Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. V. V., advokáta, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 1 Nc 21972026-379 ze dne 25. května 2026, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel dne 27. března 2026 stěžovatelovo podání, které stěžovatel omezil na pouhé sdělení, že podává prvotní ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2026 č. j. 1 Nc 21972026-379. Napadené usnesení ke stížnosti přiložil. Městský soud jím rozhodl, že soudkyně Mgr. Lada Horáková není vyloučena z projednání a rozhodnutí tam zmíněné věci.
2. Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, zjišťuje, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu.
3. Podání nesplňuje obsahové náležitosti podle § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť neobsahuje konkrétní důvody, pro něž se stěžovatel domáhá zrušení napadených rozhodnutí. Podle zmíněného ustanovení je třeba pravdivě vylíčit rozhodující skutečnosti, popř. označit důkazy, jichž se stěžovatel dovolává. Je tedy nezbytné předestřít konkrétní argumentaci, v čem stěžovatel spatřuje zásah do ústavně zaručených práv či svobod. Stěžovatel však podal stížnost jako tzv. blanketní, která je považována za vadné podání (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 341/26 ze dne 18. února 2026, sp. zn. I. ÚS 3012/20 ze dne 27. ledna 2021, sp. zn. I. ÚS 918/20 ze dne 7. května 2020).
4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Nicméně v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se totéž poučení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.
5. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s blanketními, a tedy vadnými ústavními stížnostmi. Na nedostatky byl stěžovatel opakovaně náležitě upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu. Stěžovatel byl poučen o těchto náležitostech ústavní stížnosti např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1810/18, III. ÚS 532/20 či IV. ÚS 3497/20. Navzdory uvedenému, a přestože je sám advokátem, a tedy právním profesionálem, nadále volí postup, jenž nesplňuje předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byl Ústavním soudem mnohokrát poučen. Skutečnost, že si je vad ústavní stížnosti vědom, stvrzuje přímo ve své ústavní stížnosti, když uvádí, že podává blanketní ústavní stížnost a trvá na poučení a výzvě k odstranění nedostatků ústavní stížnosti ze strany Ústavního soudu.
6. Proto Ústavní soud soudkyní zpravodajkou za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Obdobně Ústavní soud rozhodoval v mnoha dalších věcech stěžovatele (srov. z poslední doby např. shora zmíněné usnesení sp. zn. IV. ÚS 341/26, jakož i tam zmíněná usnesení).
7. Vzhledem k předmětu napadeného rozhodnutí zjevně chybí i další předpoklad pro řízení o ústavní stížnosti, a to její přípustnost. Otázkou přípustnosti ústavní stížnosti proti usnesení o nevyloučení soudce z projednání a rozhodování věci se Ústavní soud zabýval ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 ze dne 7. února 2023 a navazujících rozhodnutích. Dospěl přitom k závěru, že ústavní stížnost proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, je nepřípustná. Je to proto, že vydáním rozhodnutí o nepodjatosti soudní řízení nekončí a stěžovatel má nadále k dispozici procesní prostředky ochrany svých práv v rámci řízení o věci samé. Důvodem pro odmítnutí je tak i postup podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 28. července 2026
Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka