Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele K. Š., zastoupeného JUDr. Adamem Kopeckým, LL.M., advokátem, sídlem [adresa] Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 20. března 2026 č. j. 1 KZN 396/2025-38 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 2. oddělení, ze dne 25. února 2026 č. j. KRPA-302887-34/TČ-2025-000072, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 2. oddělení, sídlem [adresa] Praha 4 - Nusle, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že v záhlaví specifikovaným usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 2. oddělení (dále jen "policejní orgán"), byla podle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, odložena trestní věc podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měl dopustit J. P. (zkráceně uvedeno) tím, že měl využít vysokého věku a špatného zdravotního stavu stěžovatele a přimět ho k podpisu pro něj nevýhodné kupní smlouvy jeho prodávaných nemovitostí uvedených ve výroku tohoto usnesení.
3. Stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") napadeným usnesením jako nedůvodnou zamítla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Po přezkoumání věci shledala, že ve věci nebyla naplněna skutková podstata (subjektivní stránka) trestného činu podvodu či jiného trestného činu. Zdůraznila, že v daném případě jde o spor, který má občanskoprávní základ, a že je nutno na věc primárně nahlížet z pohledu práva občanského.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení namítá, že daná trestní věc byla odložena, aniž by orgány činné v trestním řízení měly jasné a spolehlivé důkazy, které by vyvracely jeho výpověď. Uvádí, že bez znaleckého ocenění předmětných nemovitostí, bez znaleckého posouzení jeho zdravotního a kognitivního stavu v rozhodné době a bez výslechu navržených osob nebylo možno ústavně konformně uzavřít, že ve věci není dáno ani podezření ze spáchání trestné činu a že věc má výlučně občanskoprávní charakter.
Přípustnost ústavní stížnosti
5. Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadených rozhodnutí, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti ústavní stížnosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, což zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje podmínku přípustnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) uvedeného zákona.
6. Jak vyplývá z rozhodovací praxe Ústavního soudu, v případech, kdy stěžovatel (jako poškozený) napadá rozhodnutí dozorového státního zástupce o stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu, je podle ustálené judikatury Ústavního soudu za účinný prostředek nápravy považován podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (srov. např. usnesení ze dne 17. 9. 2024 sp. zn. II. ÚS 2480/23, usnesení ze dne 20. 11. 2024 sp. zn. III. ÚS 2700/24, usnesení ze dne 13. 11. 2023 sp. zn. II. ÚS 2915/23, usnesení ze dne 16. 11. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2843/21 aj.). Uvedené ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti.
7. Z tohoto pohledu nabývá v nyní posuzované věci zásadního významu zjištění, že stěžovatel netvrdil ani neprokázal, že by před podáním ústavní stížnosti podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona o státním zastupitelství podal. Stěžovatel měl možnost přezkumu postupu státní zástupkyně městského státního zastupitelství v rámci instančního dohledu ze strany Vrchního státního zastupitelství v Praze. Této možnosti však podle informací obsažených v ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutích nevyužil.
8. Nevyčerpání procesního prostředku ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu činí ústavní stížnost stěžovatele nepřípustnou, proto ji Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. června 2026
Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj