Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. Š., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 217/2023-28 ze dne 29. 2. 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a České advokátní komory, sídlem [adresa] Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se před Ústavním soudem domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž byla zamítnuta její kasační stížnost směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 17 A 93/2022-42 ze dne 25. 7. 2023 a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
2. Ústavní stížnost stěžovatelky nebylo možno považovat za řádnou, jelikož byla zatížena procesními i obsahovými nedostatky (§ 34 ve spojení s § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Stěžovatelka mimo jiné nebyla zastoupena advokátem podle § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu.
3. Stěžovatelka v podání výslovně uvedla, že si je vědoma povinnosti zastoupení advokátem jako podmínky řízení o ústavní stížnosti a že požádala dne 25. 4. 2024 Českou advokátní komoru o jeho určení. Zároveň Ústavní soud požádala o stanovení lhůty k odstranění vady chybějícího povinného zastoupení do doby, než bude o její žádosti o určení advokáta rozhodnuto.
4. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka si zjevně byla vědoma povinnosti nechat se v řízení před Ústavním soudem zastoupit advokátem, shledal Ústavní soud, že bylo nadbytečné ji o tom znovu poučovat. Namísto toho se obrátil na Českou advokátní komoru s dotazem, jak bylo o žádosti stěžovatelky rozhodnuto. Podle sdělení České advokátní komory ze dne 27. 5. 2024 však tuto stěžovatelčinu žádost neevidují, Česká advokátní komora o ní proto nevedla řízení ani o ní nerozhodla.
5. Ústavní soud zvážil, zda má za této situace stěžovatelku opětovně poučit o povinnosti zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem a poskytnout jí dodatečnou lhůtu pro to, aby vady ústavní stížnosti odstranila. Dospěl k závěru, že takový postup by nebyl účelný.
6. Stěžovatelka před Ústavním soudem zahájila přes sto řízení o ústavních stížnostech. V nich byla opakovaně poučena o náležitostech ústavní stížnosti. Sama uvádí, že povinnosti být zastoupena již při podání ústavní stížnosti si je vědoma. Opětovně zvolila postup, kdy se (údajně) měla na Českou advokátní komoru obrátit s žádostí o určení advokáta až na samém konci dvouměsíční lhůty pro podání ústavní stížnosti (dle tvrzení stěžovatelky podána k poštovní přepravě dne 25. 4. 2024); tuto žádost navíc Česká advokátní komora neeviduje. Ústavní stížnost samotnou podala v poslední den lhůty pro podání ústavní stížnosti (tj. dne 2. 5. 2024; advokát stěžovatelky rozsudkem Nejvyššího správního soudu disponoval už 1. 3. 2024, jak plyne z doložky konverze elektronické verze rozsudku do listinné podoby, již provedl, čili nejpozději toho dne musel být stěžovatelce napadený rozsudek doručen).
7. Ústavní soud proto navazuje na svá dřívější rozhodnutí o ústavních stížnostech stěžovatelky. V nich jednak konstatoval, že stěžovatelčin opakovaný procesní postup má obstrukční charakter (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 3266/22 ze dne 14. 12. 2022 nebo sp. zn. II. ÚS 3033/22 ze dne 14. 11. 2022). Dále v nich konstatoval, že podání žádosti o určení advokáta, také vzhledem k opakovanému postupu stěžovatelky a skutečnosti, že její žádosti jsou opakovaně Českou advokátní komorou zamítány, není automaticky důvodem pro stanovení další lhůty pro odstranění vad podání, jelikož v daném případě nejde o účelný postup (usnesení sp. zn. IV. ÚS 794/24 ze dne 5. 4. 2024, sp. zn. II. ÚS 919/24 ze dne 23. 4. 2024 a zejména sp. zn. III. ÚS 1160/24 ze dne 7. 5. 2024). Pro stručnost Ústavní soud odkazuje na odůvodnění odkazovaných rozhodnutí.
8. Proto soudkyně zpravodajka návrh odmítla pro vady za přiměřeného užití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2024
Kateřina Ronovská v. r. soudkyně zpravodajka