Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o návrhu stěžovatele B. V., proti blíže nespecifikovaným rozhodnutím Krajského soudu v Praze sp. zn. 44 Ca 22/2008 a Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Ans/2009, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelův návrh na zahájení řízení nesplňuje základní zákonné požadavky na jeho projednání podle § 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (především absence povinného právního zastoupení). Přestože si jich navrhovatel musil být vědom, neboť se na Ústavní soud v minulosti opakovaně (již v desítkách případů) obrátil s podáními, při jejichž projednání byl o požadavcích kladených na bezvadnou ústavní stížnost i následcích nevyhovění jim poučen, zvolil opět nekvalifikovaný postup. Proto jej Ústavní soud bez dalšího odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Obdobně již postupoval v řadě předchozích věcí navrhovatele (z poslední doby např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1757/19 ze dne 8. 7. 2019 či usnesení sp. zn. I. ÚS 2845/19 ze dne 19. 9. 2019).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 7. října 2019
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj