Nejvyšší správní soud

10 Ca 206/2003

Výluka ze soudního přezkumu uvedená v § 171 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, není protiústavní ani v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, neboť správní vyhoštění ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je zákonné, sledující legitimní cíl a nezbytné v demokratické společnosti. Posouzení přiměřenosti tohoto zásahu s ohledem na změny skutkového stavu lze ostatně dosáhnout v rámci jiných institutů, např. odstranění tvrdosti správního vyhoštění (§ 122 tohoto zákona), popř. cestou mimořádných opravných prostředků (§ 65 správního řádu ve spojení s § 168 citovaného zákona).

6 A 5/2000

I. Při uložení pokuty podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, se pro výpočet neoprávněně získaného majetkového prospěchu vychází z ceny účtované odběratelům zahrnující i daň z přidané hodnoty. II. Způsob určení průměrné věcně usměrňované ceny tepelné energie pro domácnosti včetně vzorce stanoveného cenovým výměrem je součástí cenové regulace a soudu nepřísluší hodnotit vhodnost stanovených kritérií. III. Souhlas kontrolovaného subjektu s protokolem o kontrole podle § 6 odst. 5 vyhlášky č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon o cenách, nevylučuje hodnocení protokolu o kontrole jako důkazu v řízení o uložení pokuty.

4 As 40/2003

I. Skutečnost, že se o rozhodnutí o zastavení řízení podle § 76 odst. 1 písm. e) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, účastníci řízení pouze vyrozumějí podle § 76 odst. 3 tohoto zákona, ještě neznamená, že takové rozhodnutí neexistuje. II. Dovolává-li se žalobkyně v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, jímž bylo přestupkové řízení zastaveno podle § 76 odst. 1 písm. e) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zcela jednoznačně zrušení takového rozhodnutí a vrácení věci žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení, nelze vycházet z toho, že žaloba byla podána proti vyrozumění o zastavení řízení. Nelze tedy žalobu odmítnout z důvodu uvedeného v ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. proto, že návrh je podle tohoto zákona nepřípustný, a nepřípustnost návrhu (žaloby) spatřovat v tom, že žaloba nesměřuje proti správnímu rozhodnutí, nýbrž proti vyrozumění o zastavení přestupkového řízení.

6 A 101/2002

Předtím, než správní orgán posoudí v řízení se vyskytnuvší předběžnou otázku jako otázku již vyřešenou rozhodnutím jiného k tomu příslušného orgánu, musí si být jist, že je v pravomoci tohoto orgánu o takové otázce rozhodovat. Není-li tomu tak, pak musí buďto sám předběžnou otázku vyřešit, nebo k jejímu vyřešení dát podnět příslušnému orgánu (§ 40 odst. 1 správního řádu). V žádném případě ale správní orgán nemůže vyřešení předběžné otázky v odůvodnění svého rozhodnutí pominout.

A 9/2004

Soud usnesením podle § 62 odst. 4 s. ř. s. zastaví řízení pro uspokojení navrhovatele i přes jeho vyjádření, že odpůrcovým novým rozhodnutím nebyl uspokojen, protože se jeho původním rozhodnutím cítí být morálně poškozen a navrhuje jeho zrušení, pokud navrhovatel současně připouští, že mu odpůrce novým rozhodnutím částku v požadované výši přiznal a také mu ji již poukázal.

7 A 33/2002

I. Je-li pozemek se samostatným parcelním číslem, který tvoří koryto vodního toku začleněného do rybářského revíru podle § 7 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, vydán oprávněné osobě v restituci nebo je-li vlastnické právo k němu převedeno v procesu privatizace na jinou právnickou nebo fyzickou osobu, nemění to nic na existenci rybářského práva státu podle § 6 odst. 1 zákona o rybářství, ani na oprávněních plynoucích z dříve přenechaného výkonu rybářského práva podle § 8 tohoto zákona. II. Na žádost vlastníka vodohospodářského díla může příslušný správní orgán vyhlásit rybářský revír, případně již existující rybářský revír změnit či rozhodnout, že původní rybářský revír zaniká a na jeho místě vzniká více revírů nových. To však může učinit pouze za předpokladu, že bude zachován smysl a účel zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, kterým je veřejný zájem na utvoření vodního celku, jenž umožňuje řádný a plánovitý výkon rybářského práva. III. Má-li o výkon rybářského práva v daném revíru zájem více subjektů, je orgán kraje v přenesené působnosti povinen vypsat výběrové řízení a nemůže výkon rybářského práva přenechat bez dalšího vlastníkovi vodní nádrže (§ 8 odst. 2 zákona o rybářství).

28 Ca 323/2001

Daň z přidané hodnoty nevstupuje do základu daně z příjmů poplatníka, a nevztahuje se na ni proto zajištění daně podle ustanovení § 38e zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, které je institutem sloužícím k vybrání daně z příjmů. Zajištění podléhají jen příjmy poplatníka zdanitelné daní z příjmů.

5 A 5/2002

Nevyhoví-li povinný subjekt částečně žádosti o poskytnutí informací, musí se o tom vyslovit výrokem rozhodnutí (§ 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím). Toto omezení musí být také odůvodněno. Pokud je částečné nevyhovění žádosti o poskytnutí informace uvedeno jen v odůvodnění a výrok rozhodnutí se zabývá jen částečným vyhověním žádosti, je takové rozhodnutí pro vady řízení nepřezkoumatelné jak pro nesrozumitelnost (spočívající v rozporuplnosti), tak i pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., § 15 odst. 1 a 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, § 34 odst. 5 správního řádu]. V případě, že uvedená pochybení nebyla napravena cestou rozkladu, je nepřezkoumatelné i rozhodnutí o rozkladu.

5 A 137/2000

I. Výrok o námitkách účastníků stavebního řízení [§ 66 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, a § 19 písm. c) vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona] není rozhodnutím o hmotném právu; nemá tedy samostatný význam, ale je obsahově závislý na výroku ve věci samé. Jednotlivými námitkami se správní orgán zabývá v odůvodnění svého rozhodnutí. Nevypořádá-li se s nimi dostatečně, jedná se o vadu rozhodnutí, která sama o sobě nezakládá nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí, neboť ta může být způsobena pouze nesrozumitelností výroku ve věci samé nebo nedostatkem skutkových důvodů pro toto rozhodnutí. II. Je-li žalobkyně občanským sdružením založeným za účelem ochrany přírody a krajiny (§ 70 zákona ČNR č. 114/1992, o ochraně přírody a krajiny), může ve stavebním řízení vznášet připomínky či námitky jen v rozsahu předmětu své činnosti. Tím, že správní orgán nezastavil stavební řízení podle ustanovení § 60 odst. 2 stavebního zákona, ač pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, nikterak do procesních práv žalobkyně nezasáhl.

3 Azs 40/2003

Za vadu řízení před správním orgánem ve smyslu § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nelze považovat skutečnost, že pracovník azylového zařízení stěžovatelce v průběhu řízení před soudem – podle stěžovatelčina mínění – nepřesně interpretoval obsah výzvy krajského soudu podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s.

6 A 65/2000

Zásadním doplněním skutkového stavu, díky jehož potřebě správní soud může zrušit napadené rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., jsou i rozsáhlejší svědecké výslechy, jimiž je třeba pro rozhodnutí o správním deliktu prokázat okolnosti zaměstnávání cizinců, identitu jejich zaměstnavatelů a vzájemný právní vztah právnických osob při tomto zaměstnávání.

2 Azs 54/2003

Jestliže se žadatel o azyl nedostaví k pohovoru, k němuž byl dvakrát předvolán, přičemž v jednom případě mu předvolání nebylo doručeno do vlastních rukou, ač mělo být, nelze učinit závěr, že se nedostavil bez vážných důvodů k pohovoru opakovaně. Nejsou tak splněny podmínky pro zastavení řízení podle ustanovení § 25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

6 A 6/2002

I. Na poskytnutí vyrovnávacího příspěvku dle nařízení vlády č. 505/2000 Sb., který je jednou z forem dotace II. Na vydání rozhodnutí o poskytnutí vyrovnávacího příspěvku se nevztahují obecné předpisy o správním řízení (§ 14 odst. 3 zákona č. 218/2000 Sb., rozpočtových pravidel), avšak řízení o odnětí tohoto příspěvku již probíhá podle obecných předpisů o správním řízení (§ 15 odst. 1 a 2 téhož zákona). III. Doplňující rozhodnutí Ministerstva zemědělství vydané podle nařízení vlády č. 505/2000 Sb., kterým byla žadateli o vyrovnávací příspěvek – právnické osobě stanovena jeho konečná sazba ve výši 0,00 Kč přesto, že předchozím rozhodnutím Ministerstva zemědělství jí byl vyrovnávací příspěvek poskytnut v konkrétním rozmezí, je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, neboť je rozporuplné [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

5 A 55/2001

Rozhodnutí o námitkách podle § 18 zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole (zde: vydané při kontrole čerpání dotace

2 As 55/2003

Poskytnutím informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, se rozumí přímé nebo zprostředkované sdělení údajů o skutečnostech, které se týkají zákonem stanovené působnosti subjektu povinného poskytovat informace a jejího výkonu. Poskytnutí Příručky procedur a kritérií pro přiznání postavení uprchlíka podle Konvence z roku 1951 a Protokolu z roku 1967 o postavení uprchlíků, kterou vydal Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky jako komentář k Úmluvě o právním postavení uprchlíků z roku 1951*) a kterou žalovaný používá jako pracovní materiál, však informací ve smyslu uvedeného zákona není.

10 Ca 204/2003

I. Vytváření rezervy na opravu hmotného investičního majetku jakožto daňově uznatelného výdaje nemusí po celé k tomu určené období probíhat rovnoměrně. II. Výše rezervy musí být v průběhu její tvorby snížena, je-li zjištěno, že náklady na opravu hmotného investičního majetku budou nižší.

7 A 72/2001

Z § 11 odst. 3 vyhlášky č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu,*) vyplývá, že cena za užívání výtahu může být mezi pronajímatelem a nájemci sjednána jen do výše ceny obvyklé. Překročení této ceny je sice porušením cenových předpisů, avšak nikoliv takovým, které by bylo možno kvalifikovat podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, neboť se nejedná o cenu úředně stanovenou.

2 As 77/2003

I. Funkce jednatele společnosti s ručením omezeným představuje ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, vztah obdobný vztahu pracovnímu. Takovou osobu proto nelze zařadit do evidence uchazečů o zaměstnání a nevzniká jí právo na hmotné zabezpečení. II. Zařazení uchazeče o zaměstnání do evidence představuje veřejnoprávní akt, který je provedením čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Podmínkou pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání je samotná neexistence pracovního nebo obdobného vztahu, nikoliv toliko faktické nevykonávání činnosti v rámci tohoto vztahu. K předmětné evidenci tak dochází, pokud jsou splněny zákonem stanovené formální podmínky, a orgán tuto evidenci provádějící proto není povinen zkoumat, zda v konkrétním případě skutečně příslušná činnost je či není vykonávána.

2 As 59/2003

I. Při zařazování zboží do podpoložky kombinované nomenklatury celního sazebníku (§ 58 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona) je třeba vycházet prvotně ze znění čísel a poznámek tak, jak to vyplývá ze znění prvního všeobecného pravidla pro interpretaci Harmonizovaného systému; čísly se přitom míní právě ona čtyřmístná čísla, jež tvoří jednu z úrovní členění Harmonizovaného systému. Poznámky ke třídě lze aplikovat až po řádném zařazení výrobku do odpovídajícího čísla, a to postupně, tj. poznámku uvedenou na druhém místě lze aplikovat teprve po vyloučení možnosti aplikace poznámky uvedené na místě prvém. II. Při posouzení, do kterého čísla celního sazebníku podle práva náleží předmětné zboží, které by při zdůraznění jedné z více funkcí náleželo do více různých čísel, je pro sazební zařazení rozhodující funkce, jež je převažující či prvotní, a to obzvláště tehdy, je-li převažující či prvotní funkce dobře identifikovatelná. Pokud by doplňková funkce určitého přístroje měla mít za následek zařazení tohoto přístroje do jiného čísla, než kam je obvykle zařazován, muselo by takové pravidlo vyplynout výslovně z právní normy. III. Ke znaleckým posudkům, pokud se zabývají vlastnostmi, funkcí a využitím zboží, tj. otázkami skutkovými, soud ve správním soudnictví přihlédne v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 77 odst. 2 s. ř. s.).

30 Ca 100/2001

Bylo-li rozhodnutí správce daně založeno na ustanovení § 44 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a správce daně důvodně stanovil daň podle pomůcek, je vyloučeno, aby odvolací orgán rozhodl o podaném odvolání v režimu ustanovení § 50 odst. 3 a 6 tohoto zákona; ustanovení § 50 odst. 5 citovaného zákona takový postup nedovoluje.

Konf 15/2003

I. Rozhodnout o návrhu na zdržení se jednání spočívajícího v porušování povinností správce při zpracování osobních údajů je po datu 1. 6. 2000, tedy po skončení platnosti zákona č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech, a nabytí platnosti zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, v pravomoci Úřadu pro ochranu osobních údajů, a nikoli soudu. Protože přechodná ustanovení zákona posledně uvedeného neřešila osud návrhů podaných u soudů před datem 1. 6. 2000 podle zákona č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech, byl správný postup soudu, který řízení o takovém návrhu zastavil s tím, že věc bude postoupena Úřadu pro ochranu osobních údajů. II. Ustanovení § 9 odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002, nebylo ustanovením kompetenčním, protože zakládalo pouze věcnou příslušnost soudů. Pravomoc soudu v těchto věcech rozhodovat jím proto nemohla být založena; není-li pravomoc soudů v důsledku jejího zákonného svěření orgánu státní správy vůbec dána, nemůže být dána ani věcná příslušnost jakéhokoli soudu, byť by ji i obsoletní

Konf 118/2003

Kompetenční spor (§ 1 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů) nevznikne, jestliže soud, příslušný rozhodovat v řízení podle § 244 o. s. ř., i přes nesouhlas správního orgánu v řízení o podané žalobě pokračuje a netvrdí, že by pro rozhodnutí nebyl věcně příslušný. Tím spíše nevzniká kompetenční spor, netvrdí-li správní orgán ani to, že by správní žalobu v téže věci správní soud odmítl (§ 46 odst. 2 s. ř. s.). Návrh správního orgánu na rozhodnutí takto tvrzeného kompetenčního sporu proto zvláštní senát pro rozhodování některých kompetenčních sporů odmítne jako předčasný [§ 4 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].

7 A 4/2001

I. Objektivní lhůta k uložení pokuty za porušení cenových předpisů překročením věcně usměrňované ceny tepelné energie pro domácnosti podle § 17 odst. 4 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, počíná běžet až od data konečného vyúčtování dodávek odběratelům za rozhodné období. II. Provedení cenové kontroly se neřídí správním řádem a proti opakování kontroly nelze brojit námitkou věci rozhodnuté. III. Cenová regulace dodávek tepelné energie pro domácnosti není založena na vymezení pojmu „domácnost“ v občanském zákoníku. IV. Zvýšení pokuty za porušení cenových předpisů v odvolacím řízení je přípustné.

6 A 15/2000

I. Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, v § 45 odst. 3 ukládá žadateli o povolení k obchodování s cennými papíry povinnost v žádosti uvést, jaké má věcné, personální a organizační předpoklady pro výkon činnosti obchodníka s cennými papíry. Je na správním orgánu tyto předpoklady posoudit (§ 46 odst. 1) a rozhodnout, zda udělí povolení k obchodování či nikoliv. Není však jeho povinností usměrňovat žadatele v tom, jaké konkrétní předpoklady pro povolovanou činnost si má vytvořit, ani zjišťovat, zda si žadatel vytvořil pro zamýšlenou činnost další předpoklady, o nichž jej neinformoval, ale pouze konfrontovat vytvořené a správnímu orgánu sdělené předpoklady a posoudit jejich soulad se zákonnými požadavky kladenými na výkon této činnosti. II. Rozhodování o zrušení, změně či zachování platnosti dříve vydaných povolení k obchodování s cennými papíry podle § 32 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, není rozhodováním na základě volného uvážení správního orgánu. O diskreční právo správního orgánu by se jednalo tehdy, byla-li by správnímu orgánu dána volnost zvolit jedno z více právně dovolených řešení. Jestliže však správní orgán posuzuje na základě podkladů shromážděných v řízení, zda má prověřovaná osoba vytvořeny předpoklady pro další výkon činnosti obchodníka s cennými papíry v rozsahu dříve vydaného povolení, v jiném rozsahu, nebo zda je do budoucna vůbec nemá, jde o volné hodnocení důkazů, jež správnímu orgánu obecně náleží (§ 34 odst. 5 správního řádu). III. Neexistence prováděcích předpisů, které měly být na základě zmocnění vydány k provedení zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, sama o sobě nemůže zpochybnit oprávnění správního orgánu vést řízení a rozhodovat podle § 32 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, popř. podle § 46 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, pokud správní orgán předpoklady pro výkon, resp. další výkon, činnosti obchodníka s cennými papíry posuzuje ve vztahu k ustanovením tohoto zákona a zvláštních zákonů, které ukládají povinnosti obchodníkovi s cennými papíry. IV. Smyslem § 33 odst. 2 správního řádu je dát účastníku řízení ve fázi předcházející vydání rozhodnutí možnost vznést výhrady k podkladům, které rozhodující správní orgán pro své rozhodnutí shromáždil, a ke způsobu jejich opatření. Jestliže měl žalobce možnost do spisu nahlížet a této možnosti v krátkém časovém odstupu před vydáním rozhodnutí i využil, měl i možnost navrhnout doplnění podkladů, a nebyl tedy na svých právech zkrácen. V. Řízení a rozhodování podle § 32 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, není možno podřadit pod výkon státního dozoru, neboť se v něm nerozhoduje o plnění povinností stanovených zákonem pro výkon činnosti obchodníka s cennými papíry, ale prověřují se předpoklady pro další výkon činnosti obchodníka s cennými papíry. Na rozhodnutí o zrušení povolení k obchodování s cennými papíry

6 A 57/2002

I. Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, neobsahuje procesní úpravu odvolávání znalce; použije se proto podpůrně správní řád. II. Rozhodnutí ministra spravedlnosti o odvolání znalce podle § 20 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, představuje autoritativní rozhodnutí orgánu státní správy, které má vliv na již existující subjektivní práva a povinnosti dané osoby. Takové rozhodnutí proto podléhá soudnímu přezkumu ve správním soudnictví.

Konf 107/2003

Kompetenční spor (§ 1 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů) vůbec nevznikne, odmítne-li sice správní soud správní žalobu postupem podle § 46 odst. 2 s. ř. s. i přes nesouhlas správního orgánu, ale není-li podána soukromoprávní žaloba u soudu rozhodujícího ve věcech občanskoprávních. Návrh správního orgánu na rozhodnutí takto tvrzeného kompetenčního sporu proto zvláštní senát rozhodující kompetenční spory odmítne jako předčasný [§ 4 zákona č. 131/2002 Sb., § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].

5 A 35/2002

Osoby, které byly rozhodnutím správního orgánu na svých právech dotčeny toliko nepřímo, nejsou legitimovány k podání žaloby proti tomuto rozhodnutí, a to ani v případě, že oprávněný subjekt (zde: Náboženská matice), resp. osoba za něj jednající, nehodlá žalobu podat.

5 Azs 23/2003

Pro spolehlivé posouzení otázky, zda výzva k pohovoru byla řádně doručena uložením u držitele poštovní licence a marným uplynutím lhůty dle § 24 odst. 2 správního řádu (pokud se adresát v místě pobytu zdržoval), nebo uložením a oznámením v příslušném azylovém zařízení podle § 24 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (pokud se zde adresát nezdržoval), musí správní orgán postavit najisto, zda se žadatel o azyl v místě pobytu zdržoval v době, v níž pracovník držitele poštovní licence učinil pokus o doručení výzvy k pohovoru.

7 A 77/2002

Právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle čl. 26 Listiny základních práv a svobod může být zákonem omezeno; takovým omezením je i ustanovení § 18 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, které zmocňuje obec k vydání tržního řádu formou obecně závazné vyhlášky, a umožňuje jí tak pro území jejího obvodu stanovit s přihlédnutím k místním podmínkám regulaci prodeje zboží. Nevybočuje-li taková regulace z mezí zákonného zmocnění, nelze ji považovat za zásah do ústavně zaručeného práva podnikat.

5 Ads 16/2003

I. Ustanovení § 118a odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve spojení s ustanovením § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, zakládá objektivní odpovědnost příjemce dávky starobního důchodu vrátit ty vyplacené dávky starobního důchodu, které mu nenáležely, tj. byly mu vyplaceny, ač pro výplatu těchto dávek nebyly splněny podmínky stanovené zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. II. Protože zákon ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v § 118a odst. 2 obsahuje speciální úpravu odpovědnosti za přeplatek na starobním důchodu ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je v daném případě nutné postupovat podle tohoto ustanovení, nikoliv podle ustanovení § 118b, případně § 118c zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

7 A 17/2002

Námitky žalobce jako provozovatele linkové osobní dopravy bez licence podle § 10 odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, které se týkají rozdílné výše jeho postihu ve srovnání s jiným subjektem porušujícím stejným způsobem totéž ustanovení, tedy odkaz na jiné správní řízení, které zahájil jiný správní orgán, v jiné věci a s jiným subjektem, nemohou být bez dalšího důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.

A 5/2003

Předpokladem řešení střetu zájmů podle § 33 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb., horního zákona, je spolehlivé zjištění toho, které pozemky jsou ohroženy využitím výhradního ložiska (zde: trhacími pracemi malého rozsahu).

4 Ads 49/2003

I. Pokud plně invalidní pojištěnec (starší 28 roků) nezískal ke dni vzniku plné invalidity potřebnou dobu pojištění pěti roků, zjišťovanou z posledních deseti roků před vznikem invalidity, a nezískal ji ani následně po přičtení další doby pojištění získané po vzniku plné invalidity, nárok na plný invalidní důchod mu nevznikl [§ 38 písm. a), § 40 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění]. II. Není vadou řízení před soudem mající za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a tím i prolomení zásady vázanosti soudu důvody kasační stížnosti ve smyslu § 109 odst. 3 s. ř. s., pokud účastník řízení postižený praktickou hluchotou při jednání soudu požádá o hlasitou mluvu a výslovně prohlásí, že je schopen se takto dorozumět; to platí zejména ve věci, kdy listinné důkazy umožňovaly krajskému soudu o věci rozhodnout a stěžovatel jejich obsah nezpochybňoval.

5 Ads 34/2003

Za účelem zjištění skutkového stavu, který tu byl v době rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), může soud uložit posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí, aby - na podkladě lékařských zpráv o zdravotním stavu pocházejících převážně z období přiměřeně předcházejícího dni rozhodnutí správního orgánu - vypracovala posudek o zdravotním stavu a schopnosti soustavné výdělečné činnosti ke dni vydání rozhodnutí správního orgánu.

7 A 156/2000

Pokutu podle § 88 odst. 1 písm. c) zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, lze uložit jen té osobě, u níž bude spolehlivě prokázáno, že se dopustila protiprávního jednání, tj. poškodila nebo zničila bez povolení dřevinu nebo skupinu dřevin. Pokud správní orgány neodstranily pochybnosti ohledně určení sankčně odpovědného subjektu, nelze pokutu bez dalšího uložit jen jednomu ze subjektů přicházejících v úvahu.

2 As 17/2003

I. Pokud žalobce nenamítl již v žalobě nedodržení lhůty pro vydání rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, nemohl soud včasnost vydání rozhodnutí zkoumat (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), a nemůže tak učinit ani Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). II. Úřední záznam pořízený v trestním řízení není vyloučen z okruhu důkazních prostředků v řízení o propuštění ze služebního poměru (§ 130 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky).

2 Afs 28/2003

V řízení o splnění daňové povinnosti daňovým ručitelem je třeba odlišovat dva druhy výzev. První (§ 57 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), proti níž se může ručitel odvolat proto, že není ručitelem nebo že ručení bylo uplatněno ve větším než zákonem stanoveném rozsahu anebo že již byla požadovaná částka zaplacena. Doručením této výzvy se daňový ručitel stává daňovým dlužníkem, jemuž vzniká platební povinnost; tato výzva je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., kterou lze po vyčerpání opravných prostředků vlastních daňovému řízení napadnout správní žalobou. Druhým typem výzvy je výzva k uhrazení daňového nedoplatku v náhradní lhůtě podle § 73 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, která má již jen povahu procesního úkonu adresovaného daňovému dlužníku s přesně stanovenou daňovou povinností; tato výzva proto nepodléhá přezkumu ve správním soudnictví.

2 Azs 64/2003

Není-li vyhotovení správního rozhodnutí, které je doručeno účastníkovi, opatřeno vlastnoručním podpisem oprávněné osoby, ale jen předtištěným jménem, příjmením a funkcí oprávněné osoby, úředním razítkem a doložkou „za správnost“ podepsanou osobou, která stejnopisy písemného vyhotovení pořídila, pak takový postup neodpovídá § 47 odst. 5 správního řádu. Za situace, kdy je součástí správního spisu vyhotovení rozhodnutí, které je podepsáno oprávněnou osobou a je i jinak bezvadné, nezakládá tato vada nicotnost rozhodnutí, neboť je zřejmé, že rozhodnutí skutečně vydala k tomu oprávněná osoba.

1 Ans 2/2003

Rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření je rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání. Kasační stížnost směřující proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut návrh na vydání předběžného opatření, je podle § 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. nepřípustná.

5 A 104/2002

Do průměrného hrubého měsíčního platu zjišťovaného pro účely výpočtu odchodného a výsluhového příspěvku nelze započítat odměnu přiznanou za rozhodné období, ale zúčtovanou k výplatě až po tomto období (§ 17 odst. 1 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku).

5 A 158/2001

Ustanovení § 23 správního řádu o nahlížení do spisů je zvláštním ustanovením ve vztahu k zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. V případech, na něž se vztahuje § 23 správního řádu, nelze postupovat podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

6 A 17/2000

I. Správní řád nemá (na rozdíl od občanského soudního řádu) ustanovení, podle něhož by účastník správního řízení měl právo jednat před správním orgánem ve své mateřštině; pokud je nicméně jeho mateřštinou jiný než český jazyk, měl by mu být ustanoven tlumočník. Pokud však účastník neprohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, a tato skutečnost nevyplývá ani z obsahu správního spisu, není tím porušeno právo účastníka řízení na tlumočníka (čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). II. Nezákonným dovozem zboží podléhajícího dovoznímu clu do tuzemska vzniká celní dluh při dovozu [§ 239 odst. 1 písm. a) zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona] a celní úřad v takovémto případě vyměří clo a daň z přidané hodnoty ve smyslu § 43 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celní dluh nezaniká dodatečným prohlášením (po odhalení pašovaného zboží), že se jednalo pouze o tranzit přes území České republiky (§ 139 a násl. zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona). Celní dluh zaniká propadnutím zboží ve prospěch státu [§ 283 písm. d) téhož zákona].

3 As 3/2003

Odpovědnost právnických a fyzických osob (podnikatelů) za celní delikt je koncipována jako odpovědnost objektivní. Odpovědnost za správné vyplnění jednotné celní deklarace se proto nepřenáší na fyzickou osobu, která jako zástupce či zaměstnanec právnické osoby, jež je zástupcem deklaranta, jednotnou celní deklaraci vyplnila ve smyslu odst. 54 bodu 175 deklarace, která tvoří přílohu č. 16 k vyhlášce č. 135/1998, kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona.*) Citované ustanovení pouze upravuje způsob vyplňování jednotné celní deklarace za právnickou osobu a způsob stvrzování pravosti údajů, nikoliv odpovědnost podepsané fyzické osoby za údaje v deklaraci obsažené.

3 Afs 8/2003

Podle § 4 odst. 1 písm. g) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nelze od daně z příjmů fyzických osob osvobodit příjmy z prodeje nemovitostí nabytých podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, pokud daňový subjekt tyto nemovitosti nabyl na základě sukcese restitučního nároku uskutečněné podle ustanovení § 524 a násl. občanského zákoníku; daňový subjekt se totiž nestal osobou oprávněnou podle ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb.

4 Azs 55/2003

Rozhodnutí správního orgánu, v jehož odůvodnění nejsou uvedeny důkazy, na jejichž podkladě správní orgán dovodil své závěry, je v rozporu s § 47 odst. 3 správního řádu a je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Nejsou-li důkazy obsaženy ani ve správním spise, nemá skutkový stav, který vzal správní orgán za základ svého rozhodnutí, oporu ve spise [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].

5 Azs 43/2003

Nerozhodl-li soud ve věci samé, ale žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nepřísluší ani Nejvyššímu správnímu soudu v řízení o kasační stížnosti zabývat se stěžovatelem uplatněným stížnostním důvodem podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., v rámci kterého navíc stěžovatel uplatňoval nové skutečnosti, dříve v řízení neuplatněné (§ 109 odst. 4 s. ř. s.).

6 A 87/2002

I. Podle ustanovení § 183c odst. 5 obchodního zákoníku musí být přiměřenost ceny nebo směnného poměru cenných papírů při povinné nabídce převzetí doložena posudkem znalce. Tento posudek představuje tzv. povinný důkaz. Musí proto být proveden, nicméně závěry v něm obsažené rozhodující správní úřad nezavazují. I na povinný důkaz se totiž v plné míře vztahuje zásada volného hodnocení důkazů (§ 34 odst. 5 správního řádu). II. Komise pro cenné papíry je ústředním orgánem státní správy, který působí jako odborný správní úřad pro oblast kapitálového trhu. Proto je podle ustanovení § 183e odst. 8 písm. a) obchodního zákoníku oprávněna rozhodnout o povinnosti změnit navrhovanou cenu akcií i ve výrazném rozporu s výší ceny doložené posudkem znalce, aniž by byly provedeny další důkazy. Takové rozhodnutí musí být dostatečně konkrétní, a to ve smyslu určení navrhované ceny, neboť v opačném případě by zjevně nesplňovalo základní požadavky kladené na individuální právní akty, mezi něž patří především jednoznačnost stanovení práv a povinností.

7 A 122/2000

Blíže nekonkretizované tvrzení o porušení povinnosti uvedené v § 5 odst. 2 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, o něž správní orgán opřel své rozhodnutí, aniž specifikoval, které konkrétní údaje obsažené v reklamním letáku na léčivý prostředek měly vést k mylnému hodnocení vlastního zdravotního stavu či k dojmu, že pouhým užíváním léčivého přípravku lze ovlivnit zdravotní stav, nepostačuje k závěru o tom, že rozšiřování reklamního letáku je v rozporu s § 8 odst. 1 tohoto zákona.

5 A 44/2001

V řízení o pozastavení obchodování s veřejně obchodovatelnými cennými papíry dle § 91 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, není Středisko cenných papírů účastníkem řízení dle § 14 odst. 1 správního řádu. Vztah mezi Komisí pro cenné papíry, která ve věci rozhoduje, a Střediskem cenných papírů je totiž vztahem kvaziinstančním, tj. vztahem, v jehož rámci uplatňuje správní orgán svoji pravomoc vůči subjektu, který mimo jiné má také působnost a pravomoc v oblasti veřejného práva. Komise tedy v daném případě nerozhoduje o právech a povinnostech Střediska jakožto o subjektivních právech a povinnostech právnické osoby, nýbrž rozhoduje o výkonu jeho veřejnoprávních kompetencí přenesených na něj státem.

5 Ads 19/2003

Soud se musí zabývat tím, zda existuje příčinná souvislost mezi zaviněným porušením povinnosti příjemce dávky důchodového pojištění, totiž porušením povinnosti písemně ohlásit plátci dávky do osmi dnů skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku podle § 50 odst. 1 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a skutečností, že dávka důchodového pojištění byla vyplácena neprávem (§ 118a odst. 1 zákona ČNR č. 582/1991 Sb.).