Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatele Bohuslava Veselého, bez právního zastoupení, proti blíže nespecifikovaným rozhodnutím, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci
1. Ústavnímu soudu bylo dne 17. 4. 2025 doručeno podání označené jako "ústavní stížnost", jež brojí proti "zákonné normě, dle níž musím být zastoupen před ÚS osobou s tzv. právním vzděláním, jakož i ve vztahu k dovolání. Jakož proti § 11/1 písm. g) zákona č. 549/91 Sb., postupu ČR, jeho justice, kdy občan musí být před ÚS zastoupen advokátem podobně ve věci dovolání".
Argumentace stěžovatele
2. Stěžovatel uvádí, že nemá na zaplacení advokáta, čímž je vystaven poškozování svých občanských a ústavních práv. Pokud již občan dosáhne určení advokáta ze strany České advokátní komory, děje se tak se zpožděním, a nelze tedy zpracovat kvalitní ústavní stížnost. Stěžovatel žádal Českou advokátní komoru o určení advokáta v prosinci 2024, avšak na tuto jeho žádost nebylo reagováno. Stěžovatel uvádí, že byl v 80. letech 20. století dehonestován jako signatář Charty 77 a byla připravována jeho fyzická likvidace ze strany orgánů činných v trestním řízení. Stěžovatel dále uvádí, že soudy jednají na politickou objednávku.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
3. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě. 4. Návrh stěžovatele trpí zjevnými obsahovými vadami (je zcela nesrozumitelný) a stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). 5. Úřední činností soudu bylo přitom zjištěno, že se stěžovatel v minulosti již v desítkách případů obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími obdobnými vadami a na tyto nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Navzdory tomu tyto nedostatky neodstranil, a ústavní stížnosti proto musely být z tohoto důvodu odmítnuty (namátkou srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1893/15 ze dne 20. 10. 2015, IV. ÚS 1446/15 ze dne 18. 11. 2015, I. ÚS 2065/16 ze dne 1. 8. 2016 nebo III. ÚS 1429/15 ze dne 31. 7. 2015). 6. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je ovšem přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem a o dalších zákonných náležitostech dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak opakovaně a bezvýsledně stalo již v mnoha předcházejících případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového - a přitom stále stejného - poučení jako postup neefektivní a formalistický. 7. Z těchto důvodů se Ústavní soud (podobně jako ve věci sp. zn. II. ÚS 711/19, sp. zn. II. ÚS 2260/16 nebo III. ÚS 23/17) uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2025
Jiří Přibáň v. r. soudce zpravodaj