Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatele B. V., bez právního zastoupení, proti nedostatečně specifikovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 10 T 17/2025, a nedostatečně specifikovanému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 43 Nt 4301/2025, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavnímu soudu bylo dne 18. 8. 2026 doručeno podání označené jako "ústavní stížnost", jež brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1.
2. Ze stěžovatelova podání nejsou seznatelné konkrétní námitky. Stěžovatel uvádí, že vůči němu byly v minulosti uplatňovány neprávem represe, a to jak v období socialismu, tak i po revoluci.
3. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě. 4. Návrh stěžovatele trpí zjevnými obsahovými vadami a stěžovatel zejména není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
5. Úřední činností soudu bylo přitom zjištěno, že se stěžovatel v minulosti již více než desetkrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími obdobnými vadami a na tyto nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Stěžovatelovy ústavní stížnosti jsou tak opakovaně z důvodu stejných nedostatků odmítány (namátkou srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1169/25 ze dne 7. 5. 2025; sp. zn. IV. ÚS 1167/25 ze dne 30. 4. 2025; sp. zn. III. ÚS 283/25 ze dne 29. 1. 2025; sp. zn. II. ÚS 87/25 ze dne 21. 1. 2025, či sp. zn. I. ÚS 86/25 ze dne 16. 1. 2025).
6. Ústavní soud ustáleně vychází z toho, že při opakovaném podávání vadných návrhů již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo téže osobě vždy v každém jednotlivém řízení, stalo-li se tak v předcházejících věcech opakovaně. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další zákonem stanovené náležitosti, pak je setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neúčelným a přepjatě formalistickým (viz např. usnesení vyjmenovaná shora).
7. Z těchto důvodů se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. září 2026
Jiří Přibáň v. r. soudce zpravodaj