Nejvyšší správní soud

6 A 153/2002

Přezkoumání daňových rozhodnutí podle § 55b zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je pouhým výkonem dozorčího práva správního orgánu a žádost o ně nezakládá právní nárok daňového subjektu na meritorní

Nao 18/2003

Poučení, kterého se žalobkyni soudem dostalo v souvislosti se zasláním posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, o tom, že „pokud vzhledem k závěru posudku Posudkové komise MPSV ČR na žalobě netrvá, nechť sdělí, že žalobu proti žalované České správě sociálního zabezpečení bere zpět“, nelze považovat za důvod k pochybnosti o nepodjatosti soudce, který věc projednává a rozhoduje (§ 8 odst. 1 s. ř. s.). Z uvedeného poučení nevyplývá, že žalobkyně vzhledem k posouzení obsaženému v posudku nemá trvat na žalobě proti napadenému rozhodnutí.

7 A 57/2002

Vrchní soudy byly dle § 246 odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002 věcně příslušné k přezkoumávání rozhodnutí ústředních orgánů státní správy. Český telekomunikační úřad není ústředním orgánem státní správy, a proto k řízení o žalobě proti jeho rozhodnutí nebyla založena věcná příslušnost vrchního soudu. K řízení tedy není příslušný ani Nejvyšší správní soud, jemuž byla věc k dokončení řízení postoupena. Řízení proto dokončí soud, který byl věcně a místně příslušný dle § 246 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002.

7 A 32/2002

I. Pražská městská část nebyla a neměla být účastníkem správního řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí správní žalobou napadené (účastníkem řízení byl podle § 37 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb. pouze příjemce dávky státní sociální podpory), a nebyla proto legitimována k podání správní žaloby podle § 250 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném ke dni 31. 12. 2002. Z tohoto důvodu přicházelo v úvahu zastavení řízení podle § 250d odst. 3 o. s. ř. pro podání žaloby zjevně neoprávněnou osobou. Zastavení řízení z uvedeného důvodu by bylo odůvodněno i tím, že pražská městská část není právnickou osobou, svým jménem aktivně legitimovanou k podání správní žaloby. II. Nesouhlasí-li správní orgán nižšího stupně s právním názorem správního orgánu vyššího stupně, nemůže se podáním správní žaloby snažit o zvrácení rozhodnutí správního orgánu vyššího stupně.

6 A 11/2000

Nabytím právní moci rozhodnutí krajského soudu, jímž došlo k výmazu právnické osoby z obchodního rejstříku, a tím k zániku právnické osoby (§ 20a odst. 2 občanského zákoníku), zanikla současně i plná moc udělená touto právnickou osobou advokátovi k zastupování v řízení před soudem (§ 35 odst. 2 s. ř. s.).

Na 265/2002

Rozhodl-li soud ve správním soudnictví o žalobě proti správnímu rozhodnutí před datem 31. 12. 2002 a podal-li žalobce i přes správné poučení o tom, že proti rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, proti tomuto rozhodnutí soudu "odvolání", odmítne takové odvolání postupem podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud, jemuž bylo odvolání adresováno (soud adresy), protože tu není žádný soud, který byl funkčně příslušný k projednání odvolání. Bylo-li však odvolání adresováno přede dnem 1. 1. 2003 vrchnímu soudu, odmítne takové odvolání Nejvyšší správní soud (§ 132 s. ř. s.).

Na 249/2003

Pasivní legitimace je v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 odst. 2 s. ř. s. určena tvrzením žalobce v žalobě. Existencí povinnosti žalovaného vydat rozhodnutí ve věci samé či osvědčení se soud, a to soud věcně a místně příslušný, zabývá až při věcném posuzování žaloby a nikoli při rozhodování o procesních otázkách.

5 A 170/2002

Rozhodnutí, jímž bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení (§ 30 a § 65 správního řádu), je úkonem správního orgánu, jímž nedošlo k založení, změně, zrušení či závaznému určení práv a povinností účastníka řízení. Takový úkon je vyloučen ze soudního přezkoumání ve správním soudnictví podle § 70 písm. a) s. ř. s., neboť není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s.; žalobu proti němu podanou správní soud odmítne podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

6 A 97/2003

Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí o odvolání proti rozhodnutí úřadu práce o mzdových nárocích žalobce podle § 9 odst. 4 zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, je rozhodnutím správního orgánu v soukromoprávní věci. Ochrana soukromých práv, byť byla předmětem řízení u správního orgánu, je zajištěna postupem podle § 244 a násl. o. s. ř. ve znění účinném po 1. 1. 2003, tedy projednáním a rozhodnutím v občanském soudním řízení, a nikoliv ve správním soudnictví [§ 46 odst. 2 a § 68 písm. b) s. ř. s.].

Na 350/2003

Pro řízení ve věcech správních žalob proti rozhodnutím Grantové agentury České republiky byl a je podle § 7 odst. 1 a 2 s. ř. s. věcně a místně příslušný Městský soud v Praze. Grantová agentura České republiky měla sice podle § 10 zákona ČNR č. 300/1992 Sb. „postavení“ ústředního orgánu státní správy „pro rozpočtové účely“, nicméně ústředním orgánem státní správy (§ 246 odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002) nebyla, a není jím ani po zrušení zákona ČNR č. 300/1992 Sb. zákonem č. 130/2002 Sb. To, že je nyní správcem rozpočtové kapitoly a samostatnou účetní jednotkou, z ní ústřední orgán státní správy ve smyslu zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, nečiní.

7 A 23/2002

Rozhodnutí správního orgánu podle § 17 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, o zřízení věcného břemene je rozhodnutím ve věci soukromoprávní (§ 46 odst. 2 s. ř. s.).

Nao 2/2003

Podíl soudce na rozhodování v "předchozím soudním řízení" ve smyslu § 8 odst. 1 s. ř. s., který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se týká rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího stupně; "předchozím soudním řízením" není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků.

3 Ads 8/2003

Kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu zaslaná vrchnímu soudu je podána včas pouze tehdy, byla-li ve lhůtě k podání kasační stížnosti vrchním soudem odeslána (předána k poštovní přepravě) krajskému soudu, který napadený rozsudek vydal, nebo Nejvyššímu správnímu soudu (§ 106 odst. 4 s. ř. s.).

6 Ads 2/2003

Z kasačního principu přezkumu rozhodnutí v řízení o kasační stížnosti vyplývá, že nezákonnost rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] se posuzuje podle právních předpisů účinných ke dni vyhlášení přezkoumávaného rozhodnutí správního orgánu.

Na 281/2003

Pravomoc k projednání a rozhodnutí sporu o určení vlastnického práva k nemovitosti svěřuje § 7 odst. 1 o. s. ř. soudu jednajícímu a rozhodujícímu v občanském soudním řízení. Soud jednající a rozhodující ve správním soudnictví žalobu v takové věci odmítne podle § 46 odst. 2 s. ř. s.

Na 285/2003

Spor mezi "naturálním vlastníkem" a "knihovním vlastníkem" nemovitosti o vlastnictví k této nemovitosti je sporem, o kterém náleží jednat soudu v občanském soudním řízení. Dojde-li takový návrh správnímu soudu, je na místě jej odmítnout podle § 46 odst. 2 s. ř. s.

Na 267/2003

Je-li k projednání žaloby dána pravomoc soudů České republiky a chybějí-li podmínky místní příslušnosti, Nejvyšší správní soud za použití § 64 a § 3 odst. 2 s. ř. s. přiměřeně aplikuje ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. a svým rozhodnutím určí krajský soud, který věc projedná a rozhodne.

6 A 23/2002

Rozhodnutí o schválení dohody podle § 9 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, je rozhodnutím o věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů. Soud ve správním soudnictví odmítne na základě § 46 odst. 2 s. ř. s. návrh na přezkoumání takového rozhodnutí, byť by se týkalo pouze procesní otázky účastenství navrhovatelů v tomto řízení.

Na 56/2003

Žalobu podanou u Nejvyššího správního soudu, jíž se žalobce domáhá náhrady škody, která mu údajně vznikla nesprávným úředním postupem při prodeji nemovitosti, soud odmítne podle § 46 odst. 2 s. ř. s., protože jde o spor v soukromoprávní věci. Je bez právního významu, že žaloba je podána proti obci.

6 A 71/2000

Věcné břemeno je jedním z věcných práv k věci cizí upravených § 151–180 občanského zákoníku, a jeho zřízení je tedy věcí vyplývající ze soukromoprávních vztahů. Rozhodnutí, jímž správní orgán II. stupně potvrdil rozhodnutí o zřízení věcného břemene podle § 17 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, není proto přezkoumatelné ve správním soudnictví [§ 46 odst. 2 a § 68 písm. b) s. ř. s.].

7 A 30/2001

Jestliže předmětem správního řízení byl soukromoprávní nárok, rozhodne o něm k žalobě meritorně soud v občanském soudním řízení, nikoliv ve správním soudnictví [§ 68 písm. b) s. ř. s.]. To platí i tehdy, napadá-li žalobce v takové věci rozhodnutí správního orgánu o nepovolení obnovy správního řízení.

7 A 148/2001

V řízení podle § 9 odst. 7 a § 6 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, správní orgány rozhodují o vlastnickém právu k nemovitostem a součástí tohoto řízení je i rozhodování o povinnostech s vydáním nemovitostí souvisejících. Ochrana soukromých práv, byť byla předmětem řízení u správního orgánu, je zajištěna postupem podle § 244 a násl. o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2003, tedy projednáním a rozhodnutím v občanském soudním řízení a nikoli ve správním soudnictví [§ 68 písm. b) s. ř. s.].

5 A 141/2002

Okamžikem zjištění důvodu propuštění celníka ze služebního poměru ve smyslu § 106 odst. 3 zák. ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky (§ 12 celního zákona), je nutno rozumět okamžik, kdy se služební funkcionář dozvěděl o skutkových okolnostech jednání či opomenutí celníka v takovém rozsahu, který umožní i jejich předběžné právní zhodnocení. Ze zákona nelze dovodit, že by tato informace musela být zvlášť kvalifikovaná, pocházet jen z určitého zdroje nebo že by okamžik jejího zjištění byl vázán na pravomocné skončení řízení o uložení kázeňského trestu.