II. ÚS 1587/14

Odůvodnění

I. Ústavními stížnostmi stěžovatelé napadli příkaz k domovní prohlídce Okresního soudu v Kolíně (dále jen "okresní soud") ze dne 12. 2. 2014, č. j. 20 Nt 855/2014-3 (dále jen "příkaz"), kterým byla podle § 83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), nařízena domovní prohlídka v něm blíže označeného rodinného domu ve společném jmění manželů stěžovatelů V. V. a R. V., kteří jsou i s jejich synem stěžovatelem O. V. jeho uživateli. Rovněž napadli jiný zásah orgánu veřejné moci spočívající v postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Kolín, Oddělení služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen "policie") při provádění prohlídky dle citovaného příkazu dne 10. 4. 2014.

Ústavní stížnost O. V. byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. 5. 2014 a ústavní stížnost V. V. a R. V. dne 10. 6. 2014. Rozhodnutím pléna Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2014, č. j. II. ÚS 1587/14-17, bylo rozhodnuto o spojení věcí tak, že ústavní stížnosti dosud vedené pod sp. zn. II. ÚS 1587/14 a III. ÚS 1990/14 budou nadále vedeny pod sp. zn. II. ÚS 1587/14.

Stěžovatelé namítají nedostatek odůvodnění příkazu, zejména pak v souvislosti s tím, že prohlídka byla nařízena jako úkon neodkladný nebo neopakovatelný. Není v něm kupříkladu vůbec uvedeno, z jakého důvodu se okresní soud domnívá, že existuje důvodné riziko úmyslného zničení důkazů. Dle názoru stěžovatelů orgány činné v trestním řízení mohly zahájit trestní stíhání již dříve a provést domovní prohlídku v již zahájeném trestním stíhání [viz nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 4183/12 (N 131/70 SbNU 211)].

Další pochybení stěžovatelé shledávají v neprovedení předchozího výslechu dle § 84 trestního řádu. Pokud by byl býval proveden, mohlo dojít k dobrovolnému vydání následně zajištěných movitých věcí. Rozhodně se přitom nejednalo o věc, která by nesnesla odkladu.

Z uvedených důvodů jsou přesvědčeni, že byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhují, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil a aby nařídil policii obnovit stav před porušením tím, že vydá věci zabavené při domovní prohlídce provedené dne 10. 4. 2014, specifikované v protokolu o provedení domovní prohlídky. II. Ústavní soud vyzval účastníky řízení a vedlejšího účastníka řízení k vyjádření k ústavní stížnosti.

Okresní soud sdělil, že ve věci mělo jít o trestnou činnost páchanou v období od 13. 8. 2010 do 5. 9. 2013 v obci Velim, kdy neznámý pachatel měl v e-mailové schránce, registrované na R. V., přechovávat a přijímat do ní zprávy, fotografie a videa, obsahující dětskou pornografii, přičemž IP adresa patřila jako koncovému uživateli V. V., bytem na téže adrese. O. V. se přitom pod svým jménem a zmíněnou e-mailovou schránkou registroval jako hráč do W. H. Casino Clubu. Všechny tyto údaje jsou citovány v odůvodnění příkazu k domovní prohlídce s tím, že po přezkoumání návrhu státního zástupce, který navrhoval jeho vydání s odůvodněním, že předpokládá zajištění věcí jako jsou fotografie, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, dospěl soudce k závěru, že návrh je důvodný, neboť je zřejmé podezření, že v uvedené nemovitosti, kterou má obývat nejen O. V., ale i V. V. a R. V., byla shromažďována dětská pornografie a že při domovní prohlídce lze důvodně předpokládat, že se podaří zajistit věci v rozsahu předpokládaném státním zástupcem. Byly tedy vymezeny konkrétní věci důležité pro trestní řízení. Na straně druhé v odůvodnění příkazu k domovní prohlídce je vysvětleno i to, že věci, kvůli kterým je domovní prohlídka nařizována, nelze zajistit jinak, že logicky existuje reálné nebezpečí maření či ztráty důkazů, a to například elektronickým výmazem, fyzickým zničením apod., přičemž se jedná o věci, které mohou být podkladem k zahájení trestního stíhání. Odůvodnění toho, proč je prohlídka neodkladným nebo neopakovatelným úkonem, tedy neabsentuje. Reálnost tohoto nebezpečí by měla být posuzována s ohledem na charakter trestné činnosti, počtu osob na ní se podílející, který nebyl zřejmý, a dále i s ohledem na charakter věcí, které byly hledány. Je logické, že policie nemohla v dané fázi zahájit trestní stíhání proti konkrétní osobě bez toho, aby byla provedena domovní prohlídka a získány tak důkazy, neboť z popisu odůvodnění příkazu, návrhu státního zástupce i obsahu spisu vyplývá, že uvedenou nemovitost měly obývat tři již uvedené osoby, kdy IP adresa byla přidělena V. V., e-mailová schránka naopak R. V. a O. V. nechal registrovat e-mailovou schránku pro své potřeby, kdy na trestné činnosti se mohli podílet jak všechny uvedené osoby, tak jenom některá nebo některé z nich.

Policie poskytnuté možnosti k uplatnění argumentů proti podané ústavní stížnosti nevyužila.

Okresní státní zastupitelství v Kolíně sdělilo, že celorepublikovou akcí na ztotožnění pachatelů s dětskou pornografií bylo zjištěno, že z e-mailové schránky X1 je zasílána komunikace, která obsahuje závadový materiál. Dále bylo zjištěno, že koncový uživatel IP adresy je otec obviněného a pro rozšíření kapacity e-mailového účtu bylo použito mobilní telefonní číslo X2, zaregistrované na matku obviněného. Podezřelý O. V. se pod svým jménem a pod výše uvedenou e-mailovou schránkou registroval jako hráč do W. H. Casino Clubu, schránku tedy používal. Trestná činnost tohoto charakteru je důkazně velmi složitá, neboť mezi sebou komunikují osoby po celém území republiky, jsou zajištěny tisíce fotek. Tyto musí být zhodnoceny znalcem, zda se jedná o dětskou pornografii, či nikoliv. V případě prověřování trestné činnosti, tehdy ještě podezřelého O. V., bylo nutné zajistit důkazní materiál. Tímto důkazním materiálem, jak z logiky věci vyplývá, mohlo být pouze provedení domovní prohlídky a při této domovní prohlídce zajištění fotografií, záznamů z počítače atd. Soudce vyhověl návrhu státního zástupce a dne 12. 2. 2014 vydal příkaz k domovní prohlídce na adrese tehdy podezřelého a jeho rodičů. Úkon bylo nutno provést jako úkon neodkladný a neopakovatelný ještě před zahájením trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu, neboť zajištěné důkazy by umožnily orgánům policie trestnou činnost správně právně kvalifikovat. Dne 25. 7. 2014 byla na O. V. podána obžaloba pro přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. Dne 13. 11. 2014 rozhodl okresní soud tak, že O. V. podle § 226c trestního řádu obžaloby vzhledem k důkazní situaci zprostil.

Co se týče problematiky předchozího výslechu, jeho provedení podle § 84 trestního řádu není třeba, pokud věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě. Při prověřování této trestné činnosti, což zahrnovalo i prováděnou domovní prohlídku, hrozilo nebezpečí, že dojde ze strany podezřelého či dalších osob v domě ke zničení důkazního materiálu. Tyto důkazy mohou být proti vyzrazení zajištěny automatickým výmazem, tuto možnost mohou mít i další osoby a nikdy nelze určit, zda podezřelým je pouze jeden pachatel, eventuálně, zda se na trestné činnosti podílejí i další osoby. Hledané důkazy mohou být nalezeny ve formě elektronické či listinné a současná výpočetní technika umožňuje v podstatě v několika vteřinách důkazy odstranit. Pokud by tedy v tomto případě byl obžalovaný O. V. vyslýchán k této trestné činnosti, nebylo zaručeno, že nedojde ze strany někoho z rodinných příslušníků k absolutnímu odstranění všech důkazů.

Kromě toho Okresní státní zastupitelství v Kolíně upozornilo, že se jedná o velmi závažnou trestnou činnost, k jejímuž stíhání zavazují Českou republiku mezinárodní smlouvy a úmluvy, například čl. 19 a 34 Úmluvy o právech dítěte, Opatření k úmluvě o právech dítěte proti prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografii ze dne 25. 5. 2000, Úmluva o kybernetické kriminalitě z 23. 11. 2001, Úmluva Rady Evropy o ochraně dětí před sexuálním vykořisťováním z 25. 10. 2007 či rozhodnutí Rady EU 2004/68/SVV o boji proti sexuálnímu zneužívání dětí a dětské pornografii.

Ústavní soud zaslal obdržená vyjádření stěžovatelům k případné replice. Ti této možnosti využili a znovu vyjádřili názor, že odůvodnění příkazu je příliš povšechné. Na svých ústavních stížnostech trvají.

III. Pro posouzení, zda v daném případě došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů, které by bylo důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti, si Ústavní soud vyžádal od okresního soudu předmětný spis sp. zn. 1 T 143/2014 (dále jen "spis okresního soudu"). Po jeho prostudování a po uvážení vznesených námitek dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Obdobným námitkám, jako jsou námitky stěžovatelů, se Ústavní soud již ve své rozhodovací činnosti věnoval. Odkázat lze např. na odůvodnění usnesení sp. zn. II. ÚS 577/04, III. ÚS 231/05, I. ÚS 1813/07, II. ÚS 1833/14, či nálezu sp. zn. I. ÚS 4183/12. Ve věci sp. zn. III. ÚS 231/05 pokud jde o požadavky kladené na preciznost a přesnost odůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti daného postupu přitom např. dospěl k závěru, že "nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji přikračuje a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů pro neodkladnost či neopakovatelnost postupu by neúměrně komplikovaly počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení." Nutno zdůraznit, že Ústavní soud, který otázku neodkladnosti či neopakovatelnosti vyšetřovacích úkonů posuzuje ex post, někdy se značným časovým odstupem a zpravidla pouze ze spisového materiálu, by měl být ve své aktivitě ohledně přezkoumávání neodkladnosti vyšetřovacích úkonů maximálně zdrženlivý, nejde-li o extrémní případy zjevného zneužití tohoto institutu. Jestliže již Ústavní soud k takovému přezkumu přistoupí, měl by k intervenci do působení orgánů činných v trestním řízení přikračovat jen tehdy, jestliže pro provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu nebyly dány ani žádné věcné důvody, nikoliv pouze pro nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti. Byť nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti úkonu je vadou řízení, nejde o takovou vadu, která vždy a nutně sama o sobě dosahuje ústavněprávní roviny, a která by proto měla být důvodem pro rušení příslušných rozhodnutí.

Ústavní soud neshledává námitky stěžovatelů týkající se dostatečnosti odůvodnění neodkladnosti provedení předmětné prohlídky důvodnými, když je toho názoru, že stěžovatelé požadavky v tomto směru kladené přeceňují. Smyslem totiž není, aby bylo stvořeno po stránce stylistické a informační "zcela dokonalé dílo". Postačující je, aby odůvodnění nebylo natolik "chabé", aby bylo možno hovořit o libovůli v rozhodování obecných soudů, přičemž při posuzování jeho dostatečnosti musejí být požadavky na preciznost a přesnost odůvodnění usnesení kladeny ve světle již výše zmiňované počátečnosti dané fáze trestního procesu. V tomto směru odůvodnění neodkladnosti prohlídky v ústavní stížností napadeném rozhodnutí obstojí.

K problematice předchozího výslechu Ústavní soud považuje za nutné s ohledem na zásadu subsidiarity, uplatňovanou v řízení o ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), uvést, že stěžovatelé jej měli požadovat v prvé řadě již při samotné prohlídce, zejména pak za situace, kdy prohlídka probíhala za přítomnosti jejich právního zástupce - advokáta. V protokolu o provedení domovní prohlídky je uvedeno, že předchozí výslech nebyl proveden, zároveň však dle něj stěžovatelé neuplatnili žádné připomínky. Po věcné stránce pak nutno přisvědčit odkazu orgánů činných v trestním řízení na to, že dle § 84 trestního řádu předchozího výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě. V projednávané věci se podezření z trestné činnosti týkalo dětské pornografie šířené a uchovávané v elektronické podobě. Riziko velmi rychlého výmazu dat či zničení datových nosičů se závadným materiálem je v těchto případech bezpochyby vysoké. Tím je pak dána jak potřeba provádění domovních prohlídek jako úkonu neodkladného před zahájením trestního stíhání, tak i nemožnost poskytnutí časového prostoru na předchozí výslech. Z protokolu o provedení prohlídky se přitom jeví, že policie se snažila zásah do práv dotřených osob minimalizovat, když na místě ponechala počítač, u kterého operativně vyhodnotila, že obsahuje pouze účetnictví důležité pro podnikání a žádná zájmová data. Z uvedených důvodů Ústavní soud ani ve způsobu provedení domovní prohlídky neshledává porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2015 Radovan Suchánek v.r. předseda senátu

Odůvodnění

Ústavní soud v současné době projednává ve výroku uvedené ústavní stížnosti, jimiž se podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného příkazu k domovní prohlídce a vyslovení protiústavnosti postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Kolín, Oddělení služby kriminální policie a vyšetřování, spočívajícím v zadržování věcí zabavených při provedení domovní prohlídky nařízené uvedeným příkazem.

Podle ustanovení § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s ustanovením § 63 zákona o Ústavním soudu, může Ústavní soud v zájmu hospodárnosti řízení spojit ke společnému řízení ty věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků. Jak je ze záhlaví tohoto usnesení patrné, směřují obě podané ústavní stížnosti proti totožným tvrzeným zásahům do ústavně zaručených práv stěžovatelů a skutkově tak spolu souvisejí. Rovněž námitky uplatněné v odůvodnění obou ústavních stížností jsou v zásadě totožné. Všichni stěžovatelé jsou v blízkém příbuzenském vztahu a jsou zastoupeni totožným právním zástupcem, přičemž nelze očekávat, že by mohli mít ve věci protichůdné zájmy. Proto je účelné spojit ústavní stížnosti ke společnému projednání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. prosince 2014 Pavel Rychetský předseda Ústavního soudu