Usnesení ze dne 18. 9. 2014
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti P. Č., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 62/2014 ze dne 11. června 2014, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. července 2014, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž mělo být zasaženo do jeho "práva na přístup k soudu, práva na spravedlivý rozsudek i přezkum a do práva na právní pomoc".
Usnesením Ústavního soudu ze dne 10. července 2014 č. j. II. ÚS 2262/14-6 byl soudce Ústavního soudu Vojtěch Šimíček, kterému byla věc původně přidělena jako soudci zpravodaji podle platného rozvrhu práce, vyloučen z projednání a rozhodování uvedené ústavní stížnosti, a věc byla přidělena jako soudci zpravodaji Jiřímu Zemánkovi.
Ústavní soud nejdříve posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V této souvislosti zjistil, že stěžovatel podal ústavní stížnost v rozporu s ustanoveními § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Z evidence podaných ústavních stížností je zřejmé, že od roku 2007 došlo Ústavnímu soudu několik set podání stěžovatele, z nichž převážná většina trpěla stejnými vadami. K jejich odstraňování byl stěžovatel mnohokrát vyzýván s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad (viz např. sp. zn. I. ÚS 257/09, III. ÚS 291/09, IV. ÚS 424/10, II. ÚS 289/11, dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Jak již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech stěžovatele (viz např. sp. zn. II. ÚS 1849/14, IV. ÚS 2269/14 a další), v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby byl stěžovatel v tomto konkrétním řízení opětovně vyzýván k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2014
Jiří Zemánek v. r. soudce zpravodaj
Usnesení ze dne 10. 7. 2014
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o vyloučení soudce Vojtěcha Šimíčka z rozhodování ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky P. Č., advokátem nezastoupeného, takto:
Výrok
Soudce Vojtěch Šimíček je vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2262/14.
Odůvodnění
1. Soudce Vojtěch Šimíček, soudce II. senátu Ústavního soudu rozhodujícího o ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod sp. zn. II. ÚS 2262/14, přípisem ze dne 10. července 2014 oznámil předsedkyni I. senátu, že je vyloučen z projednávání věci, neboť ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí, na němž se podílel, neboť bylo vydáno senátem Nejvyššího správního soudu, jehož byl členem.
2. Podle ustanovení § 36 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.
3. Vzhledem k tomu, že soudce Vojtěch Šimíček rozhodoval ve věci v rámci řízení u Nejvyššího správního soudu, I. senát, určený rozvrhem práce k rozhodování o vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci, dospěl k závěru, že předpoklady ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jsou naplněny, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2014
Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu