Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatelky M.L.S. Holice, spol. s r.o., sídlem [adresa] Olomouc-Holice, zastoupené Mgr. Jakubem Olivou, advokátem, sídlem [adresa] Praha 5, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 170/2025-753 ze dne 3. prosince 2025 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. 16 C 300/2022-647 ze dne 28. února 2025, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a a) J. D., b) D. G., c) L. M., d) S. M., e) L. R., f) Taťány Steigerové, g) Z. V., h) P. W., i) T. Z., j) V. B., k) J. H., l) M. K., m) L. K., n) M. K., o) J. N., p) Z. R., q) Z. S. a r) R. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení nákladových výroků v záhlaví označeného rozsudku krajského a okresního soudu. Soudy nepřiznaly stěžovatelce žádnou náhradu nákladů řízení i přes to, že byla v řízení plně úspěšná. Stěžovatelka tvrdí, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod ("Listiny") a právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny. 2. Stěžovatelka po rozhodnutí podala ústavní stížnost a považovala ji za přípustnou, neboť proti rozhodnutí o nákladech řízení již není přípustný žádný opravný prostředek [dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu je objektivně nepřípustné]. Tím, že stěžovatelka ve věci samé byla plně úspěšná, není subjektivně oprávněna k podání dovolání ani proti rozhodnutí o věci samé.
3. Takové oprávnění mají ale vedlejší účastníci. Ústavní soud si vyžádal spis od okresního soudu a z jeho přípisu se dozvěděl, že nyní probíhá před Nejvyšším soudem dovolací řízení vedené pod sp. zn. 21 Cdo 1918/2026, které zahájili vedlejší účastníci. O tomto dovolání doposud nebylo rozhodnuto.
4. Ústavní soud ve své judikatuře dodržuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Ústavní stížností lze brojit pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě již není příslušný žádný jiný orgán (srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995).
5. Podá-li účastník řízení souběžně s ústavní stížností proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení i dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, považuje ji Ústavní soud za předčasně podanou, a tudíž nepřípustnou (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 2075/18 ze dne 15. 11. 2018). Obdobným způsobem Ústavní soud přistupuje i k situacím, kdy dovolání proti výroku o věci samé podá protistrana. Pokud by Nejvyšší soud zrušil nebo změnil rozsudek odvolacího soudu ve výroku ve věci samé, zrušil by i akcesorický výrok o nákladech řízení (§ 243e občanského soudního řádu). Tím by otevřel prostor k tomu, aby se odvolací soud opětovně zabýval náhradou nákladů řízení a stěžovatel by mohl námitky uplatit tam. Pokud by tedy Ústavní soud přezkoumal výrok rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení ještě před tím, než bude ze strany Nejvyššího soudu rozhodnuto o dovolání, nerespektoval by subsidiaritu ústavní stížnosti (usnesení sp. zn. IV. ÚS 1112/20 ze dne 11. 8. 2020; či sp. zn. III. ÚS 2102/20 ze dne 8. 12. 2020). Tuto praxi Ústavní soud konstantně dodržuje (z nedávné doby stejně viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 1507/26 ze dne 22. 7. 2026; sp. zn. III. ÚS 1195/26 ze dne 6. 5. 2026; či sp. zn. I. ÚS 2745/24 ze dne 21. 11. 2024).
6. S ohledem na výše uvedené je tedy nezbytné odmítnout ústavní stížnost pro její předčasnost. V této souvislosti Ústavní soud upozorňuje, že takové odmítnutí stěžovatelku nepoškozuje na jejím právu na přístup k Ústavnímu soudu, protože podle výsledku dovolacího řízení bude mít po jeho ukončení možnost podat novou ústavní stížnost. Je v zájmu stěžovatelky, aby v takovém případě na toto usnesení v ústavní stížnosti výslovně upozornila, a předešla tak odmítnutí ústavní stížnosti pro opožděnost.
7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2026
Martin Smolek v. r. soudce zpravodaj