Usnesení ze dne 12. 8. 2026
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) E. C., 2) A. H., 3) nezletilého [nezletilý], 4) L. K., 5) nezletilého [nezletilý], 6) M. Š., 7) Š. V., všech zastoupených Mgr. Annou Šavel, advokátkou se sídlem [adresa] proti části výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 1 T 7/2024-1661 ze dne 3. 9. 2024, kterou byli stěžovatelé odkázáni se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, a výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 2 To 85/2024-1759 ze dne 21. 11. 2024, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelů, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Řízení o ústavní stížnosti se přerušuje.
II. Plénu Ústavního soudu se postupuje návrh na zaujetí stanoviska k právnímu názoru odchylnému od právního názoru vysloveného v nálezech sp. zn. I. ÚS 4457/12 ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. II. ÚS 3003/20 ze dne 3. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 771/22 ze dne 6. 2. 2023, sp. zn. I. ÚS 1222/22 ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. II. ÚS 3450/24 ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. III. ÚS 659/25 ze dne 2. 4. 2026.
Odůvodnění
1. Včas podanými ústavními stížnostmi (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§ 75 odst. 1 a contrario; § 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] brojí stěžovatelé proti v záhlaví označené části výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 1 T 7/2024-1661 ze dne 3. 9. 2024, kterou byli stěžovatelé odkázáni se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, a proti výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 2 To 85/2024-1759 ze dne 21. 11. 2024, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelů. Stěžovatelé namítají, že napadenými výroky došlo k porušení jejich základních práv a svobod zaručených v čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Ústavní stížnosti stěžovatelů, projednávané původně pod sp. zn. IV. ÚS 335/25, IV. ÚS 336/25, III. ÚS 337/25, II. ÚS 338/25, IV. ÚS 340/25, I. ÚS 341/25 a I. ÚS 343/25, spojil Ústavní soud usnesením ze dne 7. 5. 2025 ke společnému řízení.
3. Z obsahu napadených rozhodnutí je patrno, že jedním z důvodů, proč soudy rozhodly o odkázání stěžovatelů s jejich nárokem na náhradu nemajetkové újmy do občanskoprávní řízení, je založen na argumentu, že "[s]oudní praxe ukládá soudu dále bedlivě zvažovat otázku případného spoluzavinění poškozeného či prostoru pro moderaci nároku ve vztahu ke škůdci (zejména z toho hlediska, aby přiznané nároky nebyly likvidační) - srov. nálezu ze dne 30. 3. 2012, sp. zn. III. ÚS 2954/11 (N69/64 Sb. NU781), byť zde se akcentují zejména delikty nedbalostní, což není projednávaný případ. Přesto však jsou soudy v rámci adhezního řízení povinny zkoumat majetkové poměry obžalovaného, jeho věk a z něj vyplývající možnosti uhradit vzniklou újmu do budoucna, za současného zachování možnosti vést snesitelný a důstojný život, činí tak však jen s ohledem na to, aby výše náhrady pro obžalovaného nepředstavovala likvidační důsledek (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1402/2015). Majetkové poměry škůdce nejsou samostatným kritériem, zásadně nehrají roli pro odstupňování výše náhrady. Neprojeví se totiž v duševních útrapách poškozeného, a lze k nim proto přihlížet spíše výjimečně ve smyslu jakési moderace vedené zájmem na tom, aby nedošlo k majetkové likvidaci škůdce a aby výše náhrady odpovídala principu proporcionality. Jde o výjimečný nástroj zmírnění přílišné tvrdosti zákona (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 100/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1485/2019)." Obecné soudy proto při rozhodování o náhradě nemajetkové újmy přistoupily k možnosti snížení (moderaci) náhrady nemajetkové újmy způsobené škůdcem úmyslně z důvodu likvidačních dopadů do majetkové sféry škůdce, a to jak postupem podle § 2951 odst. 2 občanského zákoníku, tak postupem podle § 2953 odst. 1 občanského zákoníku. Takový postup přitom připouští i judikatura Ústavního soudu v nálezech sp. zn. I. ÚS 4457/12 ze dne 24. 7. 2013 (N 132/70 SbNU 221), sp. zn. II. ÚS 3003/20 ze dne 3. 8. 2021 (N 137/107 SbNU 131), sp. zn. III. ÚS 771/22 ze dne 6. 2. 2023 (N 22/116 SbNU 164), bod 35, sp. zn. I. ÚS 1222/22 ze dne 27. 6. 2023 (N 102/118 SbNU 266), sp. zn. III. ÚS 659/25 ze dne 2. 4. 2026, bod 24, jakož i nálezu sp. zn. II. ÚS 3450/24 ze dne 21. 5. 2025, bod 34.
4. Senát příslušný k projednání a rozhodnutí v této věci dospěl při jejím předběžném projednání k názoru, který se odchyluje od právního názoru vyjádřeného v nálezech sp. zn. I. ÚS 4457/12, sp. zn. II. ÚS 3003/20, sp. zn. III. ÚS 771/22, bod 35, sp. zn. I. ÚS 1222/22, sp. zn. III. ÚS 659/25, bod 24, jakož i nálezu sp. zn. II. ÚS 3450/24, bod 34. Odlišuje se od nich v otázce (ne)možnosti snížení náhrady nemajetkové újmy, která byla škůdcem způsobena úmyslným zásahem do duševní a tělesné integrity člověka, a to s odkazem na případné likvidační dopady do majetkové sféry škůdce, ať už postupem podle § 2953 odst. 1 občanského zákoníku či postupem podle § 2951 odst. 2 občanského zákoníku.
5. S ohledem na závaznost právních názorů vyslovených v nálezech Ústavního soudu I. senátu tak nezbylo než postupovat podle § 23 zákona o Ústavním soudu a předložit tuto otázku k posouzení plénu.
6. V řízení o ústavní stížnosti stěžovatelů proto bude pokračováno poté, co o návrhu na zaujetí stanoviska rozhodne plénum Ústavního soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2026
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu
Usnesení ze dne 7. 5. 2025
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Dity Řepkové, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Jana Wintra a Daniely Zemanové v řízení o ústavní stížnosti 1) E. C., zastoupené advokátkou Mgr. Annou Šavel, sídlem [adresa] proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 2 To 85/2024-1759 ze dne 21. listopadu 2024 v části, kterou bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 1 T 7/2024-1661 ze dne 3. září 2024, jíž se stěžovatelka odkazuje s nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 335/25, 2) A. H., zastoupeného advokátkou Mgr. Annou Šavel, sídlem [adresa] proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 2 To 85/2024-1759 ze dne 21. listopadu 2024 v části, kterou bylo zamítnuto odvolání stěžovatele, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 1 T 7/2024-1661 ze dne 3. září 2024, jíž se stěžovatel odkazuje s nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 336/25, 3) nezl. J. J., zastoupeného advokátkou Mgr. Annou Šavel, sídlem [adresa] proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 2 To 85/2024-1759 ze dne 21. listopadu 2024 v části, kterou bylo zamítnuto odvolání stěžovatele, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 1 T 7/2024-1661 ze dne 3. září 2024, jíž se stěžovatel odkazuje s nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, vedené pod sp. zn. III. ÚS 337/25, 4) L. K., zastoupeného advokátkou Mgr. Annou Šavel, sídlem [adresa] proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 2 To 85/2024-1759 ze dne 21. listopadu 2024 v části, kterou bylo zamítnuto odvolání stěžovatele, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 1 T 7/2024-1661 ze dne 3. září 2024, jíž se stěžovatel odkazuje s nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, vedené pod sp. zn. II. ÚS 338/25, 5) nezl. M. N., zastoupeného zákonným zástupcem M. N., zastoupeného advokátkou Mgr. Annou Šavel, sídlem [adresa] proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 2 To 85/2024-1759 ze dne 21. listopadu 2024 v části, kterou bylo zamítnuto odvolání stěžovatele, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 1 T 7/2024-1661 ze dne 3. září 2024, jíž se stěžovatel odkazuje s nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 340/25, 6) M. Š., zastoupeného advokátkou Mgr. Annou Šavel, sídlem [adresa] proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 2 To 85/2024-1759 ze dne 21. listopadu 2024 v části, kterou bylo zamítnuto odvolání stěžovatele, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 1 T 7/2024-1661 ze dne 3. září 2024, jíž se stěžovatel odkazuje s nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, vedené pod sp. zn. I. ÚS 341/25, a 7) Š. V., zastoupeného advokátkou Mgr. Annou Šavel, sídlem [adresa] proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 2 To 85/2024-1759 ze dne 21. listopadu 2024 v části, kterou bylo zamítnuto odvolání stěžovatele, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 1 T 7/2024-1661 ze dne 3. září 2024, jíž se stěžovatel odkazuje s nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, vedené pod sp. zn. I. ÚS 343/25, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníků řízení a Vrchního státního zastupitelství v Praze, Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a L. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 335/25, IV. ÚS 336/25, III. ÚS 337/25, II. ÚS 338/25, IV. ÚS 340/25, I. ÚS 341/25 a I. ÚS 343/25 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. I. ÚS 343/25.
Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel v záhlaví uvedené ústavní stížnosti, jimiž se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
2. Podle § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 112 odst. 1 občanského soudního řádu může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí nebo se týkají týchž účastníků.
3. Z ústavních stížností se podává, že stěžovatelé vystupovali ve stejném trestním řízení v postavení poškozených a napadenými rozhodnutími soudy rozhodly o jejich návrzích na přiznání náhrady nemajetkové újmy. Ústavní stížnosti tedy spolu úzce souvisejí a týkají se týchž účastníků. Stěžovatelé jsou nadto zastoupeni stejnou advokátkou. Z důvodu hospodárnosti a efektivity řízení proto Ústavní soud rozhodl o jejich spojení ke společnému řízení.
4. Podle § 5 odst. 7 rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2025 č. Org. 1/25 se při spojení dvou a více věcí ke společnému řízení stává soudcem zpravodajem ten soudce, kterému byla k rozhodnutí přidělena věc, o níž bylo řízení zahájeno nejdříve a pod jejíž spisovou značkou bude probíhat spojené řízení, nestanoví-li usnesení o spojení věcí jinak. S ohledem na již provedené procesní úkony ve věci ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 343/25 Ústavní soud shledal vhodným spojit ústavní stížnosti k této spisové značce s tím, že soudkyní zpravodajkou bude Kateřina Ronovská.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2025
Josef Baxa v. r. předseda Ústavního soudu