Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem ve věci návrhu Ing. M. B., bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. března 2022, č. j. 8 Ads 220/2020-48, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 30. 4. 2022 požaduje zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Dále konstatuje, že rozhodnutím České advokátní komory ze dne 26. 4. 2022 byla zamítnuta jeho žádost o určení advokáta pro řízení před Ústavním soudem. Proti rozhodnutí České advokátní komory stěžovatel podal správní žalobu a žádá proto o prodloužení lhůty pro doplnění jeho návrhu advokátem, nebo o přerušení řízení až do doby, kdy se svého práva na učení advokáta domůže.
Ústavní soud předně konstatuje, že návrh trpí formálními vadami. Stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k dosavadnímu výčtu řízení, která stěžovatel před Ústavním soudem vedl a ostatně i ke skutečnosti, že se s žádostí o určení advokáta sám stěžovatel na Českou advokátní komoru obrátil, není pochyb o tom, že si je stěžovatel této náležitosti dobře vědom (obdobně viz usnesení ze dne 30. ledna 2019 2020 sp. zn. IV. ÚS 312/19).
Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě, která mu k tomu byla určena. Ústavní soud však zároveň konstatuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v mnoha předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jeví jako postup neefektivní a formalistický.
K žádosti stěžovatele o prodloužení lhůty nebo přerušení řízení Ústavní soud k výše uvedenému dodává, že nesouhlas stěžovatele se zamítavým rozhodnutím České advokátní komory o určení advokáta nic na jeho povinnosti být zastoupen advokátem nemění. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh stěžovatelky soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2022
Jaroslav Fenyk v. r. soudce Ústavního soudu