Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady3× citováno

Spisová značka

I. ÚS 449/24

Téma · generováno AINáležitosti ústavní stížnosti a námitka podjatosti

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 20. 2. 2024Zpravodaj: Wintr JanTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2024:1.US.449.24.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - VS OlomoucNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 14. 2. 2024

Shrnutí · generováno AI

Stížnost napadala rozhodnutí, že soudce není vyloučen, ale neobsahovala ani vysvětlení porušení základních práv, návrh požadovaného rozhodnutí a kopii posledního procesního rozhodnutí. Ústavní soud ji odmítl bez výzvy k doplnění, protože stěžovatel byl o náležitostech opakovaně poučen. Samostatné rozhodnutí o nevyloučení soudce lze napadnout až po vyčerpání prostředků v řízení o věci samé.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Procesní rozhodnutí bez meritorního výkladu. Ústavní stížnost nesplňující náležitosti § 72 a § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze odmítnout bez výzvy k odstranění vad, jsou-li stěžovateli tyto náležitosti z předchozích řízení známy. Ústavní stížnost proti samostatnému usnesení o nevyloučení soudce je nepřípustná, nejde-li o případ podle § 75 odst. 2 tohoto zákona.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Přestože obecně platí, že Ústavní soud nejprve stěžovatele vyzve k odstranění vad podání, v tomto případě je takový postup zjevně zbytečný.
    Zobrazit v textu
  • Podle konstantní judikatury Ústavního soudu ovšem ústavní stížnost proti samostatnému rozhodnutí k námitce podjatosti není přípustná (nejde-li o případ podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, což je třeba tvrdit a prokázat).
    Zobrazit v textu
  • Teprve po jejich vyčerpání může připadat v úvahu ústavní stížnost (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1618/23 , II. ÚS 1558/19 , III. ÚS 3535/18 , IV. ÚS 3205/18 , IV. ÚS 2676/16 , I. ÚS 2237/16 , II. ÚS 52/15 či III. ÚS 665/15 ).
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti Mgr. V. V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. Nco 21/2023-418 ze dne 28. 11. 2023, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelova ústavní stížnost neobsahuje nezbytné náležitosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Za prvé v ní chybí alespoň základní tvrzení, jak bylo napadeným rozhodnutím porušeno stěžovatelovo základní právo nebo svoboda. Jinými slovy, schází jakákoliv argumentace zdůvodňující ústavněprávní přezkum a případný derogační nález. Za druhé, ústavní stížnost nemá petit - není v ní uvedeno, čeho se stěžovatel domáhá (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). A konečně, stěžovatel ani nepřiložil kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, což vyžaduje § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.

2. Přestože obecně platí, že Ústavní soud nejprve stěžovatele vyzve k odstranění vad podání, v tomto případě je takový postup zjevně zbytečný. Stěžovatel totiž podává vadné ústavní stížnosti opakovaně a o zákonných náležitostech ústavní stížnosti byl stejně tak opakovaně a srozumitelně poučen už v řadě předchozích řízení (viz kupříkladu usnesení sp. zn. I. ÚS 2069/23, IV. ÚS 3497/20 či IV. ÚS 1810/18). Navzdory tomu, a přestože je sám advokátem, a tedy právním profesionálem, stěžovatel nadále volí postup ignorující zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti (a následně je obvykle ani přes výzvu nedoplní). Také proto např. soudkyně zpravodajky usneseními sp. zn. III. ÚS 2023/23 či IV. ÚS 2183/23 ústavní stížnost stěžovatele odmítly, aniž by jej poučily. Soudce zpravodaj v této věci volí stejný postup - stěžovateli musí být náležitosti ústavní stížnosti dobře známy a jeho další poučování by bylo jen marněním zdrojů.

3. Nadto je třeba uvést, že stěžovatel brojí proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým bylo rozhodnuto o nevyloučení soudce. Podle konstantní judikatury Ústavního soudu ovšem ústavní stížnost proti samostatnému rozhodnutí k námitce podjatosti není přípustná (nejde-li o případ podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, což je třeba tvrdit a prokázat). Vydáním procesního usnesení o nevyloučení soudce totiž celé řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici prostředky podle občanského soudního řádu v rámci řízení o vlastním předmětu sporu (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost). V rámci nich je možné znovu uplatňovat námitky týkající se nestrannosti soudce, jenž v jeho věci rozhoduje. Teprve po jejich vyčerpání může připadat v úvahu ústavní stížnost (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1618/23, II. ÚS 1558/19, III. ÚS 3535/18, IV. ÚS 3205/18, IV. ÚS 2676/16, I. ÚS 2237/16, II. ÚS 52/15 či III. ÚS 665/15).

4. Ústavní soud návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. 2. 2024

Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací