47 C 117/2025

Odůvodnění

I. Předmět řízení a skutkový stav1. Žalobce se domáhal omluvy a peněžitého zadostiučinění za zásah do své osobnosti (za dehonestaci) ve smyslu výroku I. a II. tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalovaná (bývalá manželka žalobce) při své účastnické výpovědi dne 8. 2. 2023 u zdejšího soudu v řízení sp. zn. [spisová značka] úmyslně (vědomě) nepravdivě („křivě“) vypověděla o žalobci, že „…před rozvodem (tj. před 25. 7. 2019) i po rozvodu, několik let jsem měla doma peklo, neustále na mě vyřvával, sprostě mě urážel a byla jsem v situaci, kdy už jsem uvažovala , že budu muset jít k psychiatrovi, už jsem se úplně klepala jen jsem přišla domů a pod nátlakem jsem mu to podepsala, ač jsem s tím nesouhlasila“. Podle žalobce je celý citovaný výrok lživý a žalobce dehonestuje, žalobce vůči žalované nepoužil násilí ani hrubé chování, uznání dluhu žalovaná podepsala dobrovolně, bez žalobcových vyhrůžek, žalobce jí do konce roku 2018 platil veškeré životní náklady, neměla doma s žalobcem peklo. Podle žalobce zdejší soud citovanou lež uveřejnil v rozsudku sp. zn. [spisová značka], jako by to byla pravda.2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla zejména, že nejde o exces z výpovědi žalované, jelikož popisovala, jak vnímala jednání žalobce a okolnosti, za kterých podepsala uznání dluhu. Dále namítla, že dlouhodobě čelí četným dehonestujícím vyjádřením ze strany žalobce i v jeho podáních adresovaných soudu (např. o „lenošném a nevzdělaném cikánském milenci“).3. Soud z důkazů provedených při jednání zjistil následující skutečnosti.4. Účastníci jsou bývalí manželé, byli rozvedeni rozsudkem zdejšího soudem v řízení sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 2. 8. 2019 s tím, že příčinou rozvratu manželství bylo vzájemné odcizení, které vedlo k nevěře manželky (důkaz: rozsudek zdejšího soudu ze dne 26. 3. 2025 č. j. [spisová značka]).5. Žalobce se žalobou v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z důvodu, že jde o „pokutu – sankci“ za to, že mu žalovaná byla dlouhodobě nevěrná a „podváděla“ ho „se svým nehygienickým, nevzdělaným a lenošným cikánským milencem“, což žalobci způsobilo duševní útrapy. Žalovaná si tohoto byla vědoma, a proto žalobci podepsala uznání dluhu žalobci ve výši 90 000 Kč a svůj podpis na uznání dluhu nechala ověřit na poště. Zdejší soud ve věci [spisová značka] rozhodl nejprve rozsudkem dne 9. 5. 2023 (č. j. [spisová značka] o zamítnutí žaloby), který byl zrušen rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. [spisová značka] a věc byla vrácena soudu 1. stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedeného prvního rozsudku zdejší soud v rámci rekapitulace vyjádření žalované uvedl, že žalovaná navrhla žalobu zamítnout a uvedla, že „…Manžel ji urážel, vyřvával na ni, nakonec mu podepsala prohlášení, které požadoval… Prohlášení o uznání dluhu podepsala, aby měla klid, ale ani potom klid nenastal.“ (důkaz: rozsudek zdejšího soudu ze dne 9. 2. 2023 č. j. [spisová značka]). Zdejší soud i v druhém rozsudku, tj. ze dne 26. 3. 2025 č. j. [spisová značka], žalobu v plném rozsahu zamítl zejména s následujícím odůvodněním: „Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Manželovi podepsala prohlášení, protože ji urážel, vyřvával na ni, prohlášení podepsala, aby měla klid, ale ani potom klid nenastal… Soud provedl dokazování doloženým videozáznamem, ze kterého vyplývá, že žalobce žalované klade otázku, kdy částku uhradí a ona odpovídá, že nemá peníze, žalobce uvádí, že se zaplacení bude domáhat, ona mu odpovídá, že ať se o to soudí… Podle § 688 zákona č. 89/2012 Sb… požadovaná částka má být pokutou za to, že manželka ho dlouhodobě podváděla. Byla mu nevěrná a vědomě se na něm dopouštěla podvodu, což mu způsobilo duševní trauma. Je třeba uvést, že občanský zákoník s porušením shora uvedeného ustanovení nespojuje žádnou sankci. Porušení těchto povinností může vést pouze k odcizení manželů a k rozvodu manželství. Žádnou sankci ve smyslu finančního odškodnění však občanský zákoník s porušením těchto povinností nespojuje… § 2956 občanského zákoníku… se na projednávanou věc toto ustanovení nevztahuje. Žalovaná žalobci škodu nezpůsobila, neboť z rozvodového rozsudku vyplývá, že nevěra byla způsobena neshodami manželů. Zjištěná nevěra v manželství může způsobit značné duševní útrapy, tj. podvedenému manželovi… ne každá nemajetková újma je finančně nahraditelná, podle názoru soudu by se muselo v takovém případě jednat o objektivně doložitelnou újmu, která znamenala komplikace v zdravotním nebo osobním stavu podvedeného manžela (např. dlouhodobá pracovní neschopnost a v důsledku toho snížený plat, apod.) nic takového však žalobce netvrdil. Jestliže ani takováto objektivní újmy nevyplývá ani z tvrzení žalobce ani z rozvodového řízení, pak soud má za to, že žaloba není důvodná...“. Tyto skutečnosti soud zjistil z rozsudku č. j. [spisová značka]. Žalobce proti citovanému rozsudku podal odvolání, odvolací řízení není skončeno (viz ISAS a www.infosoud.justice.cz).6. Mezi účastníky je nesporné – a soud to zjistil i z důkazu přehráním zvukového záznamu z jednání ze dne 8. 2. 2023 konaném u zdejšího soudu – že žalovaná dne 8. 2. 2023 pronesla při soudním jednání při své účastnické výpovědi v řízení sp. zn. [spisová značka] před zdejším soudem následující výrok, kterým se vyjádřila k důvodům jejího podpisu uznání dluhu vůči žalobci znějícím na částku 90 000 Kč: „K tomu bych se vyjádřila tak, že vlastně před rozvodem i po rozvodu, několik let jsem měla doma peklo, neustále na mě vyřvával, sprostě mě urážel a byla jsem v situaci, když už jsem uvažovala, že budu muset jít k psychiatrovi, už jsem se úplně klepala, jen jsem přišla domů a pod nátlakem jsem mu tu částku podepsala, ač jsem s tím nesouhlasila.“. Ze zvukové nahrávky tohoto výroku žalované soud zjistil, že žalobce během sousloví žalované „sprostě mě urážel“ uvedl „To je strašný“ a během sousloví žalované „ač jsem s tím nesouhlasila“ uvedl „To není pravda“.II. Závěr o skutkovém stavu7. Z dokazování soud přijal následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] požadoval po žalované zaplacení částky 90 000 Kč s úrokem z prodlení s odkazem na to, že tento závazek žalované plyne z jí podepsaného uznání dluhu, které žalovaná podepsala proto, že žalobci jako tehdejšímu jejímu manželovi byla dlouhodobě nevěrná, čímž mu způsobila duševní útrapy. Žalovaná se v řízení sp. zn. [spisová značka] bránila verzí, že manželovi uznání dluhu podepsala z důvodu, aby měla klid, když manžel ji urážel a vyřvával na ni. Na podporu této své procesní obrany žalovaná při účastnické výpovědi v řízení sp. zn. [spisová značka] uvedla, že „před rozvodem i po rozvodu, několik let jsem měla doma peklo, neustále na mě vyřvával, sprostě mě urážel a byla jsem v situaci, když už jsem uvažovala, že budu muset jít k psychiatrovi, už jsem se úplně klepala, jen jsem přišla domů a pod nátlakem jsem mu tu částku podepsala, ač jsem s tím nesouhlasila.“. Zdejší soud se ani v jednom z celkem 2 rozsudků ve věci sp. zn. [spisová značka] touto procesní obranou žalované věcně nezabýval, pouze ji v odůvodnění rozsudku zmínil ve smyslu rekapitulace vyjádření žalované k žalobě a žalobu zamítl z jiných důvodů, než že by se zabýval otázkou (ne)pravdivosti citovaného výroku žalované a citovanou její obranou.III. Právní posouzení skutkového stavu8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně, a to jako spor o ochranu osobnosti.9. Podle § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) „(1) Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. (2) Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy“. Podle čl. 10 odst.

1 Listiny základních práv a svobod: „Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.“. Pokud jde o způsob a výši přiměřeného zadostiučinění, platí zejména § 2951 odst. 2 o. z., § 2956 o. z., § 2957 o. z. Podle § 2951 odst. 2 o. z.: „Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.“.III. 1) K absenci znaku neoprávněnosti u tvrzeného zásahu žalované do osobnosti žalobce10. Judikatura je ustálena k závěru, že „I. Došlo-li k zásahu do osobnostních práv v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění, resp. povinností (např. postupem příslušných orgánů v řízení k němuž jsou ze zákona povolány, výpovědí svědka, resp. účastníka v takovém řízení, úkony advokáta jednajícího za klienta na základě udělené plné moci apod.), pravidelně nepůjde o zásah neoprávněný, pokud subjekt (osoba fyzická či právnická), jež se zásahu dopustil, nevybočil z mezí takto stanovených práv a povinností; zásah je třeba současně vždy posuzovat v kontextu s okolnostmi, za nichž k němu došlo, a dále s přihlédnutím k funkci, kterou výkon dotčených práv, resp. povinností, plní. II. Vybočením z mezí takto stanovených práv a povinností v soudním řízení je zejména (například) křivé obvinění (§ 174 trestního zákona č. 140/1961 Sb., resp. § 345 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.), křivá výpověď (§ 175 trestního zákona č. 140/1961 Sb., resp. § 346 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.) nebo přestupek podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších změn a doplňků.“ (srov. např. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010 sp. zn. Cpjn 13/2007 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. [spisová značka]).11. Výrok žalované se tématicky (věcně) týkal předmětu civilního řízení, které totiž bylo vedeno o žalobě žalobce na zaplacení částky, kterou se žalovaná zavázala zaplatit v písemném uznání dluhu. Žalovaná při své účastnické výpovědi vysvětlovala, proč uznání dluhu žalobci podepsala - „několik let jsem doma měla peklo, neustále na mě vyřvával, sprostě mě urážel a byla jsem v situaci, když už jsem uvažovala, že budu muset jít k psychiatrovi, už jsem se úplně klepala, jen jsem přišla domů a pod nátlakem jsem mu tu částku podepsala, ač jsem s tím nesouhlasila“. Nedošlo tak k věcnému excesu, tj. mimo předmět civilního řízení, tedy k obsahovému excesu.12. Co do své formy nešlo o výrok vulgární či takový, který by již pro nepřiměřenost nebylo možné pro dané účely vzhledem k míře expresivity tolerovat. Nedošlo tak ani k excesu v intenzitě.13. Žalobce ostatně tvrdí exces z účastnické výpovědi výlučně z důvodu údajné nepravdivosti výroku uvedeného žalovanou v její výpovědi v civilním řízení vedeném žalobcem proti ní. K této otázce soud odkazuje na níže demonstrativně uvedenou judikaturu obecných soudů i Ústavního soudu.14. Za prvé, závěr o pravdivosti či nepravdivosti účastnické (svědecké či znalecké) výpovědi plyne z hodnocení takové výpovědi tím orgánem veřejné moci, který vede řízení, v rámci kterého byla výpověď učiněna (zde civilním soudem v řízení sp. zn. [spisová značka]); dospěje-li takový orgán veřejné moci k závěru o nepravdivosti výpovědi, pak tento svůj závěr vyjádří v odůvodnění rozhodnutí. Z judikatury plyne, že výpověď (účastníka, svědka, znalce) učiněnou v jiném (např. civilním či trestním) řízení nelze - z hlediska pravdivosti - přezkoumávat v řízení o ochranu osobnosti. Pokud tedy nedojde právě ten orgán (např. soud) - před nímž byla provedena výpověď - k závěru, že výpověď je vědomě nepravdivá a tento svůj závěr nevyjádří v odůvodnění rozhodnutí, takové hodnocení důkazů nelze obcházet cestou řízení o ochranu osobnosti. Účastníci civilního řízení – tedy i nynější žalobce jako (zároveň) žalobce v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] - jsou vybaveni procesními nástroji, jak nepravdivým tvrzením čelit v rámci daného civilního řízení; tedy včetně poskytnutí vlastního procesního stanoviska, vlastní výpovědi či jinými důkazními návrhy (ostatně v judikatuře srov. obdobně k přestupkovému řízení např. usnesení Ústavního soudu z 1. 6. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1324/21, bod 8. a 10.). Tudíž ani výpověď žalované učiněnou řízení sp. zn. [spisová značka] nelze z hlediska pravdivosti přezkoumávat v tomto řízení (o ochranu osobnosti žalobce).15. V tomto smyslu soud odkazuje zejména na následující rozhodnutí: 1) usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 12. 2005 sp. zn. II. ÚS 289/05 („…Pokud je žalobce přesvědčen, že žalování v předchozích řízeních vypovídali nepravdivě a pravdu zamlčovali, mohl své námitky uplatnit v rámci těchto řízení. V případě, že by byla připuštěna oprávněnost takové žaloby stěžovatele v řízení na ochranu osobnosti, došlo by v konečných důsledcích k nepřípustnému hodnocení provedených důkazů v jiných řízeních a přezkumu jiných soudních rozhodnutí. Samotná žalobní tvrzení pak nevypovídala o tom, že by žalovaní překročili meze při svých účastnických či svědeckých výpovědích...“), 2) usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2007 sp. zn. II. ÚS 82/06, 3) usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2012 sp. zn. II. ÚS 23/12, 4) usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. II. ÚS 552/16, 5) usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2021 sp. zn. II. ÚS 309/21, 6) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. [spisová značka] („Pokud odvolatel namítá, že žalovaný jako svědek nevypovídal pravdu, pak odvolací soud přiléhavě a správně připomněl, že v řízení o ochranu osobnosti nelze přezkoumávat pravdivost výpovědi učiněné v jiném občanskoprávním řízení“; ústavní stížnost podaná proti citovanému usnesení Nejvyššího soudu byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2007 sp. zn. IV. ÚS 757/06), 7) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011 sp. zn. [spisová značka] (proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2012 sp. zn. II. ÚS 1519/11), 8) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011 sp. zn. [spisová značka] (proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 11. 2011 sp. zn. I. ÚS 3218/11), 9) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011 sp. zn. [spisová značka] (publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. 15/2011 jako C [adresa] rozhledech č. [hodnota] -8/2013, s. 271), 10) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015 sp. zn. [spisová značka] (proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2016 sp. zn. I. ÚS 3568/15), 11) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2020 sp. zn. [spisová značka] (publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4/2023 jako C 20253), 12) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. [spisová značka], 13) rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2006 sp. zn. [spisová značka] (dostupný na ASPI pod č. JUD199281CZ) aj.16. Z rozhodovací praxe Krajského soudu v Brně soud odkazuje na následující jeho rozsudky: 1) ze dne 10. 5. 2023 č. j. [spisová značka] (bod 11. odůvodnění); 2) ze dne 4. 5. 2022 č. j. [spisová značka] (bod 8. až 10.); 3) ze dne 20. 5. 2020 č. j. [spisová značka] (zejména bod 14.); 4) ze dne 29. 5. 2019 č. j. [spisová značka] (bod 10. až 13.), 5) ze dne 5. 6. 2024 č. j. [spisová značka] (zejména bod 11.) [proti němuž podané dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2025 sp. zn. [spisová značka] ]. Z uvedených rozsudků krajského soudu lze nyní souzenou věc připodobnit zejména k rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. [spisová značka], který se týkal též odpovědnosti z titulu ochrany osobnosti za výroky pronesené účastníkem řízení v jiném civilním řízení: „10. Existenci excesu z výkonu zákonné licence zde nelze dosledovat, neboť žalovaný se svými výroky nemohl dopustit trestného činu (nebyl svědkem ani znalcem)…12. Neoprávněnost zásahu do práva na ochranu osobnosti je tudíž vyloučena a nemůže spočívat u tohoto typu zásahu v případné nepravdivosti skutkových tvrzení (či nepřiléhavosti hodnotících úsudků). Důvodem vylučujícím neoprávněnost zásahu totiž u těchto specifických typů zásahů do práva na ochranu osobnosti není pravdivost skutkových tvrzení (či oprávněnost kritiky), tedy důvody, které obecně (při absenci specifické zákonné licence) vylučují neoprávněnost zásahu u ostatních typů zásahů do cti a vážnosti člověka při kolizi se svobodou projevu …“.17. Hodnocení důkazů provedených v jiném (občanskoprávním) řízeních (tj. včetně účastnických výpovědí) pro účely těchto řízení je – v souladu se zásadami ústnosti (§ 115 odst. 1 o. s. ř.), ústní výpovědi (§ 126 a § 131 o. s. ř.), přímosti (§ 122 odst. 1 o. s. ř.) a volného hodnocení důkazů (srov. § 132 o. s. ř.) - vyhrazeno orgánům rozhodujícím v těchto řízeních, a to mj. ve vztahu i k jiným provedeným důkazům v těchto jiných řízeních. Při provádění důkazu výslechem se projevuje mj. zásada přímosti (bezprostřednosti), neboť při hodnocení důkazů spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědi i další skutečnosti, které – ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědi – nemohou být vyjádřeny např. v protokole o jednání (ani na zvukovém záznamu); přitom jde o (nezachytitelné) okolnosti, které významně dokreslují celkový názor o pravdivosti či nepravdivosti vypovídaných skutečností, jelikož při důkazu výpovědí osoby soud vyhodnocuje věrohodnost výpovědi mj. s přihlédnutím k tomu, jaká je její rozumová a duševní úroveň, ke způsobu reprodukce skutečností, o nichž vypovídá, a k jejímu chování při výslechu (včetně vizuálního pohledu na vyslýchanou osobu); tj. zda je vyslýchaný přesvědčivý, vypovídá s jistotou, plynule a je ochoten odpovídat na otázky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011 sp. zn. [spisová značka], či ze dne 31. 1. 2019 sp. zn. [spisová značka]).18. Úkolem soudu v řízení o ochranu osobnosti tak ani nemůže být hodnocení výpovědí provedených v jiném řízení. Vždyť soudce rozhodující v řízení o ochranu osobnosti při provádění (účastnické, svědecké či znalecké) výpovědi v jiném řízení nebyl přítomen (a stejně tak nebyl přítomný ani při provádění jiných důkazů v tomto jiném řízení); proto ani nemůže - v souladu se zásadou přímosti, ústnosti a volného hodnocení důkazů - přijmout kvalifikované skutkové zjištění o pravdivosti či nepravdivosti výpovědi. Na podporu správnosti tohoto názoru soud odkazuje ze soudní praxe kupříkladu na : 1) rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2023 č. j. [spisová značka] (bod 11. odůvodnění); 2) rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2022 č. j. [spisová značka] (bod 8.); 3) rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2020 č. j. [spisová značka] (bod 14.); 4) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011 sp. zn. [spisová značka] (včetně 1. odstavce).19. Za druhé, ve smyslu judikatury zde nelze odhlédnout ani od toho, že výroky byly učiněny v souvislosti s atmosférou napjatých vztahů mezi účastníky, jejichž důsledkem byl mj. rozvod manželství, dále řízení o zaplacení pod sp. zn. [spisová značka] i tato žaloba na ochranu osobnosti. K tomu z judikatury srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. [spisová značka] ohledně absence excesu u výroků (dokonce) o tom, že účastnice řízení je zlodějka, krade a lže, užitých emotivně při výpovědi před soudem v občanském soudním řízení.20. Za třetí, jde-li ve smyslu (shora demonstrativně uvedené) judikatury v případě mj. účastnické výpovědi pravidelně o oprávněný zásah do osobnosti člověka, pak z konstrukce „obecné pravidlo – výjimka“ (singularia non sunt extendenda) vyplývá požadavek restriktivního posuzování ustanovení o výjimce z pravidla (metodologicky obdobně srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2766/14, bod 21., I. ÚS 520/16, bod 51., III. ÚS 4071/17, bod 27., I. ÚS 2903/14, bod 55. a 56., nebo usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 143/04; obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. [spisová značka], či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2005 č. j. [spisová značka])21. Žalobce tvrdil, že mu soudkyně v řízení sp. zn. [spisová značka] uvedla, že má právo podat žalobu (viz např. str. 1 podání žalobce z 5. 9. 2025 na č. l. 25). I kdyby to ale soudkyně uvedla, pak to nezakládá důvod pro vyhovění žaloby (ostatně ani objektivní dobrou víru žalobce ve vyhovění žalobě). To již z logického důvodu, že z práva podat žalobu neplyne, že žalobě bude vyhověno. Tím méně z případného poučení (ze strany soudkyně v řízení sp. zn. [spisová značka]) o právu žalobce podat trestní oznámení neplyne ani náznak toho, že v jiném řízení (civilním - o ochranu osobnosti) bude žalobě žalobce vyhověno.III.

2) K neunesení důkazního břemene žalobcem o nepravdivosti výroku žalované22. Další, samostatný důvod zamítnutí žaloby spočívá v žalobcově neunesení důkazního břemene na o nepravdivosti sporného výroku.23. Zde nejde o obecný typ zásahu, při kterém by důkaz pravdivosti skutkových tvrzení či existence skutkového základu úsudků nesl sám původce výroku. Jde-li (i podle judikatury) při (účastnické, svědecké i znalecké) výpovědi zpravidla o oprávněný zásah do osobnosti (tj. s výjimkou excesu z výpovědi), je na dotčené osobě, aby prokázala neoprávněnost zásahu (jako výjimku z pravidla), například pro nepravdivost výpovědi. Ostatně podle judikatury i v obecné rovině platí, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky, který existenci těchto skutečností tvrdí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2002 sp. zn. [spisová značka]). Právě žalobce exces žalované (z její výpovědi) dovozuje a žalobce je tím, komu by prokázání excesu (jako výjimky z pravidla oprávněnosti zásahu do osobnosti člověka) bylo (z hlediska hmotného práva) ku prospěchu. Nadto smyslem ochrana nerušené realizace procesních projevů subjektů řízení, a tím mimo jiné nepodporovat jejich neochotu vypovídat; s takovou teleologií by však stěží byl slučitelný požadavek, aby se subjekty řízení později u případného napadení žalobou na ochranu osobnosti museli obhajovat a prokazovat, že nelhali, nýbrž vypovídali pravdu. Z vícero důvodů tak důkazní břemeno o tom, že žalovaná při účastnické výpovědi v jiném civilním řízení uvedla nepravdu, tíží žalobce.24. Ze soudní praxe o tom, že u tohoto typu tvrzeného zvláštního zásahu do ochrany osobnosti tíží břemeno důkazní o excesu žalované (o tvrzené nepravdivosti jejího výroku z jiného řízení) právě osobu žalobce, srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2024 č. j. [spisová značka] (bod 12. odůvodnění), proti němuž podané dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2025 sp. zn. [spisová značka].25. O tomto důkazním břemeni ležícím právě na žalobci byl žalobce soudem poučen (včetně poučení o následcích nesplnění výzvy) ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. již před jednáním, a to v usnesení ze dne 6. 8. 2025 č. j. [spisová značka] (bod II. a III.). Nadto soud na tuto výzvu a poučení ze dne 6. 8. 2025 žalobce odkázal i při soudním jednání dne 9. 9. 2025 (viz str. 3 dole protokolu o jednání). [adresa] žalobce navrhl jen důkaz účastnickým výslechem žalované a další důkaz neoznačil. To navzdory tomu, že soud žalobce při jednání poučil, že výslech žalované nelze provést kvůli jejímu nesouhlasu se svým výslechem ve smyslu § 131 odst. 1 o. s. ř. (viz str. 3 dole protokolu o jednání z 9. 9. 2025). Žalobce přitom objektivně nebyl v důkazní nouzi (kvůli nesouhlasu žalované se svým výslechem) již proto, že mohl navrhnout k důkazu svoji účastnickou výpověď.26. Žalobce navrhl k důkazu přehrát zvukový záznam z jednání konaného u zdejšího soudu ze dne 26. 3. 2025 pod sp. zn. [spisová značka] k prokázání svého tvrzení, že mu soudkyně uvedla, že má právo podat žalobu (viz str. 2 protokolu o jednání z 9. 9. 2025 na č. l. 29 verte). Šlo však o nadbytečný důkaz, jelikož neměl vypovídající hodnotu stran otázky (ne)pravdivosti předmětného výroku žalované. Účastníkem označený důkaz není třeba provést, jestliže jeho prostřednictvím nemohou být právně rozhodné skutečnosti prokázány. Již proto tento důkaz soud neprovedl27. Tudíž žalobce neprokázal nepravdivost výroku proneseného žalovanou při její účastnické výpovědi v řízení sp. zn. [spisová značka], tedy neprokázal neoprávněnost zásahu žalované do jeho osobnostních práv, což vede též k plnému zamítnutí žaloby.III.

3) K objektivní nezpůsobilosti výroku žalované zasáhnout do osobnosti žalobce28. Další, samostatný důvod zamítnutí žaloby spočívá v absenci objektivní způsobilosti napadeného výroku žalované zasáhnout do osobnosti žalobce.29. Výrok byl pronesen žalovanou při jejím výslechu při soudním jednání, v přítomnosti soudkyně, žalobce a advokáta žalované. Advokát žalované má ze zákona povinnost mlčenlivosti (srov. např.: § 21 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii) a rovněž soudkyně má povinnost mlčenlivosti (viz § 81 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích). Výrok žalované je součástí soudního spisu, do kterého má přístup jen velmi omezené množství osob (je součástí zvukového záznamu z jednání). Žalobce ani netvrdí, že by žalovaná předmětný výrok zveřejnila, že by jej uvedla v širší známost. Nadto není přiléhavá verze žalobce, že soud napadený výrok žalované uvedl v rozsudku sp. zn. [spisová značka], jako by to byla pravda; ve skutečnosti byl ve 2 rozsudcích (vydaných v řízení sp. zn. [spisová značka]) sporný výrok žalované uveden jen v rámci shrnutí toho, co na svou obranu uvedla žalovaná (aniž by se soud vyjádřil k jeho pravdivosti a přiléhavosti).30. Co do absence objektivní způsobilosti výroku žalované proneseného při jejím účastnickém výslechu ve zjištěném kontextu soud odkazuje analogicky (či přiměřeně) na ustálenou judikaturu.31. Kupříkladu jde o 1) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2022 sp. zn. [spisová značka] [„…výroky o osobě žalobce byly učiněny v rámci podání, konkrétně při výkonu zákonem stanoveného subjektivního práva (procesní obrany) [právnická osoba]. jako žalovaného…Výroky o žalobci nebyly dále zveřejněny a nebylo ani tvrzeno, že by je žalovaná opakovala při jiné příležitosti, nebo že by je nějakým způsobem uvedla v širší známost…Již proto nedošlo k zásahu objektivně způsobilému svojí intenzitou zasáhnout do osobnosti žalobce.“; ústavní stížnost proti tomuto usnesení Nejvyššího soudu byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023 sp. zn. I. ÚS 83/23]; Dále srov. např. 2) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2022 sp. zn. [spisová značka], či 3) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008 sp. zn. [spisová značka].32. Soud odkazuje i na 4) usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2006 sp. zn. IV. ÚS 500/05 - adresáti tehdy sporného výroku byli policisté projednávající trestní oznámení a právní zástupci a žaloba na ochranu osobnosti byla zamítnuta s odkazem na to, že všechny osoby byly vázány mlčenlivostí.33. Obdobně lze odkázat např. na 5) usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 1995 sp. zn. IV. ÚS 104/95. Tehdy žalovaný pronesl sporné výroky v rámci vyřizování stížnosti stěžovatele na postup pohotovostní motorizované jednotky a byly určeny výlučně pro účely stížnostního řízení a nikoliv pro veřejnost. Odvolací soud tehdy argumentoval, že osoby manipulující se stížnostním spisem byly vázány služebním tajemstvím, a proto nemohlo jít o zásah objektivně způsobilý narušit osobnostní práva stěžovatele. Ústavní soud to aproboval z hlediska ústavního pořádku.34. Dále soud poukazuje např. na 6) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2002 sp. zn. [spisová značka] (výrok pronesený před zaměstnanci pošty vázaných mlčenlivostí), 7) ze dne 27. 8. 2020 sp. zn. [spisová značka] (výroky pronesené před lékařkou, která byla vázána mlčenlivostí, přičemž ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. III. ÚS 3236/20), 8) ze dne 20. 5. 2009 sp. zn. [spisová značka] (výroky pronesené před osobou podléhající lékařské mlčenlivosti), 9) usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2002 sp. zn. I. ÚS 625/01 (o tom, že rekognice fotografiemi je zachycena v soudním spise, přičemž tento není veřejnou listinou a nahlížení do něj je omezeno na přesně zákonem omezený okruh osob), či 10) rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 8. 2021 č. j. [spisová značka], bod 12. (o tom, že do zdravotnické dokumentace má přístup jen velmi omezené množství osob a tehdy sporné výroky byly její součástí, pročež nešlo svým charakterem o zásah objektivně způsobilý dotknout se osobnostní sféry žalobce).35. Konečně soud odkazuje na 11) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2025 sp. zn. [spisová značka], které odmítlo dovolání ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Zdejší soud v rozsudku ze dne 25. 10. 2023 č. j. [spisová značka] zamítl žalobu z více samostatných důvodů (rozsudek postavený na tzv. více nohách, obdobně jako tento rozsudek). Jedním z důvodů tehdejšího zamítnutí žaloby byl závěr zdejšího soudu o absenci objektivní způsobilosti výroků tehdejší žalované pronesených při její výpovědi před policejním orgánem v přítomnosti 2 policistů a 3 advokátů, přičemž ani tehdy žalovaná výroky nešířila. Nejvyšší soud v citovaném usnesení mj. uvedl, že „Soud prvního stupně se s uplatněnými nároky zabýval mimořádně pečlivě a své rozhodnutí odůvodnil vyčerpávajícím způsobem… výpověď žalobkyně nebyla nijak zveřejněna a seznámily se s ní jen úřední osoby… nemohlo by jimi podle závěru soudu prvního stupně dojít k zásahu do osobnosti žalobce“.III.

4) K poskytnutí si satisfakce jednáním žalobce (autosatisfakce)36. Konečně žaloba je nedůvodná i ze čtvrtého samostatného důvodu – totiž žalobce si poskytl dostatečnou satisfakci vlastním jednáním, tj. svépomocnou satisfakcí (autosatisfakcí), v reakci na zažalovaný výrok.37. Jiným způsobem zadostiučinění ve smyslu § 2951 odst. 2 o. z. může být jakákoli forma satisfakce způsobilá přispět k vyvážení a zmírnění nepříznivých následků neoprávněného zásahu (odčinění újmy) a nemající charakter náhrady nemajetkové újmy v penězích. Též z judikatury plyne, že formou vyvážení a zmírnění nepříznivých následků zásahu je i 1) chování poškozeného například ve formě jeho slovního výpadu vůči původci zásahu a že k nápravě nemajetkové újmy dále 2) může dojít i poskytnutím prostoru poškozenému pro reakci na nepravdivé tvrzení (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], nebo nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2844/14, bod 57.). Z rozhodovací praxe Krajského soudu v Brně srov např. jeho rozsudek ze dne 7. 4. 2021 č. j. [spisová značka] (bod 75. až 77. odůvodnění).38. Ve smyslu svépomocné satisfakce žalobce soud za prvé uvádí, že žalobce již během zažalovaného výroku při výpovědi žalované s výrokem projevoval v řízení sp. zn. [spisová značka] nesouhlas (viz na zvukovém záznamu slyšitelné výrazy žalobce „To je strašný“ a „To není pravda“), nadto v rozporu vyhláškou č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soud, když mj. mluvil bez dovolení soudu a při výpovědi žalované s touto výpovědí projevoval nesouhlas [viz § 13 odst. 4: „Klást otázky a vyjadřovat se lze jen se souhlasem nebo na pokyn předsedy senátu (samosoudce).“ a § 13 odst. 6: „Osoby přítomné v jednací síni jsou povinny zdržet se všeho, co by mohlo narušit průběh či důstojnost soudního jednání, včetně projevování souhlasu nebo nesouhlasu s průběhem jednání, výpovědí osob, s vyhlášenými rozhodnutími aj.“]. Pak v řízení sp. zn. [spisová značka] - i v tomto řízení - žalobce dostal prostor pro reakci na zažalovaný výrok, čehož žalobce využil.39. Za druhé si žalobce poskytl sám satisfakci i tím, že se o žalované vyjadřoval v jistém smyslu neuctivě. Jednak jde o vyjádření žalobce už v řízení sp. zn. [spisová značka] o tom, že ho žalovaná podváděla „se svým nehygienickým, nevzdělaným a lenošným cikánským milencem“ a že „Nevěru bylo možné řešit pouze dvěma způsoby, a to buďto fyzicky, jak to řeší drtivá většina mužů nebo finančně. Protože je křesťan a v křesťanství je fyzické násilí tabu, zbývala mu pouze druhá varianta, tj. finanční postih (pokuta).“ (citováno z rozsudku z 26. 3. 2025 č. j. [spisová značka]). Dále jde o vyjádření žalobce na adresu žalované v tomto řízení (tj. 47 C 117(2025) o tom, že žalovaná ho „začala podvádět ještě k tomu s takovým špinavým nevzdělaným cikánem“ (viz zvukový záznam z jednání z 9. 9. 2025). Druhak se jedná o zrovna nikoli uctivé vyjadřování žalobce o žalované v tomto řízení - zejména - v tom smyslu, že žalovaná při pronášení zažalovaného výroku vypadala „jak žákyně páté třídy, která se naučila básničku a tady to odvykládala“, že „ona v době, kdy teda jezdila souložit s tím cikánem, tak prostě mě pořád ze mě tahala peníze“, že „ona se totiž domnívala, že … ona teda bude ze mě tahat peníze, nebude chodit do práce a bude si jezdit s cikánem po lese a po parkovištích“, že žalovaná sporným výrokem pronesla „totální lež, odpornou lež“, „strašnou odpornou lež“, či že „…bylo v době covidu… chodila s tím cikánem prostě do toho lesa si užívat, tak když se vrátila… já ji říkám,… nasaď si roušku, protože jsi byla s tím cikánem a já nechci od tebe nic chytnout... potom šla do vany a tam prostě se umývala po tom svým aktu, tak já jí říkám, prosím tě, ale buď tak laskavá a vydezinfikuj to po sobě…“ (viz zvukový záznam z jednání z 9. 9. 2025).40. Tudíž i kdyby (ryze hypoteticky) žalovaná neoprávněně zasáhla sporným výrokem do osobnosti žalobce, žalobcův nárok na satisfakci by byl suplován jeho svépomocnou satisfakcí, pročež by již žalobce neměl právo na žádnou další satisfakci (ani na omluvu, ani na satisfakci peněžitou).III.

5) Právní závěr41. Ze shora uvedených čtyř – přitom samostatných - důvodů [viz body III. 1) až 4)] soud žalobu shledal za plně nedůvodnou, a proto ji v plném rozsahu zamítl (výrok I. a II. rozsudku).IV. Náhrada nákladů řízení42. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně procesně úspěšná žalovaná má právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení.43. Jde o odměnu advokáta v celkové výši 20 400 Kč za následující úkony právní služby: 1) převzetí a příprava zastoupení – viz § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jako „a. t.“) a § 9a odst. 1 písm. a) a. t. (tarifní hodnota 100 000 Kč počítaná z výše žalobního peněžitého zadostiučinění) – tj. odměna ve výši 5 100 Kč, 2) písemné vyjádření k žalobě - § 11 odst. 1 písm. d) a. t. – 5 100 Kč, 3) a 4) účast na jednání dne 9. 9. 2025 v době od 8:30 do 10:52, tedy přesahující 2 hodiny – viz § 11 odst. 1 písm. g) a. t. - 10 200 Kč. Dále se jedná o paušální náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. v celkové výši 1 800 Kč (4 x 450 Kč). Konečně jde dle § 137 odst. 4 o. s. ř. o náhradu DPH ve výši 21 % z částky 22 200 Kč, tj. ve výši 4 662 Kč.44. Celkem tak je žalobce povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 26 862 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (viz § 160 odst. 1 věta před středníkem), k rukám zástupce žalované (viz § 149 odst. 1 o. s. ř.) [viz výrok III. tohoto rozsudku].