Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti B. I. B. a G. N. B., zastoupených Janem Vučkou, advokátem se sídlem [adresa] 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 38/2020 ze dne 18. 8. 2020 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí trestního soudu o nevyloučení senátu trestního soudu rozhodujícího v trestní věci stěžovatelů. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi judikuje, že rozhodnutím o nevyloučení soudců, resp. zamítnutím stížnosti proti němu směřující, trestní řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici další prostředky podle trestního řádu. Teprve po jejich vyčerpání, budou-li se stěžovatelé nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti nebyl napraven, mohou se obrátit na Ústavní soud (srov. rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 826/14, IV. ÚS 2572/14, II. ÚS 866/14, III. ÚS 305/13, II. ÚS 373/14, III. ÚS 2418/13, IV. ÚS 3805/13 aj., dostupná na adrese http://nalus.usoud.cz). Případně vadné posouzení námitky podjatosti mohou zejména soudy napravit v průběhu řízení, a teprve po jeho skončení může být Ústavní soud povolán ke kontrole jejich postupu. Soudní řízení ve věci ještě není skončeno, nelze tedy vyloučit, že jeho definitivní výsledek bude pro stěžovatele příznivý. V daném procesním stádiu nelze napadené usnesení stížnostního soudu považovat za konečné rozhodnutí ve věci. 2. Odkazují-li stěžovatelé na nález sp. zn. I. ÚS 629/20 ze dne 4. 8. 2020, nutno poznamenat, že v dané věci došlo k opačné situaci, tedy soud vyššího stupně vyloučil soudkyni rozhodující ve věci před soudem prvního stupně, a tím významně zasáhl do práva na zákonného soudce. Takový zásah pak nebyl ve světle okolností tehdy posuzovaného případu odpovídajícím a ústavně konformním způsobem zdůvodněn. V dalším stěžovateli vzpomínaném nálezu sp. zn. I. ÚS 1244/15 ze dne 23. 12. 2015 (N 222/79 SbNU 569) se Ústavní soud zabýval případem, v němž odvolací soud nevyhověl odvolání tehdejšího stěžovatele v postavení otce v opatrovnickém řízení proti rozhodnutí nalézacího soudu o ustanovení kolizního opatrovníka. Odvolací soud se tvrzenou podjatostí odmítl zabývat pouze z formálních důvodů (konkrétně s poukazem na to, že jde ve skutečnosti o podjatost vůči orgánu státní správy, již není oprávněn řešit), což nebylo namístě. Ani závěry tohoto nálezu tak na nynější věc stěžovatelů nedopadají.
3. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. listopadu 2020
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj