Ústavní soud rozhodl o návrhu T. R. takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel v podání doručeném Ústavnímu soudu dne 1. 9. 2020 požaduje, aby Ústavní soud vyslovil, že přidělením jiného než zákonného soudce ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 192 Icm 837/2018 a MSPH 77 INS 8514/2016 bylo porušeno základní ústavní právo stěžovatele na zákonného soudce, zaručené čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; dále, že soudce Petr Pacholík nebyl v předmětné věci přidělen žalobci v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Dále navrhuje, aby rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2020, vydané v řízení pod sp. zn. 192 Icm 837/2018, jakož i další na ně navazující rozhodnutí a právní moc tohoto rozhodnutí vyznačená ke dni 1. 7. 2020 byla zrušena. Rovněž žádá o přidělení bezplatného právního zastoupení a o zproštění hrazení soudních poplatků a poskytnutí lhůty k doplnění stížnosti advokátem v délce 60 dní.
Ústavní soud konstatuje, že navrhovatel se na Ústavní soud obrátil již ve více jak 200 případech. Přestože byl opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu přitom platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1520/15, IV. ÚS 588/14, II. ÚS 70/15, II. ÚS 492/15, III. ÚS 1521/15, IV. ÚS 2098/17, IV. ÚS 4084/16, II. ÚS 3687/16 a dalších) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. Ostatně uvedeného, včetně zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti, si je navrhovatel vědom, neboť požaduje prodloužení lhůty k odstranění vad o dalších 60 dnů. Této žádosti Ústavní soud z předeslaných důvodů nevyhověl, neboť považuje prodlužování zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti formou soudcovské lhůty za nepřiměřené zvýhodňování ve vztahu k ostatním stěžovatelům, kteří zákon o Ústavním soudu respektují (srov. obdobně sp. zn. II. ÚS 3759/17, IV. ÚS 4084/17, IV. ÚS 1666/16, IV. ÚS 3636/16 a další). Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. září 2020
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj