Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele RNDr. V. V., zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem [adresa] proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 16 C 56/2011-138 ze dne 30. 1. 2013, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 14 Co 276/2013-167 ze dne 20. 8. 2013 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 4316/2013-197 ze dne 29. 4. 2014, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Předchozí průběh řízení Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí a navrhl jejich zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces. Přitom odkázal na čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel uplatnil v roce 1998 nárok na náhradu škody v adhezním řízení vůči obviněným osobám v souvislosti s podnikáním společnosti Joint Invest Action, k.s. Usnesením orgánů činných v trestním řízení byla v roce 2008 trestní věc odložena, protože usnesení o zahájení trestního řízení bylo nicotné a došlo tak k promlčení trestního stíhaní. Stěžovatel následně uplatnil vůči státu nárok na náhradu škody způsobené postupem orgánů činných v trestním řízení, kterým mělo dojít ke zmaření možnosti stěžovatele uplatňovat v trestním řízení nárok na náhradu škody. Napadeným rozsudkem obvodní soud jeho žalobu zamítl. Uvedl, že namítaná škoda nebyla způsobena konáním orgánů v trestním řízení, ale podezřelými komplementáři společnosti Joint Invest Action, k.s. Přitom stěžovatel nikdy svůj nárok vůči těmto osobám v občanskoprávním řízení neuplatnil. Městský soud napadeným rozsudkem prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Dodal, že stěžovateli nic nebránilo uplatnit svůj nárok v občanskoprávním řízení ani po skončení trestního řízení v roce 2008, neboť podle § 112 tehdy platného občanského zákoníku se promlčecí doba po dobu běhu trestního řízení stavěla.
Napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolaní podané stěžovatelem s odkazem na svou předchozí judikaturu v obdobných věcech.
Argumentace stěžovatele Stěžovatel s napadenými rozhodnutím nesouhlasí. Podle jeho názoru občanskoprávní žalobu podat po skončení trestního řízení nemohl, neboť jeho nárok byl již promlčený.
III. Hodnocení Ústavního soudu Ústavní soud se identickou problematikou, a to konkrétně ve vztahu k poškozeným v souvislosti s činností společnosti Joint Invest Action, k.s., již zabýval v řadě svých rozhodnutí, které odmítl jako zjevně neopodstatněné (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 662/14 ze dne 25. 2. 2014 a odkazy tam uvedené). Ústavní soud nemá důvod cokoliv na této své dosavadní judikatuře nyní měnit, včetně svého názoru, že promlčecí lhůta podle občanského zákoníku se v době, kdy probíhalo trestní řízení, stavěla. Ústavní soud proto z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2014
Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu