Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

1 C 149/2026

Soud: Okresní soud v Kutné HořeDatum rozhodnutí: 17. 9. 2026Č. j.: 1 C 149/2026-96Samosoudce: Mgr. Bc. Aleš BambušekAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 19. 11. 2026Předmět řízení: o zaplacní 142 272 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKH:2026:1.C.149.2026.1
bezdůvodné obohaceníneplatnost smlouvysmlouva o úvěruprodlení dlužníka
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (35) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 77 560 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 36 447 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 114 007 Kč od [datum] do zaplacení, částky 28 265,11 Kč, úroku ve výši 61,12 % ročně z částky 97 769,05 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 3 835,44 Kč a úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 97 769,05 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 323 136 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení 142 272,11 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci dne [datum] uzavřeli prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. [číslo smlouvy], na jejímž základě poskytla žalovanému 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr se sjednaným úrokem 61,12 % ročně splatit ve 48 měsíčních splátkách po 5 610 Kč. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jím předložených údajů a dokladů, kontroly registrů SOLUS a NRKI, insolvenčního rejstříku a interního scoringu, přičemž dospěla k závěru, že je schopen úvěr splácet. Jelikož žalovaný přestal splátky řádně hradit, byl úvěr ke dni [datum] zesplatněn. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

4. Soud z provedených důkazů (včetně OP) zjistil, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru č. [číslo smlouvy] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně s včas splácet, a to v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 610 Kč. Smluvní úrok činil 61,12 % ročně, RPSN činilo 81,51 % a žalovaný se také zavázal hradit příslušné poplatky (návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru, předsmluvní formulář, oznámení o schválení úvěru a splátkový kalendář).

5. Z předžalobní výzvy (a doručenky) soud zjistil, že dne [datum] vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky s příslušenstvím s tím, že pokud tak do 15 dnů neučiní, bude se žalobkyně nároku domáhat soudní cestou.

6. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný celkem uhradil částku 22 440 Kč.

7. Z oznámení soud zjistil, že žalobkyně oznámila dne [datum] žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k uhrazení částky 114 007 Kč.

8. Z výzev k zaplacení soud zjistil, že dne [datum] a [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužných splátek s tím, že pokud tak neučiní, dojde k zesplatnění celého úvěru.

9. Z výpisů z účtu žalovaného za období od října 2024 do ledna 2025 soud zjistil, že žalovaný disponoval pravidelnými příjmy, zejména ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba], přičemž čistá mzda se v jednotlivých měsících pohybovala přibližně mezi 31 000 Kč a 39 000 Kč. Vedle příjmů ze zaměstnání byly na účet opakovaně připisovány také platby od fyzických osob, zejména od [jméno FO] a také převod z jiného účtu žalovaného, a v průběhu sledovaného období žalovaný rovněž čerpal další úvěrové prostředky, konkrétně úvěr ve výši 35 000 Kč od společnosti [právnická osoba] a úvěr ve výši 20 000 Kč od společnosti [právnická osoba]. Z účtu byly pravidelně hrazeny splátky dříve sjednaných úvěrových závazků, zejména v částkách 8 252 Kč, 2 080 Kč a 817 Kč měsíčně, tedy v souhrnné výši přesahující 11 000 Kč měsíčně. Dále byly z účtu hrazeny běžné výdaje související se službami a pojištěním v řádu několika tisíc korun měsíčně, pravidelné platby za telekomunikační služby, jakož i četné platby za potraviny, stravování, dopravu a další běžnou spotřebu. Výpisy současně zachycují značné množství transakcí souvisejících s hazardními hrami a sportovním sázením, zejména ve prospěch společností [hazard], [hazard], [hazard], [hazard] a [hazard], a to často několikrát týdně až několikrát denně v jednotlivých částkách zpravidla od 100 Kč do 3 000 Kč, přičemž na účet byly připisovány rovněž výhry a vratky od těchto společností. Z pohybu na účtu dále vyplývá, že žalovaný v jednotlivých měsících zpravidla spotřeboval převážnou část svých disponibilních prostředků a ke konci sledovaných měsíců mu na účtu nezůstávaly významnější finanční rezervy, když konečné zůstatky se pohybovaly pouze v řádu nižších tisíců korun.

10. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že bylo zjištěno sedm žádostí o úvěr a částka expozice žalovaného činila 3 073 786 Kč a součet celkového limitu kreditních karet 50 100 Kč.

11. Z výpisu ze seznamů SOLUS soud zjistil, že jde o tabulku shrnující lustraci žalovaného ohledně dlužných splátek s negativním výsledkem.

12. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne [datum] byla na účet č. [č. účtu] zaslána částka 100 000 Kč.

13. Z technického popisu procesu sjednávání úvěrů předloženého žalobkyní soud zjistil, že podle tohoto dokumentu probíhá sjednávání úvěrů prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, v rámci něhož klient vyplňuje osobní a finanční údaje, dochází k ověření identifikačních údajů klienta, posouzení jeho úvěruschopnosti a zpřístupnění smluvní dokumentace elektronickou formou. Dokument dále popisuje elektronický způsob uzavření smlouvy prostřednictvím jedinečného podpisového kódu a následné vyplacení schváleného úvěru na bankovní účet klienta.

14. Soud na základě skutkových zjištění uzavřel pro věc rozhodný následující skutkový stav věci.

15. Účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru č. [číslo smlouvy], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po 5 610 Kč, se smluvním úrokem 61,12 % ročně a RPSN 81,51 %, a hradit rovněž sjednané poplatky. Při sjednávání úvěru žalobkyně vycházela z osobních a finančních údajů žalovaného, výpisů z jeho bankovního účtu, údajů z nebankovního registru klientských informací a z výsledku lustrace v registru SOLUS. Z výpisů z účtu za období od října 2024 do ledna 2025 vyplývalo, že žalovaný pobíral pravidelnou čistou mzdu od společnosti [právnická osoba], která se pohybovala přibližně od 31 000 Kč do 39 000 Kč měsíčně. Na jeho účet byly připisovány také platby od fyzických osob a převody z jiného účtu žalovaného, aniž bylo z předložených podkladů zřejmé, zda šlo o pravidelné a dlouhodobě udržitelné příjmy. Z výpisů současně vyplývalo, že žalovaný již splácel několik dřívějších úvěrových závazků, na které měsíčně vynakládal celkem více než 11 000 Kč. Ve sledovaném období navíc čerpal další úvěrové prostředky, konkrétně částku 35 000 Kč od společnosti [právnická osoba] a částku 20 000 Kč od společnosti [právnická osoba]. Vedle splátek úvěrů hradil běžné výdaje za služby, pojištění, telekomunikace, potraviny, stravování, dopravu a další spotřebu. Na účtu žalovaného se dále nacházelo značné množství transakcí souvisejících s hazardními hrami a sportovním sázením, zejména ve prospěch společností [hazard], [hazard], [hazard], [hazard] a [hazard]. Tyto platby byly prováděny několikrát týdně, někdy i několikrát denně, zpravidla v částkách od 100 Kč do 3 000 Kč. Na účet byly připisovány také výhry a vratky od uvedených společností. Žalovaný přitom v jednotlivých měsících spotřeboval převážnou část disponibilních prostředků a na konci sledovaných období mu zůstávaly pouze zůstatky v řádu nižších tisíců korun, aniž si vytvářel významnější finanční rezervu. Z nebankovního registru klientských informací žalobkyně zjistila sedm žádostí žalovaného o úvěr, jeho úvěrovou expozici ve výši 3 073 786 Kč a celkový limit kreditních karet 50 100 Kč. Lustrace žalovaného v registru SOLUS naproti tomu neprokázala evidenci dlužných splátek. Technický popis procesu sjednávání úvěrů předložený žalobkyní pouze obecně popisoval, že klient při sjednávání úvěru vyplňuje osobní a finanční údaje, žalobkyně ověřuje jeho totožnost a posuzuje jeho úvěruschopnost; neobsahoval však konkrétní vyhodnocení příjmů, běžných životních nákladů, stávajících závazků, dalších úvěrů, hazardních transakcí ani skutečně disponibilní částky žalovaného po odečtení všech pravidelných výdajů. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 22 440 Kč. Pro nehrazení sjednaných splátek jej žalobkyně dne [datum] a [datum] vyzvala k úhradě a upozornila jej na možnost zesplatnění úvěru. Dne [datum] úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 114 007 Kč. Následnou předžalobní výzvou ze dne [datum] jej vyzvala k úhradě dlužné částky s příslušenstvím ve lhůtě 15 dnů.

16. Soud posoudil věc právně takto:

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

26. Soud se proto zabýval nejen tím, zda byla smlouva formálně uzavřena, zda byly peněžní prostředky žalovanému vyplaceny a v jakém rozsahu byly vráceny, ale také tím, zda žalobce před poskytnutím úvěru důkladně posoudil úvěruschopnost žalovaného a zda výsledek takového posouzení umožňoval uzavřít, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

27. Žalobkyně před uzavřením smlouvy disponovala bankovními výpisy žalovaného za období od října 2024 do ledna 2025, výstupem z Nebankovního registru klientských informací a výsledkem prověření registru SOLUS. Nelze proto uzavřít, že by finanční situaci žalovaného nezjišťovala vůbec. Z předložených důkazů však není patrné, jak získané údaje vyhodnotila a na základě jakého konkrétního výpočtu dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen další úvěr ve výši 100 000 Kč splácet ve 48 měsíčních splátkách po 5 610 Kč. Obecné prohlášení ve smlouvě, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno, ani prohlášení žalovaného, že je schopen úvěr splácet, vlastní posouzení žalobkyně nenahrazují.

28. Z bankovních výpisů vyplýval pravidelný mzdový příjem žalovaného, který se s výjimkou vyšší prosincové platby pohyboval přibližně mezi 30 000 Kč a 32 000 Kč měsíčně. Současně z nich byly zjevné tři pravidelně se opakující platby výslovně označené jako splátky úvěru nebo úroku, a to ve výši 8 252 Kč, 2 080 Kč a 817 Kč měsíčně, celkem tedy 11 149 Kč. Po připočtení nové splátky 5 610 Kč by známá pravidelná dluhová služba činila 16 759 Kč měsíčně, tedy více než polovinu stabilního mzdového příjmu žalovaného. Po zaplacení těchto splátek by mu z příjmu přibližně 31 000 Kč zbývalo asi 14 000 Kč na veškeré náklady bydlení, stravy, energií, dopravy, pojištění, případné vyživovací povinnosti a další závazky. Žalobkyně však nedoložila, že by tyto nezbytné výdaje zjistila a zahrnula do svého hodnocení.

29. Výpisy navíc zachycovaly přijetí úvěru ve výši 35 000 Kč od společnosti [právnická osoba]. dne [datum], následnou platbu 9 069 Kč témuž věřiteli a přijetí dalšího úvěru ve výši 20 000 Kč od společnosti [právnická osoba] [právnická osoba]. dne [datum]. Šlo tedy o dva úvěry čerpané krátce před uzavřením posuzované smlouvy. Žalobkyně nepředložila žádný podklad, z něhož by bylo patrné, zda zjistila jejich trvání, zbývající výši, měsíční splátky a dobu splácení a zda je zahrnula do celkového úvěrového zatížení žalovaného. Neobjasnila ani povahu dalších opakovaných plateb v řádu několika tisíc korun, které mohly představovat další pravidelné závazky nebo nezbytné výdaje.

30. Ani výsledek prověření NRKI neodstraňuje pochybnosti o řádnosti posouzení. Tento výstup uváděl žádosti žalovaného u sedmi jiných finančních institucí a agregovanou expozici ve výši 3 073 786 Kč. Současně sice uváděl nulový dluh po splatnosti, tento údaj však vypovídá pouze o absenci evidovaného prodlení, nikoli o schopnosti nést další úvěrové zatížení. Žalobkyně nepředložila rozpis uvedené expozice na jednotlivé závazky, výši jejich měsíčních splátek, zbývající dobu splácení ani vysvětlení, zda žalovaný u jednotlivých závazků vystupoval jako dlužník nebo spolužadatel. Není proto zřejmé, jaký konkrétní význam těmto údajům při schválení úvěru přisoudila.

31. Za dostatečný podklad pro závěr o úvěruschopnosti nelze považovat ani kladný zůstatek na účtu žalovaného. Ten byl v rozhodném období ovlivněn nejen mzdou, ale rovněž nově čerpanými úvěry, hotovostním vkladem a opakovanými převody z jiného účtu, navíc se na konci každého měsíce pohyboval spíše v menších částkách, neboť žalovaný většinu příjmů rovnou utrácel. Bez objasnění původu a pravidelnosti těchto prostředků nebylo možné považovat konečný zůstatek za stabilní vlastní rezervu použitelnou ke splácení úvěru po dobu čtyř let. Bankovní výpisy rovněž zachycovaly značné množství opakovaných a proměnlivých plateb provozovatelům her a sázek. Tyto transakce nebylo namístě hodnotit morálně, byly však významné pro posouzení skutečné výdajové struktury a stability peněžních toků žalovaného. Ani jejich dopad žalobkyně v doloženém hodnocení nijak nezachytila.

32. Žalobkyně nepředložila interní hodnoticí protokol, úplný soupis závazků, rozpočet domácnosti, výpočet disponibilního příjmu ani jiný přezkoumatelný výstup, z něhož by bylo možné zjistit, jak porovnala příjmy žalovaného s jeho úvěrovými splátkami, nezbytnými životními výdaji a novou splátkou. Podstatou pochybení tedy není pouhá absence určitého formuláře ani skutečnost, že žalobkyně nepoužila konkrétní výpočetní metodu. Rozhodující je, že z její vlastní dokumentace nelze dovodit, že zjistila všechny významné závazky a výdaje žalovaného a že vyhodnotila jejich dopad na jeho schopnost dlouhodobě hradit další měsíční splátku.

33. Soud proto uzavřel, že žalobkyně sice opatřila informace o finanční situaci žalovaného, neprokázala však jejich důkladné a individuální vyhodnocení. Naopak z jí dostupných podkladů vyplývaly konkrétní okolnosti zakládající důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného další úvěr splácet, zejména vysoké dosavadní splátkové zatížení, dvě čerstvá úvěrová čerpání, neobjasněná agregovaná expozice v NRKI, nezjištěné životní náklady a další pravidelné výdaje, které byly z významné části navíc tvořeny výdaji ne hazardní hry a sázky. Protože žalobkyně neprokázala, že tyto pochybnosti před poskytnutím úvěru odstranila, neposoudila úvěruschopnost žalovaného způsobem odpovídajícím požadavkům § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Úvěr tak poskytla, aniž z výsledku řádného posouzení vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jej splácet.

34. Z důvodů výše uvedených soud uzavřel, že spotřebitelská smlouva je absolutně neplatná. Akcesoricky je tak neplatné i žalované příslušenství. Žalovaný je však povinen vrátit poskytnutou jistinu jako bezdůvodné obohacení, ve zbylém rozsahu nezbylo, než žalobu zamítnout. Žalovanému bylo poskytnuto 100 000 Kč, zpět žalovaný uhradil 22 440 Kč, jeho bezdůvodné obohacení ta činí 77 560 Kč. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrocích I. a II.

35. Pokud jde o nárok na zaplacení úroku z prodlení, projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (srov. rozsudek NS ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

36. V posuzované věci je tedy třeba vycházet ze zvláštní úpravy § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle níž je spotřebitel při neplatnosti smlouvy způsobené porušením povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Tato úprava má ochranný účel a brání tomu, aby byl spotřebitel nucen okamžitě a jednorázově vrátit celou jistinu jen proto, že smlouva je neplatná. Samotná výzva k vrácení jistiny z neplatné smlouvy prodlení dlužníka nezakládá. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 33 Cdo 87/2025, pak plyne, že výzva k úhradě dluhu ze zesplatněného úvěru není výzvou k vrácení poskytnuté jistiny z důvodu neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

37. Pasivita žalovaného má význam pouze potud, že žalovaný netvrdil ani neprokazoval své příjmové, sociální či majetkové poměry, z nichž by bylo možné dovodit potřebu delší doby k vrácení jistiny (tj. doby delší, než je obvyklá pariční lhůta 3 dnů). Neunesl tedy břemeno tvrzení a břemeno důkazní. To však může být zohledněno při stanovení doby plnění pro futuro, nikoli při zpětném dovozování prodlení za dobu přede dnem rozhodnutí soudu. Nebylo-li prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení jistiny právě z důvodu neplatnosti smlouvy a že již marně uplynula doba přiměřená jeho možnostem ke dni rozhodování soudu, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení s vrácením jistiny již před tímto dnem rozhodnutí. Soud proto žalobkyni zákonný úrok z prodlení nepřiznal. Uložil však žalovanému lhůtu k plnění v délce 3 dnů.

38. Žalobkyně se domáhala plnění, jehož celková hodnota ke dni rozhodnutí soudu činila po započtení kapitalizovaného příslušenství 169 655,78 Kč. Úspěšná byla co do částky 77 560 Kč, tedy v rozsahu 45,72 %, zatímco žalovaný byl úspěšný v rozsahu 54,28 %. Po odečtení neúspěchu žalobkyně od úspěchu žalovaného činí čistý procesní úspěch žalovaného 8,57 %. Žalovaný má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 8,57 %, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací