Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti obchodní společnosti T-Mobile Czech Republic a.s., sídlem [adresa] Praha 4, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 21 Co 119/2026-104 ze dne 7. 7. 2026, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a obchodní společnosti Z+M servis, spol. s r.o., sídlem [adresa] Ostrava, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl, že se usnesení soudu prvního stupně mění tak, že se řízení nezastavuje. Soud poučil stěžovatelku, že dovolání v této věci není přípustné. Stěžovatelka však dovolání přesto podala. Současně s tím podala ústavní stížnost, v níž (bez bližšího odůvodnění) tvrdí, že dovolání přípustné je. Ústavní stížnost tedy podává z procesní opatrnosti pro případ, že by Nejvyšší soud nakonec dospěl k závěru, že dovolání není ze zákona přípustné.
2. Ústavní stížnost je však v tuto chvílí nepřípustná, resp. předčasná, a to proto, že věc není pro obecné soudy definitivně uzavřena. Je tomu tak bez ohledu na to, zda je dle názoru Ústavního soudu dovolání objektivně přípustné, anebo nikoli - tuto otázku totiž musí posoudit Nejvyšší soud a Ústavní soud je povinen na jeho rozhodnutí vyčkat. V tom se projevuje tzv. materiální stránka subsidiarity ústavní stížnosti, dle které Ústavní soud zásadně nezasahuje do neskončených řízení (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2576/25).
3. Pokud je stěžovatelka do té míry přesvědčena o přípustnosti dovolání, že jej podala navzdory poučení městského soudu, není žádného rozumného důvodu, proč by měl Ústavní soud o souběžně podané ústavní stížnosti dále vést řízení a sledovat, kdy Nejvyšší soud rozhodne (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2776/13).
4. Ústavní soud však dlouhodobě judikuje, že případnou novou ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu, popř. nalézacího soudu, nelze odmítnout pro opožděnost (pokud by Nejvyšší soud shledal dovolání nepřípustné ze zákona), neboť to by zakládalo odepření spravedlnosti (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 29/18, I. ÚS 3200/21 či I. ÚS 3279/22). Ústavní soud nemůže nyní konstatovat předčasnost ústavní stížnosti a následně její opožděnost.
5. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2026
Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj