Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti 1) Ing. J. H., 2) J. H., zastoupených JUDr. D. M., advokátkou se sídlem [adresa] proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2010 sp. zn. 10 To 61/2010 a sp. zn. 10 Ntd 7/2010, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 28. 6. 2010, se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými mělo být porušeno jejich základní právo garantované čl. 36 odst. 1Listiny základních práv a svobod. Prvním napadeným usnesením byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost prvního stěžovatele a druhé stěžovatelky coby jeho manželky proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že podle § 31 odst. 1 tr. ř. nejsou soudci (uvedeni v usnesení) vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci sp. zn. 5 To 517/2009, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Druhým napadeným usnesením bylo rozhodnuto, že podle § 25 tr. ř. se trestní věc obžalovaného Ing. J. H. vedená u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 6 T 135/2006 neodnímá Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti návrhu ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byli stěžovatelé přípisem ze dne 19. 7. 2010 vyzváni k odstranění jejích vad. Zejména byli poučeni o povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem, a to včetně sepsání samotné ústavní stížnosti. Podáním, které došlo Ústavnímu soudu dne 20. 8. 2010 požádala druhá stěžovatelka o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu do konečného vyřízení její žádosti o poskytnutí právní pomoci advokátem. O této žádosti již Ústavní soud nerozhodoval, neboť dne 7. 9. 2010 obdržel podání advokátky JUDr. D. M. (k němuž je připojena plná moc z 1. 9. 2010), v němž tato advokátka sděluje, že na základě zvláštní plné moci, kterou ji stěžovatelé ustanovili jejich právním zástupcem v řízení vedeném u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 1845/10 ve věci jimi učiněného podání - ústavní stížnosti - ze dne 23. 6. 2010, se s obsahem tohoto již učiněného podání (s výhradou doplnění) plně ztotožňuje. Žádné další kvalifikované doplnění však již nepodala.
Ústavní soud nejdříve posoudil, zda ústavní stížnost splňuje formální podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu, umožňující její meritorní projednání.
Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
Povinnost právního zastoupení se týká celého řízení před Ústavním soudem. S ohledem na smysl uvedeného institutu se vztahuje především na vlastní sepsání návrhu, a nemůže být proto identifikována s pouhým předložením plné moci. Ústavní soud v rozhodnutích sp. zn. II. ÚS 3132/08 či sp. zn. III. ÚS 2652/08 uvedl, že právě sepis návrhu je "základním úkolem advokáta, jehož účast má jednak vyloučit bezpředmětná podání a chránit občany před zbytečnými vydáními, jednak má vést k tomu, aby již v podání byly kvalifikovaně a srozumitelně vyhodnoceny skutečnosti vedoucí k porušení ústavnosti, a to za dodržení zákonem předepsaných náležitostí" a dále dodal, že "Ústavní soud je vázán zákonem a nemůže se spokojit toliko s formálním zastoupením stěžovatele advokátem, aniž by takový advokát v řízení účinně vystupoval".
Ze spisového materiálu je zřejmé, že stěžovatelé v době sepsání ústavní stížnosti nebyli řádně zastoupeni advokátem. Ani ze samotné ústavní stížnosti nevyplývá, že by byla sepsána advokátem. Uvedená vada podání však nebyla odstraněna ani předložením plné moci udělené JUDr. D. M. a sdělením této advokátky, že se plně ztotožňuje s obsahem již učiněné ústavní stížnosti. Je třeba znovu zdůraznit, že povinnost být právně zastoupen v řízení o ústavní stížnosti advokátem nelze vnímat pouze jako formalitu bez materiálního obsahu. V projednávané věci bylo nezbytné, aby byla ústavní stížnost sepsána kvalifikovaně právním profesionálem, který by srozumitelně vyhodnotil skutečnosti vedoucí k porušení ústavnosti. Právní zástupkyně stěžovatelů se proto nemůže zprostit svého poslání pouhým formálním odkazem na podání stěžovatelů (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 3035/08 ze dne 3. 12. 2009 nebo sp. zn. IV. ÚS 1270/10 ze dne 28. 6. 2010).
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. září 2010
Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj