Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. L. K., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2009, č. j. 4 Ads 186/2008-141, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2007, č. j. 12 Ca 67/2006-80, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 5. 2008, se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Navrhovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo vadami (zejména pro řízení před Ústavním soudem nebyl stěžovatel zastoupen advokátem - § 30, § 31 zákona o Ústavním soudu). K odstranění nedostatků tohoto podání byl navrhovatel vyzván písemnou výzvou, doručenou mu dne 8. 6. 2009, v níž byl též upozorněn, že nestane-li se tak ve lhůtě 30 dnů, bude stížnost odmítnuta. Dostalo se mu náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí. Stěžovatel však zaslal Ústavnímu soudu přípis ze dne 29. 6. 2009, že mu dne 29. 6. 2009 došlo rozhodnutí České advokátní komory o určení advokáta. Dále v tomto přípise uvádí, že se pokoušel ihned telefonicky advokáta kontaktovat, ale marně. Požádal Ústavní soud o prodloužení lhůty k odstranění vad svého podání. Ústavní soud vyčkal uplynutí původní 30denní lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti stěžovatele, která uplynula dne 8. 7. 2009. Navíc, fakticky stěžovateli prodloužil lhůtu o dalších 7 dnů, avšak stěžovatel až do dnešního dne přes poučení vady návrhu neodstranil. Ústavní soud neshledal důvod k dalšímu prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti stěžovatele. K tomu ho vedou následující důvody. V rámci řízení o ústavní stížnosti byl stěžovatel teprve nedávno - v jiných věcech - vyzván k odstranění vad návrhu (včetně neexistence povinného zastoupení advokátem - srov. výzvy ze dne 16. 9. 2009, 30. 10. 2008 a usnesení ze dne 27. 11. 2008 odmítající podání stěžovatele pro neodstranění vad ve lhůtě k tomu stanovené, vše pod sp. zn. III. ÚS 2207/08). Musí mu tedy být známo, že v řízení před Ústavním soudem je povinen být zastoupen advokátem; přesto se i tentokrát obrátil na Ústavní soud bez řádného advokátního zastoupení. Navíc, stěžovatel uvádí, že mu bylo napadené usnesení Nejvyššího správního soudu doručeno dne 14. 4. 2009. Ústavní stížnost podal poštovní přepravě 15. 5. 2009, tedy až 31. den po doručení napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu. Měl tedy před vadným podáním ústavní stížnosti 31 dnů na to, aby si zajistil povinné zastoupení advokátem, a i v jiných aspektech vyhověl požadavkům zákona o Ústavního soudu. Stěžovatel však v této relativně dlouhé době neučinil nic, resp. pouze sepsal sám ústavní stížnost (ačkoli - jak bylo shora uvedeno - musel vědět, že jde o vadné podání). Stěžovatel se v této době ani neobrátil na Českou advokátní komoru se žádostí o určení advokáta, ačkoli byl o této možnosti již dříve poučen (výzvou Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 2207/08 ze dne 16. 9. 2008). Mimo to, zákon o Ústavním soudu stanoví k podání ústavní stížnosti lhůtu šedesáti dnů, která běží ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku. Stěžovatel uvádí, že mu bylo napadené usnesení Nejvyššího správního soudu doručeno dne 14. 4. 2009, tedy konec zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti spadal na den 15. 6. 2009 (13. a 14. 6. byla sobota a neděle). Ústavní soud tímto usnesením tedy rozhoduje již 31 dnů po uplynutí zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti. Proto by prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti představovalo další faktické prodlužování zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti, a tak zvýhodnění stěžovatele oproti ostatním stěžovatelům, kteří zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
Ostatně, stěžovatel požádal o prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti bez uvedení požadovaného termínu, tedy na neurčito. Takové prodloužení je ovšem pojmově vyloučeno (srov. obdobně např. usnesení sp. zn. II. ÚS 3055/08).
Vzhledem k tomu, že stěžovatel ve stanovené lhůtě vady podání neodstranil, Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2009
Vojen Güttler soudce zpravodaj