Nejvyšší správní soud

Celkem 5 000+ rozhodnutí

Pokročilé filtry

napiš zkratku (NOZ, ZP) nebo číslo (89/2012)

Filtry Nejvyššího správního soudu

As, Afs, Azs…

kdo podal žalobu

Daně, Stavební zákon, Pobyt cizinců…

Zobrazeno 2201-2250 z 5 968

Rozsudek2015-03-25

5 As 63/2013

I. Motorové vozidlo, které již není způsobilé k provozu na pozemních komunikacích a které je určeno k rozebrání na náhradní díly, je třeba považovat za autovrak ve smyslu § 36 písm. a) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, a tedy za odpad ve smyslu § 3 téhož zákona, pokud v řízení podle § 78 odst. 2 písm. h) zákona o odpadech, ve znění účinném do 30. 9. 2013 (nyní § 3 odst. 8 téhož zákona), nebyl prokázán opak. II. Rozebírání autovraků na náhradní díly lze podle § 37b odst. 1 písm. a) a § 37c odst. 1 písm. a) ve spojení s § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, provádět pouze v zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů, k jehož provozování byl příslušným správním orgánem udělen souhlas.

Rozsudek2015-03-25

6 As 149/2013

Převedení movité věci uvedené v příloze č. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, do vlastnictví jiného je zbavením se věci podle § 3 odst. 1 tohoto zákona. Je-li postaveno najisto, že se vlastník takové věci zbavil, pro účely jejího posouzení jako odpadu se již nezkoumá, zda měl úmysl se jí zbavit, případně zda tak byl povinen učinit. Pro posouzení věci jako odpadu je nerozhodné, jaké má fyzikální a chemické vlastnosti, případně zda je zátěží pro životní prostředí, jakož i to, za jakým účelem ji nabyvatel od vlastníka převzal (např. využití, uložení, odstranění, předání či prodej další osobě atd.).

Rozsudek2015-03-20

4 Ads 12/2015

Rozhodnutí správních orgánů (příslušného krajského úřadu a Ministerstva práce a sociálních věcí) ve věci zařazení stěžovatelky do (veřejnoprávní) evidence žadatelů vhodných ke zprostředkování osvojení dítěte (§ 22 odst. 6 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí) je zakončeno vydáním správního aktu, k jehož přezkoumání je dána pravomoc soudů rozhodujících ve správním soudnictví. Toto rozhodnutí je třeba odlišit od "vlastního"

Rozsudek2015-03-18

1 Azs 174/2014

Rozsudek2015-03-18

6 As 7/2015

Rozsudek2015-03-16

5 As 189/2014

Rozsudek2015-03-16

8 Afs 13/2014

Vymáhání dluhů a faktoring nejsou finančními činnostmi osvobozenými od daně z přidané hodnoty bez nároku na odpočet daně [§ 54 odst. 1 písm. u) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty]. Za faktoringovou provizi nelze bez dalšího považovat rozdíl mezi kupní cenou pohledávky a její nominální hodnotou. Tím spíše, pokud není v daňovém řízení prokázáno sjednání takové formy faktoringové provize mezi daňovým subjektem a postupiteli pohledávek.

Usnesení2015-03-12

Konf 2/2014

Podá-li účastník řízení před soudem žádost o „posečkání

Rozsudek2015-03-12

9 As 220/2014

Rozsudek2015-03-12

9 Azs 12/2015

Usnesení2015-03-12

Konf 8/2014

I. Rozhodnutí orgánů nemocenského pojištění o povinnosti zaplatit regresní náhradu podle § 126 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, není rozhodnutím správního orgánu o věci soukromoprávní ve smyslu § 46 odst. 2 [§ 68 písm. b)] s. ř. s. O žalobě proti takovému rozhodnutí je proto příslušný rozhodnout soud ve správním soudnictví. II. Samotný kompenzační či reparační charakter hmotněprávního vztahu nutně neznamená, že takový vztah je vztahem vyplývajícím z poměrů soukromého práva (§ 7 odst. 1 o. s. ř.).

Rozsudek2015-03-12

9 As 122/2014

Rozsudek2015-03-12

9 As 221/2014

Rozsudek2015-03-11

1 As 230/2014

Ve vztahu ke správním deliktům uvedeným v § 60 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, u nichž je posouzení otázky, zda lze zahájit sankční řízení, závislé na vyhodnocení obsahu zapůjčeného záznamu pořadu nebo další části vysílání, začne lhůta pro zahájení řízení o uložení pokuty stanovená v § 61 odst. 1 téhož zákona běžet až v okamžiku, kdy provozovatel vysílání (eventuálně provozovatel převzatého vysílání) doručí Radě pro rozhlasové a televizní vysílání záznam, který má náležitou technickou kvalitu ve smyslu § 32 odst. 1 písm. l) daného zákona. Ve vztahu k deliktu dle § 60 odst. 1 písm. e) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání však uvedená lhůta začne běžet buď již v okamžiku, kdy je Radě pro rozhlasové a televizní vysílání zapůjčen vyžádaný záznam, byť nemá náležitou technickou kvalitu, anebo v momentu, kdy marně uplyne lhůta pro zapůjčení vyžádaného záznamu.

Rozsudek2015-03-11

3 Afs 170/2014

V případě, že zaniklo právo vyměřit spotřební daň z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty, není možno rozhodnout o propadnutí vybraných výrobků podle § 42 odst. 11 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném do 30. 4. 2011.

Rozsudek2015-03-11

1 Azs 250/2014

Důvodem pro zamítnutí žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu za účelem sloučení rodiny podle § 44a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, nemůže být skutečnost, že žadatelka v posledních pěti letech nevyužívala oprávnění pobývat na území České republiky déle než 6 měsíců, ale pouze ke krátkodobým pobytům.

Rozsudek2015-03-11

1 As 153/2014

Rozsudek2015-03-06

4 Azs 256/2014

I. Skutečnost, že poskytování zdravotních služeb je regulováno veřejným právem, ještě neznamená, že se mezi pacientem a zdravotnickým zařízením jedná o veřejnoprávní vztah a že se poskytovatel zdravotních služeb tímto dostává do pozice správního orgánu ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. II. Žalobu proti tvrzenému nezákonnému zásahu spočívajícímu v neschválení operace zdravotnickým zařízení soud odmítne podle § 46 odst. 2 s. ř. s.

Rozsudek2015-03-05

6 Afs 3/2015

Rozsudek2015-03-05

Ars 11/2014

Přípravný výbor může ve svém návrhu termínovat místní referendum

Rozsudek2015-03-04

8 Afs 71/2012

Rozsudek2015-03-04

1 Azs 160/2014

Rozsudek2015-03-03

8 As 67/2014

I. Bylo-li před 1. 1. 2014 zahájeno řízení o registraci sdružení, dokončí se s odkazem na § 3041 odst. 1 občanského zákoníku z roku 2012 podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Právní úprava obsažená v občanském zákoníku se uplatní pouze tehdy, pokud by jí vyhovovalo zakladatelské právní jednání učiněné před jeho účinností, které by však odporovalo zákonu o sdružování občanů. II. Registrací sdružení se stát nehlásí k názorům, které vznikající sdružení hodlá proklamovat. Odmítnout registraci nelze tehdy, pokud by takový postup „pouze III. Registraci sdružení lze odmítnout jen ze zákonných důvodů, jestliže je to v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých. Stát je povinen zajistit rychle a účinně ochranu těchto hodnot, ukáže-li se, že by sdružovacího práva mělo být zneužito.

Rozsudek2015-02-26

9 Afs 72/2013

I. Možnost podat námitky proti navrhovanému spojení soutěžitelů dle § 16 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, je příležitostí sdělit k předmětu řízení podstatné informace, nikoliv subjektivním právem vztahujícím se ke sféře práv a povinností osoby podávající námitky. II. Osoba, která podala proti návrhu na povolení spojení soutěžitelů námitky dle § 16 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, není účastníkem tohoto správního řízení, a nemá právo podat rozklad proti jakékoliv části rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o povolení spojení soutěžitelů.

Rozsudek2015-02-26

5 As 139/2014

Navrhovatel v řízení o přestupku, který lze projednat pouze na návrh (jde o přestupky uvedené v § 68 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích), je k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu aktivně legitimován pouze podle § 65 odst. 2 s. ř. s., a je proto omezen v důvodech, z nichž může rozhodnutí správního orgánu napadat.

Rozsudek2015-02-25

6 Afs 116/2014

I. Příjmy společníka vyplacené mu společností mohou být příjmy ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, pokud pocházejí z "práce pro společnost II. Zdanění podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, naopak nemají být podrobeny takové příjmy společníka od společnosti, které jsou společníku vypláceny za něco jiného než za osobní výkon uvedených činností, zejména za plnění, která by společník společnosti poskytoval zásadně za stejných podmínek i v případě, že by jejím společníkem nebyl. Půjde typicky o plnění spočívající v tom, že společník společnosti poskytuje v rámci své samostatné výdělečné činnosti služby, zboží či jiná podobná plnění, která vedle toho, že je poskytuje společnosti, poskytuje též jiným osobám za obdobných podmínek, tedy o situace, kdy daný konkrétní ekonomický vztah mezi společníkem a společností nevyvěrá z korporačně-právního vztahu, nýbrž z běžného dodavatelsko-odběratelského vztahu.

Rozsudek2015-02-25

6 As 153/2014

Řízení o žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace (nostrifikace) dle § 89 a násl. zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, nemůže být vedeno souběžně u více správních orgánů, neboť konkrétní zahraniční vzdělání lze uznat pouze jednou, a to s účinky pro celé území České republiky. Existence dříve zahájeného řízení, nebylo-li dosud pravomocně skončeno, zakládá překážku litispendence ve smyslu § 48 odst. 1 správního řádu z roku 2004 v řízení o další žádosti stejného žadatele o nostrifikaci téhož vzdělání (byť byla podána u jiné veřejné vysoké školy).

Rozsudek2015-02-25

1 As 113/2012

I. Provozování kamerového systému - při kterém je obrazový záznam zachycující osoby ukládán formou nekonečné smyčky do takového nahrávacího zařízení, jako je pevný disk - umístěného fyzickou osobou na jejím rodinném domě za účelem ochrany majetku, zdraví a života majitelů domu, přičemž takový systém zabírá též veřejné prostranství, nepředstavuje zpracovávání osobních údajů fyzickou osobou výlučně pro osobní potřebu ve smyslu § 3 odst. 3 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. II. Rozhodovala-li o aplikovatelnosti správní sankce neurčitá zákonná norma, jako § 3 odst. 3 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, která měla svůj předobraz v obsahově neurčité normě práva Evropské unie (zde v čl. 3 odst. 2 druhá odrážka směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů), na jejíž výklad panoval rozpor mezi jednotlivými členskými státy Unie, bylo důležité, aby na vnitrostátní úrovni tuto nejasnost odstranila konzistentní praxe správního orgánu. Pokud byla vnitrostátní správní praxe svévolná, a nejasnost práva naopak jen dále prohloubila, nebylo možno adresáty veřejnoprávních povinností postihovat v tom rozsahu, ve kterém byla správní praxe roztříštěná, neboť neexistoval základ pro správní trestání v zákonu v materiálním slova smyslu [čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.)]. III. Úřad pro ochranu osobních údajů musí při posuzování, zda je kamerový systém nezbytný pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce, příjemce nebo jiné dotčené osoby, a nakolik zasahuje do práv subjektu údajů na ochranu jeho soukromého a osobního života [§ 5 odst. 2 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů], aplikovat princip proporcionality. Při posuzování zákonnosti umístění kamerového systému je vždy třeba vycházet z toho, že k plnění svých funkcí musí být kamerový systém nastaven efektivně. Nastavení kamery, která snímá veřejný prostor, musí umožnit dosažení účelu snímání, tedy zachycení eventuálních pachatelů protiprávní činnosti. IV. Úřad pro ochranu osobních údajů musí při posuzování, zda je kamerový systém nezbytný pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce, příjemce nebo jiné dotčené osoby, a nakolik zasahuje do práv subjektu údajů na ochranu jeho soukromého a osobního života [§ 5 odst. 2 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů], brát vždy do úvahy, zda instalace a provozování kamery je prevencí před útoky, které v tomto místě hrozí, případně zda snad dokonce představuje reakci na opakované útoky na majetek či jiné ústavně chráněné hodnoty, či naopak zda osoba instaluje kamerový systém z obavy před protiprávní činností, která je však hypotetická a s ohledem na všechny okolnosti spíše nepravděpodobná či iluzorní.

Rozsudek2015-02-24

6 As 285/2014

Povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry vydané podle § 50 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, lze zrušit, nastanou-li nebo vyjdou-li dodatečně najevo okolnosti, pro které by nebylo možné loterii nebo jinou podobnou hru povolit (§ 43 odst. 1 zákona o loteriích a jiných podobných hrách), přičemž může jít nejen o okolnosti skutkové povahy, ale též o okolnosti rázu právního. Takovou okolností může být vydání obecně závazné vyhlášky, která v místě, kde byl povolen provoz interaktivního videoloterního terminálu, provozování loterií a jiných podobných her zakazuje [§ 50 odst. 4 zákona o loteriích a jiných podobných hrách, resp. obecně § 10 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)].

Rozsudek2015-02-20

5 Afs 38/2014

I. Co se rozumí příjmem majícím souvislost se závislou činností, stanoví zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v § 6 odst. 1, resp. odst. 3. Společné těmto příjmům je úzká a bezprostřední souvislost s výkonem práce, tedy aktivní činností pro zaměstnavatele, popř. určité typově vymezené „zvýhodnění II. Byť by správce daně dovodil neplatnost smlouvy o půjčce z důvodu porušení ustanovení obchodního zákoníku, tento soukromoprávní následek právního úkonu je nutné odlišit od účinků v oblasti daňové. Případné dopady jednání podle obchodního zákoníku nebo vnitřních předpisů plátce daně nemohou mít vliv na posouzení závěru o aplikovatelnosti § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, neboť ten neváže poskytnutí úroků z půjček na platnost soukromoprávního úkonu, ale na zákonem stanovené ekonomické nebo personální propojení osob. Důkazní břemeno v případě § 23 odst. 7 téhož zákona leží na správci daně.

Usnesení2015-02-19

6 Afs 161/2014

Rozsudek2015-02-19

4 As 241/2014

Úkon, kterým nadřízený orgán dotčeného orgánu postupem podle § 149 odst. 4 správního řádu z roku 2004 v rámci odvolacího řízení potvrdí nebo změní závazné stanovisko dotčeného orgánu, je z hlediska obsahu i formy opět závazným stanoviskem.

Rozsudek2015-02-19

9 As 202/2014

I. Odejmout státní povolení k provozování burzy dle § 5 odst. 1 zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, je oprávněn příslušný orgán státní správy pouze v rozsahu své působnosti stanovené zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky. II. Odejmout státní povolení k provozování burzy dle § 35 odst. 3 písm. f) zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, lze v případě zjištění zásadních a dlouhotrvajících pochybení v činnosti burzy způsobujících, že obchody nebyly ve 12 měsících předcházejících zahájení správního řízení organizovány řádně, průběžně či v rozsahu uděleného povolení. III. Předchozí upozornění na zjištěné nedostatky, ani stanovení lhůty k jejich nápravě, není předpokladem odnětí státního povolení k provozování burzy, pokud burza ve 12 měsících předcházejících zahájení správního řízení neorganizovala burzovní obchody řádně, průběžně či v rozsahu uděleného povolení.

Rozsudek2015-02-19

6 As 171/2014

I. Nárok na dříve přiznaný osobní příplatek dle § 122 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ustanovením na nové služební místo dle § 20 téhož zákona nezaniká a nadále trvá. II. Shledá-li příslušný funkcionář v souvislosti s ustanovením na nové služební místo důvody pro snížení či odnětí osobního příplatku, je povinen o tom v souladu s § 122 odst. 1 větou druhou zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, rozhodnout, a to na základě zákonných kritérií rozhodných pro jeho přiznání.

Rozsudek2015-02-19

1 As 151/2014

Zásah, spočívající ve stavu evidence v registru řidičů, uvádějící k osobě stěžovatele údaje o přestupcích jím spáchaných a o pokutách za tyto přestupky uložených, je zásahem trvajícím po celou dobu, kdy tyto údaje jsou součástí evidence. Lhůta pro podání žaloby proti tomuto zásahu podle § 84 odst. 1 s. ř. s. neuplyne, dokud zásah trvá.

Rozsudek2015-02-17

7 Azs 13/2015

I. Závažné důvody, které představují překážku, jež bránila účastníkovi řízení učinit zmeškaný úkon (§ 41 správního řádu z roku 2004), musí být objektivní povahy, přičemž závažnost těchto důvodů se posuzuje vždy podle okolností konkrétního případu. II. Nepříznivý zdravotní stav účastníka řízení lze považovat za závažný důvod, který představuje překážku, jež bránila účastníkovi řízení učinit zmeškaný úkon (§ 41 správního řádu z roku 2004), pouze tehdy, pokud mu skutečně brání učinit zmeškaný úkon.

Rozsudek2015-02-12

9 Azs 66/2014

Rozsudek2015-02-12

2 As 241/2014

Stavebník se v přezkumném řízení nemůže zpravidla dovolávat dobré víry (§ 94 odst. 4 správního řádu), realizoval-li záměr bez povolení, případně jej realizoval způsobem výrazně odlišným od schválené projektové dokumentace, anebo sám způsobil, že stavební úřad nemohl řádně splnit svoji zákonnou povinnost posoudit záměr a vydat takové rozhodnutí, které by vycházelo z pravdivého vylíčení rozhodných skutečností. Vedle toho nelze přiznat dobrou víru ani takovému jednání stavebníka, které je bezpochyby v příkrém a naprosto zjevném rozporu se základními zásadami územního plánování, ochrany životního prostředí a veřejného zdraví, a to ani tehdy, pokud stavebník neuvede stavební úřad v omyl a stavební úřad povolení k umístění stavby či ke stavbě v rozporu se zákonem vydá. V ostatních případech však není možno na stavebníka přenášet povinnosti orgánů státní správy. U stavebníků lze předpokládat přirozenou míru nejistoty ohledně souladu jejich záměrů s podrobnou právní regulací. Posouzení souladu záměru stavebníka se zákonnými požadavky je v první řadě úkolem správních orgánů, které k tomu mají disponovat takovým personálním a odborným zázemím, aby jej zevrubně posoudily a v případě rozporu s právními předpisy patřičně reagovaly.

Rozsudek2015-02-12

7 As 273/2014

Skutečnost, že řidič motorového vozidla podezřelý ze spáchání přestupku proti bezpečnosti nebo plynulosti provozu na pozemních komunikacích odmítl podepsat oznámení o přestupku, nezakládá bez dalšího důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení ve smyslu § 125a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

Rozsudek2015-02-12

9 Afs 204/2014

Poplatník je oprávněn prostřednictvím dodatečného přiznání zpětně za stejné období změnit skutečné výdaje na paušální podle § 7 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, pokud tak učiní dobrovolně a výsledná daň je i po této změně vyšší než poslední známá daň. Zpětně měnit způsob v uplatňování výdajů nelze, bylo-li by důsledkem zpětné změny přesunutí povinnosti dodanit pohledávky do období, které by již bylo prekludováno, nebo pokud byl poplatník k dodanění pohledávek již správcem daně vyzván.

Rozsudek2015-02-12

10 Afs 162/2014

Usnesení2015-02-12

3 As 225/2014

Rozsudek2015-02-12

9 As 152/2014

Rozsudek2015-02-12

7 As 287/2014

"Doklad prokazující obvyklé bydliště žadatele

Rozsudek2015-02-06

7 As 286/2014

Rozsudek2015-02-05

9 Afs 276/2014

Rozsudek2015-02-05

9 As 48/2014

Za situace, kdy podnikatel neprovádí pouze dílčí činnosti na stavbě, ale odpovídá za postavení stavby jako celku, ať již stavbu provádí sám, nebo prostřednictvím subdodavatelů, nepostačuje disponovat živnostenskými oprávněními k dílčím stavebním činnostem, ale podnikatel musí být držitelem živnostenského oprávnění pro živnost „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“.

Rozsudek2015-02-05

9 Afs 279/2014

Obranou proti nezákonně vedené daňové kontrole zahájené před prvním vyměřením daně, i v případě tvrzených neoprávněných průtahů, je žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu dle § 82 a násl. s. ř. s., nikoli žaloba proti nečinnosti správního orgánu dle § 79 a násl. téhož zákona.

Rozsudek2015-02-04

6 As 62/2014

Účastník řízení ve věci kázeňského přestupku v rámci služebního poměru má podle § 177 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, nárok na náhradu nákladů pouze v konkrétních řízeních vyjmenovaných zákonodárcem, tedy v řízení o odvolání, v řízení o rozkladu, v obnoveném řízení či přezkumném řízení, pokud je v nich alespoň částečně úspěšný. Tento nárok musí účastník uplatnit před ukončením konkrétního řízení, případně do 3 dnů ode dne doručení rozhodnutí v tomto konkrétním řízení, jestliže to není možné před jeho ukončením.

Rozsudek2015-01-30

5 Afs 62/2014

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací