Nejvyšší správní soud

2 A 10/2002

Nelze vytvořit rámec, který by určoval podmínky, při jejichž splnění by Úřad pro ochranu hospodářské soutěže musel podle § 8a odst. 2 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, spojení podniků povolit. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže není povinen sám nabízet možné závazky a omezení, za nichž by byl připraven spojení podniků povolit. Při posuzování okolností rozhodných pro povolení spojení podniků není rozhodující procenty vyjádřená míra nárůstu dominantního postavení, jestliže koncentrace jednoho ze soutěžitelů již dosahuje vysoké dominantní pozice. Uznává-li Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v obdobných případech určitou skutečnost jako výhodu ze spojení podniků, musí ji podle zásady rovnosti zpravidla uznat jako výhodu i v dalším případě, neboť tatáž skutečnost působí kvalitativně stejně nebo podobně. Jinak tomu však bude při hodnocení, zda taková výhoda – ve spojení s ostatními – je v konkrétním případě způsobilá kvantitativně převážit újmu, která může vzniknout narušením soutěže v důsledku spojení konkrétních soutěžitelů, neboť individuální rysy každého jednotlivého případu zpravidla převáží.

7 Afs 13/2003

Může-li odvolatel podle § 48 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, pozměňovat nebo doplňovat údaje svého odvolání do doby, než je o odvolání rozhodnuto, znamená to, že do této doby musí být doplnění odvolání doručeno odvolacímu orgánu, aby se o důvodech obsažených v doplnění odvolání reálně dozvěděl a mohl se s nimi vypořádat tak, jak mu ukládá § 50 odst. 7 věta druhá téhož zákona. V této souvislosti nelze aplikovat § 14 odst. 7 uvedeného zákona, protože se nejedná o lhůtu, ale pouze o stanovení doby, v níž může odvolatel údaje svého odvolání doplňovat a pozměňovat. Bylo-li doplnění odvolání podáno k poštovní přepravě až dne předcházejícího dni, ve kterém odvolací orgán o odvolání rozhodl, nelze odvolacímu orgánu vytýkat, že se nevypořádal s důvody uvedenými v doplnění odvolání, neboť se o nich nedozvěděl.

2 A 7/2002

I. Komise pro posouzení a hodnocení nabídek může v souladu s § 34 odst. 3 zákona č. 199/1994 Sb., o veřejných zakázkách, opravit zřejmé početní chyby v nabídce, které nemají vliv na nabídkovou cenu. Toto ustanovení však nelze analogicky aplikovat na nápravu jiného pochybení než zjevné početní chyby – např. na chyby v psaní či na jiný omyl uvedený v nabídce uchazeče. II. Zjevná početní chyba v nabídce, kterou může komise pro posouzení a hodnocení nabídek opravit (§ 34 odst. 3 zákona č. 199/1994, o veřejných zakázkách), musí být takového rázu, že ji komise dokáže odstranit sama bez součinnosti s uchazečem. Není na místě, aby si komise informace deklarované v nabídkách u uchazeče ověřovala a vyjasňovala.

5 A 107/2001

I. Ani za situace, kdy je stavba již téměř ukončena, není vydání územního rozhodnutí po zrušení rozhodnutí původního bezpředmětné. Jednotlivá řízení upravená ve stavebním zákoně je nutno vidět v jejich vzájemné časové, formální a obsahové souvztažnosti, neboť např. ve stavebním řízení stavební úřad přezkoumá zejména, zda dokumentace splňuje podmínky územního rozhodnutí, a rovněž v kolaudačním řízení stavební úřad zkoumá, zda byla stavba provedena podle dokumentace ověřené stavebním úřadem ve stavebním řízení a zda byly dodrženy podmínky stanovené v územním rozhodnutí a ve stavebním povolení. II. Odvolací orgán může zrušit rozhodnutí správního orgánu I. stupně podle § 59 odst. 2 správního řádu zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí nemělo být vůbec vydáno pro rozpor s hmotněprávní či procesněprávní úpravou anebo jestliže se jedná o nicotný akt. Podle tohoto ustanovení však není možno postupovat, pokud chce odvolací orgán docílit stejných právních následků jako při zastavení řízení, avšak zákon mu zastavit řízení neumožňuje.

30 Ca 101/2001

Leží-li důkazní břemeno na správci daně (§ 31 odst. 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), nepostačí k závěru, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno, pouhé popření skutečností žalobcem tvrzených, aniž by správce daně provedl další dokazování, které je pro věc zásadní.

2 Afs 44/2003

Z ustanovení § 24 odst. 1 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nelze dovodit, že vynaložené výdaje se vždy musí reálně projevit v příjmech daňového poplatníka, tzn. že mezi výdaji a příjmy nutně existuje vztah přímé úměry. Smysl tohoto ustanovení však zjevně spočívá v tom, že se musí jednat o výdaje za tímto účelem vynaložené. Proto také ustanovení § 23 odst. 1 stejného zákona při vymezení základu daně hovoří o respektování „věcné a časové souvislosti“ příjmů a výdajů v daném zdaňovacím období. Mezi těmito výdaji a očekávanými příjmy tak musí existovat přímý a bezprostřední vztah; v opačném případě se pojmově nemůže jednat o výdaje vynaložené na dosažení, udržení či zajištění příjmů.

6 A 88/2002

Účastníkem řízení, v němž je rozhodováno o vyloučení akcií z obchodování na veřejném trhu podle § 78 odst. 3 zákona ČNR č. 591/1992 Sb. je akciová společnost, která soubor akcií, o jejichž vyloučení se jedná, emitovala. Majitel akcie účastníkem takového řízení není.

6 A 169/2002

Vojáku, který byl propuštěn ze služebního poměru rozhodnutím podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 254/2002 Sb., avšak jehož služební poměr zanikl až po nabytí účinnosti této novely, náležejí výsluhové náležitosti podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění zákona č. 254/2002 Sb.

5 A 154/2002

I. Pokud správní orgán I. stupně označí a odůvodní jen některá kritéria, z nichž vycházel při stanovení pokuty, a orgán II. stupně ve svém rozhodnutí výslovně neuvede a dostatečně neodůvodní všechna zbývající kritéria, jedná se o vadu řízení. II. Rozhodnutí týkající se několika účastníků řízení, obsahující několik výroků a ukládající několik sankcí za nesplnění různých právních povinností dostojí požadavku srozumitelnosti a přezkoumatelnosti ve správním soudnictví jen tehdy, je-li z jeho odůvodnění jasně patrno, k jakému účastníku řízení a k porušení kterého ustanovení zákona se jednotlivé odůvodnění vztahuje, a jsou-li všechna – v demonstrativním výčtu zákona uvedená – kritéria pro uložení sankce konkrétnímu účastníku řízení výslovně zmíněna a dostatečně odůvodněna. Stejně tak musí být nade vší pochybnost zřejmé, která další – v demonstrativním zákonném výčtu výslovně neuvedená – kritéria byla vzata v úvahu.

10 Ca 166/2003

Stanoví-li zákon lhůtu, v níž lze zahájit správní řízení z podnětu správního orgánu (např. § 61 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů), musí být v této lhůtě zahájení řízení účastníku také řádně oznámeno; nejde o lhůtu pořádkovou, nýbrž o lhůtu propadnou.

6 A 107/2001

I. Řízení zahájené obvodním báňským úřadem jako orgánem věcně i místně příslušným nemůže podle § 17 odst. 5 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní správě, zastavit Český báňský úřad; z ustanovení § 38 odst. 5 zákona č. 61/1988 Sb. takovou kompetenci dovodit nelze. II. Úkolem, který je ve smyslu § 38 odst. 5 písm. a) a b) zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní správě, oprávněn převzít Český báňský úřad, je pouze rozhodovací, dozorová nebo povolovací činnost jako celek, tj. činnost, jež je jako celek obsahem věcné působnosti obvodního báňského úřadu vymezené zákonem. Ani jazykovým výkladem pojmu „úkoly báňské správy“ nelze dospět k závěru, že takovým úkolem je i jednotlivý úkon správního úřadu ve správním řízení.

6 A 93/2000

Komise pro cenné papíry jako správní úřad pro oblast kapitálového trhu podle § 82 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, vykonává dozor nad činností makléřů; makléře však může sankcionovat pouze za porušení právních předpisů, které bezprostředně upravují jeho právní postavení a jsou obsaženy v hlavě II citovaného zákona. Za porušení zásady provádět příkazy klienta s odbornou péčí a zásady neupřednostňování obchodů na vlastní účet před obchody na účet klientů (§ 79 odst. 2 zákona) proto Komise nemůže sankcionovat makléře, nýbrž obchodníka s cennými papíry, jehož je makléř zaměstnancem.

6 A 140/2002

Pokud služební poměr žalobce byl ukončen ke dni 31. 3. 1993, nemohly mu být při vyměření výsluhového příspěvku započítány doplatky platového tarifu, příplatky za vedení a zvláštní příplatek vyplacené sice v měsíci březnu 1993, ale náležející za měsíc předcházející (§ 33d odst. 1 zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků)**). Rovněž nebylo možné započítat případné náhrady za bojové rozdílení či proplacení náhradního volna a služeb podle nařízení náčelníka generálního štábu č. 19/1992, neboť je nelze zařadit mezi náležitosti uvedené v citovaném ustanovení.

7 Azs 62/2003

Pokud krajský soud doručoval žadateli o azyl písemnosti jen na adresu, na které se žadatel nezdržoval, ačkoli měl k dispozici i jiné údaje o jeho pobytu, a to jak v žalobě, tak i ve správním spisu, nelze za takové situace uzavřít, že nebylo možno zjistit místo pobytu žadatele o azyl ve smyslu § 33 zákona o azylu.

Konf 24/2004

Pravomocné rozhodnutí sporu o pravomoc vrchním soudem podle § 8a o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002, tvoří v totožné právní věci týchž účastníků překážku věci rozsouzené (rei iudicatae

1 Afs 5/2003

I. Při podání návrhu na individuální osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s. musí žalobce v žádosti o osvobození od soudních poplatků jednak uvést, v čem spatřuje nedostatek prostředků, z nichž by měl zaplatit soudní poplatek, a jednak toto tvrzení doložit. II. Uplatní-li stěžovatel teprve v kasační stížnosti tvrzení o tom, že nemá dostatek prostředků k zaplacení soudního poplatku z žaloby proto, že podal také žaloby další, které jsou rovněž zpoplatněny, nemůže kasační soud k takovému tvrzení přihlédnout, a to i proto, že nelze vytýkat soudu I. stupně, že nevyhledával iniciativně místo žalobce další okolnosti, jež by mohly charakterizovat jeho nedostatek prostředků.

6 A 68/2000

Jsou-li v rozhodnutí správního orgánu o stanovení zóny havarijního plánování [§ 3 odst. 2 písm. f) zákona č. 18/1997 Sb., atomového zákona] stanovena pouze opatření na ochranu obyvatelstva, a nikoliv i na ochranu životního prostředí, nemá občanské sdružení (§ 70 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) ve správním řízení postavení účastníka řízení.

5 A 53/2002

Účelem druhé věty § 143 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, není nic jiného než stanovit pro zvláštní případ, kdy služební poměr skončil posledním dnem kalendářního roku, že v tomto případě je možné vycházet z průměrného platu za rok, v němž zanikl služební poměr. I v tomto případě je na správním orgánu, aby porovnal, zda výpočet podle věty prvé části před středníkem uvedeného ustanovení není pro účastníka řízení výhodnější.

7 Azs 34/2004

Nebylo-li možné přes opakovanou snahu soudu v průběhu soudního řízení zjistit místo pobytu žadatele o azyl po dobu nejméně 90 dnů a nevyzvedával-li si žadatel zásilky uložené na adrese, kterou uváděl ve svých podáních adresovaných soudu, a nemohl-li soud z tohoto důvodu o věci rozhodnout, byly splněny zákonné podmínky pro zastavení řízení dle § 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Stěžovatelova námitka, že všechny zaslané zásilky mu měla vydávat po jeho odstěhování z pronajatého bytu jeho pronajímatelka, je ve smyslu citovaného ustanovení zákona o azylu právně bezvýznamná.

3 Afs 1/2003

Pokud daňový subjekt v průběhu daňového řízení i v odvolacím řízení jako jediný důkaz plnění závazku ze smlouvy o obchodní spolupráci, na jejímž základě uplatnil odpočet daně z přidané hodnoty, navrhl výslech blíže neoznačených zaměstnanců několika právnických osob, ale neuvedl, co má být jejich výpovědí prokázáno ve vztahu k předmětu daňového řízení, není správce daně povinen takové dokazování provést v souladu s § 31 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

38 Ca 706/2002

Rozhodnutí, jímž stavební úřad nařídí stavebníkovi podle § 102 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, zastavit práce na nepovolené stavbě, je z přezkumu ve správním soudnictví vyloučeno jakožto rozhodnutí předběžné povahy. Soud k žalobě přezkoumá až rozhodnutí o nařízení odstranění stavby nebo o jejím dodatečném povolení, které následuje a které teprve je konečné.

6 A 10/2000

I. Nákup směnek v hodnotě vyšší než šest milionů korun do majetku investičního fondu, který provedl předseda jeho představenstva, je zaviněným závažným porušením povinnosti, za něž Komise pro cenné papíry uloží předsedovi představenstva pokutu podle § 37k zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, neboť předseda představenstva měl a mohl vědět, že směnky nejsou veřejně obchodovatelnými cennými papíry ve smyslu § 17 odst. 1 tohoto zákona. II. Pokuta uložená v maximální zákonné výši 100 000 Kč (§ 37k zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech) je zjevně nepřiměřená tehdy, jestliže byla původně uložena za dva skutky, avšak v rámci řízení o rozkladu již pouze za jeden z těchto skutků, a správní orgán při úvaze o výši pokuty tuto změnu právního základu odpovědnosti nevzal v potaz, a navíc ani nepřihlédl k tomu, že žalobce se protiprávního jednání dopustil nikoliv úmyslně, ale nevědomou nedbalostí. V takovém případě soud sníží pokutu podle § 78 odst. 2 s. ř. s.

6 A 51/2001

I. Poplatkovou povinnost za znečišťování ovzduší provozem velkého zdroje znečišťování (zde: kotelny na tuhá paliva postavené v objektu pivovaru) má provozovatel, jímž je právnická nebo fyzická osoba, která má právo nebo faktickou možnost tento zdroj provozovat [§ 17 odst. 1, § 4 písm. a) zákona č. 309/1991 Sb., o ovzduší, § 6 odst. 1 zákona ČNR č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování]. II. Veřejnoprávní povinnost nelze převést prostředky soukromého práva na někoho jiného. Smlouva o nájmu pivovaru obsahující ujednání o tom, že platit poplatky za znečišťování ovzduší provozem velkého zdroje znečišťování, nacházejícího se v objektu pivovaru, je povinností pronajímatele, je pro účely řízení o vyměření poplatku v dotčeném rozsahu právně neúčinná. Rozhodnutí České inspekce životního prostředí o vyměření poplatku nikoli pronajímateli, ale provozovateli je zákonné. III. Jestliže odvolací orgán rozhodne o odvolání proti rozhodnutí o vyměření poplatku za znečišťování ovzduší podle § 50 odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, tak, že je zamítne a současně vysloví, že napadené rozhodnutí v celém rozsahu potvrzuje, jedná se o vadu řízení, která však neměla vliv na zákonnost rozhodnutí o vyměření poplatku za znečišťování životního prostředí provozovateli. Tato vada řízení proto není právním důvodem ke zrušení odvolacího rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.].

2 Afs 33/2003

Ustanovení § 13 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, upravuje dvě odlišné skutkové situace, mezi nimiž daňový poplatník nemá možnost volby podle toho, který výpočet příjmů spolupracujících osob se mu bude jevit výhodnější. Zatímco první věta tohoto ustanovení pamatuje na případy činnosti provozované výhradně za spolupráce daňového poplatníka s jeho manželem, vztahuje se druhá věta na případy, kdy s daňovým poplatníkem spolupracuje nejen jeho manžel, ale i ostatní osoby žijící s ním ve společné domácnosti, případně kdy daňový poplatník spolupracuje jen s ostatními osobami žijícími s ním ve společné domácnosti.

5 A 144/2001

Jestliže správní orgán nevyrozumí účastníka řízení o termínu a místě konání místního šetření spojeného s ústním jednáním v souladu s ustanovením § 14 odst. 7 zákona č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, jde o vadu řízení, neboť se nemohla uplatnit zásada koncentrace řízení. Měl-li však účastník řízení ještě po proběhnuvším ústním jednání možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí a uplatnit připomínky, k nimž správní orgán při svém rozhodnutí přihlédl, nejedná se o vadu řízení, jež by měla za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé.

28 Ca 444/2001

Žalobce jako občanské sdružení splňující podmínky stanovené zákonem ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, mohl ve stavebním řízení uplatňovat všechna práva účastníka tohoto řízení. Žalobcovu žalobní legitimaci v řízení o žalobě proti stavebnímu povolení zakládají jeho procesní práva ve správním řízení; žalobce proto může namítat nezákonnost rozhodnutí správního orgánu jen potud, tvrdí-li, že ve správním řízení byla zkrácena jeho procesní práva takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí.

2 Azs 41/2003

Soud nevyčerpal všechny dostupné prostředky ke zjištění pobytu žadatele o azyl, jestliže pouze vznesl dotazy ohledně této skutečnosti na Ministerstvo vnitra a ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie a nepokusil se žadateli o azyl doručit písemnosti na adresu jím uvedenou v žalobě. Za této situace nejsou splněny podmínky pro zastavení řízení dle § 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s.

7 A 163/2002

Nedostatek formálního doručení oznámení o zahájení řízení (§ 18 odst. 3 správního řádu) je v řízení zhojen, jestliže z vyjádření účastníka k doručované písemnosti je zřejmé a nepochybné, že rozhodnutí přijal a dále činil v řízení úkony, které s jeho zahájením souvisely. S takovým nedostatkem formy nelze spojovat zkrácení účastníka na právech, neboť ten se o úplném obsahu rozhodnutí o zahájení řízení dozvěděl a měl možnost svá procesní práva náležitě uplatnit.

2 A 9/2002

I. Členové komise pro posouzení a hodnocení nabídek nehodnotí shromážděné informace a poznatky jako důkazy podle obecných zásad práva procesního, neboť nejednají a nerozhodují ve správním řízení. Nemají ani povinnost ověřovat a vyjasňovat si informace deklarované uchazeči v nabídkách – s jedinou výjimkou, kterou jsou mimořádně nízké nabídkové ceny (§ 36 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek). II. Podle § 57 odst. 5 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, je orgán dohledu oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí zadavatele v celém rozsahu; nelze z toho však dovodit povinnost činit tak vždy a nad rámec uchazečova návrhu. Tím není dotčeno oprávnění, resp. povinnost orgánu dohledu z vlastního podnětu zahájit řízení za podmínek stanovených v odstavci prvém citovaného paragrafu.

Konf 8/2003

Příslušný vydat rozhodnutí o finančním plnění plynoucím z povinnosti dodávat signál kabelové televize je správní orgán [§ 95 bod 8 písm. d) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů].

Konf 124/2003

Je-li předmětem sporu úhrada ceny, na niž vznikl žalobci podle žalobního tvrzení nárok v důsledku dodání a montáže telekomunikačního zařízení, nejde o poskytování telekomunikační služby ve smyslu § 2 odst. 7 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, nýbrž o běžný soukromoprávní vztah ze smlouvy. Rozhodování o těchto věcech zákon o telekomunikacích nesvěřuje Českému telekomunikačnímu úřadu; z kompetence

30 Ca 324/2001

Je-li v daňovém řízení v rámci dokazování prováděn výslech svědků a daňový subjekt nemá možnost být tomuto výslechu přítomen a klást při něm svědkům otázky, je taková svědecká výpověď důkazem pořízeným v rozporu se zákonem [§ 2 odst. 9 a § 16 odst. 4 písm. e) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků].

7 Azs 35/2004

I ve správním soudnictví platí, že účastník řízení může odvolat učiněný úkon tehdy, jestliže jeho odvolání dojde správnímu soudu nejpozději současně s tímto úkonem (§ 41a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.).

1 Afs 3/2003

I. Nesplnění zákonné povinnosti daňového subjektu při dokazování jím uváděných skutečností ve smyslu § 31 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je třeba posuzovat z hlediska objektivního a okolnost, zda toto nesplnění daňový subjekt zavinil, je okolností nevýznamnou; ani skutečnost, že účetnictví bylo odcizeno či zničeno, nezbavuje daňový subjekt povinnosti k výzvě správce daně prokázat všechny skutečnosti, které je povinen v daňovém prohlášení uvést. II. Jestliže se žalovaný v odůvodnění rozhodnutí, jímž přezkoumává dodržení zákonných podmínek pro stanovení daně podle pomůcek, omezí na konstatování, že správce daně použil ustanovení § 46 odst. 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a přihlédl ke zjištěným okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro daňový subjekt, aniž by jakkoliv své závěry zdůvodnil, je dán důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí pro jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Jestliže i krajský soud v odůvodnění rozhodnutí pouze konstatuje, že z obsahu vyměřovacích spisů je zřejmé, že správce daně přihlédl také ke zjištěným okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro daňový subjekt, i když je za řízení neuplatnil, trpí i jeho rozhodnutí vadou, která jej činí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.

Pst 12/2003

Soud při rozhodování o pozastavení činnosti politické strany podle § 14 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, vychází ze skutkového stavu, který tu je v době jeho rozhodnutí (§ 96 s. ř. s.). Přitom je významné, zda v době rozhodnutí soudu politická strana již předložila Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávy, nikoli zda Poslanecká sněmovna již usnesením konstatovala úplnost těchto zpráv. Zákon nedovoluje soudu vyčkávat na schválení takového usnesení, a není to ani v souladu s účelem zákona. Podle ústavní koncepce dělby moci nemůže nezávislý soud de facto

Konf 11/2003

Domáhá-li se někdo vůči správci nebo zpracovateli osobních údajů toho, aby správce nebo zpracovatel zajistil opatření k nápravě, spočívající ve zdržení se určitého nakládání s osobními údaji, vzniklý závadný stav odstranil nebo poskytl na své náklady omluvu nebo jiné zadostiučinění [§ 21 odst. 2 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů], není rozhodnutí o takové žádosti v pravomoci soudu, ale Úřadu pro ochranu osobních údajů. Nic na tom nemění, že takový návrh byl podán v době od 1. 6. do 31. 12. 2002, kdy ustanovení § 9 odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve znění tehdy účinném, upravovalo věcnou příslušnost krajských soudů pro rozhodování ve sporech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o ochraně osobních údajů v informačních systémech podle staršího zákona č. 256/1992 Sb.; nešlo o ustanovení kompetenční, zakládající pravomoc soudu, a po datu 1. 6. 2002 se stalo obsoletním.

5 A 145/2001

Čl. II bod 2 zákona č. 304/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů, podle něhož rozhodoval Vojenský úřad sociálního zabezpečení a následně i Ministerstvo obrany jako odvolací orgán ve věci výsluhového příspěvku bývalého vojenského soudce, který udělil souhlas s přidělením k určitému soudu, byl (již v době rozhodování – tj. v r. 1994) v rozporu s článkem 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť diskriminačně zakládal existenci rozdílných kategorií bývalých vojenských soudců, kteří se stali soudci obecných soudů. Správní orgány proto měly podle článku 10 Ústavy České republiky přímo aplikovat čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2 Azs 12/2004

Podmínky pro udělení azylu podle ustanovení § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a překážky vycestování podle ustanovení § 91 téhož zákona je nutno posuzovat samostatně. Udělení azylu podle ustanovení § 12 tohoto zákona je vázáno na objektivní přítomnost pronásledování jako skutečnosti definované v § 2 odst. 6 citovaného zákona nebo na odůvodněný strach z této skutečnosti, a to v obou případech v době podání žádosti o azyl, tedy zpravidla v době bezprostředně následující po odchodu ze země původu. Překážka vycestování se naopak vztahuje k objektivním hrozbám po případném návratu žadatele o azyl do země původu, tedy k částečně jiným skutečnostem nastávajícím v odlišném čase.

5 A 115/2001

Správní soud se nezabývá těmi žalobními námitkami, které toliko osvětlují či ospravedlňují protiprávní jednání žalobce při porušení cenových předpisů, vyjadřují se k povaze cenových předpisů a k absenci minimální výkupní či garantované ceny mléka na trhu apod.

30 Ca 265/2003

I. Smyslem právní úpravy ustanovení § 82 a násl. s. ř. s. není obnovit pravomocně skončené řízení a zvrátit dříve vydané pravomocné rozhodnutí. II. Nezákonným zásahem správního orgánu ve smyslu § 82 s. ř. s. není úkon správce daně, kterým podle § 32 odst. 7 věty druhé zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, vyrozumí podatele o tom, že neshledal důvod pro ověření neplatnosti rozhodnutí. Žaloba na ochranu před takovým úkonem správce daně není podle § 85 s. ř. s. přípustná.

30 Ca 2/2002

Zboží propuštěné do celního režimu uskladněním v celním skladu je pod celním dohledem až do okamžiku změny svého celního statusu; volná dispozice s ním je až do té doby vyloučena [§ 149 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona].

6 A 54/2001

Skončí-li služební poměr vojáka z povolání propuštěním ze služebního poměru proto, že pro něj není v důsledku organizačních změn jiné služební zařazení [§ 19 odst. 1 písm. d) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání], a skončí-li z tohoto důvodu i studium při zaměstnání, je pro stanovení výše výsluhového příspěvku podle § 143 odst. 6 citovaného zákona určující skutečná, nikoli plánovaná doba studia [§ 9 odst. 1 písm. c) vyhlášky Ministerstva obrany č. 113/1996 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů].

6 A 136/2002

Jestliže negativní rozhodnutí správního orgánu o žádosti o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je opřeno o ochranu obchodního tajemství (§ 9 odst. 1 tohoto zákona), avšak soud ze správního spisu zjistí, že v době rozhodování správního orgánu ve spisu nebylo nic svědčící o tom, že by podnikatel požadovanou informaci označil za obchodní tajemství ve smyslu § 17 obchodního zákoníku, pak soud takové správní rozhodnutí zruší podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

6 Azs 19/2003

Rozhoduje-li soud o návrhu na ustanovení zástupce účastníka řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§ 35 odst. 7 s. ř. s.), zabývá se komplexně tím, zda je takového zastoupení třeba k ochraně práv tohoto účastníka řízení. Založí-li své rozhodnutí o zamítnutí návrhu pouze na tom, že v daném řízení není zastoupení podle zákona povinné a v důsledku zásady koncentrační nelze žalobní body již podané žaloby rozšiřovat, zatěžuje řízení vadou spočívající v neúplně zjištěném skutkovém stavu věci [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí; Nejvyšší správní soud takové rozhodnutí ke kasační stížnosti účastníka řízení proto zruší (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

6 A 85/2000

I. Zákonnost rozhodnutí Komise pro cenné papíry o uložení nápravných opatření obchodníkovi s cennými papíry podle § 86 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, soud přezkoumává ke dni rozhodnutí správního orgánu, nikoliv k datu právní moci rozhodnutí. II. Dojde-li v době od rozhodnutí Komise pro cenné papíry o uložení nápravných opatření do dne právní moci tohoto rozhodnutí ke zrušení oprávnění obchodníka s cennými papíry, nezpůsobuje tato skutečnost nicotnost vydaného rozhodnutí.

5 Azs 45/2003

Ze skutečnosti, že při nelegální činnosti se žadatel o azyl dostal do styku s muslimskými skupinami a sám je ateistou, nelze bez dalšího dovozovat pronásledování z důvodu náboženství ve smyslu § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a to ani když se žadatel nyní takovýchto skupin obává proto, že by se mu mohly mstít z příčin, jejichž původ leží právě ve spolupráci při nezákonných obchodech.

6 Azs 36/2003

Pokud soud řádně doručil účastníku řízení výzvu k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez jednání (§ 51 s. ř. s.), a účastník řízení ve lhůtě dvou týdnů od doručení této výzvy nevyjádřil svůj nesouhlas, má se za to, že s takovým postupem souhlasí. Napadá-li za této situace účastník řízení rozhodnutí soudu kasační stížností z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., přičemž vadu řízení spatřuje v tom, že mu byla odepřena možnost jednat před soudem, zamítne Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

5 Ads 29/2003

Pro účely výpočtu průměrného měsíčního příjmu z výdělečné činnosti ve smyslu § 47 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je rozhodující, ve kterém měsíci (a tedy i roce) k zápočtu došlo, nikoli za jak dlouhé období byla částka zúčtována; není tedy právně významné, že tato částka představovala jednorázovou náhradu za období delší jednoho roku.

10 Az 120/2003

I. Pojmy „odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy“ [§ 12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu] a „obava před pronásledováním z důvodů rasových“ (Úmluva o právním postavení uprchlíků, publikovaná pod č. 208/1993 Sb.) je třeba pokládat za synonyma. II. I u nezletilého žadatele o udělení azylu ve věku necelých tří let, který se narodil již na území České republiky, lze obecně připustit možnost existence důvodů zakládajících právo na udělení azylu a spočívajících v odůvodněném strachu z pronásledování z důvodu rasy ve státě, jehož občanství má nezletilý žadatel o azyl (§ 12 zákona o azylu).

5 Azs 38/2003

Ekologická katastrofa nepředstavuje důvod pro přiznání azylu podle § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.