Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost4× citováno

Spisová značka

I. ÚS 418/13

Téma · generováno AIZměna rozhodnutí o předběžném opatření odvolacím soudem

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 13. 3. 2013Zpravodaj: Holländer PavelTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2013:1.US.418.13.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - PODotčený orgán: SOUD - KS PrahaNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 30. 1. 2013Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“

Shrnutí · generováno AI

Ústavní stížnost směřovala proti předběžnému opatření, které odvolací soud vydal poté, co soud prvního stupně návrh zamítl. Ústavní soud ji odmítl, protože dotčená strana dostala před rozhodnutím prostor reagovat na návrh i odvolání a mohla hájit své stanovisko. Správnost podmínek předběžného opatření má zpravidla posuzovat obecný soud.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Změní-li odvolací soud zamítavé rozhodnutí o předběžném opatření a návrhu vyhoví, neporuší tím čl. 37 odst. 3 Listiny, jestliže dotčený účastník před rozhodnutím obdržel návrh i odvolání, mohl uplatnit obranu a tohoto prostoru využil. V okolnostech projednávané věci bylo možné postup opřít o přiměřené použití § 220 odst. 1 o. s. ř., nikoli o zrušený § 220 odst. 3 o. s. ř. Posouzení podmínek předběžného opatření zásadně náleží obecným soudům a závisí na konkrétních okolnostech případu.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Za uvedeného stavu, kdy stěžovateli v tomto konkrétním případě byl vytvořen procesní prostor pro uplatnění obrany, tak Ústavní soud učinil závěr, že napadeným měnícím rozhodnutím, jež bylo také odvolacím soudem vydáno nikoliv s odvoláním na Ústavním soudem zrušené ustanovení § 220 odst. 3 o. s. ř., nýbrž bylo zdůvodněno přiměřeným použitím ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř., nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, jichž se dovolává, a proto jeho stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako neopodstatněnou odmítl.
    Zobrazit v textu
  • Pro úplnost k námitce nesprávného právního posouzení Ústavní soud uvádí, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je zásadně věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech toho kterého případu a Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší, aby je jako další odvolací instance přezkoumával.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl dne 13. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti společnosti BSGROUP SSYTEM Ltd. Company No.: 7111158, se sídlem 6 Bexley Square, Salford, Manchester, M3 6BZ United Kingdom, zastoupené JUDr. Vladimírem Jaškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 30 Co 410/2012 ze dne 31. října 2012, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces a rovnost účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), v záhlaví označené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno prvostupňové rozhodnutí Okresního soudu v Mělníku č. j. 9 C 37/2012-327 o zamítnutí návrhu žalobce na vydání předběžného opatření tak, že uvedenému návrhu žalobce bylo vyhověno a stěžovateli zakázáno disponovat s označenými nemovitostmi. V důvodech ústavní stížnosti popisuje stěžovatel procesní situaci předcházející vydání napadeného usnesení s důrazem na to, že soud I. stupně návrh na vydání předběžného opatření zamítl a odvolací soud toto rozhodnutí k odvolání žalobce změnil a předběžné opatření zakazující stěžovateli dispozici s označenými nemovitostmi vydal. Učinil tak přesto, že jej stěžovatel upozornil na skutečnost, že měnící rozhodnutí odvolacího soudu ve věci předběžného opatření je s ohledem na současnou právní úpravu odvolání v občanském soudním řádu (§ 220 odst. 3) i na judikaturu Ústavního soudu (nález sp. zn. Pl. ÚS 16/09 a II. ÚS 2100/08), z níž cituje a které se v podstatě ve stížnosti dovolává, zcela vyloučeno. Jak uvádí nad rámec věci, je také napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení. Z těchto v ústavní stížnosti blíže rozvedených důvodů navrhuje zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu, který podle něj existenci označených nálezů Ústavního soudu opomenul.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem spisu Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 9 C 37/2012, který si připojil, posoudil ústavní stížnost jako neopodstatněnou. Z obsahu připojeného spisu totiž zjistil, že na rozdíl od procesní situace ve věci, z níž vzešly nálezy Ústavního soudu shora označené, jimiž stěžovatel argumentuje - v níž se tehdejší stěžovatelka, v poměru k níž bylo postupováno podle § 76g o. s. ř., nemohla k návrhu na nařízení předběžného opatření vyjádřit vůbec a předložit soudu argumenty a důkazní návrhy ve svůj prospěch a tato situace byla v podstatě důvodem, který Ústavní soud, s ohledem na nutnost dodržování zásady rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), vedl ve věci sp. zn. Pl. ÚS 16/09 k derogaci ustanovení § 220 odst. 3 občanského soudního řádu - ve věci nyní posuzované došlo k tomu, že rozhodnutí soudu I. stupně o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření bylo stěžovateli doručeno současně s návrhem na vydání předběžného opatření (č. l. 328 p. v.) a stejně tak bylo stěžovateli doručeno i odvolání žalobce proti zamítavému rozhodnutí soudu I. stupně a jeho doplněk (č. l. 348 p. v., č. l. 362 p. v.). Stěžovateli tak v této věci byl dán prostor pro argumentaci ve svůj prospěch, a to ještě před vydáním napadeného rozhodnutí, čehož také stěžovatel využil, neboť k odvolání žalobce podal své vyjádření (č. l. 365 a násl.), nehledě již k tomu, že stěžovatel argumentaci směřující k zamítnutí návrhu na předběžné opatření uplatňoval již v řízení o prvém návrhu žalobce na vydání předběžného opatření v této věci stejného obsahu. Za uvedeného stavu, kdy stěžovateli v tomto konkrétním případě byl vytvořen procesní prostor pro uplatnění obrany, tak Ústavní soud učinil závěr, že napadeným měnícím rozhodnutím, jež bylo také odvolacím soudem vydáno nikoliv s odvoláním na Ústavním soudem zrušené ustanovení § 220 odst. 3 o. s. ř., nýbrž bylo zdůvodněno přiměřeným použitím ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř., nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, jichž se dovolává, a proto jeho stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako neopodstatněnou odmítl. Pro úplnost k námitce nesprávného právního posouzení Ústavní soud uvádí, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je zásadně věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech toho kterého případu a Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší, aby je jako další odvolací instance přezkoumával.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2013 Ivana Janů předsedkyně senátu Ústavního soudu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací