Nejvyšší správní soud

4 Ads 83/2007

3 As 64/2007

Usnesení o přerušení řízení podle § 64 odst. 1 správního řádu z roku 2004 je vyloučeno ze soudního přezkumu podle § 70 písm. c) s. ř. s., byť je proti němu přípustné odvolání.

1 As 3/2008

I. Při zjišťování, zda přihláška ochranné známky byla podána v dobré víře ve smyslu § 7 odst. 1 písm. k) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, je nutno posoudit, zda přihlašovatel věděl nebo vzhledem k okolnostem měl vědět o existenci ochranné známky namítatele, zda přihlášením ochranné známky přihlašovatelem došlo k poškození namítatele, a konečně, zda neexistuje důvod, který by jednání přihlašovatele ospravedlnil. Současně je třeba přihlédnout i ke všem ostatním relevantním okolnostem případu, které by mohly zlou víru vyvrátit nebo naopak potvrdit. II. Domáhat se ochrany podle § 7 odst. 1 písm. f) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, resp. čl. 6 septies Pařížské úmluvy, může i právní nástupce vlastníka ochranné známky; podmínky poskytnutí této ochrany se však posuzují ke dni podání přihlášky ochranné známky zástupcem, zprostředkovatelem či obstaravatelem tohoto vlastníka.

6 As 7/2007

3 Aps 1/2008

I. Skutečnost, že občan obce má podle § 16 odst. 2 písm. f) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), právo požadovat projednání určité záležitosti v oblasti samostatné působnosti radou obce nebo zastupitelstvem obce, ještě neznamená, že jeho záležitost musí být bez dalšího zařazena na program jednání zastupitelstva, pokud občan takový požadavek vznese. II. Právo předkládat návrhy na zařazení věci na pořad jednání zastupitelstva mají toliko subjekty uvedené v § 94 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), tj. členové zastupitelstva, rada obce a výbory. Občané obce nemají právo přímo předkládat vlastní návrhy (tj. návrhy, o kterých by se podle § 94 odst. 2 citovaného zákona hlasovalo) na zařazení určité záležitosti na pořad jednání zastupitelstva; mohou tak učinit pouze prostřednictvím oprávněných subjektů ve smyslu § 94 odst. 1 téhož zákona, přičemž to, zda určitou záležitost zastupitelstvo na pořad jednání skutečně zařadí, je věcí zastupitelstva obce, které o ní podle § 94 odst. 2 téhož zákona rozhodne hlasováním. III. Občan obce má podle § 16 odst. 2 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), právo vyjádřit své stanovisko k jakékoliv projednávané věci na zasedání zastupitelstva, tedy včetně návrhu programu před jeho schválením. Ani z toho však nelze dovodit právo přímo předkládat vlastní návrhy na zařazení jeho záležitosti do tohoto programu.

3 Ads 42/2008

Jestliže ten, kdo podal u krajského soudu žalobu proti rozhodnutí správního orgánu o vině za spáchání správního deliktu a o uložení správní sankce, v průběhu tohoto řízení zemřel, nemůže soud v řízení pokračovat s procesním nástupcem (§ 64 s. ř. s.; § 107 odst. 1, 2 o. s. ř.), protože to povaha věci neumožňuje.

8 Afs 58/2007

Ustanovení § 2a odst. 5 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, se vztahuje toliko na případy doložení jednoho z kvalifikačních předpokladů, a to oprávnění k podnikání dle § 2b odst. 1 písm. a) téhož zákona. Pokud je kvalifikace dokládána i u jiných osob, pomocí nichž má být splněna zakázka (u subdodavatelů), musí uchazeč v nabídce přesně uvést tyto osoby a vymezit příslušné části zakázky, u nichž uvažuje o provedení těmito osobami (subdodavateli).

2 Afs 9/2005

Není v rozporu s § 75 odst. 1 s. ř. s., pokud krajský soud v řízení o žalobě ve věci vyměření daně z převodu nemovitostí zohlední, že kupní smlouva, na jejímž základě došlo k vyměření této daně, byla absolutně neplatná, a to přestože rozsudek soudu, který neplatnost kupní smlouvy deklaroval, byl vydán a nabyl právní moci až po skončení daňového řízení.

4 Ao 2/2008

5 As 69/2006

I. Výrok o formálním zápisu známkového práva, učiněný Úřadem průmyslového vlastnictví, se může lišit od případného výroku o skutečném výkonu tohoto práva, učiněného soudem v rámci posuzování nekalosoutěžního jednání vlastníka ochranné známky. Od správního orgánu nelze požadovat, aby při přihlašování ochranné známky vycházel z nejhoršího možného scénáře, tedy v podstatě z toho, že přihlašovatel podobné, avšak nikoliv zaměnitelné ochranné známky má v úmyslu ochrannou známku zneužít pro nekalosoutěžní jednání. ; II. Při hodnocení skutkových okolností, ke kterým došlo před přistoupením České republiky k Evropské unii, představuje právo Evropských společenství a judikatura Soudního dvora vhodné srovnání pro výklad aproximované české právní úpravy. Při posuzování skutkových okolností, ke kterým došlo po přistoupení, představují právo Evropských společenství a judikatura Soudního dvora ES povinné výkladové vodítko pro aplikaci českého práva, které bylo přijato k provedení práva Společenství, a to jak pro správní soudy, tak pro správní orgány.

Pst 17/2007

I. Přestože z § 35 odst. 8 s. ř. s. plyne, že předseda senátu může za splnění dalších podmínek ustanovit zástupce jen navrhovateli, lze v řízení o pozastavení činnosti politické strany (o rozpuštění politické strany) ustanovit zástupce též politické straně (odpůrci); opačný postup by byl v rozporu s ochranou svobodné soutěže politických sil (čl. 22 Listiny základních práv a svobod). II. Jestliže politická strana v řízení o pozastavení své činnosti doloží ke svému návrhu na ustanovení zástupce pouze „čestné prohlášení“ o tom, že nemá žádný majetek ani finanční prostředky, soud takový návrh zamítne (§ 35 odst. 8 s. ř. s.). U aktivně činných politických stran lze legitimně očekávat alespoň minimální vlastní majetek a finanční prostředky; aktuální nedostatek prostředků k ochraně práv v rámci řízení o pozastavení činnosti (rozpuštění) musí politická strana vždy konkrétně doložit.

7 Afs 107/2007

K tomu, aby byl nájemce hmotného majetku oprávněn k tvorbě rezervy na opravy hmotného majetku, nestačí pouhé smluvní písemné zavázání k jeho opravám [§ 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zajištění základu daně z příjmů]. Ze smlouvy musí být též zřejmé, že náklady na provedené opravy jdou k tíži nájemce. Jenom tak je splněna podmínka, že rezerva na opravu hmotného majetku (§ 7 odst. 1 citovaného zákona) je výdajem (nákladem) nájemce na dosažení, zajištění a udržení příjmů ve smyslu § 24 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

2 As 31/2007

V soudním řízení zásadně lze provádět dokazování i ohledně obsahu utajovaných skutečností; to neplatí jen výjimečně, a sice pokud by seznámení se účastníků řízení s nimi vedlo k výraznému ohrožení obrany nebo bezpečnosti státu či jiných důležitých státních zájmů.

9 As 61/2007

I. Pro vyslovení závěru, že stavební úřad překročil svou pravomoc, a nebyl tedy kompetentní námitky vznesené ve stavebním řízení (§ 137 stavebního zákona z roku 1976) promítnout do podmínek výroku dodatečného povolení stavby, je nutno posoudit povahu námitek vznesených ve stavebním řízení, zejména jejich způsobilost vyvolat zásah do práv jednotlivých účastníků stavebního řízení. II. Jako rozhodné kritérium pro určení míry a intenzity potenciálního či alespoň tvrzeného zásahu je tzv. "přípustná míra"

1 Afs 13/2008

Kolaudační rozhodnutí, které účastníku povoluje užívání stavby čerpací stanice, jej tím automaticky neopravňuje k prodeji lihovin a tabákových výrobků v areálu čerpací stanice (§ 133 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních). To platí tím spíše, pokud prostor, v němž účastník toto zboží prodával, byl zkolaudován jako „objekt pro obsluhu“.

2 Afs 77/2007

Náhrady cestovních výdajů zahraničního zaměstnance zaměstnavatele, který má v tuzemsku stálou provozovnu, mzdy svých zaměstnanců zdaňuje podle českého práva a vyplácení náhrad má dohodnuto v pracovní smlouvě či určeno ve vnitřním předpise, jsou v souladu s čl. 24 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmů a z majetku (č. 257/1993 Sb.), podle zásady rovného zacházení nezdanitelným příjmem podle § 6 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

5 Afs 1/2007

I. Tvrdí-li zástupce účastníka řízení, že v zásilce jemu adresované soudem a obsahující podle svého označení dvě písemnosti (zde výzvu k zaplacení soudního poplatku a výzvu k odstranění nedostatků žaloby) byla jen jediná písemnost, přičemž toto tvrzení uplatní až v kasační stížnosti proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, vychází soud v souladu se zásadou vigilantibus iura II. Rozhodnutí soudu ve věci správního soudnictví nabývá právní moci (§ 54 odst. 5 a § 55 odst. 5 s.ř.s.) dnem, kdy bylo doručeno účastníkům, a to uplynutím posledního okamžiku tohoto dne. III. Účastník zaplatí soudní poplatek dříve, než usnesení (o zastavení řízení pro nezpalacení poplatku) nabylo právní moci (§ 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), i tehdy, učiní-li tak v den, kdy usnesení nabylo právní moci. IV. Stanoví-li zákona (§ 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), že soudní poplatek lze zaplait dříve, než usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nabylo právní moci, nejde tu o stanovení lhůty ani zákonné ani soudcovské. Nelze proto užít dobrodiní speciálního § 40 odst. 4 s.ř.s. o tom, že lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty zasláno soudu prostřednictvím držitele poštovní licence. V takovém případě je okamžik zaplacení určen teprve znehodnocením (obliterací) kolkové známky soudem, i kdyby podání obsahující kolkové známky bylo držiteli poštovní licence předáno včas.

1 Ans 2/2008

I. O vydání rozhodnutí ve správním řízení za právního stavu do konce roku 2005 (správní řád z roku 1967) se jednalo teprve tehdy, pokud stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí byl předán k doručení, popřípadě byl učiněn jiný úkon směřující k jeho doručení za situace, kdy ústní vyhlášení rozhodnutí nemělo účinky oznámení nebo rozhodnutí nebylo v souladu se zákonem vyhlášeno veřejnou vyhláškou. II. Žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podanou podle § 79 a násl. s. ř. s. se nelze domáhat pouhého doručení již vydaného rozhodnutí správního orgánu. III. Pokud je rozhodnutí vydáno, eventuální nedostatek oznámení rozhodnutí některému z účastníků není nedostatkem vydání rozhodnutí, nýbrž je nedostatkem v oznámení již vydaného rozhodnutí tomuto účastníkovi řízení. Ochrany svých práv se takovýto účastník mohl domáhat ve správním řízení podle správního řádu z roku 1967 podáním odvolání ve správním řízení, neboť samotné rozhodnutí doposud nenabylo právní moci, a lhůta k podání odvolání tak byla ve vztahu k takovémuto účastníkovi zachována. IV. Za situace, kdy jinak nestanovil zvláštní zákon, musel správní orgán podle správního řádu z roku 1967 oznámit rozhodnutí doručením do vlastních rukou známým účastníkům řízení, ledaže takovéto osoby byly neznámého pobytu. Veřejnou vyhláškou mohl správní orgán doručit rozhodnutí vůči všem ostatním účastníkům řízení, a to například i tehdy, pokud účastníkem řízení mohl být v podstatě kdokoliv, ovšem vyjma těch osob, které správní řízení samy iniciovaly.

5 Azs 13/2008

K účinnosti náhradního doručení písemnosti doručované fyzické osobě do vlastních rukou ve smyslu § 50c odst. 4 a § 46 odst. 5 a 6 o. s. ř. není třeba, aby se adresát zdržoval v místě doručování po celou dobu běhu desetidenní lhůty pro uložení písemnosti. Naopak plně postačí, má-li se za to, že se v místě doručování zdržoval byť i jediný den v rámci uvedené desetidenní lhůty.

1 As 27/2008

I. Použít v oblasti správního trestání analogie práva nebo zákona lze jen v omezeném rozsahu, a to pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem. ; II. Jednočinný souběh trestného činu se správním deliktem je vyloučen, a to za předpokladu, že oba chrání stejný okruh společenských zájmů. Je-li uvedená podmínka u správního deliktu (zde podle § 63a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání) a trestného činu (zde dle § 118 trestního zákona) splněna, je třeba na základě analogie legis aplikovat § 94 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, podle kterého správní orgán, který rozhodl o uložení pokuty, své pravomocné rozhodnutí zruší, zjistí-li, že pachatel byl za týž skutek soudem pravomocně odsouzen nebo obžaloby pravomocně zproštěn. Analogicky se uplatní i druhá věta citovaného ustanovení, podle níž má pachatel nárok na vrácení částky, kterou zaplatil na úhradu pokuty a náhradu nákladů řízení.

3 Ads 8/2008

Ustanovení § 7 odst. 2 Licenčního řádu České lékařské komory, požadující k získání licence pro výkon funkce vedoucího lékaře a primáře složení atestační zkoušky podle § 21 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, není diskriminační vůči lékařům, kteří dosáhli specializované způsobilosti podle § 44 odst. 1 téhož zákona.

1 As 2/2008

Výzva soudu k zaplacení soudního poplatku je rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Kasační stížnost směřující proti této výzvě je ve smyslu § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. nepřípustná.

7 Afs 212/2006

5 Afs 59/2007

I. Vrácení přeplatku daňovému dlužníkovi ve smyslu § 64 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, neznamená, že přeplatek musí být vrácen pouze na adresu bydliště daňového dlužníka nebo na jeho účet, který daňový dlužník uvedl při registraci dle § 33 citovaného zákona. Jedná-li se o vratitelný přeplatek, nejedná se již o finanční prostředky, kterými by bylo lze jakkoli státem disponovat, jak je tomu při postupu dle § 64 odst. 2 a 3 citovaného zákona, ale jedná se o finanční prostředky daňového dlužníka, které spadají výlučně do jeho dispoziční sféry. II. Správce daně je v případě postupu dle § 64 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, povinen částku představující vratitelný přeplatek poukázat dle výslovné dispozice daňového dlužníka, aniž by byl povinen zkoumat pohnutky a důvody, které k projevené vůli daňového dlužníka vedly, osobu vlastníka účtu, na nějž má být přeplatek vrácen, ověřovat, zda je daňový dlužník s takto poukázanou platbou skutečně oprávněn disponovat, případně zkoumat, zda např. poukázáním platby na jiný účet, než který uvedl daňový dlužník při registraci, by mohlo dojít k porušení jiných právních předpisů. V případě pochybností, např. o pravosti žádosti samotné, je namístě postupovat v souladu s § 21 odst. 8 citovaného zákona.

7 As 32/2007

7 Afs 122/2005

9 Afs 193/2007

Pro účely stanovení základu daně se obecně vychází z účetnictví daňového subjektu, nestanoví-li zvláštní předpis nebo zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jinak. Daňová účinnost úroku z prodlení je obecně omezena § 24 odst. 2 písm. zi) citovaného zákona, který nerozlišuje mezi úroky z prodlení a úroky z prodlení podle smlouvy o úvěru, přičemž rozdílný způsob jejich účetního zachycení nemůže mít na časový okamžik jejich daňové uznatelnosti žádný vliv.

2 As 75/2007

Částí provozovny, která je určena k prodeji tabákových výrobků a kde je reklama na tyto výrobky povolena ve smyslu § 3 odst. 4 písm. c) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, je třeba rozumět pouze bezprostřední okolí místa, kde je možné tabákové výrobky zakoupit (v daném případě zásobníky na cigarety umístěné nad pokladnami provozovny se smíšeným zbožím, a nikoli prostor nad pultem určeným na odkládání košíků a umístěným za pokladnami mimo prodejní plochu).

3 Ads 116/2007

Podle čl. 15 nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, se provádí pouze přepočet těch dob pojištění jiného členského státu Evropské unie, které jsou uvedeny v jiných jednotkách, než jsou jednotky, v nichž doby pojištění počítá stát provádějící výpočet příslušné důchodové dávky.

7 As 57/2007

1 As 12/2008

Měření rychlosti vozidel na pozemních komunikacích nelze jakožto součást působnosti policie a obecní policie při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích podle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, přenést bez zákonného zmocnění na jiný subjekt (§ 79 odst. 8 a § 124 odst. 8 a 9 tohoto zákona).

8 As 55/2006

Je-li advokát v kárném řízení zastoupen advokátem (§ 33 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii) a v průběhu řízení uzavře se svým zástupcem dohodu o ukončení zastoupení, má tato dohoda ve vztahu k České advokátní komoře účinky teprve okamžikem, kdy je o dohodě vyrozuměna.

5 As 6/2007

8 As 20/2006

I. Osobou zúčastněnou na řízení dle § 34 odst. 1 s. ř. s. je i subjekt, na který přešla příslušná práva a povinnosti i v průběhu řízení před soudem, včetně případů singulární sukcese. II. Ustanovení § 139b odst. 3 stavebního zákona z roku 1976, vymezující pojem "změna dokončených staveb", obsahuje pod písm. c) legální definici pojmu "stavební úpravy". Pojem stavební úpravy nelze tedy považovat za právně neurčitý pojem v obecném slova smyslu.

5 As 7/2007

2 Ao 1/2008

Rozhodujícím kritériem, dle kterého je podání obsahující výhrady proti návrhu opatření obecné povahy kvalifikováno jako připomínka či námitka (§ 172 odst. 5 správního řádu z roku 2004), není kvalita či obsahové náležitosti tohoto podání, nýbrž to, kdo výhrady vznesl. Pokud jsou tedy výhrady proti územnímu plánu vzneseny vlastníkem nemovitostí dotčených návrhem veřejně prospěšných staveb, veřejně prospěšných opatření a zastavitelných ploch, popřípadě též zástupcem veřejnosti (§ 52 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006), musí k nim být bez dalšího přistoupeno jako k námitkám.

3 As 13/2007

Konkrétní obecní úřad (resp. městský úřad či magistrát statutárního města) je třeba považovat za jediný správní orgán, jemuž právní předpisy svěřují působnost v různých oblastech veřejné správy, a také za jediný povinný subjekt ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Tento povinný subjekt tedy není oprávněn odložit žádost o informaci či tuto žádost zamítnout se zdůvodněním, že se nevztahuje k jeho působnosti, pokud se tato žádost týká činnosti jiného odboru či složky téhož obecního úřadu, než je ta, které byla žádost adresována.

6 As 45/2006

Podle § 5 odst. 2 dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. zanikají patronátní práva a povinnosti váznoucí na zemědělských majetcích konfiskovaných podle § 1 tohoto dekretu, a to dnem konfiskace. Protože patronátní právo je souhrn práv a povinností, které nezávisle na hierarchickém postavení příslušejí nějaké osobě vzhledem ke kostelu nebo církevnímu úřadu na základě zvláštního právního důvodu, nemají patronátní práva a povinnosti nic společného s věcným břemenem, takže dovozovat zánik věcného břemene odkazem na § 5 odst. 2 uvedeného dekretu nelze.

1 As 11/2008

Posouzení podmínek hypotézy § 119 odst. 1 písm. a) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (maření výkonu soudních nebo správních rozhodnutí), pro účely rozhodnutí o správním vyhoštění si může a musí učinit příslušný správní orgán samostatně; otázka naplnění podmínek hypotézy § 119 odst. 1 písm. a) bod 3 představuje otázku odlišnou a relativně nezávislou na otázce spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) trestního zákona.

9 As 64/2007

7 Azs 3/2008

Správní orgán umožní v řízení o udělení mezinárodní ochrany žadateli o azyl pořídit si kopie písemností ze správního spisu vlastními prostředky a na vlastní náklady. Takový postup není v rozporu s § 23a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů.

1 Ans 3/2008

Vytýkací řízení (§ 43 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) je správce daně povinen v souladu s Pokynem Ministerstva financí č. D-144 ukončit nejpozději do dvanácti měsíců od jeho zahájení, nejde-li o mimořádné případy, kdy může lhůtu prodloužit Ministerstvo financí.

2 As 34/2006

6 As 11/2007

Je-li nutno zřídit věcné břemeno pro vytvoření podmínek pro nezbytný přístup k pozemku a stavbě [§ 108 odst. 2 písm. d) stavebního zákona z roku 1976, § 170 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 ], je nutno volit takové řešení, které je na jedné straně co možná nešetrnějším zásahem do vlastnického práva k pozemku zatěžovanému věcným břemenem, které však na druhé straně neznamená zcela zjevně nepřiměřené náklady pro navrhovatele věcného břemene.

9 Afs 86/2007

5 Afs 174/2004

Má-li mít ručitel totožnou povinnost jako dlužník – tj. povinnost zaplatit daňový nedoplatek, čímž se u něj zmenší majetková sféra stejně jako u dlužníka zaplacením daně – nelze shledat žádný důvod, který by byl způsobilý ospravedlnit nerovný přístup k daňovému dlužníku a ručiteli spočívající v dispozici s diametrálně kvalitativně odlišnými prostředky k obraně před totožnou povinností. Rozsah možných uplatnitelných námitek daňovým ručitelem proti výzvě vydané dle § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nelze proto omezit. Ručitel má v odvolání právo namítat i ty skutečnosti, které směřují již k samotnému vyměření daňové povinnosti, za kterou je ručení uplatněno.

3 Aps 2/2007

Pokud provedl katastrální úřad v souladu s § 7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, zápis věcného práva k nemovitosti dle pravomocného rozhodnutí správního orgánu, nedopustil se nezákonného zásahu, když odmítl provést změnu zápisu ohledně této nemovitosti, nebylo-li mu známo pravomocné soudní rozhodnutí, jež předcházelo.

5 Afs 7/2005

Protože Ústavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 72/06 vyslovil interpretativní výrok o tom, že § 57 odst. 5 věta třetí zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 230/2006 Sb., byl v rozporu s ústavním pořádkem, není možné toto ustanovení nadále aplikovat v těch případech, kdy by ještě tato aplikace připadala v úvahu, a to ve správním řízení i v řízení před správními soudy. V těchto případech má interpretativní výrok Ústavního soudu pro aplikační praxi v podstatě stejný význam a smysl jako výrok, kterým se ruší právní předpis.

6 Ads 141/2007

Doba činnosti experta v zahraničí v období let 1988 - 1991 se pro nárok a výši starobního důchodu, na nějž vznikl nárok v roce 2006, hodnotí jako doba pojištění (§ 13 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, § 175 odst. 3 vyhlášky č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení); pro účely stanovení osobního vyměřovacího základu je tato doba dobou vyloučenou [§ 16 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, věta prvá před středníkem, § 12 odst. 7 písm. e) vyhlášky č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění účinném k 31. 12. 1995].

1 As 21/2007

I. Rozhodnutí, jímž Rada pro rozhlasové a televizní vysílání jednak udělila několik licencí, jednak zamítla vícero žádostí o licenci (§ 18 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání), musí soud posuzovat jako celek bez ohledu na počet žadatelů, kteří se zúčastnili licenčního řízení. Žaloby jednotlivých neúspěšných žadatelů proti takovému rozhodnutí proto soud spojí ke společnému projednání (§ 39 odst. 1 s. ř. s.) a shledá-li důvodnost některé ze žalob, zruší napadené rozhodnutí ve všech jeho výrocích. Pokud soud projednával každou žalobu zvlášť a v některém z předešlých řízení již napadené rozhodnutí Rady zrušil (byť i jen částečně), brání překážka věci pravomocně rozsouzené tomu, aby rozhodnutí bylo zrušeno opakovaně. II. Nerespektoval-li soud překážku věci pravomocně rozsouzené, trpí řízení před ním zmatečností v důsledku chybějících podmínek řízení [§ 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Nedostatek podmínek řízení před soudem I. stupně, který vznikl v důsledku nesprávného postupu soudu, však v kasačním řízení nemůže vést k odmítnutí žaloby (§ 110 odst. 1 s. ř. s. věta prvá za středníkem), neboť by tím žalobci byl upřen přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod). III. Hodnotil-li soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu obsah listin, na nichž správní orgán své rozhodnutí založil, bylo třeba, aby měl při rozhodování k dispozici úplný správní spis, jehož byly tyto listiny součástí. Pokud soud tuto podmínku nesplnil, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].