UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost

Spisová značka

I. ÚS 399/26

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2026-03-20Zpravodaj: Langášek TomášTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2026:1.US.399.26.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - PODotčený orgán: SOUD - NS SOUD - KS PrahaNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2026-02-10Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně

Právní věta

⚠ Generováno AI

Břehové pozemky vodní nádrže netvoří bez dalšího funkční celek se stavbou vodního díla a nelze je jen z tohoto důvodu považovat za zastavěné ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. Veřejný zájem na ochraně vodního díla a jeho užívání je zajištěn veřejnoprávními předpisy, které mohou omezovat vlastnické právo restituentů. Ústavní soud neshledal v závěrech obecných soudů porušení základních práv a stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Povodí Vltavy, státní podnik, sídlem [adresa] Praha 5 - Smíchov, zastoupeného JUDr. Vladanou Tikalovou, advokátkou, sídlem [adresa] Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2025 č. j. 28 Cdo 2482/2025-931 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2025 č. j. 21 Co 229/2024-881, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1. J. B., 2. P. I., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 2. V projednávané věci se jedná o břehové pozemky vodní nádrže Slapy, o kterých stěžovatel tvrdí, že tvoří jeden funkční celek spolu se stavbou hráze, a proto je nebylo možné vydat vedlejším účastnicím v rámci restituce podle zákona č. 229/1991 Sb. To krajský soud učinil, když změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že vedlejší účastnice jsou každá vlastnicí ideální 1/2 předmětných pozemků, a v tomto rozsahu nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu (napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2025 č. j. 21 Co 229/2024-881). Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost (napadené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. června 2025 č. j. 28 Cdo 2482/2025-931).

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Ústavní soud téměř totožný případ nedávno řešil ve věci sp. zn. IV. ÚS 2400/25. V citované i projednávané věci se jedná o pozemky v obdobné situaci, které vlastní stejné vedlejší účastnice a stejný stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil téměř totožnou argumentaci. Ústavní soud tuto ústavní stížnost již také odmítl pro zjevnou neopodstatněnost (usnesení sp. zn. IV. ÚS 2400/25 ze dne 18. března 2026).

5. Na odůvodnění tohoto usnesení Ústavní soud pro stručnost odkazuje. I obsah této ústavní stížnosti představuje polemiku se závěry obecných soudů a opakování námitek uplatněných již v předchozích řízeních a řádně vypořádaných soudy. Ústavní soud připomíná, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostmi obecných soudů. Námitky stěžovatele většinově směřují proti zjištěnému skutkovému stavu a výkladu podústavního práva obecnými soudy. Zásadní námitkou stěžovatele týkající se výkladu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě se obecné soudy řádně zabývaly (viz napadené usnesení Nejvyššího soudu, body 8 až 12) a ústavně konformním způsobem vypořádaly.

6. Ústavní soud neshledává řádně odůvodněný závěr obecných soudů o tom, že břehové pozemky netvoří funkční celek se stavbou vodního díla Slapy a nelze je považovat za zastavěné, za protiústavní. Co se týče stěžovatelem zmiňovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 581/14, závěry obecných soudů s ním nejsou v rozporu - mimo jiné proto, že citovaný nález se týkal pozemku, který byl využíván výhradně pro veřejné účely (což o pozemcích v projednávané věci říci nelze). Prosazení veřejného zájmu, kterým především argumentuje stěžovatel, je ve vztahu k břehovým pozemkům zajištěno veřejnoprávními předpisy omezujícími případně vlastnické právo 1. a 2. vedlejší účastnice (viz např. vodní zákon).

7. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatele. Z napadených rozhodnutí je jednoznačně patrno, jakými úvahami se soudy řídily při posouzení nynější věci, přičemž ani po obsahové stránce úvahy nijak z ústavněprávních limitů nevybočují.

8. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. března 2026

Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací