Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci návrhu Ing. M. Š., bez právního zastoupení proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2019, č. j. 25 Co 137/2019-114, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 4. 2017, č. j. 42 C 349/2014-104, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrh na zahájení řízení nesplňuje základní zákonné požadavky na jeho projednání podle § 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (především absence povinného právního zastoupení). Přesto, že byl stěžovatel o náležitostech ústavní stížnosti v minulosti opakovaně poučen (např. ve věci III. ÚS 1628/14, III. ÚS 3058/18, IV. ÚS 3061/18 a další), obrátil se na Ústavní soud opět s nekvalifikovaným podáním.
Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud odmítl podání navrhovatele za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2019
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj