Nález ze dne 8. 9. 2026
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala o ústavních stížnostech stěžovatele JUDr. Bc. P. M., Ph.D., zastoupeného Mgr. Pavlem Palatickým, advokátem, sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2025, č. j. 38 Co 56/2025-34, výroku II. usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2025, č. j. 123 L 5/2025-25, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2025, č. j. 38 Co 195/2025-27, výroku III. usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2025, č. j. 122 L 797/2025-21, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
I. Usneseními Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2025, č. j. 38 Co 56/2025-34, a ze dne 16. 9. 2025, č. j. 38 Co 195/2025-27, a výrokem II. usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2025, č. j. 123 L 5/2025-25, a výrokem III. usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2025, č. j. 122 L 797/2025-21, bylo porušeno právo stěžovatele podle čl. 1, právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle čl. 26 odst. 1 a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2025, č. j. 38 Co 56/2025-34, a ze dne 16. 9. 2025, č. j. 38 Co 195/2025-27, výrok II. usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2025, č. j. 123 L 5/2025-25, a výrok III. usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2025, č. j. 122 L 797/2025-21, se ruší.
III. Řízení o návrhu stěžovatele na zrušení § 9 odst. 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "podpůrných opatření, svéprávnosti, nezvěstnosti a smrti, přivolení k zásahu do integrity, přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu a", se zastavuje.
IV. Návrh stěžovatele na zrušení § 9 odst. 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "Při výkonu funkce ustanoveného opatrovníka ve věcech zrušení a likvidace právnické osoby se považuje za tarifní hodnotu částka 5 000 Kč." se odmítá.
Krajskému soudu v Brně se ukládá povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení před Ústavním soudem.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a napadená rozhodnutí
1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a 3 a čl. 36 odst. 1 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatel zároveň navrhuje zrušení § 9 odst. 7 advokátního tarifu pro jeho neústavnost.
3. Stěžovatel taktéž žádá o uložení povinnosti Krajskému soudu v Brně (dále jen "krajský soud") nahradit stěžovateli náklady řízení před Ústavním soudem.
4. Stěžovatel napadl svými dvěma ústavními stížnostmi dvě řízení, v nichž byl ustanoven opatrovníkem. Tyto ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 2820/25 a pod sp. zn. II. ÚS 1140/25 byly usnesením pléna Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2025 spojeny ke společnému řízení a nadále jsou vedeny pod sp. zn. II. ÚS 1140/25.
5. Ústavní soud si za účelem posouzení důvodnosti ústavních stížností vyžádal spisy vedené u Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") pod sp. zn. 123 L 5/2025 a sp. zn. 122 L 797/2025, z nichž se podávají následující skutečnosti.
6. V řízení vedeném u městského soudu pod sp. zn. 123 L 5/2025 byl stěžovatel ustanoven opatrovníkem v tzv. detenčním řízení vedeném podle § 76 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., a to usnesením ze dne 8. 1. 2025, č. j. 123 L 5/2025-5 podle § 69 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb.
7. Dne 13. 1. 2025 stěžovatel zaslal městskému soudu vyúčtování své odměny za předmětné řízení, přičemž vycházel z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč podle § 9 odst. 2 advokátního tarifu, kdy za současného použití § 7 advokátního tarifu odměna za jeden úkon právní služby činí 1 500 Kč. Úkony právní služby si stěžovatel vyúčtoval dva, tj. převzetí a přípravu zastupování a účast na jiném soudním roku dne 9. 1. 2025, tj. celkově 3 000 Kč. Dále za celkem dva režijní paušály mělo stěžovateli připadnout 900 Kč a DPH ve výši 21 % činila 819 Kč. Celkově si tedy stěžovatel vyúčtoval částku ve výši 4 719 Kč (viz č. l. 20 spisu sp. zn. 123 L 5/2025). Městský soud nyní napadeným II. výrokem usnesení rozhodl tak, že stěžovateli přiznal částku ve výši 3 509 Kč. V odůvodnění II. výroku městský soud toliko bez odkazu na zákonné ustanovení uvedl, že za celkem dva úkony právní služby přiznává odměnu dvakrát 1 000 Kč plus dvakrát režijní paušál celkem ve výši 900 Kč a DPH v příslušné výši.
8. Stěžovatel napadl II. výrok usnesení městského soudu odvoláním, o němž krajský soud rozhodl tak, že napadené usnesení městského soudu ve výroku II. potvrdil (výrok I.), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení osvětlil, že městský soud vycházel z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 7 advokátního tarifu, který zakotvuje částku 5 000 Kč, na rozdíl od stěžovatele, který při kalkulaci své odměny vycházel z § 9 odst. 2 advokátního tarifu, který zakotvuje tarifní hodnotu ve výši 10 000 Kč. Krajský soud uvedl, že jelikož byl stěžovatel ustanoven opatrovníkem, ze znění § 9 odst. 7 advokátního tarifu vyplývá, že se na něj vztahuje tarifní hodnota ve výši 5 000 Kč. Ustanovení § 9 odst. 2 advokátního tarifu se neuplatní, jelikož jde o sběrné ustanovení, vůči němuž je § 9 odst. 7 advokátního tarifu ustanovením speciálním.
9. Ve věci vedené u městského soudu pod sp. zn. 122 L 797/2025 byl stěžovatel usnesením městského soudu ze dne 11. 7. 2025, č. j. 122 L 797/2025-12, ustanoven opatrovníkem v řízení podle § 75 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., tj. v řízení o vyslovení přípustnosti omezení ve volném pohybu v průběhu léčení. Svým podáním ze dne 15. 7. 2025 (viz č. l. 16 spisu sp. zn. 122 L 797/2025) si stěžovatel vyúčtoval jeden úkon a půlúkon právní služby, tj. jeden úkon převzetí a přípravy právního zastoupení a jeden půlúkon za sepis vzdání se práva odvolání, kdy vycházel z tarifní hodnoty 10 000 Kč podle § 9 odst. 2 advokátního tarifu za současného použití § 7 advokátního tarifu, kdy za jeden úkon právní služby činí odměna 1 500 Kč. Mimosmluvní odměna tedy činila celkem 2 250 Kč, dva režijní paušály částku 900 Kč a DPH v příslušné výši 661,50 Kč. Celkem tedy stěžovatel vyúčtoval částku ve výši 3 811,50 kč. Nyní napadeným usnesením městský soud rozhodl ve výroku III. tak, že podle § 9 odst. 7 advokátního tarifu přiznal stěžovateli mimosmluvní odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč. V součtu s dalšími položkami (režijní paušály a DPH) částka činila 2 904 Kč.
10. Stěžovatel napadl výrok III. usnesení městského soudu odvoláním, jež bylo shledáno nedůvodným. Krajský soud výrokem I. potvrdil výrok III. usnesení městského soudu a výrokem II. konstatoval, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Krajský soud uvedl, že § 9 odst. 7 advokátního tarifu slouží pro výpočet odměny ustanoveného opatrovníka, a je speciálním ustanovením k § 9 odst. 2 advokátního tarifu.
Argumentace stěžovatele
11. Stěžovatel ve svých ústavních stížnostech předkládá prakticky shodnou argumentaci. Takto uvádí, že ustanovení § 9 odst. 7 advokátního tarifu s účinností od 1. 1. 2025 zní: "Při výkonu funkce ustanoveného opatrovníka ve věcech podpůrných opatření, svéprávnosti, nezvěstnosti a smrti, přivolení k zásahu do integrity, přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu a zrušení a likvidace právnické osoby se považuje za tarifní hodnotu částka 5000 Kč." Přitom ustanovení § 9 odst. 2 advokátního tarifu, taktéž novelizované s účinností od 1. 1. 2025 stejnou vyhláškou č. 258/2024 Sb., zní: "Ve věcech péče soudu o nezletilé, osvojení, podpůrných opatření, svéprávnosti, nezvěstnosti a smrti, přivolení k zásahu do integrity, přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu, ve věcech opatrovnických a ve věcech výživného zletilých dětí se považuje za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč." Stěžovatel v tomto kontextu poukazuje na dvojroli advokáta a opatrovníka, což je otázka, kterou se již Ústavní soud v minulosti zabýval, např. v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 17/21, v němž konstatoval, že nižší odměna stanovená pro advokáty-opatrovníky nese znaky libovůle a je v rozporu s ústavním principem rovnosti, ústavním právem podnikat a získávat prostředky pro své životní potřeby prací, právem na právní pomoc nebo na spravedlivou odměnu za práci, resp. na srovnatelnou odměnu za srovnatelnou práci (viz bod 21. tohoto nálezu).
12. Po datu účinnosti předmětné novely č. 258/2024 Sb. se však v advokátním tarifu znovu objevuje shora zmíněná nerovnost mezi advokáty ustanovenými a advokáty zvolenými na plnou moc, resp. mezi odměnami těchto dvou skupin advokátů. Ústavní soud přitom v citovaném plenárním nálezu konstatoval, že obecné soudy nejsou absolutně vázány doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, vyžaduje-li to účel zákona, resp. další hodnoty. S takovou situací měly co do činění městský soud a krajský soud, které v rozporu s legitimním očekáváním stěžovatele aplikovaly namísto § 9 odst. 2 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 zjevně nonkonformní ustanovení § 9 odst. 7 advokátního tarifu. Z důvodu zřejmé protiústavnosti plynoucí i z dosavadní judikatury Ústavního soudu k této otázce stěžovatel navrhuje taktéž zrušení § 9 odst. 7 advokátního tarifu novelizovaného s účinností od 1. 1. 2025 vyhláškou č. 258/2024 Sb.
Vyjádření účastníků řízení a replika stěžovatelů
13. Ústavní soud vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili k ústavním stížnostem stěžovatele.
14. Městský soud uvedl, že považuje ústavní stížnosti za důvodné, neboť se jedná se o otázku Ústavním soudem již prejudikovanou, a považuje za nadbytečné judikaturu a klíčové argumenty rekapitulovat. Současně poukázal, že znění § 9 odst. 7 advokátního tarifu bylo ostatně předmětem přezkumu u Ústavního soudu na podkladě návrhu veřejného ochránce práv pod sp. zn. Pl. ÚS 32/25. Městský soud tedy navrhl ústavním stížnostem vyhovět.
15. Krajský soud odkázal na obsah odůvodnění svých napadených usnesení.
16. Ústavní soud nezasílal obdržená vyjádření stěžovateli k případné replice, neboť se z nich nepodávají žádné nové skutečnosti.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
17. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnosti byly podány včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnosti jsou přípustné (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny prostředky k ochraně svých práv.
Posouzení důvodnosti ústavních stížností
18. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled. Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby je toliko ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud není povolán k přezkumu použití běžného zákona a může tak činit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody stěžovatele.
19. Ústavní stížnosti jsou důvodné.
20. Plénum Ústavního soudu nálezem ze dne 10. 12. 2025 sp. zn. Pl. ÚS 32/25 (č. 4/2026 Sb.) zrušilo § 9 odst. 7 advokátního tarifu ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb., ve slovech "podpůrných opatření, svéprávnosti, nezvěstnosti a smrti, přivolení k zásahu do integrity, přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu a" ke dni vyhlášení ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (tzn. ke dni 15. 1. 2026). Nedotčená zůstala tedy toliko jeho část týkající se zrušení a likvidace právnické osoby, která byla shledána ústavně souladnou (viz body 71. až 73. nálezu sp. zn. Pl. ÚS 32/25). K derogaci předmětného ustanovení Ústavní soud přistoupil proto, že rozlišení tarifních hodnot (a v souvislosti s tím i rozdílných sazeb odměny) u řízení vymezených v § 9 odst. 2 a v § 9 odst. 7 advokátního tarifu, které nespočívalo v objektivní odlišnosti agend či typově rozdílné povaze právní služby, ale pouze ve způsobu určení právního zástupce, bylo projevem libovůle a porušovalo čl. 1 Listiny ve spojení s právem podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle čl. 26 odst. 1 Listiny a právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny.
21. V nyní posuzovaných věcech byl stěžovatel ustanoven opatrovníkem v řízení o vyslovení přípustnosti převzetí a držení v ústavu zdravotnické péče a jeho odměna byla v obou případech vypočtena z tarifní hodnoty stanovené v § 9 odst. 7 advokátního tarifu. Ačkoliv si byly obecné soudy vědomy, že § 9 odst. 7 advokátního tarifu může způsobovat nerovnost v odměňování advokátů jako ustanovených opatrovníků oproti advokátům působícím na základě plné moci, neshledaly jej v rozporu s ústavním pořádkem, přestože stěžovatel v obou případech tuto okolnost s přímým odkazem na předchozí plenární nálezy Ústavního soudu zdůrazňoval. Městský soud i krajský soud při výpočtu odměny stěžovatele jako opatrovníka vycházely z doslovného jazykového výkladu advokátního tarifu bez přihlédnutí k ústavně právní argumentaci obsažené v např. v nálezu pléna sp. zn. Pl. ÚS 17/21, byť jim musela být bezesporu známa, neboť tato předchozí nálezová judikatura vedla ke zrušení § 9 odst. 5 advokátního tarifu v tehdejším znění (viz zejména nálezy sp. zn. Pl. ÚS 4/19, sp. zn. Pl. ÚS 22/19, sp. zn. Pl. ÚS 26/19 a sp. zn. Pl. ÚS 17/21). Tato judikatura je do značné míry založena na stejné argumentaci a závěrech, jakými argumentoval stěžovatel (a posléze vedla Ústavní soud ke zrušení podstatné části stěžovatelem napadeného ustanovení advokátního tarifu). Přesto soudy tuto argumentaci nereflektovaly a přiznaly stěžovateli odměnu za výkon funkce opatrovníka podle § 9 odst. 7 advokátního tarifu, který byl v podstatě obsahově shodný s již dříve zrušeným § 9 odst. 5 advokátního tarifu. Aplikací neústavního § 9 odst. 7 advokátního tarifu obecnými soudy tak došlo k porušení stěžovatelova práva podle čl. 1 Listiny, ve spojení s právem podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost (čl. 26 odst. 1 Listiny) a právem na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny).
22. Ústavní soud tak nyní, shodně jako ve všech předchozích (shora zmíněných) nálezech, dochází k závěru, že rozlišení tarifních hodnot (a tak i rozdílných sazeb odměny) u řízení vymezených ve výroku rozhodnutí, je projevem libovůle, resp. nedůvodného rozlišování. V § 9 odst. 2 a § 9 odst. 7 advokátního tarifu byla určena tarifní odměna ve shodné agendě "podpůrných opatření, svéprávnosti, nezvěstnosti a smrti, přivolení k zásahu do integrity, přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu" odlišně, ačkoli šlo o poskytování právních služeb ve stejných věcech. Rozdíl nespočíval v objektivní odlišnosti agend či typově rozdílné povaze právní služby, ale jen ve způsobu určení právního zástupce.
23. Ústavní soud dále zdůrazňuje, že tato věc se argumentačně shoduje s argumentací, která vedla ke zrušení veřejným ochráncem práv napadeného ustanovení advokátního tarifu nálezem Pl. ÚS 32/25. Je jen náhodou a shodou okolností, že tato věc sama neiniciovala řízení o zrušení dané části advokátního tarifu. Již tato okolnost sama o sobě vede k odlišení od judikatury Ústavního soudu ve věci bagatelních nákladů řízení (viz shodně nález ze dne 11. 2. 2026, sp. zn. IV. ÚS 1685/25).
24. Stěžovatel spolu s ústavní stížností podal podle § 74 zákona o Ústavním soudu návrh na zrušení § 9 odst. 7 advokátního tarifu bez specifikace konkrétní napadené části, tj. v celém jeho znění. Ústavní soud řízení o návrhu na zrušení uvedeného ustanovení ve slovech "podpůrných opatření, svéprávnosti, nezvěstnosti a smrti, přivolení k zásahu do integrity, přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu a" podle § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zastavil, neboť citované ustanovení bylo, jak je zřejmé z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 32/25, v uvedeném rozsahu tímto plenárním nálezem zrušeno.
25. Návrh stěžovatele na zrušení § 9 odst. 7 advokátních tarifu ve zbývajícím rozsahu, tj. ve slovech "Při výkonu funkce ustanoveného opatrovníka ve věcech zrušení a likvidace právnické osoby se považuje za tarifní hodnotu částka 5 000 Kč." Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť tato část předmětného ustanovení se především stěžovatelových práv nikterak nedotýkala. Tato část napadeného ustanovení byla navíc shora citovaným nálezem shledána ústavně souladnou (viz body 71. až 73. nálezu sp. zn. Pl. ÚS 32/25), když Ústavní soud nepřistoupil k derogaci celého § 9 odst. 7, neboť jeho část týkající odměny advokáta jako ustanoveného opatrovníka ve věcech zrušení a likvidace právnické osoby není projevem nedůvodného rozlišování (libovůle), ale rozlišování založeného na racionálních a objektivních důvodech.
26. Stěžovatel požádal o náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem. Tento procesní návrh sice explicitně neodůvodnil, avšak z podstaty věci je zjevné, z jakého důvodu ho vznesl. Podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Těmito náklady se přitom ve smyslu § 62 odst. 5 zákona o Ústavním soudu rozumí zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, ztráta na výdělku účastníků a odměna za zastupování.
27. V posuzované věci dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatele o náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem je důvodný, neboť soudy bezesporu byly obeznámeny s příslušnou plenární nálezovou judikaturou Ústavního soudu tak, jak je zmíněna shora (viz zejména nálezy sp. zn. Pl. ÚS 4/19, sp. zn. Pl. ÚS 22/19, sp. zn. Pl. ÚS 26/19 a sp. zn. Pl. ÚS 17/21). Tato judikatura je založena převážně na stejné argumentaci a stejných závěrech, kterými argumentoval stěžovatel jak ve svých vyúčtováních již před městským soudem, tak i následně ve svých odvoláních proti usnesením městského soudu před krajským soudem. Nebyla-li tedy soudům čistě teoreticky předmětná a rozsáhlá judikatura Ústavního soudu známa, nejpozději při předložení vyúčtování stěžovatelem městskému soudu se s ní mohly a měly seznámit. Ústavní soud si je vědom skutečnosti, že k uvedenému kroku uložení povinnosti náhrady nákladů řízení přistupuje pouze výjimečně, odůvodňují-li to zvláštní okolnosti případu (viz např. nález ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 1367/16 (N 25/92 SbNU 271). Posuzovaná věc však naplňuje tuto výjimečnost, neboť šlo o hrubé ignorování konstantní judikatury Ústavního soudu k předmětné otázce, s jejímž ústavně konformním výkladem soudy byly k okamžiku rozhodování obeznámeny. Z tohoto důvodu Ústavní soud přistoupil k aplikaci § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu a uložil účastníkovi řízení - krajskému soudu - aby stěžovateli nahradil náklady řízení před Ústavním soudem. O konkrétním nároku bude rozhodnuto samostatným usnesením podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
28. Ústavní soud tudíž na základě výše uvedeného ústavní stížnosti vyhověl a napadená usnesení krajského soudu a městského soudu podle § 82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 54 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 8. září 2026
Jiří Přibáň v. r. předseda senátu
Usnesení ze dne 7. 10. 2025
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Dity Řepkové, Jana Svatoně, Pavla Šámala a Jana Wintra ve věci ústavních stížností JUDr. Bc. P. M., Ph.D., sídlem [adresa] Brno, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Srbou, advokátem, sídlem [adresa] Brno, vedených pod sp. zn. II. ÚS 1140/25, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. března 2025 č. j. 38 Co 56/2025-34 a výroku II usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. února 2025 č. j. 123 L 5/2025-25, a sp. zn. I. ÚS 2820/25, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. září 2025 č. j. 38 Co 195/2025-27 a výroku III usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. července 2025 č. j. 122 L 797/2025-21, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, o návrhu na spojení věcí, takto:
Výrok
Ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 1140/25 a sp. zn. I. ÚS 2820/25 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. II. ÚS 1140/25.
Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel uvedené ústavní stížnosti, jimiž se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
2. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků.
3. Z ústavních stížností a jejich příloh plyne, že obě ústavní stížnosti se týkají téhož stěžovatele a téže otázky, výše odměny ustanovenému opatrovníkovi. Ústavní soud z důvodu hospodárnosti a efektivity řízení podle shora uvedených zákonných ustanovení rozhodl o spojení věcí ke společnému řízení, které ostatně navrhl sám stěžovatel.
4. Podle § 5 odst. 7 rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2025 č. Org. 01/25 je soudcem zpravodajem ve spojených věcech Jiří Přibáň, neboť mu byla přidělena první ze spojovaných ústavních stížností.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2025
Josef Baxa v. r. předseda Ústavního soudu