Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti Mgr. Bc. D. K., zastoupeného JUDr. Vladimírem Kristýnem, advokátem, sídlem [adresa] Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. srpna 2025 č. j. 7 Ads 42/2025-45, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel dne 21. října 2025 blanketní ústavní stížnost stěžovatele proti výše uvedenému rozsudku Nejvyššího správního soudu, která nesplňovala náležitosti podle § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Nebylo z ní zřejmé, co sleduje, neobsahovala pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se stěžovatel dovolává, a nebylo z ní patrno, čeho se domáhá. Nebyla ani splněna podmínka řízení povinného zastoupení advokátem, jak vyžaduje ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Z datace napadeného rozsudku je zřejmé, že ústavní stížnost stěžovatel podal na samém sklonku zákonné dvouměsíční lhůty.
2. Stěžovatel byl o náležitostech návrhu na zahájení řízení a o zákonné povinnosti advokátního zastoupení v řízení před Ústavním soudem již poučen v dřívějším řízení před Ústavním soudem v jiné věci (sp. zn. I. ÚS 185/25). Tuto skutečnost bere Ústavní soud obecně v úvahu a při opakovaně podávaných ústavních stížnostech, které nesplňují zákonné náležitosti, stěžovatele již v takových případech znovu nepoučuje, nevyzývá k odstranění vad ústavních stížností a takové ústavní stížnosti bez dalšího odmítá (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2180/25 ze dne 6. 8. 2025, usnesení sp. zn. I. ÚS 2591/25 ze dne 9. 9. 2025, usnesení sp. zn. I. ÚS 3692/25 ze dne 8. 1. 2026 a mnohá jiná, i v těchto usneseních uvedená). To sice nebyl případ stěžovatele, nicméně Ústavní soud - s vědomím, že stěžovateli se již poučení dostalo v jiném řízení - vyčkával nejprve, zda stěžovatel vady návrhu neodstraní sám. Protože se tak během dalšího měsíce nestalo, zaslal stěžovateli výzvu k odstranění vad, která mu byla doručena 3. prosince 2025, a poučil jej o následcích neodstranění vad v určené lhůtě.
3. Stěžovatel na tuto výzvu reagoval poslední den lhůty žádostí o její další prodloužení do 16. ledna 2026. Žádost odůvodnil tím, že jeho advokát je na lyžařské dovolené v Rakousku, po níž budou následovat vánoční svátky a konec roku. Následně stěžovatel doložil Ústavnímu soudu zastoupení advokátem. Stěžovatel výslovně uvedl, že není třeba lhůtu prodlužovat formálním sdělením, postačí, pokud ji Ústavní soud prodlouží fakticky tím, že vyčká na její uplynutí. Vady ústavní stížnosti však ani v této lhůtě stěžovatel, resp. jeho právní zástupce neodstranil. Dne 16. ledna 2026, tedy poslední den fakticky prodloužené lhůty dle žádosti stěžovatele, stěžovatelův právní zástupce požádal Ústavní soud o další prodloužení lhůty.
4. Ústavní soud další žádosti o prodloužení lhůty nevyhověl, a to s ohledem na její strohé ("z důvodu nemoci") a nijak nedoložené zdůvodnění a s ohledem na dobu, která v kontextu řetězení žádostí o prodloužení lhůty uplynula od vydání napadeného rozhodnutí, resp. od konce lhůty pro podání ústavní stížnosti.
5. Lhůta k odstranění vad ústavní stížnosti tudíž marně uplynula a ani ke dni vydání tohoto usnesení stěžovatel vady ústavní stížnosti neodstranil.
6. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2026
Tomáš Langášek v. r. soudce zpravodaj