Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. Š., nezastoupeného advokátem, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 22. 7. 2021 č. j. 1 As 187/2021-12 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2021 č. j. 14 A 76/2020-11, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 20. 9. 2021 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele, kterou se domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.
2. Ústavní soud dříve, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, posuzuje, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Podání stěžovatele není možné považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních i obsahových nedostatků. Stěžovatel navíc nebyl zastoupen advokátem, ačkoliv tato povinnost je dána ustanovením § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; již v záhlaví ústavní stížnosti přitom stěžovatel uvádí: "právně nezastoupen, Česká advokátní komora zamítla žádost o určení advokáta".
3. Ústavnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatel se na něj obrací opakovaně s ústavními stížnostmi trpícími stále stejnými vadami, přičemž na nedostatky svých podání byl v minulosti několikrát upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1628/14, sp. zn. III. ÚS 3058/18 či sp. zn. IV. ÚS 3061/18). Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, a ani nyní projednávaná ústavní stížnost nebyla sepsána advokátem a stěžovatel není do dnešního dne právně zastoupen.
4. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
5. Z uvedeného důvodu byla ústavní stížnost odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. října 2021
Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj