Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. V., zastoupeného Mgr. Radimem Dostálem, advokátem se sídlem ve [adresa] proti jinému zásahu v podobě nečinnosti Okresního soudu v Jeseníku ve věci vedené pod sp. zn. 1 C 55/2008, za účasti Okresního soudu v Jeseníku jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel brojí ústavní stížností proti průtahům v řízení vedeném ve shora označené věci u Okresního soudu v Jeseníku. Namítá, že okresní soud porušil jeho právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, resp. na projednání věci v přiměřené lhůtě tím, že nenařídil jednání ani neučinil žádné jiné úkony k rozhodnutí ve věci, ačkoliv od podání žaloby uplynuly již téměř tři roky a od posledního úkonu ve věci více než roky dva. Stěžovatel rovněž žádal soud o sdělení, kdy bude ve věci nařízeno jednání (podáním ze dne 10. 12. 2009), avšak bezvýsledně.
Ústavní stížnost je nepřípustná. Dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon o Ústavním soudu jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V zákoně č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, jsou zakotveny právní instituty, jež umožňují účastníkům brojit proti průtahům v řízení. Prvním z nich je stížnost na průtahy dle § 164, druhým návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona o soudech a soudcích. Ústavní soud ve své dřívější judikatuře dovozoval, že k naplnění podmínky vyčerpání všech procesních prostředků poskytovaných zákonem k ochraně práv stěžovatele je zapotřebí využít rovněž stížnost na průtahy v řízení. Pod vlivem judikatury Evropského soudu pro lidská práva (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 7. 2003) však Ústavní soud změnil dosavadní postoj s odůvodněním, že tuto stížnost nelze považovat za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení (nález ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 319/04). Naproti tomu ohledně návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona o soudech a soudcích Ústavní soud setrvale judikuje, že jeho využití je nezbytnou podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti (viz nález sp. zn. IV. ÚS 180/04 nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 2040/10, III. ÚS 1747/10, II. ÚS 897/09, III. ÚS 3006/07, III. ÚS 827/06, III. ÚS 1255/08, I. ÚS 3214/08, III. ÚS 614/06, III. ÚS 2998/08). V této souvislosti je nutno připomenout, že po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. již podání návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu není podmíněno předchozím podáním stížnosti na průtahy dle § 164 zákona o soudech a soudcích. Zmíněnou novelou tedy byl odstraněn zásadní nedostatek návrhu dle § 174a citovaného zákona, který Evropský soud pro lidská práva vytknul v rozhodnutí ze dne 16. 10. 2007, č. stížnosti 40552/02, ve věci Vokurka proti České republice. Za současného právního stavu proto nemůže být pochyb, že návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu představuje procesní prostředek, který musí stěžovatel vyčerpat před podáním ústavní stížnosti brojící proti průtahům v probíhajícím řízení. Z ústavní stížnosti se však podává, že stěžovatel návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu nevyužil. Okresnímu soudu zaslal pouze žádost o sdělení, kdy bude nařízeno jednání; to však za návrh ve smyslu § 174a zákona o soudech a soudcích zjevně považovat nelze. Lze proto uzavřít, že ústavní stížnost je nepřípustná pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje [§ 43 odst. 1 písm. e) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud z tohoto důvodu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl, aniž tím samozřejmě prejudikuje závěr, zda v řízení dochází k průtahům, či nikoliv.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. 8. 2010
Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj