Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele I. M., proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. září 2015 č. j. 16 C 191/2010-659, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavnímu soudu byla dne 14. prosince 2015 doručena ústavní stížnost stěžovatele, ve které se domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. září 2015 č. j. 16 C 191/2010-659. Stěžovatel současně navrhoval, aby mu byly nahrazeny jeho náklady řízení.
2. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V předmětné věci ústavní stížnost stěžovatele náležitosti tohoto zákona nesplňovala. Napadené rozhodnutí nebylo přiloženo, podání postrádalo jakoukoliv srozumitelnou argumentaci a stěžovatel nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 34, § 72, § 30, § 31 zákona o Ústavním soudu).
3. Z dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel u Ústavního soudu vedl (srov. usnesení ze dne 20. června 2011 sp. zn. I. ÚS 1706/11, ze dne 7. února 2013 sp. zn. III. ÚS 398/13, ze dne 6. ledna 2016 sp. zn. IV. ÚS 3537/15 a další), se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, přestože byl mnohokrát a prokazatelně o existenci vad poučen, a rovněž tak o ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, za daného stavu věci lze dovodit jeho informovanost, pročež nové poučování by bylo formalistické a bezúčelné.
5. I v této věci se tudíž Ústavní soud uchýlil k užití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
6. K návrhu stěžovatele, aby mu byly nahrazeny jeho náklady řízení, Ústavní soud připomíná, že podle ustanovení § 62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že vzniklé náklady si účastníci a vedlejší účastníci hradí sami. Podmínky k postupu podle odst. 4 citovaného ustanovení, podle kterého Ústavní soud může v odůvodněných případech podle výsledků řízení uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení, Ústavní soud neshledal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2016
David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj