Usnesení ze dne 25. 1. 2011
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. C., zastoupeného Mgr. Václavem Knotkem, advokátem se sídlem V [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 28 Co 414/2010, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 7. 2010, sp. zn. 26 C 292/2008, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 24. 11. 2010 ústavní stížnost stěžovatele.
Ústavní stížnost stěžovatele však nesplňovala zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti dané v ustanovení § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatel např. nebyl zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatel byl přípisem Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2010 (doručeným mu dne 3. 12. 2010) vyzván k odstranění vad návrhu ve lhůtě 20 dnů. V podrobném poučení bylo stěžovateli mimo jiné vysvětleno, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem, že sama ústavní stížnost musí být advokátem sepsána a že Ústavní soud sám není oprávněn sám určit zástupce z řad advokátů. Stěžovateli bylo též sděleno, že neodstraní-li vady ústavní stížnosti v určené lhůtě, bude Ústavní soud nucen jeho návrh odmítnout.
Lhůta stěžovateli poskytnutá však uplynula marně. Ani do dnešního dne stěžovatel nedostatky svého podání neodstranil. Dne 23. 12. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena žádost advokáta stěžovatele, jíž požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti na dobu dvou měsíců.
K jejímu prodloužení však Ústavní soud důvod neshledal. Stěžovatel P. C. byl v předcházejících řízeních jím vyvolaných opakovaně informován o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby byl v řízení o ní advokátem také zastoupen (srov. např. řízení pod sp. zn. IV. ÚS 847/10, III. ÚS 1150/10).
Ústavní soud ve své judikatuře setrvale zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném advokátním zastoupení dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým. Právní předpisy (tedy i zákon o Ústavním soudu) je třeba interpretovat a aplikovat tak, aby se zabránilo jejich zneužívání.
Z uvedeného plyne, že Ústavní soud by byl mohl opodstatněně odmítnout ústavní stížnost v intencích ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, aniž by byl stěžovatele k odstranění vad vůbec vyzýval. Nicméně, Ústavní soud projevil jistou dobrou vůli a poskytl stěžovateli - jak již bylo uvedeno - lhůtu 20 dnů k odstranění vad ústavní stížnosti. Vzdor tomu však stěžovatel vady ústavní stížnosti neodstranil, a to nejen ve stanovené lhůtě, leč ani do dnešního dne. Tedy lhůta k odstranění vad ústavní stížnosti byla stěžovateli Ústavním soudem navíc fakticky prodloužena, a to dokonce o relativně dlouhých 30 dnů, neboť jeho ústavní stížnost nebyla odmítnuta ihned po marném uplynutí lhůty stanovené.
Ústavní soud proto rozhodl v intencích ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tedy ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 25. ledna 2011
Vojen Güttler, v. r. soudce zpravodaj
Usnesení ze dne 16. 12. 2010
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudů Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o námitce podjatosti soudce zpravodaje Pavla Rychetského v rámci řízení o ústavní stížnosti vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 3326/10, takto:
Výrok
Soudce zpravodaj Pavel Rychetský je vyloučen z projednání a rozhodování o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 3326/10.
Odůvodnění
Podle platného rozvrhu práce Ústavního soudu na rok 2010 byla ústavní stížnost stěžovatele pana P. C. směřující proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 414/2010 ze dne 9. 9. 2010 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 26 C 292/2008 ze dne 21. 7. 2010 přidělena Pavlu Rychetského jako soudci zpravodaji. Přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 12. 2010 vznesl stěžovatel námitku podjatosti soudce Pavla Rychetského "z důvodu jeho extrémní podjatosti, způsobené jeho celoživotní vysoce aktivní kolaborací s nejzločinnějšími režimy".
Ve vyjádření k námitce podjatosti (ze dne 6. 12. 2010) uvedl soudce zpravodaj, že s ohledem na nehorázné urážky, které námitka obsahuje, se cítí být vůči osobě stěžovatele podjatý a požádal o vyloučení z projednávání uvedené věci.
Podle ustanovení § 36 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, mimo jiné, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle ustanovení § 37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může soudce prohlásit, že se ve věci cítí být podjatý, přičemž toto své prohlášení odůvodní.
Za této situace II. senát vzal v úvahu vyjádření soudce zpravodaje ke vznesené námitce, podle nějž se cítí být podjatý, a dospěl k závěru, že podmínky pro vyloučení soudce Pavla Rychetského z projednání a rozhodování o ústavní stížnosti sp. zn. I. ÚS 3326/10 jsou vzhledem k okolnostem případu splněny.
II. senát Ústavního soudu, určený podle rozvrhu práce k rozhodnutí o vyloučení soudce, z uvedených důvodů rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2010
Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu