Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky K. F., zastoupené Mgr. Pavlem Vankem, advokátem, sídlem [adresa] Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 25/2026-68 ze dne 10. března 2026 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 13 C 77/2025-35 ze dne 9. října 2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a obchodní korporace TÜRK HAVA YOLLARI A.O. (TURKISH AIRLINES INC.), zahraniční osoba registrovaná pod č. 70858144, sídlem [adresa] jednající TÜRK HAVA YOLLARI A.O. (TURKISH AIRLINES INC.), organizační složka, sídlem [adresa] Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadená rozhodnutí byla vydána v řízení o stěžovatelčině žalobě, jíž se na vedlejší účastnici domáhala zaplacení 15 944 Kč z titulu odškodnění podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen "nařízení").
3. Obvodní soud pro Prahu 1 napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Obvodní soud shledal jako důvodně uplatněnou námitku promlčení vedlejší účastnice.
4. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Městský soud se ztotožnil s právním hodnocením obvodního soudu a rozsudek jako věcně správný potvrdil. Stěžovatelku městský soud poučil, že proti jeho rozsudku není přípustné dovolání.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti předložila řadu námitek a mezi nimi též tu, že ji městský soud nesprávně poučil o nepřípustnosti dovolání, neboť pominul, že šlo o vztah ze spotřebitelské smlouvy, kde se neuplatní § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je dovolání nepřípustné proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč.
6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem.
7. Zároveň však Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
8. Stěžovatelka správně poukázala na to, že v její věci bylo přípustné dovolání. Ústavně konformní výklad § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ve vztahu k nárokům plynoucím z nařízení podal Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2397/19 ze dne 31. března 2020, a spor obdobný tomu, jaký vedla stěžovatelka, označil za spor ze spotřebitelské smlouvy. Obdobně Nejvyšší soud běžně posuzuje dovolání týkající se nařízení, a to i ohledně částek menších než 50 000 Kč. Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1271/2021 ze dne 24. června 2021, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/2022, nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 921/2023 ze dne 20. listopadu 2023, zabývající se přímo posouzením otázky včasnosti uplatnění nároku plynoucího z nařízení, o niž šlo v posuzované věci.
9. Nesprávné poučení o nepřípustnosti dovolání může mít za následek přípustnost ústavní stížnosti s tím, že materiálně by se Ústavní soud omezil pouze na přezkum důsledků chybného poučení. S ohledem na to, že v posuzované věci je lhůta k podání dovolání v důsledku chybného poučení prodloužena na tři měsíce (§ 240 odst. 3 občanského soudního řádu), a je tedy ještě otevřena, Ústavní soud přistoupil k odmítnutí ústavní stížnosti pro její předčasnost. To nepředstavuje omezení stěžovatelčina práva na přístup k soudu, neboť po rozhodnutí Nejvyššího soudu bude mít možnost napadnout ústavní stížností i rozhodnutí obvodního a městského soudu. Ústavní soud již shodně postupoval například v usnesení sp. zn. I. ÚS 385/24 ze dne 19. února 2024 nebo sp. zn. III. ÚS 366/25 ze dne 7. února 2025.
10. I v případě, že by Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání odmítl jako objektivně nepřípustné, bude mít stěžovatelka možnost podat novou ústavní stížnost i proti rozhodnutím obvodního a městského soudu, neboť Ústavní soud nemůže hodnotit ústavní stížnost nejprve jako nepřípustnou (předčasnou) a podruhé jako opožděnou. Lze stěžovatelce pak doporučit, aby na toto usnesení v případné nové stížnosti odkázala.
11. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 27. května 2026
Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka