Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatelky A. Š., zastoupené Mgr. Hanou Havelkovou, advokátkou, sídlem [adresa] Karlovy Vary, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 808/2026-204 ze dne 29. dubna 2026, rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 14 Co 251/2025-166 ze dne 9. prosince 2025 a rozsudku Okresního soudu v K. V. č. j. 13 C 59/2025-97 ze dne 28. srpna 2025, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v K. V., jako účastníků řízení, a J. B., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky.
2. Stěžovatelka tvrdí, že si v srpnu 2020 zakoupila motocykl Yamaha. V prosinci 2024, když se odstěhovala od vedlejšího účastníka (bývalý manžel), motocykl včetně klíčů a dokladů ponechala v garáži v místě opouštěného bydliště.
3. V únoru 2025 podala na bývalého manžela u Okresního soudu v K. V. žalobu na vydání motocyklu.
4. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Důvodem pro zamítnutí bylo, že bývalý manžel prokázal, že motocykl drží jiná osoba - jeho syn, takže soud uzavřel, že bývalý manžel není ve sporu pasivně věcně legitimován. Okresní soud současně považoval za sporné stěžovatelčino vlastnické právo k motocyklu, a tak i její aktivní věcnou legitimaci. Syn bývalého manžela totiž má za to, že vlastníkem motocyklu je on. Touto spornou otázkou se soud pro nadbytečnost ale více nezabýval.
5. Krajský soud k odvolání stěžovatelky napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
6. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl jako nepřípustné, zamítl její návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku krajského soudu a rozhodl o nákladech dovolacího řízení.
7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy jednaly svévolně. Pominuly, že bývalý manžel fakticky držbu nabyl již tím, že ona motocykl zanechala v garáži, a bez ohledu na to, zda jej užíval či nikoli, měl nad motocyklem moc. Aby se vyhnul vydání, předal motocykl synovi jako výprosu, a tím jednal nepoctivě. Stěžovatelka dovozuje, že kdyby žalovala syna bývalého manžela, ten by motocykl zase někomu přenechal. Dále tvrdí, že její žalobní tvrzení soudy nebraly v potaz, posuzovaly je protichůdně a zasáhly do jejího práva na soudní ochranu. Skutkové závěry soudů jsou podle stěžovatelky v extrémním rozporu s provedenými důkazy, které nehodnotily podle jejich obsahu a jejich právní závěry byly nesprávné a předčasné. Stěžovatelka dále namítá, že se svým majetkem nemůže disponovat, ale musí plnit veškeré povinnosti vlastníka. Obecné soudy jí tak neposkytly ochranu jejího vlastnického práva před odnětím majetku proti její vůli.
8. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti.
9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, k jejichž porušení by mohlo dojít například tehdy, pokud by právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. června 1995 ), popřípadě byla-li by skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 166/95 ze dne 30. listopadu 1995). Ústavní soud však nemůže jako čtvrtá instance posuzovat skutková nebo právní pochybení, kterých se údajně dopustily obecné soudy, jestliže nepředstavují porušení ústavně zaručených práv a svobod. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostmi obecných soudů.
10. Ústavní soud žádné z uvedených pochybení nezjistil. Ústavní stížnost stěžovatelky je opakováním argumentů, s nimiž se již dostatečně a logicky vypořádaly obecné soudy. Obecné soudy se dostatečně zabývaly podmínkami pro úspěšnost žaloby na vydání věci počínaje pasivní věcnou legitimací bývalého manžela, kterou nedovodily, což k nevyhovění žalobě stačí. Provedly dostatečné množství důkazů (čestná prohlášení, svědecké výpovědi) a na základě učiněných skutkových zjištění podrobně stěžovatelce vysvětlily, proč její žaloba nemohla být úspěšná, tedy že žalovala nesprávnou osobu (i když je nadále přesvědčena o opaku) a držitelem je syn bývalého manžela. Nelze tedy stěžovatelce přisvědčit, že by na řádné zjištění skutkového stavu rezignovaly.
11. Obecné soudy neodepřely stěžovatelce soudní ochranu, a tím i ochranu vlastnického práva stěžovatelky, jestliže žalovala osobu, která není ani držitelem, ani detentorem motocyklu. Tento závěr nevykazuje znaky svévole. Stěžovatelce nic nebrání žalovat syna bývalého manžela, který si osobuje vlastnické právo k motocyklu. 12. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr stěžovatelky o porušení jejích základních práv. Ústavní stížnost tak odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 1. července 2026
Pavel Šámal v. r. předseda senátu