k odstranění vad žádosti tak, aby z ní bylo zřejmé, za jakou dobu věznění navrhovatel odškodnění požaduje. Nesplnění této povinnosti je vadou řízení, pro kterou správní soud napadené rozhodnutí zruší.

4 Ads 23/2003

Kasační stížnost, která směřuje jen proti odůvodnění rozhodnutí soudu a která obsahuje důvody, jež nebyly uplatněny v řízení před krajským soudem, je podle § 104 odst. 2 a 4 s. ř. s. nepřípustná a soud ji podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. usnesením odmítne.

2 A 528/2002

Vdovou po politickém vězni (§ 2 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb.) je žena, která byla jeho manželkou v době věznění a jejíž manželství s politickým vězněm zaniklo jeho smrtí. Pokud došlo k rozvodu manželství, nemůže bývalá manželka nabýt statusu vdovy po politickém vězni a nestává se oprávněnou osobou pro přiznání nároku na jednorázovou peněžní částku podle § 3 odst. 1 téhož zákona.

6 A 118/2001

Pojem "důvěryhodnost kolektivního investování" použitý v ustanovení § 24b odst. 2 zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, je pojmem neurčitým, jehož výklad je ponechán zcela na úvaze správního orgánu. Pokud totiž v zákoně není stanovena žádná jiná norma, kterou by byla určena hranice pro volnost kognice správních úřadů, je nutno meze jejich volného pohybu hledat toliko v účelu zákona.

6 A 164/2002

Rozhodnutí správce daně o rozsahu, v němž bylo daňovému subjektu umožněno nahlédnout do spisů týkajících se jeho daňových povinností (§ 23 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), je rozhodnutím, jímž se upravuje vedení řízení, a to i přesto, že je přezkoumatelné hierarchicky vyšším správcem daně v odvolacím řízení (§ 23 odst. 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb.). Na taková rozhodnutí se vztahuje kompetenční výluka stanovená v § 70 písm. c) s. ř. s. a žaloba ve správním soudnictví není podle § 68 písm. e) s. ř. s. přípustná. Vady způsobené nesprávnou aplikací § 23 zákona ČNR č. 337/1992 Sb. lze ve správním soudnictví napadnout jedině po vyčerpání řádných opravných prostředků v daňovém řízení žalobou směřující proti meritornímu rozhodnutí správce daně o daňové povinnosti poplatníka.

2 Ads 9/2003

Při určování okamžiku vzniku nároku na důchod podle § 54 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je znalecký posudek k určení počátku invalidity na místě, pokud by o správnosti či úplnosti posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky (§ 3 vyhlášky č. 182/1991 Sb.) byly pochybnosti a pokud by současně znalecký posudek mohl tyto pochybnosti odstranit.

7 A 118/2001

Podmínku vykonání nejméně pěti let odborné praxe v činnostech, pro které žádá občan o udělení úředního oprávnění, stanovenou v § 14 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví, v jeho znění k 30. 6. 2001, může žadatel splnit teprve po ukončení vysokoškolského vzdělání zeměměřického směru s titulem inženýr.

2 A 1018/2002

Pro počítání času podle zákona č. 261/2001 Sb. je třeba použít postupem podle analogie práva (per analogiam

2 A 1021/2002

Přiznání nároků v sociálním zabezpečení ani poskytnutí jednorázové částky podle jiných zákonů, jimiž se Česká republika vyrovnává s minulostí, není bez dalšího důvodem pro poskytnutí jednorázové částky podle zákona č. 261/2001 Sb.

7 As 8/2003

Doručí-li krajský soud napadené rozhodnutí advokátce, která nebyla zástupkyní žalobce v dané věci, jde o neúčinné doručení, které nemůže mít žádné právní účinky, neboť je v rozporu s ustanovením § 42 odst. 2 věty první s. ř. s. V případě takto nesprávně doručeného rozhodnutí vůbec nepočne běžet lhůta k podání kasační stížnosti, neboť běh této lhůty je spojen jedině s řádným doručením (§ 106 odst. 2 s. ř. s.). Podanou kasační stížnost je nutno považovat za předčasně podanou, poněvadž směřuje proti nepravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§ 54 odst. 5 a § 102 s. ř. s.).

Nao 25/2003

Důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci nejsou podle § 8 odst. 1 s. ř. s. okolnosti spočívající v postupu soudu podle § 36 odst. 3 věty druhé s. ř. s., který vedl k zamítnutí žalobcovy žádosti o osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že žaloba zjevně nemůže být úspěšná, a to ani v případě, že by takové rozhodnutí nebylo věcně správné.

6 A 537/2002

Podmínkou pro poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. je zrušení odsuzujícího rozhodnutí buď podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Správní rozhodnutí o zařazení do tábora nucené práce však byla zrušena podle § 17 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a proto za dobu věznění, za niž náleží jednorázová peněžní částka podle § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., nelze považovat dobu strávenou v táboře nucené práce.

7 A 555/2002

Uplatnil-li účastník řízení před správním orgánem jednou žádostí dva nároky, lze o nich rozhodnout samostatnými rozhodnutími i rozhodnutím společným. Označí-li však správní orgán ve výroku rozhodnutí za předmět řízení oba nároky a věcně o jednom z nich rozhodnout opomene, jde o důvod ke zrušení rozhodnutí soudem pro vadu řízení (§ 78 odst. 1 s. ř. s.).

7 A 84/2001

Před uložením sankce podle § 35 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je třeba především postavit najisto, že osoba, které má být sankce uložena, je dopravcem ve smyslu § 2 odst. 12 tohoto zákona.

7 A 86/2001

I pro stanovisko vědeckého orgánu CITES vydávané podle § 10 odst. 2 zákona č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, platí, že musí kromě závěru o tom, zda vývoz neohrozí druh na přežití, obsahovat i náležité odůvodnění, z něhož lze seznat důvody, pro něž bylo - zvláště negativní - stanovisko vydáno.

Nad 52/2003

Zásada trvání místní příslušnosti soudu (perpetuatio fori)

7 A 130/2002

Závažného porušení procesních práv účastníka řízení se dopustí správní orgán, jehož prvním úkonem vůči účastníku řízení ve správním řízení zahájeném z vlastního podnětu (§ 18 odst. 2 spr. ř.) je až doručení rozhodnutí ve věci, neboť účastník řízení je tím vyloučen z možnosti vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění (§ 33 odst. 2 spr. ř.). Takový postup nelze odůvodnit zásadou rychlosti řízení (§ 3 odst. 3 spr. ř.).

6 A 48/2001

Je-li příslušník Vězeňské služby České republiky propuštěn ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, pro jednání, které je kvalifikováno jako porušení služební přísahy a služebních povinností zvlášť závažným způsobem, a za totožné jednání je současně trestně stíhán, nelze dospět k závěru, že propuštěním ze služebního poměru byla popřena presumpce

2 A 565/2002

Vdova po československém politickém vězni není oprávněnou osobou ve smyslu § 5 odst. 7 věty druhé zákona č. 261/2001 Sb., neboť toto ustanovení odkazuje na politické vězně uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., nikoli na československé politické vězně z doby II. světové války, na které – jakož i na jejichž vdovy, vdovce a sirotky – se vztahoval zákon č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce.

5 A 31/2001

Osobou zúčastněnou na řízení podle § 34 odst. 1 s. ř. s. může být pouze ten, kdo byl přímo dotčen ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ten, kdo může být přímo dotčen jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu. Domáhá-li se postavení osoby zúčastněné na řízení jiná osoba s odůvodněním, že v dalším soudním řízení proti témuž žalovanému napadá podobné rozhodnutí jí se týkající a obě věci mají shodný právní základ, není materiální podmínka podle citovaného ustanovení splněna a správní soud vysloví, že taková osoba není osobou zúčastněnou na řízení.

2 Ads 29/2003

Pokud stěžovatel v kasační stížnosti neuvede, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje (§ 106 odst. 1 s. ř. s.), a pokud stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.) a tyto vady k výzvě soudu nebyly odstraněny, nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

6 A 12/2001

I. Skutečnost, že právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání nakládala s nebezpečným odpadem bez souhlasu příslušného správního orgánu nebo v rozporu s ním, sama o sobě postačovala k uložení sankce podle § 39 odst. 3 písm. b) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech; žádné další podmínky (např. délku a důvod protiprávního jednání) zákon nestanovil. II. Je-li rozhodnutí správního orgánu I. stupně doručeno žalobci namísto jeho právnímu zástupci, jedná se o vadu řízení. Žalobní námitka v tomto ohledu uplatněná však není důvodná, pokud tato vada řízení neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí o odvolání (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

Na 148/2003

Sdělil-li navrhovatel na výzvu soudu k odstranění nedostatků podání, že si opatřil "právního zástupce", který mu slíbil, "že zařídí vše potřebné", avšak nepředložil plnou moc udělenou zástupci ani jiným způsobem vytýkané nedostatky podání neodstranil, soud takové podání po uplynutí lhůty stanovené k odstranění nedostatků bez dalšího odmítne (§ 37 odst. 5 s. ř. s.).

2 A 555/2002

Na osoby, které byly internovány v centralizačních klášterech na základě správního - nikoli soudního - rozhodnutí, se nevztahuje ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., třebaže k omezení jejich svobody došlo z politických důvodů. Ustanovení § 2 odst. 1 se vztahuje jen na osoby, které byly skutečně vězněny v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 na základě rozhodnutí soudu, pokud rozhodnutí o jejich věznění bylo zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu.

5 Ads 4/2003

I. Ministerstvo práce a sociálních věcí posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). II. Sama skutečnost, že posudková komise je orgánem Ministerstva práce a sociálních věcí, není důvodem k pochybnostem o objektivitě jejích závěrů; ta má být garantována složením posudkových komisí předepsaným § 3 odst. 1 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, podle níž jsou členy posudkových komisí nejen posudkoví lékaři a tajemníci z řad pracovníků Ministerstva práce a sociálních věcí, ale i odborní lékaři jednotlivých klinických oborů, tedy osoby odlišné od pracovníků Ministerstva práce a sociálních věcí.

6 A 30/2000

Úmyslné maření součinnosti s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání ve smyslu § 7 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, spočívá nejen v tom, že se uchazeč o zaměstnání bez omluvy nedostavil na dohodnutou návštěvu k úřadu práce, ale i v tom, že nedoložil doporučenku do zaměstnání, která mu byla vydána, a neprokázal tak, že u označeného zaměstnavatele byl, jakož i v tom, že bezdůvodně odmítal převzít doporučené zásilky zasílané mu úřadem práce.

5 Ads 5/2003

I ve správním soudnictví mají účastníci řízení právo být přítomni u prováděného dokazování (§ 122 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.). Vyslechl-li krajský soud svědka prostřednictvím dožádaného okresního soudu bez přítomnosti účastníků řízení, ačkoliv účastníci řízení k takovému postupu nedali souhlas, nemůže krajský soud z takto provedeného důkazu ve svém rozhodnutí vycházet. Učinil-li tak, jde o vadu řízení, která měla za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

7 A 143/2000

Reatestace prováděné ve smyslu § 165 odst. 8 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, se vztahují pouze k rozkazu ministra obrany č. 015/90.

7 A 93/2001

I když se žalobce ve stanovený den opomenul dostavit k úřadu práce, aniž se před tímto dnem nebo v tento den řádně omluvil, nelze z jeho následného jednání (telefonického a osobního rozhovoru, předložení dokladů o rizikovém těhotenství manželky a dokladů o uzavření manželství) vyvodit úmysl mařit součinnost s úřadem práce. Pro vyřazení žalobce z evidence uchazeče o zaměstnání tak nebyly splněny podmínky stanovené v § 7 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, a pro zánik nároku na poskytování hmotného zabezpečení nebyly splněny podmínky ustanovení § 14 odst. 1 písm. e) tohoto zákona.

7 A 181/2000

Výrok správního orgánu rozhodujícího o odvolání, jímž se mění pouze odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně, nemá oporu v zákoně a činí rozhodnutí odvolacího orgánu nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

4 Ads 11/2003

Pokud v souladu s přechodným ustanovením § 85 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, došlo k zániku nároku na vdovský důchod přiznaný podle předchozí právní úpravy a poté ke vzniku nároku na něj za účinnosti téhož zákona, jde o nárok nově vzniklý ve smyslu § 54 odst. 1 tohoto zákona. Jeho výše se stanoví podle tohoto zákona; nejde o obnovu výplaty dávky ve výši naposledy vyplácené před zánikem předchozího nároku.

7 A 501/2002

I. Pokud nebyl odsuzující rozsudek zrušen ve výroku o vině, ale pouze ve výroku o trestu, a nově uložený trest byl vyšší než trest fakticky vykonaný (§ 4 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb.), nejsou splněny podmínky pro přiznání nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. II. Je-li poté, kdy Česká správa sociálního zabezpečení již zamítla žádost o poskytnutí jednorázové částky podle zákona č. 261/2001 Sb., zrušen odsuzující rozsudek, jakož i k němu se vztahující rehabilitační rozhodnutí, a žadatel v zákonné lhůtě k uplatnění tohoto nároku rozšířil původní žádost o další nárok, jedná se o žádost novou, o které musí být samostatně rozhodnuto.

5 A 27/2000

Vyloučení zápočtu doby výkonu služby příslušníka Sboru národní bezpečnosti zařazeného ve složce Státní bezpečnosti podle § 153 odst. 2 a § 157c zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, do doby trvání služebního poměru pro přiznání příspěvku za službu neodporuje čl. 28 Listiny základních práv a svobod.

7 A 124/2000

Není možné v odvolacím řízení současně zamítnout odvolání a rozhodnutí správního orgánu prvního I. stupně ve výroku změnit (§ 59 odst. 2 spr. ř.). Takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné a soud je zruší podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro vady řízení bez jednání.

Komp 1/2003

Kompetenční spor ve smyslu § 97 odst. 1 písm. c) s. ř. s. může pojmově vzniknout jen mezi ústředními správními úřady. Spor mezi Ministerstvem vnitra a Bezpečnostní informační službou, která ústředním správním úřadem není, o to, kdo má rozhodnout ve věci příspěvku za službu bývalého příslušníka Federální bezpečnostní informační služby, proto není sporem mezi ústředními správními úřady a pravomoc Nejvyššího správního soudu takový spor rozhodnout není podle zákona dána. Žalobu v takové věci podanou proto Nejvyšší správní soud odmítne jako nepřípustnou podle § 47 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

6 Afs 3/2003

Právnická osoba se v místě doručování nezdržuje (§ 47 odst. 3 a 4 o. s. ř. a § 42 odst. 5 s. ř. s.), jestliže na adrese jejího sídla, popřípadě na adrese, kterou soudu sdělila, nebyl zastižen nikdo, kdo by byl oprávněn písemnost převzít, a právnická osoba v místě doručování nevyvíjí podnikatelskou či jinou činnost prostřednictvím svých zaměstnanců nebo jiných osob.

2 Ads 12/2003

Postup soudu, který vyšel při posuzování souběhu průměrného měsíčního výdělku z výdělečné činnosti a částečného invalidního důchodu ze zprávy zaměstnavatele, která se následně ukázala nepravdivou, a v důsledku toho nesprávně posoudil naplnění zákonných podmínek k úpravě částečného invalidního důchodu, je jinou vadou řízení před soudem [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].

3 Ads 21/2003

Je-li žalobci ve smyslu ustanovení § 106 odst. 3 s. ř. s. stanovena lhůta k doplnění náležitostí kasační stížnosti a teprve po uplynutí této lhůty stěžovatel zašle soudu žádost o její prodloužení, soud k takové žádosti nepřihlédne a kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítne, nelze-li pro nedostatek náležitostí kasační stížnosti v řízení pokračovat.

5 A 4/2002

Jedním z právních předpisů, které stanoví odchylnou lhůtu pro podání žaloby proti správnímu rozhodnutí, je zákon č. 526/1990 Sb., o cenách. Podle jeho ustanovení § 17 odst. 6 činí tato lhůta 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Žaloba podaná po této lhůtě je opožděná a soud ji odmítne podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

6 A 95/2002

Rozhodnutí, jímž podle § 9 odst. 1 zákona ČNR č. 243/1992 Sb. zamítne Ministerstvo zemědělství návrh na určení osoby povinné k náhradě za odňatý živý nebo mrtvý inventář či zásoby, není po materiální stránce rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 soudního řádu správního, protože se jím nezakládá, nemění ani neodnímá žádné právo nebo povinnost; takový akt je vyloučen z přezkoumání soudem ve správním soudnictví a žalobu proti němu podanou správní soud odmítne [§ 68 písm. e), § 70 písm. a) a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].

7 A 130/2001

Lhůta k rozhodnutí o rozkladu podle § 16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, počíná běžet ode dne doručení rozkladu podatelně ústředního orgánu státní správy1). Ode dne následujícího po dni, v němž marně uplynula lhůta k rozhodnutí o rozkladu, počala běžet lhůta k podání žaloby podle § 250b odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 20022).

2 Ads 4/2003

Pokud nárok na vdovecký důchod vznikl již za účinnosti zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, trval v době nabytí účinnosti zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a nezanikl ukončením výplaty sirotčího důchodu, mohla být žádost ze dne 22. 9. 1999 o přiznání vdoveckého důchodu od 1. 1. 1996 posuzována dle obsahu jen jako žádost o obnovu výplaty dávky podle přechodného ustanovení § 93 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a nikoliv podle § 85 téhož zákona.

7 A 137/2001

Otázku plnění podmínek trvalého žití na území České republiky

7 A 146/2001

Zruší-li Ústavní soud některé ustanovení zákona pro jeho neústavnost, odpovídá principu oprávněného očekávání, aby soud v přezkumném řízení zrušil rozhodnutí správního orgánu, které se o ně opírá. Při přezkoumání zákonnosti rozhodnutí proto správní soud není vázán ustanovením takto zrušeného zákonného ustanovení, ale musí dbát nálezu Ústavního soudu; v takovém případě není rozhodující, že napadené rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno ještě před tím, než Ústavní soud zákonné ustanovení zrušil. Nezákonnost napadeného rozhodnutí pak správní soud zpravidla shledá v rozporu s předpisem vyšší právní síly, totiž s Ústavou. O otázce rozporu zákona s Ústavou si soud ve správním soudnictví nemůže učinit úsudek sám, a to tím spíše, byl-li zákon zrušen v řízení, které správní soud v obdobné věci sám svým návrhem u Ústavního soudu vyvolal.

7 A 37/2001

Ustanovení § 18 odst. 2 zákona ČNR č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, je speciální vůči obecnému ustanovení § 17 tohoto zákona.