Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti Z. D. a Mgr. M. H., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2026 č. j. 10 As 18/2026-35 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhali zrušení v záhlaví označeného usnesení, kterým byla odmítnuta kasační stížnost Z. D. pro nesplnění podmínky zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti (§ 105 odst. 2 soudního řádu správního). V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají neústavnost institutu advokátního přímusu v řízení před Nejvyšším správním soudem a Ústavním soudem.
2. Stěžovatelé k ústavní stížnosti přiložili plnou moc k zastupování stěžovatele Z. D. stěžovatelkou Mgr. M. H., která však byla v roce 2025 vyškrtnuta ze seznamu advokátů České advokátní komory, a není proto oprávněna zastupovat sebe ani druhého stěžovatele před Ústavním soudem ve smyslu § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud proto vyzval stěžovatele k odstranění vad ústavní stížnosti ve lhůtě jednoho měsíce od doručení výzvy. Stěžovatelka Mgr. M. H. ve sdělení ze dne 7. 6. 2026 opět argumentovala neústavností institutu advokátního přímusu, plnou moc však nedoložila. Stěžovatel Z. D. plnou moc rovněž nedoplnil. Lhůta pro odstranění této vady uplynula dne 13. 7. 2026.
3. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
4. Jelikož ústavní stížnost směřovala proti advokátnímu přímusu v řízení před Ústavním soudem a Ústavní soud stížnost odmítl právě pro nesplnění této podmínky stěžovateli, považuje za vhodné alespoň nad rámec uvést, že v minulosti se opakovaně k ústavnosti tohoto institutu vyjadřoval. Vyslovil přitom, že povinnost právního zastoupení je opodstatněná (stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96, usnesení sp. zn. II. ÚS 740/18, IV. ÚS 1230/12, III. ÚS 296/97, IV. ÚS 651/02, II. ÚS 417/03). Rovněž Evropský soud pro lidská práva (dále jen "ESLP") považuje podmínku povinného zastoupení před vyššími soudy za přiměřenou (rozsudek ESLP ve věci Meftah a další proti Francii ze dne 26. 7. 2002 č. 32911/96, 35237/97, 34595/97, § 45-47). Ostatně i v řízení před ESLP je podle pravidla 36 jednacího řádu ESLP po komunikaci stížnosti vládě právní zastoupení povinné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. 7. 2026
Tomáš Langášek v. r. soudce zpravodaj