Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelky ELTON hodinářská, a.s., sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem, sídlem [adresa] Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. listopadu 2020 č. j. 2 As 312/2018-242, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a 1) obchodní společnosti MPM-Quality v.o.s., sídlem [adresa] a 2) Úřadu průmyslového vlastnictví, sídlem [adresa] jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 3. 2. 2021, stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví specifikovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2018 č. j. 9 A 374/2014-314, rozhodnutí předsedy vedlejšího účastníka 2) ze dne 17. 10. 2014 č. j. O-53821/D30977/2014/ÚPV a rozhodnutí vedlejšího účastníka 2) ze dne 7. 4. 2014 č. j. O-53821/626/2006/ÚPV, a věc vrátil vedlejšímu účastníkovi 2) k dalšímu řízení.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
3. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že splněny nejsou.
4. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu podat pouze tehdy, pokud byly před jejím podáním vyčerpány všechny prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Takovým prostředkem se podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení [viz např. usnesení ze dne 31. 5. 2005 sp. zn. II. ÚS 207/05 (U 12/37 SbNU 747)]. Ústavní stížnost představuje krajní prostředek nápravy, který nastupuje až poté, co veškeré procesní prostředky, které mají stěžovatelé k ochraně svých práv, byly vyčerpány, resp. kdy náprava před jinými orgány veřejné moci zákonem předvídaným postupem není možná (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000, N 111/19, SbNU 79). Povaze řízení o ústavní stížnosti by odporovalo, pokud by paralelně s ním probíhalo ve stejné věci řízení před obecnými soudy.
5. V nyní posuzované věci Ústavní soud shledal, že napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu není konečný, neboť jím byla zrušena předchozí rozhodnutí Městského soudu v Praze i vedlejšího účastníka 2), a věc byla vrácena k dalšímu řízení. V době podání ústavní stížnosti tedy nebylo řízení v projednávané věci pravomocně skončeno, nýbrž věc má opakovaně projednávat správní orgán. Stěžovatelka bude moci v tomto řízení uplatnit všechny námitky, které uplatňuje nyní v ústavní stížnosti, a pouze neztotožní-li se s výsledkem řízení před správními soudy a bude mít za to, že z jejich strany dojde k porušení jejích základních práv a svobod, může následně zvážit podání nové ústavní stížnosti, která by se v takovém případě již neprotivila shora zmíněnému principu subsidiarity (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2015 sp. zn. III. ÚS 2596/14, usnesení ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 1131/16 nebo usnesení ze dne 3. 8. 2018 sp. zn. II. ÚS 2480/18).
6. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. února 2021
Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj