Plný text
Ústavní soud rozhodl dne 11. května 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti ČEPRO, a. s., se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2005, č. j. 12 Cmo 69/2005-62, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, č. j. 61 Ro 4395/2004 - 36, a platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2004, č. j. 61 Ro 4395/2004-9,
t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í : I. Ústavní stížností podanou dne 5. 5. 2006 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí obecných soudů. Jak stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, napadeným platebním rozkazem jí bylo uloženo zaplatit částku 348.223.955,30 Kč společně s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 1.232.383 Kč, avšak odpovědným orgánům stěžovatelky se platební rozkaz "nedostal do rukou a o jeho vydání neměly tušení". Podaný odpor stěžovatelky Městský soud v Praze dne 12. 1. 2005 odmítl jako podaný opožděně a tento závěr byl potvrzen také rozhodnutím Vrchního soudu v Praze. Stěžovatelka dále uvedla, že o nápravu se pokusila ještě podáním dovolání k Nejvyššímu soudu ČR ze dne 18. 8. 2005, přičemž téhož dne podala také ústavní stížnost, poněvadž nebylo jisté, zda posledním prostředkem nápravy je v daném případě usnesení Vrchního soudu v Praze. Ústavní soud tuto stížnost podle sdělení stěžovatelky vede pod sp. zn. IV. ÚS 535/05. Nejvyšší soud však v mezidobí posoudil usnesením ze dne 22. 2. 2006 podané dovolání jako nepřípustné. Stěžovatelka proto uvedla, že z opatrnosti, pro případ, že by předchozí ústavní stížnost byla formálně odmítnuta z důvodu nevyčerpání mimořádného prostředku, podává novou ústavní stížnost. Touto novou ústavní stížností napadá stejná rozhodnutí, vůči kterým namítá porušení čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
II. Před tím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je soudce zpravodaj povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Samotná stěžovatelka v ústavní stížnosti připustila, že proti stejným rozhodnutím, která napadá nyní podanou ústavní stížností, již uplatnila dne 18. 8. 2005 ústavní stížnost. Řízení o této stížnosti se nadále vede pod sp. zn. IV. ÚS 535/05 a jak soudce zpravodaj zjistil, nebylo ve věci dosud rozhodnuto. Pokud stěžovatelka nyní posuzovanou ústavní stížnost zaměřila proti stejným rozhodnutím jako stížnost předchozí, o níž je nadále vedeno řízení, je tím dána jedna z procesních překážek zahájení nového řízení, spočívající v litispendenci. Podle ust. § 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je návrh nepřípustný v případě, že Ústavní soud v téže věci již jedná. Jinak řečeno, zahájení řízení o nové ústavní stížnosti brání překážka věci již zahájené. Na tom nic nemění ani skutečnost, že v mezidobí Nejvyšší soud ČR posoudil usnesením, které však stěžovatelka novou ústavní stížností nenapadla, dovolání stěžovatelky jako nepřípustné. Nová ústavní stížnost je tedy co do předmětu a svým rozsahu totožná s ústavní stížností, o níž se již vede řízení.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2006 Eliška Wagnerová, v.r. soudce zpravodaj