Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. H., bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2008, čj. KSOS 34 INS 625/2008-A-19, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2008, čj. 3 VSOL 51/2008-A-37, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 4. 2009, čj. 29 NSČR 3/2009-A-59, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stručnou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 6. 2009, kterou si stěžovatelka sepsala sama, navrhla zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. Závěrem uvedla, že podrobnou argumentaci a celou ústavní stížnost doplní do 15. 7. 2009.
Za tohoto stavu věci Ústavní soud stěžovatelku formálně nevyzýval k odstranění vad její ústavní stížnosti, protože vyšel ze zjištění, že z předchozích ústavních stížností, podaných stěžovatelkou v r. 2007 a r. 2008 jí bylo velmi dobře známo, po příslušném poučení Ústavním soudem, jaké náležitosti musí ústavní stížnost, jako řádný návrh na zahájení řízení, splňovat. Obě její předcházející stížnosti byly totiž odmítnuty pro neodstranění vad návrhu (viz sp. zn. III. ÚS 930/07 a sp. zn. IV. ÚS 114/08).
Stěžovatelka byla tedy velmi dobře informována o tom, jaké náležitosti musí ústavní stížnost splňovat a sama sobě stanovila lhůtu, ve které vady odstraní. Zavázala se tak učinit do 15. července 2009.
Soudce zpravodaj po zvážení dané situace dospěl k závěru, že ústavní stížnost nelze projednat, neboť stěžovatelka neodstranila vady ve lhůtě, kterou si sama určila, a neučinila tak ani do dnešního data. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, její ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. srpna 2009
František Duchoň soudce Ústavního soudu