Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)

Spisová značka

I. ÚS 410/98

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 18. 11. 1998Zpravodaj: Güttler VojenTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:1998:1.US.410.98
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FONapadený akt: rozhodnutí soudu rozhodnutí souduPodání: 22. 9. 1998Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Usnesení ze dne 18. 11. 1998 (ECLI:CZ:US:1998:1.US.410.98)

ÚS 410/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula o návrhu stěžovatele ing. P.R., zastoupeným JUDr. O. K., advokátem, ve věci návrhu ze dne 27. 11. 1998 o prominutí zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti ze dne 21. 9. 1998,

takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 21. 9. 1998 domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 7. 1997, č.j. 15 C 19/96-123, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 1998, č.j. 22 Co 56/98-179.

Usnesením Ústavního soudu ze dne 18. 11. 1998, sp. zn. I. ÚS 410/98, byla ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta, nebot' byla podána po lhůtě stanovené v ust. § 72 odst. 2 cit. zákona. Toto usnesení obdržel stěžovatel dne 25. 11. 1998. Podáním ze dne 27. 11. 1998 požádal podle ust. § 63 cit. zákona a podle ust. § 58 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") o prominutí zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti ze dne 21. 9. 1998 z těchto důvodů: 1. Ve smyslu ust. § 29 a § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické osoby jako účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny pouze advokátem. Stěžovatel jako

1

I. ÚS 410/98 obět' násilného majetkového trestného činu bývalé manželky a dalších osob měl při výběru advokáta ztížené podmínky jednak proto, že šest z místních advokátů již zastupovalo pachatele, kteří se uvedeného jednání dopustili, jednak proto, že další z advokátů před sepsáním ústavní stížnosti požadovali zálohu na náklady zastoupení, které stěžovatel vzhledem k tíživým osobním a majetkovým poměrům nebyl schopen uhradit. 2. Při určení konce běhu lhůty 60ti dnů pro podání ústavní stížnosti ze dne 21. 9. 1998 stěžovatel vycházel mylně z ust. § 57 o.s.ř., dle kterého se do běhu lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Tato skutečnost se však bohužel ukázala být rozhodující pro odmítnutí ústavní stížnosti z důvodu zmeškání lhůty pro její podání o jediný den. 3. Dne 21. 9. 1998 teprve po delší nemoci nastoupil do své advokátní kanceláře JUDr. O. K., kterého stěžovatel navštívil a který přijal jeho zastoupení bez jakékoli zálohy předem. Sepsání ústavní stížnosti si vyžádalo právě jeden den, kdy následujícího dne 22. 9. 1998 byla ústavní stížnost zaslána prostřednictvím faxu Ústavnímu soudu.

Návrhu stěžovatele vyhovět nelze.

V souzené věci je totiž aplikace ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zakotvujícího přiměřené použití občanského soudního řádu v řízení před Ústavním soudem (konkrétně aplikaci ustanovení § 58 o.s.ř. o prominutí zmeškání lhůt) vyloučena. Přiměřené použití občanského soudního řádu je možné pouze za podmínky, že zákon č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nestanoví nic jiného. V tomto případě však ust. § 43 odst. 1 písm. b) cit. zákona dispoziční volnost neskýtá. Takto judikoval Ústavní soud již ve věci sp. zn. 1. ÚS 244/95 publikované ve Sbírce nálezů a usnesení - svazek 5, Vydání 1., Praha, C. H. Beck 1,997, usnesení č. 1.

Pokud stěžovatel dále navrhoval zrušení usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 5. 1998, č.j. 15 C 19/96-63, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 1998, č.j. 22 Co 494/98-308, je tento návrh veden odděleně ve spisu Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 9/99.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, týkajícím se návrhu na prominutí zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti, senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez 2

I. ÚS 410/98 přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 9. února 1999

JUDr. Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu

Usnesení ze dne 18. 11. 1998 (ECLI:CZ:US:1998:1.US.410.98.1)

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. R., zastoupeným JUDr. O. K., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 7. 1997, č.j. 15 C 19/96-123, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 1998, č.j. 22 Co 56/98-179, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění

Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 21. 9. 1998 domáhá zrušení obou výše uvedených soudních rozhodnutí - týkajících se svěření ml. L. R. do výchovy Mgr. M. R. - nebot' jimi byla podle jeho názoru porušena jeho práva zaručená ústavním zákonem a mezinárodními smlouvami, zejména ta, která vyplývají z Listiny základních práv a svobod, z úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a také i z úmluvy o právech dítěte.

Stěžovatel podal ústavní stížnost telefaxem dne 22. 9. 1998 a ve lhůtě tří dnů (§ 42 odst. 3 občanského soudního řádu) předložil Ústavnímu soudu originál ústavní stížnosti, takže ústavní stížnost byla podána dnem 22. 9. 1998.

Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 citovaného zákona, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva 1 I. ÚS 410/98 stěžovatele poskytoval, bylo odvolání, o němž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl dně 25. 6. 1998 pod č j. 22 Co 56/98-179.

Ústavní soud považuje šedesátidenní lhůtu k podání ústavní stížnosti za lhůtu procesní ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Současně však pro běh této lhůty je určující znění ust. § 72 odst. 2 citovaného zákona, z něhož plyne, že prvním dnem šedesátidenní lhůty je již den doručení napadeného rozhodnutí. Ústavní soud ze spisu Okresního soudu v Pardubicích, sp. zn. 15 C 19/96, zjistil, že napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl doručen právnímu zástupci stěžovatele JUDr. T. H., CSc., dne 24. 7. 1998, takže poslední den šedesátidenní lhůty připadl na pondělí dne 21. září 1998. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla zaslána ústavnímu soudu prostřednictvím faxu až dne 22. září 1998, jde o návrh podaný po lhůtě stanovené v ust. § 72 odst. 2 citovaného zákona.

Podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je¬li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Tato podmínka je v souzené věci splněna, takže nezbylo než ústavní stížnost odmítnout (§ 72 odst. 3 citovaného zákona).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 18. listopadu 1998

JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací